Jsou soudci, u jejichž jednání by měla justiční stráž podávat tablety proti bolesti hlavy hned u vchodu. Poslouchat výkon soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové Věry Adámkové bylo pro mne utrpením i jen ze záznamu, s občasným používáním rychloposuvu vpřed. Ve věci, jak pravidelní čtenáři mých blogů jistě vědí, jde o nárok na přiměřené zadostiučinění za více než roční protiprávní odpojení vodovodní přípojky čtyřčlenné rodině Habermannových z Lubníka.

Základním – a fatálním – problémem soudkyně Adámkové je komunikace. Dotazovat se nejméně pětkrát různými způsoby, jaké složky osobnostního práva žalobců byly shora popsaným jednáním porušeny anebo jak to zasáhlo do osobnosti žalobců, může jen někdo, kdo buď nečetl žalobu, anebo kdo na profesi soudce prostě nestačí. Nemyslím, že by šlo o zlou vůli, prostě každý z nás má jiné individuální předpoklady, někdo by byl dobrý soudce, jiný by uměl výborně prodávat noviny v trafice.

Při jednání je soudce arbitrem, který podle pravidel daných občanským soudním řádem "coachuje" diskurs mezi stranami, rozhoduje, které důkazy připustí a které ne, a především řízení vede jasným, srozumitelným a efektivním způsobem k cíli. To mi v případě hradeckého neštěstí v taláru naprosto chybělo, a tak nezbude, než se obrnit a další jednání u krajského soudu nějak přetrpět.

Jednání je odročeno na 8. září 2009 od 13.00 hod., opět v jednací síni č. 20. Analgetika s sebou.

Celý zvukový záznam ze včerejšího jednání je k disposici zde, ovšem varuji předem, záznam je zařazen v sekci Masochistův koutek.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Naše případy

Zveřejněno: 15. července 2009

Počet zobrazení: 1465

• ochrana osobnosti
• Krajský soud v Hradci Králové
• Věra Adámková

Nález Ústavního soudu ve věci nepřiznaných nákladů řízení sp. zn. III. ÚS 922/09 byl zveřejněn na Nalusu. Snad tím můj několikaletý "souboj" se senátem Městského soudu v Praze 8 Ca definitivně končí a nedojde k dalším excesům.

Situace, kdy k vyhovujícímu rozsudku bylo zapotřebí podat v obou případech po třech kasačních stížnostech, je sám o sobě zcela anomální, a zasloužil by možná zmínku v místní mutaci Guinessovy knihy rekordů.

Rekordní byla i rychlost rozhodnutí Ústavního soudu: ústavní stížnost byla podána (elektronicky) 14. 4. 2009, nález nese datum 11. 6. 2009.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Naše případy

Zveřejněno: 27. června 2009

Počet zobrazení: 2188

• Městský soud v Praze
• Ústavní soud
• náklady řízení

Svěžím dílkem mne včera obšťastnil Vrchní soud v Praze. Dozvídám se z něj, že není na závadu, posuzuje-li otázku, zda u Městského soudu v Praze docházelo k průtahům k řízení (a je tedy na místě vyplatit poškozeným náhradu podle zákona č. 82/1998 Sb.), sám tento soud, neboť "soudcovský sbor konkrétního soudu není přece ničím jiným než organizační jednotkou v rámci organizace justice, nejde o spolek příznivců daného soudu", a jeho soudci tudíž nejsou při posuzování této otázky podjatí. Si tacuisses, milý vrchní soude…

Na tyto blábolivé úvahy samozřejmě odpovídám ústavní stížností.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Naše případy

Zveřejněno: 26. června 2009

Počet zobrazení: 2978

• Městský soud v Praze
• podjatost
• Vrchní soud v Praze
• procesní právo
• zákon č. 82/1998 Sb.

Kupodivu nikoli, jak bychom předpokládali po rozsáhlé mediální masáži a jak by mohly naznačovat zmínky o operativními prostředky opatřeném důkazním materiálu v usnesení o zahájení jejich trestního stíhání.

Jako důvody prohlídky je uváděno něco zcela jiného, než že obvinění měli organisovat neonacistické koncerty, totiž že propagovali zakázaná hnutí na Internetu – žádost byla tedy v zásadě zkonstruována na základě starého dobrého policejního principu, povolte nám prohlídku a ono už se na ně něco najde.

Uvidíme, jak se s takto široce pojatým právem policie narušovat domovní svobodu vypořádá Ústavní soud, jemuž obviněný Jan P. adresoval ústavní stížnost.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Power

Zveřejněno: 20. června 2009

Počet zobrazení: 2983

• extremismus
• policie
• domovní prohlídka

Značné mediální pozornosti se v uplynulém týdnu těšila spektakulární akce Útvaru pro odhalování organisovaného zločinu, který zadržel deset organisátorů neonacistických koncertů a provedl u nich domovní prohlídky. Policejní mluvčí i důstojníci nešetří superlativy, media dávají najevo zdrženlivou spokojenost, veřejnost je nadšena: tak se na ně musí, na ničemy extremistické! Nové vedení ministerstva vnitra ukázalo tvrdou ruku a dalo najevo, že v České republice se žádná zakázaná hudba provozovat nebude!

Kdyby se media zabývala podstatou věci – a měla k tomu aspoň základní odbornou kompetenci – musela by se ve své chvále velmi mírnit. Nemohlo by jim např. ujít, že usnesení, jímž bylo zahájeno trestní stíhání, psal patrně kdosi, kdo na policejním rychlokursu právě v době, kdy se probírala subjektivní stránka trestného činu, chyběl (a pro něhož bude velkým překvapením, že by se měl ve svém produktu zabývat i otázkou úmyslu – tento výraz se mimochodem v celém jedenáctistránkovém dokumentu nevyskytuje ani jednou, což je v případě, že je sdělováno obvinění z úmyslného trestného činu, poněkud povážlivé).

A také, kdyby media měla paměť a vyšší než rudimentární stupeň analytických schopností, našla by si záznam z vystoupení policejního mluvčího po loňském koncertu v Ochozi u Brna, a zeptala by se kpt. Bc. Krautwursta, jak je možné, že posuzuje jako trestný čin to samé, co policejní mluvčí tehdy hodnotil slovy: "Pořadatelé zvládli akci uhlídat naprosto v pořádku".

Copak je důvodem tak radikální změny optiky? Že by snad trestní stíhání bylo účelové, zahájené na politickou objednávku? Je-li tomu tak, asi bychom se neměli pohoršovat nad procesem s Miladou Horákovou, neboť následky byly tehdy sice tragičtější, ale princip, dobrovolné podřízení orgánů činných v trestním řízení politickému zájmu nositelů moci, je přesně tentýž.

Aktualisováno.
Aktivistická proestablishmentová media, konkrétně Aktuálně.cz, sice námi zveřejněný anonymisovaný dokument reflektovala, ale ve své chvále policejní práce neustala. Buďme velkorysí: ať si policisté svých pět minut slávy užijí. Jen nevím, zda po zprošťujícím rozsudku, který lze s poměrně vysokou pravděpodobností očekávat, budou mít její mluvčí dost odvahy předstoupit před novináře znovu a vysvětlit, kdo a kde udělal chybu.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Power

Zveřejněno: 13. června 2009

Počet zobrazení: 5871

• extremismus
• trestní právo
• policie
• ÚOOZ