Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Značné mediální pozornosti se v uplynulém týdnu těšila spektakulární akce Útvaru pro odhalování organisovaného zločinu, který zadržel deset organisátorů neonacistických koncertů a provedl u nich domovní prohlídky. Policejní mluvčí i důstojníci nešetří superlativy, media dávají najevo zdrženlivou spokojenost, veřejnost je nadšena: tak se na ně musí, na ničemy extremistické! Nové vedení ministerstva vnitra ukázalo tvrdou ruku a dalo najevo, že v České republice se žádná zakázaná hudba provozovat nebude!

Kdyby se media zabývala podstatou věci – a měla k tomu aspoň základní odbornou kompetenci – musela by se ve své chvále velmi mírnit. Nemohlo by jim např. ujít, že usnesení, jímž bylo zahájeno trestní stíhání, psal patrně kdosi, kdo na policejním rychlokursu právě v době, kdy se probírala subjektivní stránka trestného činu, chyběl (a pro něhož bude velkým překvapením, že by se měl ve svém produktu zabývat i otázkou úmyslu – tento výraz se mimochodem v celém jedenáctistránkovém dokumentu nevyskytuje ani jednou, což je v případě, že je sdělováno obvinění z úmyslného trestného činu, poněkud povážlivé).

A také, kdyby media měla paměť a vyšší než rudimentární stupeň analytických schopností, našla by si záznam z vystoupení policejního mluvčího po loňském koncertu v Ochozi u Brna, a zeptala by se kpt. Bc. Krautwursta, jak je možné, že posuzuje jako trestný čin to samé, co policejní mluvčí tehdy hodnotil slovy: "Pořadatelé zvládli akci uhlídat naprosto v pořádku".

Copak je důvodem tak radikální změny optiky? Že by snad trestní stíhání bylo účelové, zahájené na politickou objednávku? Je-li tomu tak, asi bychom se neměli pohoršovat nad procesem s Miladou Horákovou, neboť následky byly tehdy sice tragičtější, ale princip, dobrovolné podřízení orgánů činných v trestním řízení politickému zájmu nositelů moci, je přesně tentýž.

Aktualisováno.
Aktivistická proestablishmentová media, konkrétně Aktuálně.cz, sice námi zveřejněný anonymisovaný dokument reflektovala, ale ve své chvále policejní práce neustala. Buďme velkorysí: ať si policisté svých pět minut slávy užijí. Jen nevím, zda po zprošťujícím rozsudku, který lze s poměrně vysokou pravděpodobností očekávat, budou mít její mluvčí dost odvahy předstoupit před novináře znovu a vysvětlit, kdo a kde udělal chybu.

O sporech občanů se státem a o jejich zvláštnostech jsme v poslední době na Paragraphu psali několikrát. Pěkný exemplář rozsudku, v němž soudce naprosto nepokrytě "kope" za stát a místo aby respektoval judikaturu Nejvyššího soudu, rozhodl, že je-li judikát ve prospěch žalobce a v neprospěch státu, není třeba se jím řídit, byl právě doručen. O případu samotném a o problematice povinnosti brojit proti nezákonnému rozhodnutí opravnými prostředky jsme psali již vloni, v době těsně před zveřejněním přelomového judikátu NS.

K výkonu soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 Pavla Riedlbaucha není co dodat, snad jen text odvolání, které žalobce podává. Jako na perličku lze upozornit na Riedlbauchovy úvahy, zda měl žalobce vůbec od soudu povoleno přijet k hlavnímu líčení ze Železného Brodu do Mělníka autem.

Věřme, že aspoň Městský soud v Praze se pokusí být férovým a nestranným arbitrem.

Mimořádný soudcovský talent nám, zdá se, vyrůstá v severních Čechách. Teplický soudce Miroslav Čapek, který o doktrině otráveného ovoce doposud neslyšel, což mu, pravda, ani v nejmenším nebrání soudit a odsuzovat k nepodmíněným trestům, se blýskl dalšími dvěma výroky.

Nejprve na adresu tohoto roztomilého nácíčka pravil: "Jestliže si pořídí fotografie a natočí se, tak zodpovídají za to, co tam dělají. Když si je pak umístí na internet, tedy do veřejného prostoru, musí počítat, že informace mohou i ze zaheslovaných stránek uniknout", a poté s notnou dávkou, jak jsme kdysi říkávali, "historického optimismu dělnické třídy" sdělil ČTK: "Je to podobné, jako by policie při vyšetřování krádeže našla v ukradeném počítači dětskou pornografii. Nikdo by se prý pak nedivil tomu, kdyby majitele počítače policisté začali stíhat za její držení."

Inu, divil…

Aktualisováno.
Další informace o soudci Čapkovi přinesla Lucerna Wikipedie.

Dobře jsem udělal, že jsem neudělil květnovou cenu Osel měsíce za lehce šokující usnesení Krajského soudu v Plzni. Zaslouží si ji totiž jiné judikatorní dílo, rozsudek Městského soudu v Praze, kterým soudkyně Lobotková rozhodla, že se vydavatel Haló novin nemusí omluvit Janu Šináglovi za to, že jej list označil za prostoduchého a vulgárního antikomunistu a že kritickou pasáž odvolání Miroslava Grebeníčka ocitoval jako názor Vrchního soudu v Olomouci, takže vznikl dojem, že Šináglovo jednání odsoudil sám vrchní soud.

Soudkyni Jaroslavě Lobotkové budou oslí uši (mimořádně v provedení s malou rudou hvězdičkou na konci boltce), kterými vyznamenáváme podobně pozoruhodná díla v oboru práva, jistě slušet, zaslouží si je právem.

Aktualisováno.
Odvolání.

Budete-li se naopak nacházet 10. června 2009 v Brně, neměli byste si nechat ujít jednání o žalobě o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč, jíž se žalobce domáhá po obci, která na něj bezdůvodně nařídila daňovou exekuci, a když jsem ji jménem žalobce vyzval, aby se mu na úřední desce omluvila, zveřejnila místo toho "omluvu", jíž žalobce dále poškodila.

Je to již třetí jednání v této věci; soudkyně se nejprve bezúspěšně pokusila přehrát věc na krajský soud, a při druhém jednání po žalobci žádala, aby vzniklou újmu detailně prokázal (tj. aby prokázal, kdo všechno o něm nyní na základě chybně nařízené exekuce špatně smýšlí) a ve kterém utajovaném (protože fakticky nezákonném) bankovním registru dlužníků je žalobce veden.

Další jednání, při němž by mohl padnout rozsudek, může tedy být zážitkem jen pro otrlé jedince, uvyklé absurditám české soudní "spravedlnosti"…

Podkategorie