Právě jsem obdržel odpověď na první ze svých 98 žádostí o informace, které jsem ve středu večer rozeslal všem soudům v České republice (vyjma Vrchního soudu v Olomouci, kde by byla duplicitní):

Dobrý den, pane Pecina.

Vzhledem k mému krátkodobému působení ve vedení Okresního soudu v Uherském Hradišti mi nejsou známy Vámi požadované informace, a to ani z mé úřední činnosti. Budete-li na trvat na své žádosti, musím nahlédnout do osobních spisů soudců, kterých se Vámi požadované informace mohou dotýkat. A konečně si přečíst předmětný nález Ústavního soudu, neboť mediální obraz Vámi požadovaného zájmu je jedna věc a jeho skutečná obsahová a legitimní stránka věc druhá.

Mějte se pěkně.
Mgr. Hana Kurfiřtová, pověřená předsedkyně Okresního soudu v Uherském Hradišti

Přejeme tedy úspěšné pátrání a příjemnou četbu, jež se, obávám se, pro mnohé soudce vyrovná celkem slušnému hororu.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Informační právo

Kategorie: Komunističtí soudci

Zveřejněno: 3. prosince 2010

Počet zobrazení: 2995

• totalita
• Komunistická strana Československa
• Okresní soud v Uherském Hradišti

Podruhé v letošním roce rozhodoval Ústavní soud meritorně o ústavní stížnost ve věci žádosti o informace podle InfZ (poprvé se tak stalo v případě ústavní stížnosti Františka Korbela, náměstka ministra spravedlnosti, směřující proti zákonnému zákazu poskytovat jiné než pravomocné rozsudky) a podruhé stížnosti vyhověl; znovu šlo o hard case a i tentokrát rozhodl Ústavní soud podle zásady in dubio pro libertate.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Informační právo

Zveřejněno: 1. prosince 2010

Počet zobrazení: 6500

• justice
• Ústavní soud
• svobodný přístup k informacím

Téměř čtyřicetistránkový nález je k disposici zde.

Nejpodrobněji se věcí zabýval Český rozhlas: doporučuji zvlášť debatu s předsedou Soudcovské unie Tomášem Lichovníkem v Ozvěnách dne.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Informační právo

Kategorie: Komunističtí soudci

Zveřejněno: 30. listopadu 2010

Počet zobrazení: 5545

• totalita
• justice
• Komunistická strana Československa
• Ústavní soud

Nemoha se dost dobře odchýlit od námi již zde kriticky glosovaného rozhodnutí zvláštního senátu, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozhodl o sporu mezi druhým a šestým senátem NSS ve věci žaloby proti výši nákladů podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Skutečně se nedomnívám, že soudci NSS jsou organisovanou skupinou imbecilů, naopak jsem přesvědčen, že jsou to v osobním styku vesměs milí a vzdělaní lidé, kteří se snaží rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí; přiznávám ale, že některé jejich kolektivní výstupy jest mi obtížno vyložit, aniž bych připustil shora zmíněnou hypothesu.

Předchozím odmítavým usnesením jsme se tu již zabývali, pouze tedy doplním, že samotný jeho výrok vychází z nesprávného závěru, že předmět správní a civilní žaloby byl odlišný. Přirozeně nebyl, petit civilní žaloby pouze respektoval ustanovení § 250j OSŘ, jež nedovoluje žádat zrušení správního rozhodnutí, nýbrž toliko jeho (potenciálně jen částečné) nahrazení rozsudkem soudu. Vážně se mi nechce věřit, že by si nikdo ze členů zvláštního senátu toto ustanovení OSŘ nepřečetl, resp. přečetl-li, nepoložil si otázku, jak že tedy měl žalobce své žádání formulovat, aby jeho žaloba mohla být civilním soudem v režimu páté části OSŘ projednána.

Podle NSS není oznámení o výši nákladů, které povinný subjekt (PS) po žadateli chce, správním rozhodnutím.

Položme si otázku, čím tedy tento přípis je. Zbývá jediné řešení, totiž že je to civilistická oferta, avšak oferta dosti zvláštního druhu: není výsledkem vyjednávání mezi PS a žadatelem, PS ji nemůže dodatečně změnit a pokud ji žadatel neakceptuje, nemůže se u soudu s úspěchem domáhat nahrazení projevu vůle, nýbrž toliko zrušení rozhodnutí o neposkytnutí informací, přičemž platné právo nedává vodítko, jak v takovém případě postupovat dál, tj. zda je snad PS povinen informace vydat bezplatně anebo zda smí žadateli zaslat novou ofertu na nižší částku.

Domnívám se, že tento přístup vede tam, kde autoři InfZ nikdy nechtěli být, ani před novelou ani po ní: zatímco před novelou mohl PS vymáhat po žadatelích náklady za informace u soudu – a to ve striktním civilním režimu – nyní může žadateli, jehož žádosti nechce vyhovět, stanovit jakkoli vysokou sumu, a když správní soud rozhodnutí o neposkytnutí informací zruší, nic mu nemůže zabránit v nových obstrukcích.

Zvláštní kapitolou je, že toto nerozhodnutí je podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. d) InfZ přezkoumatelné nadřízeným orgánem. Ke správnímu soudu tudíž neputuje návrh na zrušení oferty, nýbrž na přezkum právě tohoto rozhodnutí o stížnosti (jež ovšem, podle logiky zvláštních soudců, rovněž není správním rozhodnutím).

To, co jsem, stejně jako druhý senát NSS, navrhoval před čtyřmi lety ve své správní žalobě, k těmto nesmyslným důsledkům vést nemůže: oznámení o nákladech je rozhodnutím, proti němuž lze brojit stížností, a rozhodnutí o této stížnosti lze přezkoumat ve správním soudnictví. Vše je jednoduché, regulární, hladké a procesně dokonale funkční, tedy takové, jaké u českých soudů věci zásadně být nemohou.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Informační právo

Zveřejněno: 23. října 2010

Počet zobrazení: 2818

• Nejvyšší správní soud
• svobodný přístup k informacím

Po více než roční nečinnosti rozhodl zvláštní Mazancův kompetenční senát ve věci mého sporu s ministerstvem zemědělství o výši úhrady za poskytnutí informací podle InfZ, a to tak, že kompetenční žalobu Obvodního soudu pro Prahu 2 usnesením č. j. Konf 115/2009-34 odmítl a dovodil, že neposkytne-li povinný subjekt z důvodu neuhrazení požadované sumy informace, může se dotčený žadatel bránit správní žalobou, kdežto proti nesprávně stanovené výši musí brojit žalobou o vydání bezdůvodného obohacení u civilního soudu.

Podle zmíněných šesti expertů je tedy – meritorně naprosto identický – spor o to, za jakou částku budou poskytnuty informace, třeba řešit buď ve správním nebo v civilním soudnictví, podle toho, zda žadatel výzvě podle § 17 odst. 3 InfZ vyhověl čili nic.

Pokusím se potlačit nutkání zpestřit jazyk svého blogpostu několika jadrnými, do Brna směřovanými výrazy, a abych nebyl iudex in causa sua, neudělím za tento intelektuální výkon ani žádnou z prestižních cen tohoto blogu (a že bych tak subjektivně nejraději učinil i s oháňkou!), a uvedu toliko, že proponované řešení sice vede k cíli, avšak je v příkrém rozporu s právní logikou věci: vztah mezi žadatelem o informace a povinným subjektem je veřejnoprávní povahy, neboť oznámení podle § 17 odst. 3 InfZ, jež je materiálně bezesporu rozhodnutím, má všechny znaky vrchnostenského právního aktu; žadatel není vůči povinnému subjektu v rovnoprávném postavení a rozhodnutí o nákladech je pro něj závazné. Volnost má toliko v tom, zda se mu podřídí a požadovanou částku zaplatí, anebo podá proti rozhodnutí o odložení žádosti pro nezaplacení žalobu – jež by měla být podle závěrů zvláštního senátu žalobou správní – případně zda na poskytnutí informací resignuje.

Neblahý dopad má brněnská logika (či spíše její absence) i do procesu. Pokud totiž žadatel podá žalobu o vydání bezdůvodného obohacení a uspěje pouze částečně, promítne se to i do rozhodnutí o nákladech řízení. Možnost, aby mu byla přiznána celá náhrada (§ 142 odst. 3 OSŘ), je z hlediska soudu toliko fakultativní a podmíněná tím, že soud rozhodoval podle svého uvážení, což s ohledem na konkrétní okolnosti může a nemusí být relevantní.

Opravdu nevím, zda za této situace mám ve sporu, který trvá už tři a půl roku, vůbec pokračovat… Děkuji ti, velmi zvláštní senáte, skláněje se před tvou nekonečnou moudrostí!

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Informační právo

Zveřejněno: 13. října 2010

Počet zobrazení: 2203

• svobodný přístup k informacím
• kompetenční spor
• zvláštní senát