Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Informační právo

Policejní presidium podle očekávání odmítlo mou žádost o informace, a nejenže mi požadované informace neposkytlo, ale utajilo dokonce i jejich existenci. Proti rozhodnutí jsem se ihned odvolal (chyby v datu si nevšímejte, opravdu mne nenapadlo, že dnes není pondělí).

Hlavní město Praha splnilo exekučně vymáhanou povinnost a poskytlo žadateli, panu Jakubu Sedláčkovi, požadovaný interní audit týkající se možností korupce při přidělování fancy registračních značek.

Je to inspirující čtení a interpretovat ho tak, že korupce není možná, protože erzety jsou přidělovány úplně, ale úplně náhodně, může zřejmě jen ten, kdo z úplatků na odboru dopravněsprávních agend žije.

A když už mluvíme o náhodném přidělovaní, mám námět na další audit, tentokrát pro ministerstvo spravedlnosti: Jak je to s nahodilým přidělováním agendy soudcům a senátům? Jistá, bohudíky už bývalá, předsedkyně jistého, bohužel nikoli bývalého, krajského soudu prý uměla zařídit účelové přidělení naprosto rutinně, aspoň podle toho, co vyšlo najevo v případu soudce Nagye. Prověřit, jak to u soudů v praxi chodí, to by byl teprve tajný audit!

Na tuhle větu z Trháku jsem si vzpomněl nad žádostí o informace, kterou poslal občan Alois Hlásenský svému ministru spravedlnosti a ve které mu položil jednoduchý dotaz, zda je Ing. Jiří Fiala politický vězeň.

Velmi dobrá otázka (i když, technicky vzato, jistě ne podle InfZ), a není divu, že odpovědi na ni se ministerstvo raději vyhnulo. Protože – Ing. Jiří Fiala je politický vězeň, což všichni víme, ale zároveň to nelze říct nahlas.

V moderní době totiž političtí vězni neexistují, a čím tužší diktatura, tím nižší je možnost, že by kdokoli na oficiálním místě něco takového připustil. V České republice nejsou žádní političtí vězni, tak jako nejsou v Barmě, v Bělorusku, na Kubě a v Severní Koreji, samozřejmě!

Rozdíl je jen v tom, jak se povede tazateli, který otázku položil, a v tomto směru bych byl optimistou: pan Hlásenský s největší pravděpodobností nebude uvězněn a nestane se tak dalším obyčejným, nepolitickým vězněm.

V souvislosti s případem odběru vzorku DNA vlajkovým zločincům jsem zaslal policejnímu presidiu žádost o zaslání interních předpisů, jimiž je postup policie podle § 65 PolZ upraven. To presidium odmítlo a poslalo mi pouze jeden obecný, víceméně irelevantní pokyn policejního presidenta.

Proti tomu jsem samozřejmě okamžitě podal opravný prostředek – stížnost.

Má policie skutečně proč tajit, jak nakládá s odebranými vzorky a profily DNA? To se, milí čtenáři, dozvíme v některém z příštích dílů našeho nového seriálu! (Měla by následovat krátká reklamní přestávka, leč bohužel, nikdo u mne zatím neinseruje…)

Sprostý podezřelý – to je geniální cimrmanovská zkratka vystihující podstatu tzv. policejního myšlení. Pro policistu neexistují nevinní lidé, jsou jen ti, kterým doposud nebyla trestná činnost prokázána. A protože společnost od policie vyžaduje pachatele trestné činnosti odhalovat, měla by jim k tomu dát dostatečné prostředky, zejména možnost komukoli vstoupit do bytu a provést tam prohlídku, kohokoli odposlouchávat a hlavně ho, bez rušivých vlivů soudu a obhájců, zavřít do vazby, dokud se nepřizná. Poctiví se přece nemají čeho bát, těm nic nehrozí!

Toť v kostce pohled policisty na obviněné a také na ostatní složky justičního procesu, na státní zastupitelství, na soud a na obhájce. Není náhoda, že – minimálně ještě nedávno – policie ve svých databasích evidovala, kdo byl kdy obviněn z trestného činu, ale nikoli už, jaký byl výsledek trestního řízení. Byl-li snad někdo obžaloby zproštěn, neznamená to, že by byl nevinný, ale že ostatní OČTŘ odvedly fušerskou práci. Pro mě je vinen, můžeme si říct parafrasí na další okřídlený svěrákovský výrok.

Jedním z důležitých bitevních polí mezi policií a námi ostatními jsou policejní database sprostých podezřelých. Cíl je jasný: mít dokonalý přehled o otiscích prstů a DNA každého občana, čímž se vyšetřování řady trestných činů velmi usnadní. Háček je v tom, že sprostí podezřelí si těchto údajů cení a neradi je policii dávají, minimálně do té doby, dokud se ze sprostých podezřelých nestanou sprostými odsouzenými.

V každé zemi je tato bitva v jiné fasi a jiný je její průběžný výsledek. Česká republika patří díky ustanovení § 65 nového policejního zákona mezi ty země, kde smí policie v tomto směru vůbec nejvíc: odebrat vzorky každému, kdo kdy byl obviněn z úmyslného trestného činu, a ponechat si je v databasi, dokud sama uzná za vhodné.

Už několik let se chystám, že se do této problematiky pustím a pokusím se přimět Ústavní soud, aby se sprostých podezřelých proti policii zastal. A nyní jsem k tomu dostal příležitost. Munice je dost, zejména v podání citovaný nález Velkého senátu ESLP ve věci S. et Marper v. Spojené království představuje imposantní judikatorní dílo s velmi pečlivou argumentací a precisně rozebranými prameny práva. Na straně druhé je tu policie a její spřátelený třetí senát Ústavního soudu, zejména duo Musil-Mucha, které dosud nikdy nenechalo policisty na holičkách a podrželo je i ve zdánlivě ztracených kausách, jako byla v loňském roce ta s nerovným přístupem k odposlechům (dovolíte-li ještě jednu drobnou parafrasi, u Ústavního soudu what the First Section giveth, the Third taketh away). Je zřejmé, že ani jedna strana nebude ochotna prodat svou kůži (a svou DNA) lacino.

O průběžné situaci na bojišti budu své čtenáře pravidelně informovat.

Aktualisováno.
A vida: to se tedy stát prohne, takhle mastná pokuta!

Podkategorie