Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Informační právo

Na Slovensku si veřejnost právo na informace o minulosti soudců dosud nevybojovala. Ministryně spravedlnosti Lucia Žitňanská tvrdí, že pro zveřejnění těchto údajů nemá právní základ. Výživná je i debata pod článkem: argumenty i jejich relativní zastoupení se ničím neliší od těch českých.

2 komentáře
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 2589

Není nad to, když policie dokáže dát své databasi informací o závadových osobách (neboli extremistech, ve skutečnosti disidentech) vhodné, výstižné, bezpříznakové krycí pojmenování.

10 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 3039

Úřad pro ochranu osobních údajů prý zkoumá, zda je zveřejnění seznamu komunistických soudců v souladu se zákonem.

Samozřejmě není, protože podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, mohou být zpracovávány pouze přesné osobní údaje, a v případě, že se zjistí jejich nepřesnost, je správce povinen učinit vhodná opatření k jejich opravě a/nebo doplnění.

V daném případě by tedy ministerstvo spravedlnosti mělo vzít seznam soudců s rodnými čísly a zaslat dotaz na členství v KSČ Národnímu archivu, který má k disposici kartotéku členů této bohulibé organisace. Soudím, že výsledkem bychom byli všichni šokováni.

1 komentář
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 2483

Není obvyklé, aby soudní rozhodnutí vyvolalo tolik vášní a tak dalekosáhlou odezvu a dlouhotrvající polemiku, jako se to stalo v případě nálezu o právu veřejnosti znát komunistickou minulost soudců. Že k tomu došlo, naznačuje, že Ústavní soud ťal do živého a léta neměnný, usazený postkomunistický establishment byl konfrontován s něčím, co nikdo příliš neočekával a na co nebyli ti, jichž se věc dotýká, vůbec připraveni.

Vybavuje se mi sebejistý výraz soudkyně Městského soudu v Praze Karly Cháberové (předlistopadové členky KSČ) při rozhodování o mé obecně formulované, ale jednoznačné námitce podjatosti – ta nečestná žena si vůbec nedokázala představit, že by některý z jejích kolegů dokázal soudcovský stav zradit tak, jak to posléze učinil první senát Ústavního soudu, a ona by mohla být veřejně zostuzena. Stalo se však to, co jsem i já sám pokládal za prakticky nemožné, a, nadneseně řečeno, sedmihlavé sani polistopadové morální bídy byla uťata první hlava, hlava bezpečí anonymity.

Nepromyšleně a nešťastně do debaty zasáhl Pavel Rychetský, když přirovnal členství v KSČ ke křtu, a čest Ústavního soudu musel poté zachraňovat soudce Stanislav Balík, který ve vynikající úvaze Proč rozlišovat dobré a zlé stručně, výstižně a s ledovou přímostí, nedbaje požadavku loyality k pochybivšímu kolegovi, napsal: Nešťastná země, kde si předseda Ústavního soudu myslí, že lze srovnávat členství v totalitní komunistické státostraně s členstvím v církvi skrze křest. Nelze. Církev nenavádí člověka, aby útočil na samou podstatu společnosti a lidství, jako to činila komunistická doktrína.

Česká společnost se v otázce správnosti rozhodnutí Ústavního soudu rozštěpila do tří názorových proudů: komunistická levice, osmašedesátnická i normalisační, odmítá samotnou myšlenku zveřejnění (je to irelevantní), pravice ho podporuje a dále se člení podle toho, zda požaduje nebo nepožaduje odchod soudců-bývalých straníků. Jádrem argumentace obou stran je to, co ve svém textu přesně vystihl S. Balík: otázka legitimity morálního odsudku komunistických myšlenek.

Pro levici jsou komunisté lidmi, kteří usilovali o správnou věc nevhodnými, případně nelegitimními prostředky, kdežto pro pravici jsou to zločinci, s nimiž se nediskutuje, ale které je na místě trestat. Nejradikálnější jsou pro zákaz komunistické strany a propagace komunistických myšlenek, v naivní ilusi, že marxistické zlo lze porazit silou (lze, ale jedině chilskou cestou, za cenu občanské války).

Otázka výměny soudců, kteří se zkompromitovali, tak dostává rozměr diskuse dvou hluchých, která nemůže přinést dobré řešení. To by muselo být neideologické, a na takovém se česká společnost nedokáže shodnout.

Proto kontroverse vyústí v občasnou právní bitvu nad námitkou podjatosti, v níž si strany budou navzájem sčítat každého vyloučeného nebo nevyloučeného soudce. Princip přitom zůstane nedotčen, a systémové změny v nedohlednu, ponechány času, jenž se naplní v roce 2041, kdy justici opustí poslední komunistický soudce.

Pokud jde o mne osobně, mám již jasno: V případě, že by někdy v budoucnu měl o mé věci rozhodovat komunistický soudce, jsem připraven mu říct toto: Pane, vy mě přece nemůžete soudit! V době, kdy jste měl prokázat aspoň to minimum osobní statečnosti, abyste své jméno nepropůjčil podpoře zrůdného režimu, dal jste přednost vlastním zájmům a osobnímu prospěchu před zájmem celku. Soudce nemusí být hrdina, ale musí to být čestný člověk. Za svého soudce vás proto nechci a neuznávám.

Ale bojím se, že i to bude jen další příspěvek k dialogu hluchých.

Aktualisováno.
Byl jsem upozorněn, že autorem úvahy je nikoli ústavní soudce Stanislav Balík, nýbrž Stanislav Balík, politolog. Za chybu se omlouvám.

12 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 3376

Mezi téměř stovkou soudů, které jsem po listopadovém úspěchu u Ústavního soudu požádal o informace o minulosti jejich soudců, nebyl ten přerovský ničím výjimečným. Komunikace s ním, pravda, připomínala spíš než co jiného lidové rčení leze to z něj jako z chlupaté deky, ale takových soudů bylo mnoho: na žádost o informace mi soud nejprve odpověděl, že požadované informace nemá. Následovala stížnost a po ní váhavé přiznání, s výhradou, že soudkyně Táňa Šimečková právě dlí v daleké Olomouci a nelze proto nikterak zjistit, zda členkou Strany byla či nebyla. Poslal jsem proto další podání, v němž jsem naznačil cosi o existenci e-mailu a o tom, že na soud mohu třeba taky podat žalobu, a výsledek se dostavil: soudkyně Šimečková uvedla, že byla členkou KSČ.

Teď zbývá jen vysvětlit, proč tato soudkyně na Pospíšilově seznamu, včetně nejnovější verse, chybí – že by se snad opomněla v čestném prohlášení přiznat? Nebo zapomněla požádat o doplnění na seznam? Cyničtější na mém místě by možná prohlásili, že čestné prohlášení českého soudce, to je přímo učebnicové oxymoron…

2 komentáře
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 3094

Podkategorie

Karlovy Vary Počet článků:  12

Komunističtí soudci Počet článků:  49

Národní database DNA Počet článků:  38

Platy a odměny Počet článků:  18

Šifrování Počet článků:  15