Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Po více než roční nečinnosti rozhodl zvláštní Mazancův kompetenční senát ve věci mého sporu s ministerstvem zemědělství o výši úhrady za poskytnutí informací podle InfZ, a to tak, že kompetenční žalobu Obvodního soudu pro Prahu 2 usnesením č. j. Konf 115/2009-34 odmítl a dovodil, že neposkytne-li povinný subjekt z důvodu neuhrazení požadované sumy informace, může se dotčený žadatel bránit správní žalobou, kdežto proti nesprávně stanovené výši musí brojit žalobou o vydání bezdůvodného obohacení u civilního soudu.

Podle zmíněných šesti expertů je tedy – meritorně naprosto identický – spor o to, za jakou částku budou poskytnuty informace, třeba řešit buď ve správním nebo v civilním soudnictví, podle toho, zda žadatel výzvě podle § 17 odst. 3 InfZ vyhověl čili nic.

Pokusím se potlačit nutkání zpestřit jazyk svého blogpostu několika jadrnými, do Brna směřovanými výrazy, a abych nebyl iudex in causa sua, neudělím za tento intelektuální výkon ani žádnou z prestižních cen tohoto blogu (a že bych tak subjektivně nejraději učinil i s oháňkou!), a uvedu toliko, že proponované řešení sice vede k cíli, avšak je v příkrém rozporu s právní logikou věci: vztah mezi žadatelem o informace a povinným subjektem je veřejnoprávní povahy, neboť oznámení podle § 17 odst. 3 InfZ, jež je materiálně bezesporu rozhodnutím, má všechny znaky vrchnostenského právního aktu; žadatel není vůči povinnému subjektu v rovnoprávném postavení a rozhodnutí o nákladech je pro něj závazné. Volnost má toliko v tom, zda se mu podřídí a požadovanou částku zaplatí, anebo podá proti rozhodnutí o odložení žádosti pro nezaplacení žalobu – jež by měla být podle závěrů zvláštního senátu žalobou správní – případně zda na poskytnutí informací resignuje.

Neblahý dopad má brněnská logika (či spíše její absence) i do procesu. Pokud totiž žadatel podá žalobu o vydání bezdůvodného obohacení a uspěje pouze částečně, promítne se to i do rozhodnutí o nákladech řízení. Možnost, aby mu byla přiznána celá náhrada (§ 142 odst. 3 OSŘ), je z hlediska soudu toliko fakultativní a podmíněná tím, že soud rozhodoval podle svého uvážení, což s ohledem na konkrétní okolnosti může a nemusí být relevantní.

Opravdu nevím, zda za této situace mám ve sporu, který trvá už tři a půl roku, vůbec pokračovat… Děkuji ti, velmi zvláštní senáte, skláněje se před tvou nekonečnou moudrostí!

Přidat komentář