Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Bývalý soudce-fetišista Jan Kašpar, který si nemohl pomoci a když viděl cizí peněženku, musel ji ukrást, jest nám znám již z doby svého coming-out-u. Zapuďme chuť lacině si zavtipkovat poukazem na to, že podobné úchylky jsou ve veřejném životě častější a že známe i takové, kteří když vidí dotaci, jsou zachváceni obdobnou kompulsivní poruchou a musejí čerpat, třebaže dobře vědí, že na ni nemají právo (a že jsou takové případy chorobné čerpavosti ve vyšších společenských vrstvách rozšířenější než chřipka!), a věnujme se jiným než medicínským aspektům věci. Kašparův případ měl totiž pokračování před Ústavním soudem, u něhož se onen domáhal zastání před zásahem spočívajícím v tom, že mu rejstřík trestů odmítal, přesně v souladu s dikcí zákona, vydal čistý výpis. Kašparovi, jenž nyní působí v advokacii (kde se jeho úchylka ztratí), bylo vyhověno, an Ústavní soud naznal, že je pitomost, když Nejvyšší správní soud jeho žalobu odmítl s odůvodněním, že se měl domáhat nápravy cestou žaloby na ochranu proti nečinnosti, a měl jej poučit, jak správně žalovat. Více než majoritní votum nám konvenuje disent Vojtěcha Šimíčka, a ještě spokojenější bychom byli, kdyby Ústavní soud předložil věc rovnou svému plenu, protože vázat obsah výpisu z rejstříku trestů na ukončení léčby je nesystémový nesmysl.

Než bude znovu rozhodnuto, bude Kašpar jistě již dávno vyléčen, takže případ dospěje ke šťastnému konci, nicméně obecně máme za neblahé, je-li procesní právo vystavěno v podobě labyrinthu, v němž se nemůže orientovat nakonec už ani soud, který jej svou judikaturou vytvořil. Poněkud nám to arci připomíná ony archetypální středoškolské vyučující, již tvrdili, že za jedna neumí nikdo, za dvě oni sami, za tři pan inspektor, za čtyři ti nejlepší ze studentů a za pět všichni ostatní.

3 komentáře
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 2478

Krajský soud v Praze tentokrát nevyhověl stížnosti Zdeňky Galkové a zamítl její stížnost proti usnesení o zastavení samolepkového procesu. Doufáme, že usnesení bude stylově doručeno v den desátého výročí velké domovní prohlídky a vzetí pachatelů do vazby. Zda bude intervenovat Nejvyšší soud, se dozvíme v nejbližších měsících, případně letech.

Nevinným Patriku Vondrákovi, Míše Dupové, Milanu Hrochovi, Filipu Vávrovi a dalším srdečně blahopřejeme a cítíme, že by to chtělo uspořádat nějakou zprošťovací party, kde bychom se opili a připomněli si všechny ty společně prožité roky, něco jako sraz abiturientů po n * 10 letech po maturitě. Na něm bývalo zvykem promítat diapositivy ze života vzdělávací ústav opustivších jedinců; to bychom jistě mohli učinit také, a kromě nezbytné vložky ve formě účastnické narace veselých zážitků ze souzení bychom mohli zařadit i četbu nejvtipnějších novinových článků a úryvků z předchozích procesních artefaktů, třeba zvukový záznam toho, jak na žádost obhajoby soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Dana Šindelářová kdysi předčítala protokol o ohledání místa činu, neopomněvši vynechat jedinou polepenou schránku na psí exkrementy.

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 3564

Napište si, Hlaváčku, zásada č. 2: Vnést mezi podezřelé zmatek, říká inspektor Trachta svému praktikantovi. Zmatek je třeba vnést i mezi uživatele Facebooku, a dosáhnout stavu, kdy nikdo nebude vědět, co se ještě smí a co už ne. Vedena touto zásadou, vymazala mi dnes v časných ranních hodinách řečená sociální síť další text, tentokrát komentář:

Na vysvětlenou budiž doplněno, že řeč šla o Statisu Prusalisovi, a důkaz, že jej Miloš Zeman během kampaně Zemanovců skutečně veřejně označil za svého přítele, stkví se dodnes na YouTube.

Co je na mém komentáři nedovoleno? To nevím, a možná to neví sám Nejsvětější Facebook: třeba je účelem opravdu jen smazáním náhodně zvolené aktivity připomenout sprostému uživateli, jaká má vůči Faceboooku práva – tedy žádná – a měl by každý den velebit Marka Zuckerberga za všechna ta časná dobra, která mu jeho síť bezplatně, výměnou za pouhou možnost využívat bez omezení uživatelovy osobní údaje, poskytuje.

3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4018

Soudce Jiří Lněnička obdržel za svůj komentář k rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání obžaloby ve vleklém případu Lukáše Nečesaného, výtku od předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala.

Jakkoli je to výtka oprávněná, máme přesto určité výhrady k možnosti takovou sankci uložit (a mediálně komentovat). Podle ustanovení § 88a zákona o soudech a soudcích platí, že drobné nedostatky v práci nebo drobné poklesky v chování může orgán státní správy soudů, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, vyřídit tím, že je soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu vytkne, je-li to postačující.

Toto oprávnění svědčí tedy těm kárným navrhovatelům, kteří jsou sami orgánem státní správy soudů, což znamená, že tak může učinit ministr spravedlnosti a předsedové soudů u sobě přímo nebo nepřímo podřízených soudců, nikoli ovšem president republiky nebo ombudsman. Tato úprava ovšem zároveň znamená, že se nekoná žádné kontradiktorní kárné řízení, ve kterém se soudce může případně obhájit, ale oprávněný orgán rozhodne – a proti výtce není obrany: nelze podat ani odpor, ani se odvolat, rozhodnutí o výtce je pravomocné, definitivní a neměnné.

S ohledem na to, že důtka je jedním z kárných opatření, a to nikoli nejmírnějším (tím je upuštění od potrestání, kdy sankce uložena není, ale už s ohledem na veřejné projednání věci má takový výsledek řízení pro soudce negativní dopad), domníváme se, že stávající úprava není ústavně konformní, protože zasahuje do principu dělby moci ve státě: jakkoli výtka kárného žalobce nemá žádné přímé důsledky, je dehonestující a lze si snadno představit situaci, kdy s ní soudce nesouhlasí a preferoval by projednání obvinění z deliktu v řádném procesu; to je mu však de lege lata upřeno.

4 komentáře
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Lukáš Nečesaný
Počet zobrazení: 2226

Vzduch v soudní síni by se dal krájet, blíží se rozsudek. Strany dostávají prostor k závěrečným návrhům. Nejprve povstane žalobce, významně si odkašle a praví: Pane předsedo, prosím, aby během mého návrhu pan žalovaný počkal na chodbě: mám pro vás závažné informace, které vaše rozhodnutí jistě ovlivní, ale které by se neměl žalovaný dozvědět.

Komické? Ano, v civilním řízení bezesporu. V řízení trestním, bohužel, běžná praxe, zejména rozhoduje-li se o vazbě. Obviněnému bývá během přípravného řízení běžně upíráno nahlížet do spisu – přestože Ústavní soud proti tomu občas cosi zamrmlá – a o tom, co bylo soudci jako podklady k jeho rozhodnutí vlastně předloženo, se obvykle dozví až po skončení vyšetřování.

Ve Zlíně tuto praxi povýšili takříkajíc na nový level: policie tam dodává soudu případové analysy, které nejsou při vazebním zasedání ani předneseny, ani se s nimi obviněný nesmí seznámit, pouze soud na jejich základě o vzetí do vazby, případně o jejím pokračování, rozhodne:

Dobře to tam mají zařízeno: obviněný přece sám nejlíp ví, za co je ve vazbě!

2 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4076