Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Ústavní soud dnes vyhlášeným nálezem vyhověl stížnosti Mgr. H. D. a zrušil usnesení Nejvyššího soudu ve věci její nedobrovolné hospitalisace, s tím, že dovolání bylo tímto soudem nesprávně posouzeno jako nepřípustné. Jak jsme referovali, stěžovatelka v mezidobí pozbyla – zatím nepravomocně – svéprávnosti a protože její opatrovnice si ze všeho nejméně přeje, aby H. D. ve svém sporu s bohnickou psychiatrickou nemocnicí uspěla, řízení zřejmě rychle skončí neúspěchem stěžovatelky.

Tento případ patří mezi vůbec nejsmutnější z těch, kterými jsme se v poslední době zabývali: soudy nejprve svou oběť nezákonně zbavily osobní svobody, a poté, aby se nemohla bránit, ve spolupráci se zlými lidmi, jejími příbuznými, kteří využili jejího zranitelného postavení a začali se postupně zmocňovat jejího majetku, ji připravily i o svéprávnost. Pro nás je to tedy jen další symbolická čárka, už zhruba dvacátá, pokud jde úspěchy u Ústavního soudu, ale pocit hořkosti a nespravedlnosti převažuje.

Aktualisováno.
Nález.

3 komentáře
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 2826

Pamětníci a pamětnice to nemají jednoduché, o tom jsme se přesvědčili už před šesti lety v souvislosti s konferencí ÚSTRu, kam jsme nebyli připuštěni, a aby se nezdálo divným, že jsme jediným vyloučeným adeptem, nesměly zaznít ani vzpomínky Boženy Kropáčkové, statečné ženy, jež ve svém bytě během heydrichiády ukrývala parašutistu Adolfa Opálku. Skandál okolo Věry Sosnarové, ženy, jež si vymyslela vlastní hrdinský příběh a ten náležitě zmonetisovala, nás nechává klidným, neboť jsme si vědomi, že tzv. přednáška pamětníka jako genre je založena zhruba z 90 % na líčení skutečností, které se nikdy nestaly. Platí to bez rozdílu, je-li pamětníkem účastník (kteréhokoli) odboje, přeživší holokaustu nebo oběť gulagu.

Pravda je nudná, neinspirující, a ve srovnání s vymyšleným příběhem nemůže obstát: v boji o větší monetisaci vždy darwinovsky uspívají ti, kteří lžou nejlépe: to je podstatou tohoto businessu, a je otázkou, zda se vůbec můžeme legitimně zlobit na někoho, kdo si celý příběh vymyslel od základu, tak jako Sosnarová, víc než na pamětníky, již si pouze prožité události přikrášlili.

65 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4813

V případu Mgr. H. D., nedobrovolně hospitalisované v bohnické léčebně, o němž jsme obiter dicto informovali v souvislosti s jinou obdobnou kausou, se snad konečně schyluje k obratu: rozhodně by měl být v úterý vyhlášen nález Ústavního soudu v její věci. Ústavní stížnost, o něco obsáhlejší, než jaké obvykle koncipujeme, odráží míru frapantního porušování snad všech práv, která nedobrovolnému pacientu psychiatrického zařízení svědčí.

Další osud stěžovatelky, bohužel, příliš růžový nebude, bez ohledu na případný úspěch u Ústavního soudu, tak jako se děje většině pacientů, kteří se dostanou svou nekvalitou proslulé české psychiatrii do spárů a mají jakýkoli majetek. Její příbuzní využili nedobrovolné hospitalisace a nechali stěžovatelce omezit svéprávnost, takže i kdyby za dva měsíce strávené nezákonně v Bohnicích obdržela jakoukoli náhradu, té si užije její příbuzná, jež byla stěžovatelce ustanovena opatrovnicí a její majetek by měla, přirozeně bez jakékoli efektivní soudní kontroly, spravovat; česká psychiatrie tak bude mít v H. D. další oběť.

5 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 2576

Götterdämmerung, jak víme z Wagnera, neboli Ragnarök, byla podle severské mythologie bitva bohů, jakási mythická battle royale (odporné sousloví!), z níž povstává nový svět; prý se v historii vyskytli lidé, kteří onu operu vydrželi sledovat celou: nu, snad, ale já k nim rozhodně nepatřím…!

Cosi na způsob soumraku bohů se začíná odehrávat v této zemi v rovině praktického – aplikovaného – ústavního práva. Jde o svého druhu persifláž dělby moci: premier, opírající se o proměnlivou a nepevnou parlamentní většinu, se dostal do posice, ve které si nemůže dovolit pohněvat presidenta, protože zakrátko by mohl být v situaci, že bude mít na výběr mezi potupným přijetím milosti nebo pobytem v cele, dobře věda, že milost mu může být dalším presidentovým vrtochem odepřena, a tak působí, předstoupiv před novináře, dojmem čerstvě zmoklé slepice, předseda druhé vládní strany při téže příležitosti projeví druhdy deklarovanou neústupnost snad jen na zlomek sekundy vzpurně pozdvihnutým obočím, a tomu sekundují naoko vzteklým ňafáním předáci oposičních stran, kteří pro změnu připomínají pejsky ze známého videa s odsouvající se branou.

Shodnout se lze jen na tom, že panuje ústavní krise, ovšem taková, ze které není cesty ven: de constitutione lata je jedinou možností, jak umravnit přímo voleného presidenta, impeachment, ovšem na rovinu, země, kde je jeden president zbaven funkce a poté jej v další přímé volbě nahradí president ještě horší, není ideálem snad už ani v Jižní Americe, a pro změnu Ústavy se sice najde snadno kvalifikovaná většina, problémem je, že nikdo s nikým se neshodne, jaká změna by to měla být.

Nezbývá než se pohodlně usadit a sledovat, jak tento souboj titánů dopadne, koje se přitom útěšnou myšlenkou, že v této zemi nebývají žádné, ani ústavní krise řešeny cestou občanské války, ale zvykem je nechat problémy náležitě vyhnít. Jen kdyby ty produkty ústavní hniloby tak hrozně nezapáchaly…

11 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2491

Počátkem prázdnin se na zpravodajském portálu iDnes objevil jeden z častých, téměř již kanonických, typových textů, thematisujících problematiku podnikatelských subjektů nabízejících ochranu před postihem za přestupky – tzv. přestupkových pojišťoven. Babišův redaktor neopomněl zdůraznit, že jde o jednání jak nezákonné, tak i amorální.

K tomu již před časem kdosi – myslím, že D-FENS – trefně podotkl, že je-li obhajoba nemravná, měli by jít politici příkladem a takový Andrej Babiš by měl bez dalších kliček doznat, že na Čapí hnízdo inkasoval dotaci protiprávně, učiniv ze společnosti malý/střední podnik jen naoko, a podobně by měl zanechat všech obstrukcí David Rath a pravdivě přiznat, z jakých zdrojů pocházela hotovost v jeho krabici. Neděje-li se tak, je značně pokrytecké vyžadovat, aby se práva na obhajobu vzdali přestupci drobní, mezi nimi tzv. silniční piráti. S čímž arci plně souhlasíme.

Novinář jde ještě dál, než je obvyklé, a naznačuje, jak nákladné je pro veřejné rozpočty, jestliže úředníci projednávající přestupky musejí čelit obstrukcím typu námitka systémové podjatosti nebo zpochybnění radarového měření rychlosti, jimiž se piráti pokoušejí vyhnout spravedlivému trestu.

Přestupky se sice zabýváme jen okrajově, a obstrukce vůbec nepatří do našeho procesního instrumentária (ne proto, že je snad čestnější neobstruovat, nýbrž že existují jiné, daleko zábavnější methody, jak v řízení uspět), přesto nám nezbývá než poznamenat, že mít výsledek radarového měření za automaticky správný může opravdu jen blbec – případně novinář z Babišovy redakce.

Vezměme jako příklad tuto modelovou fotografii, týkající se kausy, kterou jsme nedávno řešili:

Vzorný silniční pirát by, spatřiv takový snímek, doznal pochybení a dále neuhýbaje, nasytil by státní rozpočet příslušným počtem stokorun (a své konto odpovídajícím počtem trestných bodů). Pirát neukázněný se arci na fotografii podívá pozorně a povšimne si několika důležitých detailů. Třeba toho, že policejní auto bylo při měření podélně skloněno, nejspíš proto, že stálo pravými koly na vyvýšeném obrubníku, a když si spočítá, co to znamenalo pro měřicí paprsek, vyjde mu, že jeho osa proťala po cca dvanácti metrech rovinu vozovky. Měřen byl proto nikoli paprsek odražený přímo od přestupcova vozu, nýbrž paprsek reflektovaný nejméně dvakrát (a kdo ví, od čeho dalšího); tomu nasvědčuje i to, že ačkoli povětrnostní podmínky byly příznivé, policisté museli nastavit citlivost 30 m namísto standardních 20 m: jinak by totiž odrazem zeslabený signál vůbec nenaměřili. A kdyby to snad nestačilo, z projekce délky a šířky automobilu lze vypočítat, že měřeno bylo pod úhlem necelých 10°, nikoli 22°, jak je manuálem předepsáno.

Nezodpovědný přestupce tak nemůže než dovodit, že pokud byla jeho rychlost skutečně 73 km/h, jak fotografie sebevědomě sugeruje, je on čínský bůh srandy, případně tiskový mluvčí koncernu Agrofert. Ve skutečnosti byla minimálně o několik kilometrů za hodinu nižší; o kolik přesně, to se ovšem díky důmyslu příslušníků policie už nikdy nedá zjistit. A tak jasný přestupek to zpočátku byl!

Amorální by v daném případě nebyla obhajoba, nýbrž resignace na ni.

5 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3459