Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Prodiskriminační nález Ústavního soudu byl českými podnikateli bleskově aplikován v praxi. Adam B. Bartoš si, zlého netuše, objednal v e-shopu antikvariátu knihu, leč od antikváře Tomáše Maděry se mu dostalo následující milé odpovědi:

Podle Vojtěcha Šimíčka a Kateřiny Šimáčkové nic nelegálního, podnikatel si přece může vybrat, kteří zákazníci vyhovují jeho světovému názoru, a jen těm své zboží a služby prodávat. Jeden aktivista neprodá Bartošovi knihu, další ho nepustí do své kavárny, třetí jej nedoveze svým autobusem do jiného města, a máme tady přesně ten hnusný stav, který zde už jednou byl a který symptomatisovaly cedulky Židům a psům vstup zakázán!

Opravdu jste si tohle představovali, ústavní soudcové?

8 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Adam B. Bartoš
Počet zobrazení: 5777

Kde má být při výslechu obviněného umístěna židle jeho obhájce? Optimálně na chodbě – potvrdí devět z deseti policejních orgánů, s tím, že podle orgána desátého by měla být ve zcela jiné budově (mimochodem, vysmívané skloňování orgán – bez orgána není žádná urban legend, nýbrž authentické dobové dokumenty ho zachycují i v písemné, předtištěné podobě).

Rozsudek, v němž je protokol na str. 6 rekapitulován, se týká trestního řízení proti Monice Uzunoğlu, exmanželce kurdského podvodníka Yekty Ergüna Uzonoğlu, která spolu se svou matkou Věrou Trakalovou připravila poškozenou, starou ženu, o byt. Nu což, povedený párek, přesně dle staré moudrosti, podle níž vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá. Na rozdíl od dva roky starého rozsudku podvodníkova je arci ten její zatím nepravomocný.

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Yekta Uzunoğlu
Počet zobrazení: 1884

Někdo má rád vdolky, jiný zase holky, vysvětluje Ústavní soud v jednom ze svých nejhůř odůvodněných nálezů za poslední dobu, a proto není nic špatného na tom, jestliže ostravský hotel Brioni odmítl ubytovat občany Ruské federace, kteří nepodepsali prohlášení o souhlasu s dočasným pobytem spojeneckých vojsk v zemi – chci říct: o nesouhlasu s ruskou anexí Krymu. Prý jde jen o jednu z forem výkonu svobody projevu, argumentují v majoritním votu Vojtěch Šimíček s Kateřinou Šimáčkovou, proti čemuž daleko přesvědčivěji disentuje Ludvík David.

Máme za to, že prakticky všechny argumenty majoritního odůvodnění jsou vadné, a chybná je už základní premisa, že rozhodnutí kádrovat hotelové hosty je legitimním způsobem, jak může podnikatel projevit svůj názor. Ve hře jsou totiž, jak správně upozorňuje disent, nejen základní práva podnikatele, ale proti nim stojící práva potenciálně odmítnutého hosta. Důležité je přitom nejen právo na svobodu politického názoru, nýbrž i právo na ochranu osobnosti, ve formě ochrany osobních údajů. Být právně vzdělaným Rusem, jemuž by v hotelu Brioni předložili k podepsání prohlášení o nesouhlasu s krymskou anexí, pravím k recepčnímu: Milý pane, velmi si vážím zájmu pana hoteliera o politické dění v mé zemi. Ale povězte mi, mladý muži, jakým právem chce ten angažovaný muž znát můj politický názor? Není mu snad známo, že podle § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, jde o citlivý údaj, který lze zpracovávat pouze k účelům taxativně vypočteným v § 9 onoho zákona?

To, že jde o jednání platným právem zakázané, je však jen koloraturní detail. Důležitější je, že Ústavní soud posvětil politickou diskriminaci, výslovně připustiv, že ne všechny politické názory jsou si v tomto případě rovny. Citujeme z § 35 nálezu:

V tomto ohledu Nejvyšší správní soud nedostatečně zohlednil okolnost, že anexe Krymu byla učiněna v jednoznačném rozporu s mezinárodním právem (viz např. rezoluce Valného shromáždění OSN s názvem Územní celistvost Ukrajiny ze dne 27. 3. 2014) a oficiální zahraniční politika České republiky stejně jako Evropské unie se k ní vymezila negativně a pro Českou republiku má tento akt navíc zřejmou historickou paralelu ve vztahu k okupaci Československa v srpnu 1968, učiněné právním předchůdcem nynější Ruské federace…

Což nelze interpretovat jinak, než že kdyby hotelier postupoval opačně a neubytoval toho občana Ruské federace, který nepodepíše souhlas s připojením Krymu, ochranu by takové opovrženíhodné diskriminační jednání nezasloužilo: každý podnikatel je tak oprávněn diskriminovat své zákazníky na základě politického názoru, avšak pouze v případě, že jim odepře službu na základě názoru, který se neslučuje s oficiálním postojem české vlády.

V hotelu Brioni nedělali nic jiného, než dělá Facebook, Google a další podnikatelé, na něž stát přenesl to, co si sám činit zapověděl, tedy šikanovat ty osoby, které se projevují protistátním způsobem.

Pro to nenacházíme ospravedlnění a máme za smutné, že se pod takovou hanebnost podepsali jinak liberální soudci Šimíček se Šimáčkovou.

21 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5116

Nadmíru zajímavou procesněprávní otázku nastoluje případ Lukáše Nečesaného, jenž byl pravomocně zproštěn obžaloby, vinící jej z pokusu vraždy kadeřnice v Hořicích v Podkrkonoší. Zproštěnec brojí ústavní stížností proti odůvodnění usnesení odvolacího soudu, které lze při troše zlé vůle interpretovat tak, že je pachatelem, i když nemohl být odsouzen.

V trestním právu může obžalovaný obecně brojit proti zprošťujícímu výroku, má-li za to, že zproštěn měl být podle lepšího písmene § 226 TrŘ: tedy nejčastěji – arci nikoli výlučně –, že skutek vůbec nespáchal, a nikoli pouze, že to není trestný čin. To samo o sobě máme za ústavně dosti sporné, protože tím, že obžalovaný podá odvolání ve svůj prospěch (a odvolání v jeho neprospěch nepodá zároveň veřejný žalobce), zhorší tak dočasně své postavení, protože nebude pravomocně zproštěným, jímž by byl, odvolání nepodav; těšit jej sice může, že uznán vinným již nebude, ovšem negativní důsledky související s probíhajícím trestním stíháním přetrvají.

V případě Nečesaného jde ovšem o jinou situaci. Spor není o písmeno, podle něhož měl být zproštěn, nýbrž o odůvodnění senátu Jiřího Lněničky, které svou textací skutečně implikuje vinu zproštěného.

Dovolání je nepochybně nepřípustné (§ 265a odst. 4 TrŘ), zbývá ústavní stížnost. Co jí napadnout, je otázkou. V zásadě jsou zde tři možnosti:

  1. Napadnout usnesení toliko v části odůvodnění a požadovat, aby Ústavní soud výrok ponechal nedotčen, pouze zrušil odůvodnění a vrátil věc vrchnímu k soudu s pokynem odůvodnit výrok znovu a lépe. To je inovativní, ale procesně neprošlapaný postup, a Ústavní soud by bylo třeba přesvědčit, že jinou cestu, jak se domoci svých práv, obviněný nemá.
  2. Napadnout celé usnesení, ovšem s risikem, že v případě vyhovění se ze šťastně zproštěného stane opět na nepredikovatelnou dobu obžalovaný.
  3. Napadnout dikci odůvodnění jako protiústavní zásah do práv stěžovatele, a chtít po Ústavním soudu, aby to vyslovil, čímž bude zásah dostatečně reparován.

Čtvrtou možností, kterou naznačuje ESLP v rozhodnutí o nepřípustnosti stížnosti v případě Babjak et al. v. Slovensko, je požádat o náhradu za nesprávný úřední postup ministerstvo spravedlnosti, jež by se s ohledem na tento judikát nemělo být schopno ubránit argumentem, že co je pravomocné, to je svaté a tudíž neodškodnitelné.

1 komentář
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Lukáš Nečesaný
Počet zobrazení: 2317

Někdejší předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa učinil při výběru soudců tohoto soudu mnohá dobrá, avšak též některá tragicky špatná rozhodnutí. Jedním z nejhorších byl, máme za to, výběr Davida Hipšra; ten získává, spolu se členy senátu, jemuž předsedal, prestižní ocenění tohoto blogu Osel měsíce, spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů. Hipšr je již v tomto směru recidivistou – a s Jakubem Camrdou zřejmě vůbec nejhorším soudcem, kterého na NSS mají. Dubnovou cenu získává dekorant za tento rozsudek, jímž bylo Janu Cibulkovi upřeno právo na přístup k datům o jízdních řádech a poloze vozidel pražské MHD v reálném čase.

Odůvodnění je výronem soudcovské tuposti a ignorance: některé pasáže z něj vzbuzují než pobavený úsměv, příkladmo § 30, ze kterého vyplývá, že dostatečným důvodem odmítnutí žádosti o informace může být nutnost jakékoli anonymisace, jiné svědčí o absolutní absenci porozumění problematice informačního práva, např. § 26, kde je proponováno odmítnutí žádosti z důvodu, že požadovány jsou informace, které teprve vzniknou (ve skutečnosti tato výluka dopadá toliko na budoucí rozhodnutí, přičemž informace o aktuální poloze autobusu č. 188 rozhodnutím jaksi není). Když něčemu nerozumím, přiberu si znalce, troubo.

Ve skutečnosti by to, co Cibulka po pražském dopravním podniku žádá, bylo otázkou zcela triviální úpravy stávajícího softwaru, a jeho žádost o informace je plně v souladu s účelem svobodného přístupu k informacím, tedy přimět veřejný sektor, aby dal veřejnosti k disposici všechny informace, které sám má, vyjma taxativně vyjmenovaných tříd informací z poskytování vyloučených. Je jasné, že povinným subjektům se to nelíbí, protože občanský plebs je povinen jejich činnost toliko financovat a držet jazyk za zuby, rozhodně ne, aby po nich, drzouni drzí, chtěli cokoli vědět. Se soudci kvalit Davida Hipšra to není problém, důvod pro odepření informací se vždycky najde.

K ocenění blahopřejeme!

1 komentář
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 2793