Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Já vím, že když už to nemůže být rue Morgue, mělo by se to, ve shodě se zásadami literárního útvaru, odehrávat na jiném, obdobně ominosně pojmenovaném místě. A vrahem by měl být orangutan. Splnit, žel, nemohu ani jedno z toho: z mnoha depresivních míst, která Brno nabízí, si vrah pro svůj čin vybral panelák ve Vlčnovské ulici na Vinohradech (neplést s výstavnou čtvrtí téhož jména v Praze!). Shoda s klasikem jest toliko v tom, že zavražděny, a to brutálním způsobem, byly v onom obydlí v noci ze 3. na 4. února 1989 dvě ženy, 68letá pensistka Marie Š. a její dcera, 34letá pracovnice prodejny tabáku na Kobližné – jíž v té době stranické orgány přezdívaly Gagarinova – Jana L. Ve čtyřpokojovém bytě bylo v onu noc přítomno dalších sedm lidí; ale o těch bude ještě řeč.

Číst dál... Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Roman Ševčík
Počet zobrazení: 4062

Lukáš Nečesaný byl dnes Vrchním soudem v Praze pravomocně zproštěn obžaloby (díky Janu Šináglovi máme k disposici zvukový záznam celého dnešního veřejného zasedání: [1], [2]). Předseda senátu, člen předlistopadové komunistické strany Jiří Lněnička konstatoval, že procesní úprava jeho senátu neposkytuje jinou možnost než protahovat řízení, o němž sebekriticky uznal, že není právě krátké (to je arci povzbudivé: březnového Osla měsíce dostane soudkyně, podle níž je – pro účely odepření náhrady poškozenému – ještě přiměřená doba téměř devíti let), a zbaven možnosti měnit senát u soudu I. stupně tak dlouho, až dosáhne kýženého odsuzujícího rozsudku, vrchní soud kapituloval.

K tomu lze snad jen zopakovat, že jedinou cestou, jak reformovat justici, bylo všechny soudce, které nám komunistický režim zanechal, doživotně zbavit taláru, protože dobře a odpovědně soudit sami od sebe nezačnou: je nám líto, že to musíme formulovat tak pregnantně, ale jednou morální zmetek, navždy morální zmetek.

15 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Lukáš Nečesaný
Počet zobrazení: 3238

Bylo doručeno usnesení o povolení obnovy trestního řízení ve věci únosu Zuzany Vybíralové. Budiž předesláno, že poučení je nesprávné: poškozenému právo stížnosti proti usnesení nesvědčí a to je tudíž pravomocné, protože se veřejná žaloba i obhajoba tohoto práva přímo při jednání soudu vzdaly.

Z rozhodnutí je nejzajímavější pasáž týkající se methody pachové identifikace (MPI), kterou se soud snaží udržet při životě (§ 21):

Soud však v této souvislosti zdůrazňuje, že důvodem pro povolení obnovy řízení nebyla citovaná zpráva Centra pro výzkum chování psů, která v zásadě neříká nic jiného, než že spolehlivost metody pachové komparace není stoprocentní a že se pes může zmýlit. Soud má za to, že takovouto skutečnost si nepochybně uvědomuje i laik, nejen tedy pracovník tohoto centra účastnící se popisovaného testování. Pes totiž není bezvadně fungující stroj, ale živý tvor se všemi přednostmi a nedostatky, a s tímto vědomím je také třeba přistupovat k hodnocení výsledků pachové komparace, které je tedy třeba hodnotit jako kterýkoliv jiný důkaz; jednak tedy jednotlivě, jednak také v rámci veškerých dalších provedených důkazů, tzn. stejně jako např. svědecké výpovědi, které také mohou být lživé či nepřesné, nicméně je nutno s nimi pracovat a nějak se s nimi vypořádat. I za této situace však ještě nikoho nenapadlo, že by s ohledem na nekvalitu některých svědeckých výpovědí nebyl tento důkazní prostředek dále v trestním řízení vůbec využíván. Proto je třeba dle názoru soudu odmítnout doporučení zprávy, aby výsledky pachové komparace nebyly v trestním řízení využívány; je však třeba zdůraznit a připomenout, že tato zpráva se vztahovala k období za platnosti předchozího pokynu policejního prezidenta upravujícího postup při komparaci, takže úvahy soudu zde do jisté míry zaznívají až ex post; pouze do jisté míry pak proto, že soudu není známo, zda rozmisťování pachových konzerv osobou odlišnou od psovoda bude znamenat natolik zásadní změnu, že bude znamenat i změnu postoje Centra pro výzkum chování psů k využitelnosti metody pachové komparace, tedy zda toto bude stále trvat na nepoužitelnosti této metody v trestním řízení. Přitom samozřejmě nelze proti tomuto novému postupu při komparaci, který byl stanoven i pod vlivem této zprávy, kdy pachové konzervy umisťuje osoba odlišná od psovoda, nelze namítat zhola nic; soud se pouze nedomnívá, že by tento postup zaručoval přelomově vyšší spolehlivost této metody, ale nepochybně takto budou odstraněny pochybnosti o ovlivnění psa psovodem, i když nikdo přesně neví, zda vůbec a jak k němu dochází, což lze jen přivítat. Závěrem této pasáže ještě soud k předmětné zprávě dodává, že vůbec nepochybuje o tom, že pokud by nyní proběhlo nové testování (i dle předchozího pokynu policejního prezidenta), byly by výsledky testování zcela jiné, resp. rozhodně by nebyly stejné; nikoli tedy 25 oproti 15, ale např. 30 oproti 10, a při dalším testování např. 20 oproti 20 nebo 38 oproti 2. Otázkou také je, zda lze vůbec očekávat skóre 40:0. Soud tedy není přesvědčen o smysluplnosti takovéhoto testování, resp. o tom, že by naznačené dalekosáhlé závěry bylo možno přijímat po jediném testovacím procesu, je však přesvědčen o využitelnosti této metody, ovšem s tím, že výsledky pachové komparace budou přijímány s určitou opatrností a že budou zpravidla hrát roli důkazu, který může mít svůj význam pouze mezi důkazy jinými, pouze jako součást důkazního řetězce.

Tato úvaha arci správná není. Představme si, že by existovalo neomylné orákulum, trestněprávní – smíme-li si k tomu účelu vypůjčit termín z Kristiánovy kroniky – panna hadačka jménem Libuše, která by znala odpověď na každou otázku, tedy např. i kdo je pachatelem určitého zločinu. Soud by ovšem s Libuší nemohl komunikovat přímo, nýbrž informace od ní by mohl získávat jedině prostřednictvím policejního specialisty, který by odpověď panny na položenou otázku zaznamenal do protokolu a na jeho základě pro trestní orgány zpracoval odborné vyjádření z oboru policejní orakologie.

Již z prvotní analysy tohoto fiktivního modelu je patrno, kde tlačí procesní bota: soud nemůže psa sám vyslechnout, ale je plně odkázán na psovoda, který jeho zjištění tlumočí, přičemž nepřezkoumatelnost výsledku methody významně zvyšuje risiko, že policista nebude tlumočit, co pes skutečně zjistil, ale co zjistit podle přání policie měl, a to prakticky bez nebezpečí eventuálního vlastního postihu, protože podvod nelze prokázat; v nejhorším případě se řekne, že pes se tentokrát – ovšemže naprosto výjimečně! – spletl.

A pozor, co je nejdůležitější: kdyby methoda pachové identifikace fungovala, nemohlo by se nikdy stát, že by testování schopností psů universitou dopadlo takovým fiaskem. To lze vysvětlit jedině domněnkou, že za roky fraudulentní aplikace methody psi zdegenerovali natolik, že shodu pachu neumějí stanovit, ani když se psovod nijak neovlivňuje: jediné, co umějí, je, tak jako chytrý kůň Hans, plnit přání člověka-psovoda (což, mimochodem, nedávno v debatě na TV Prima potvrdil i bývalý kriminalista Jiří Markovič).

Z toho vyplývá i závěr o nevylepšitelnosti této methody: rozhodně nepostačí, aby se psovod o poloze pachové konservy v radě a žádoucím výsledku nedozvěděl. V takovém případě by pes negeneroval žádné použitelné výsledky, protože, jak předesláno, pokud by MPI fungovala a byla pouze zneužívána, nelze vysvětlit výsledek nezávislé komparační studie. Záchrana methody by tudíž předpokládala vycvičit psy nově, zajistit, že psovod nebude rozmístění konserv skutečně znát (k čemuž je absolutní nezbytností účast obhájce, v současné době vášnivě – a z dobrého důvodu – policií odmítaná), že psi nebudou odměňováni tak jako dosud, že methodu budou provádět vždy nejméně dva různí psi s různými psovody, a že schopnost psů pach porovnávat bude pravidelně ověřovat nezávislý double-blind test, takový, jaký byl proveden v r. 2013.

Rozhodně nepostačí, aby výsledek MPI posuzovaly soudy s reservou, jak usnesení naznačuje, protože z justiční praxe je známo, že na rozhodnutí mají vliv (občas zásadní) i takové důkazy, které by soud neměl brát příliš vážně. To je běžně používaný psychologický trik, který příkladmo v USA vedl k tomu, že se porota ovlivněná důkazem, o němž bylo později rozhodnuto, že je procesně nepoužitelný, bez výjimky vyměňuje a dokazování startuje znovu.

9 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Kroměříže
Počet zobrazení: 2465

Neprošel, a dle poměru hlasů v Senátu se zdá, že spíše pronikl by velbloud uchem jehly, ba i hříšník dospěl by království nebeského, než Aleš Gerloch mezi ústavní soudce.

Jsme tomu arci spíše neradi, protože nemá-li se Ústavní soud stát okrasným sborem žvavých starců, potřebuje výrazné, viditelné osobnosti. Soudci za odměnu, případně na dožití (nebudeme jmenovat, že, Radovane Suchánku!), nejsou pro tento soud přínosem. Aleš Gerloch, jakkoli lze k němu a jeho pohříchu nikoli čistoskvoucí osobní historii mít výhrady, by byl osobností, která by se bezesporu dokázala v soudcovském kolegiu prosadit.

Nejzávažnější námitka, která zazněla, tedy že A. Gerloch prokázal ochotu sloužit moci, bez ohledu na její povahu, formulovaná, inter alios, Jiřím Přibáněm, je jistě oprávněná, avšak v této vlastnosti adept nevynikal nad jiné, a nemusíme sestupovat ani mezi řadové soudce: sám předseda Ústavního soudu je příkladem osobnosti, která napomohla politisaci tohoto soudu vskutku výrazně, a i když nelze srovnávat disidenta Rychetského s normalisačním komunistou Gerlochem z hlediska někdejší osobní odvahy, dovolujeme si vyjádřit pochybnost, zda by posledně jmenovaný byl ochoten iniciovat příkladmo hanebnost typu stanovisko Kinský, jímž byl ethos restitucí postaven na hlavu a restituční zákony učiněny právním předpisem dovršujícím totalitní bezpráví.

Pročež soudíme, že někdo tu, milí senátoři, opět jednou neznamenal břevna v oku svém.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1949

Jiří Žůrek, idiot

Úřad pro ochranu osobních údajů i druhým rozhodnutím zakázal naše Právnické výpočty. Božena Čajková si s argumentací hlavu nelámala, ani my se proto nebudeme unavovat podrobným rozborem; ten si ponecháme, bude-li toho rozhodnutí vůbec schopno, do rozkladu.

2 komentáře
Kategorie: Právnické výpočty
Počet zobrazení: 2375