Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jen malý krok, byť správným směrem, představuje dnes vyhlášený nález Ústavního soudu ve věci obnovy řízení na základě nových vědeckých poznatků týkajících se methody pachové identifikace. Ústavní soud se ústy soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové omezil víceméně jen na konstataci, že s takovými vědeckými poznatky je třeba nakládat jako s novou skutečností a nelze proto rozhodnout o stížnosti proti usnesení soudu I. stupně v neveřejném zasedání, jestliže se při tomto roku provádí důkaz nosiči, které dané poznatky zachycují.

K důkazní validitě methody se Ústavní soud neodhodlal vyjádřit ani obiter dictum, pouze poznamenal, že je třeba při její aplikaci reflektovat stav vědeckého poznání; to je, jak víme, celkem jednoznačné: methoda je minimálně v provedení praktikovaném policejními psovody ryzí podvod a nedává vůbec validní a důkazně využitelné výsledky.

Protože věc stěžovatelů byla vrácena Vrchnímu soudu v Olomouci, je téměř jisté, že ten jen potvrdí předchozí rozhodnutí a u Ústavního soudu se poté odehraje další kolo.

3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3295

Z úterního veřejného zasedání, při němž Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, projednal návrh na obnovu řízení v mediálně sledovaném případu Michala Šnajdra, přinášíme zvukový záznam ([1], [2]).

Kdo z čtenářstva by se snad podivoval, jaký že kabrňák je ten Ladislav Faltýnek, díky jehož nezměrné odvaze se dostal M. Šnajdr na svobodu, měl by vědět, že tklivé vyprávění řečeného hrdiny, který dle vlastních slov o únosu vůbec nevěděl, jen mu byl nechtěně nápomocen, je už zhruba třetí versí narativu, jemuž s R. Cholenským privátně přezdíváme Budulínek, tzn. Budulínek V3.0. Ona pohádka se má k realitě zhruba jako Slovanská epopej k české národní historii. Stačí projít si jednotlivé, ve spisu obsažené důkazy, a vyprávěnka se zhroutí jako domek z karet.

Faltýnek samozřejmě věděl, co se chystá a na čem se podílí, a prohlásit se za oběť vyžaduje v jeho případě celkem vydatnou porci drzosti. Že se rozhodl změnit výpověď na popud družky a hryzajícího svědomí, mějme za produkt básnické licence: skutečným důvodem bylo, že se dozvěděl, nejspíš přímo ze čtvrtého dílu našeho seriálu, publikovaného shodou okolností dva týdny před jeho doznáním, znepokojivou věc, totiž že na veřejnost pronikla jména dvou dalších pachatelů, Tomáše Salveta a Vladimíra Zavadila, a že jsme na stopě dalšímu, Josefu Ševčíkovi. Snadno si spočítal, co se stane, když někdo z těchto osob začne vypovídat – což V. Zavadil skutečně posléze učinil – a Faltýnek, odsouzený v prvním procesu k pěti letům, tak může s ohledem na svou trestní minulost a na zapojení do únosu počítat circa se zdvojnásobením tohoto trestu.

Proto vymyslel svou vlastní versi, ve které je nevinen bezmála jak polní lilie, a s tou seznámil bývalého obhájce M. Šnajdra Petra Nováka, jehož znal od soudu. Novák mu uvěřil, my nikoliv, protože v jeho vyprávění nesouhlasila celá řada okolností. Zda mu uvěří policie, bude věcí dalšího vývoje, například toho, zda po Zavadilovi začne vypovídat i některý další pachatel.

Avšak svět chce být klamán, a nedivili bychom se, kdyby Faltýnkovy fabulační vlohy využila bulvární media, jež se v mezidobí případu chopila se sobě vlastní iniciativou a dokázala už ze Šnajdra učinit moderní obdobu hraběte Monte Cristo, který v cele dnem i nocí studoval svůj spis, až narazil na jména těch, kdo se únosu dopustili. Což přímo volá po kvalitním filmovém zpracování, určitě více než fadní realita, v níž figuruje database MariaDB, něco přes tři a půl tisíce řádků v Pythonu a tento minipočítač, na němž byli pachatelé únosu loni v květnu, zhruba po dvou týdnech práce, odhaleni:

5 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Kroměříže
Počet zobrazení: 4259

Jiří Žůrek, idiot odpovědný za
zničení Právnických výpočtů

Předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů Ivana Janů sice zrušila prosincové rozhodnutí své podřízené, bývalé neschopné ospodějnice (dík za licenci k užití tohoto přiléhavého termínu pro ony milé, nefrustrované dámy náleží Zuzaně Candigliotě) z Kroměříže Boženy Čajkové, avšak konec Právnických výpočtů v jejich současné podobě se i tak přiblížil – dáváme mu tak tři až šest měsíců, v závislosti na tom, zda se rozhodneme řízení obstruovat (naším zvykem arci je to nedělat). Oceňujeme ovšem, že právně je argumentace rozkladového orgánu na vyšší úrovni než neartikulovaný blábol B. Čajkové. Byť nesouhlasíme, s tímto lze již polemisovat.

Je na čase připravit a provést záchrannou akci. O užitečnosti systému asi není nutné nikoho z čtenářů tohoto blogu zvlášť přesvědčovat: sami jsme překvapeni, jak obrovskou oblibu systém má a jak nesmírně je užitečný příkladmo při novinářské práci nebo v advokacii (mezi 1035 registrovaných uživatelů, které systém k dnešnímu dni má, jsou i desítky novinářů a možná stovky advokátů, včetně těch z největších a nejznámějších kanceláří). Rovněž je nečekané, jaký je počet dotazů např. v aplikaci PSJ, která archivuje všechna soudní jednání od poloviny r. 2016: vloni v říjnu to bylo cca 200 tisíc dotazů měsíčně a počet přístupů neustále stoupá. Systém nabízí víc než řada placených aplikací.

Samozřejmě, že Úřadu nenapíšeme, jak přesně záchrana Právnických výpočtů proběhne nebo kde všude máme uloženy zálohy database, pouze předesíláme, že v souladu s požadavkem ochrany osobních údajů nebude možné zachovat stávající tabulku uživatelských účtů, včetně souvisejících informací o sledovaných řízeních a osobách. Naštěstí je zde možnost vytvořit si zálohu sledovaných položek jako soubor CSV a ten do nové aplikace po založení uživatelského účtu importovat.

Osobně jsem z přístupu Úřadu pro ochranu osobních údajů zklamán: nic pro tuto zemi nevykonal, jen polyká rozpočtové prostředky a místo práce, které by mohl mít, zejména v důsledku rozšiřování sociálních sítí a jejich stále rostoucí datové nenasytnosti, dost a dost, ničí užitečnou práci lidí. Jeho vinou budu, místo abych pracoval na něčem potřebném, ztrácet čas záchranou svého systému.

12 komentářů
Kategorie: Právnické výpočty
Počet zobrazení: 4435

Ve středu se ve Zlíně koná očekávané veřejné zasedání o návrhu Michala Šnajdra na obnovu jeho trestního řízení.

Obhajoba k tomu vydala tiskovou zprávu, ve které se mj. zamýšlí nad otázkou, zda by neměli být trestně stíháni psovodi, kteří podvod zvaný methoda pachové identifikace provozují.

2 komentáře
Kategorie: Pozvánky
Počet zobrazení: 3490

Jako to nejlepší, na co lidstvo přišlo od vynálezu Hronova nekotitelného buňátu, presentovali politici různých stran a vyznání tzv. nulovou variantu oddlužení, při níž by dlužník nemusel splatit ani dotud vyžadovaných 30 % dluhů. To, co se nakonec dostalo do zákona a co nabude v létě účinnosti, tedy sněmovní verse nulového oddlužení, budí značné rozpaky.

Podle § 412a odst. 1 písm. c) InsZ je oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty splněno (též) tehdy, jestliže po dobu 5 let od schválení oddlužení nebylo dlužníku oddlužení zrušeno a dlužník neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů; má se za to, že tuto povinnost neporušil, jestliže v této době splatil nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek.

Je tu tedy konstruována vyvratitelná právní domněnka, jejíž naplnění soud vyhodnotí a podle toho dlužníka buď zprostí nebo nezprostí povinnosti uhradit zbytek dluhů, tedy provede jeho oddlužení v užším slova smyslu. Může stejně dobře oddlužit toho, kdo platil jen zákonem vyžadované minimum (dvojnásobek odměny insolvenčního správce), jako neoddlužit dlužníka, který zaplatil 99 % dluhů.

Takové ustanovení není sice v právním řádu zcela výjimečné, ten na mnoha místech pracuje s relativně neurčitými právními pojmy, zvláštností však je kontext takto pojatého oddlužení: totiž fakt, že oddlužením se lidé nezbavují jen skutečných dluhů, ale do značné míry i nedluhů, tedy závazků, které by v právním státě nikdy nemohly vzniknout, případně by nevznikly v takové výši. Politici, kteří oddlužovací novelu připravovali, to dobře vědí a rovněž chápou, že fakticky se oddlužením neřeší mediálně vděčné případy notorických dlužníků, kteří jen vyráželi klín klínem a úvěr se špatnými podmínkami pokrývali úvěrem s ještě horšími, ale z nemalé části pohledávky, k jejichž vzniku přispěla vadná legislativa a soudní praxe minulých let: lichevní úroky a nepřiměřené smluvní pokuty, hypertrofované náklady řízení, náklady exekuce, které v souladu s ekonomickou povahou soukromého exekučního podnikání pokrývají nejen to, co exekutor musel vynaložit při vymožení pohledávky, ale i náklady několika jiných, neúspěšných exekucí – a samozřejmě také exekuční tituly vzniklé laxním přístupem soudů k právům žalovaného, jehož se soud buď nepokusil najít vůbec a doručoval mu fikcí tam, kde nebydlí (tímto světově unikátním vynálezem a kvintesencí postkomunistického bezpráví), nebo mu ustanovil tzv. opatrovníka: proč takzvaného, ví každý, kdo někdy takového opatrovníka viděl v akci. O tom, že došlo k masivnímu zneužití institutu rozhodčího řízení, což už odmítl přehlížet i Ústavní soud, který má jinak pro bezpráví páchané veřejnou mocí značné pochopení, ani nemluvě.

Frivolní legislativní přístup vedoucí k vytváření pochybných exekučních titulů se státu vymstil ve formě laviny exekucí a jestliže není v jeho silách napravit ono bezpráví individuálně (justice není ostatně schopna bez enormních průtahů zvládat ani svůj stávající nápad), hledá cesty, jak najít s dlužníky – a nedlužníky – oboustranně akceptovatelný kompromis.

O problému exekucí se napsalo a namluvilo hodně, a my nemáme, co bychom dodali nad rámec toho, co na tomto blogu konsistentně píšeme již od r. 2008; naposledy jsme se problematice věnovali loni v září.

Nová a naši pozornost tudíž zasluhující je, jak řečeno, toliko do zákona vtělená myšlenka, že soud bude míru snahy dlužníka-nedlužníka posuzovat individuálně, bez přijatelně určitého referenčního rámce, což nepovede k ničemu jinému než eskalaci bezpráví; není daleko den, kdy Ústavnímu soudu nezbude než zasáhnout znovu a judikovat, že není ústavně konformní, aby jeden dlužník za méně úsilí oddlužen byl a druhý za více nikoli.

Tak schválně, jak dlouho to bude trvat: vaše tipy očekáváme v komentářích.

5 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3176