Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Erik Best dnes na svém blogu Fleet Sheet upozornil na možnost, že předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Rafaj (ČSSD) bude obviněn z braní úplatků, což logicky zpochybní legitimitu všech jeho předchozích rozhodnutí. Precedenty by tu byly, třeba víme, že v nedávné minulosti soudilo několik soudců bez vysokoškolského vzdělání a několik dalších u Vrchního soudu v Praze dodnes působí, aniž by existoval jejich jmenovací dekret. Tyto incidenty byly doposud vždy řešeny s uplatněním zásady, že je důležitější razítko než razítkující, tedy že i vadně jmenovaná nebo nezpůsobilá úřední osoba je oprávněna vydávat platná rozhodnutí. Právně se tak nestane nic, vše je v nejlepším pořádku, nikdo starší rozhodnutí předsedy ÚOHS přezkoumávat nebude.

Máme za to, že takový postup je v zemi, kde roky prosperovala plzeňská právnická rychlofakulta (a v Praze funguje další podobná, Metropolitní universita, zajišťující vzdělávací servis zasloužilým členům ODS a jejich potomstvu), holou nezbytností: vždyť si uvědomte, co by se stalo, kdyby někdo začal uplatňovat opačné pravidlo a příkladmo z toho, že funkce byla získána úplatkem nebo úředník nedisponoval dostatečným, na skutečné vysoké škole dosaženým vzděláním, dovodil neplatnost jím signovaných listin. To nelze připustit: ilusi právního státu nám tu nikdo zpochybňovat nebude!

18 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3682

Nejvyšší soud z podnětu Nejvyššího státního zástupce zrušil obě předchozí rozhodnutí v kause Resistance Women Unity (týká se toliko lehčí zločinecké skupiny) a vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Usnesení zatím nebylo doručeno, ale už teď se těšíme na ústavní stížnost; a když to nevyjde, nevadí, vždyť není kam spěchat, k domnělé trestné činnosti došlo přece docela nedávno, v letech 2008–9.

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Čarodějnický proces
Počet zobrazení: 2375

Nezastavujeme, máme zpoždění! Tuto hlášku z Troškovy komedie si člověk maně připomene, kdykoli se odhodlá pojednat vývoj českého práva a právního prostředí za posledních 30 let. Nezastavovalo se po zrušení tzv. přísudkové vyhlášky, kdy Ústavní soud, zásluhou nyní již díkybohu emeritního soudce Jana Musila prohlásil nemravné sumy přísudků za bagatelní, formulářově řešené spory za protiústavní, avšak zároveň odmítl shledat protiústavními starší exekuční tituly, jimiž bylo toto nemravné plnění pravomocně přiznáno. Nezastavujeme, hledíme vpřed ku šťastné, světlem ústavnosti prozářené budoucnosti.

Nyní, kdy se, zejména díky případu Michala Šnajdra, zjistilo, že ve vězení sedí desítky, možná stovky nevinných lidí, kteří byli odsouzeni na základě výsledku světově unikátní (a symptomaticky česky kvalitní) methody pachové identifikace (MPI), jež není v podobě, jak je praktikována, ničím než ryzím podvodem, nejeden policejní a obecně trestněprávní, resp. trestně-organický mozek hloubá nad tím, jak to udělat, aby se nemuselo zastavit ani tentokrát. Jestli by třeba nebylo možné prohlásit stávající nespravedlivá odsouzení za nezměnitelná a methodu ponechat buď v novelisované, vylepšené (fakticky ovšem stále důkazně bezcenné) podobě být, anebo na jejím základě nově neodsuzovat: prostě jsi měl, chlapče, smůlu, v té době jsme všichni věřili, že psi jsou neomylní a psovodi čestní, neschopní jakékoli špatnosti. Anebo aspoň nějak zařídit, že stát nebude muset tyto nespravedlivě odsouzené s ostudou propustit a vyplatit jim za roky věznění nemalé odškodné.

To naštěstí možné nebude. Na druhé straně bychom neměli čekat cestu růžovou alejí, tak jako mnozí, kteří se na nás obracejí se žádosti o publikaci jejich kausy, v domnění, že zveřejníme-li fakt, že byli odsouzeni neprávem na základě MPI, státní zástupce se chopí iniciativy a sám navrhne obnovu řízení v jejich prospěch. Tak to nefunguje. Policisté a státní zástupci budou naopak dodávat nové důkazy v neprospěch obnovy, vypovídat budou Fundové a jiní dobře motivovaní svědci, možná se ve stopách z místa činu objeví původně nezjištěné otisky prstů a/nebo DNA. Dosáhnout obnovy procesu bude vyžadovat značné úsilí, protože proti nevinnému tu bude stát mašinerie vinných, kteří by povolením obnovy svou vinu doznali. A – na což bychom neměli zapomínat – s použitím MPI byla odsouzena i určitá část skutečných pachatelů, jejichž rehabilitace je sice v zájmu obecnější spravedlnosti nevyhnutelná, avšak společensky obtížně přijatelná, protože princip, že je lépe pět viníků na svobodě než jeden nevinný v žaláři, si tato společnost zdaleka neinternalisovala.

Drban jako drban, je jedno, za co ho zavřeme, a i když to třeba neudělal, udělat to klidně mohl, to je esence policejního myšlení, která nachází sluchu bohužel i mezi trestními soudci. Nepřekvapí proto, že Ladislav Křápek, brněnský psovod a zločinec v uniformě, který dodal falešné výsledky MPI netoliko pro případ M. Šnajdra, ale pro celou řadu dalších kaus, kdy policisté potřebovali usvědčit nevinného, když byl u soudu při výslechu konfrontován s výsledkem studie České zemědělské university, jíž byla tato methoda z hlediska spolehlivosti vyvrácena, pravil, že – sám, mimochodem, jedinec intelektu poněkud sporého – k docentu Ludvíku Pincovi, jednomu z hlavních autorů zprávy, nemá důvěru, zpráva ČZU jsou nesmysle a jeho psi se nikdy nemýlí – a soud se s tím spokojil a na základě této konfrontace vědy s praxí poslal dva nevinné z přepadení klenotnictví v Uherském Hradišti do vězení – zvlášť když neomylnost psů potvrdil další policejní zločinec a znalec, proti němuž se i Ivo Svoboda se svou diskursivní analysou musí jevit jako akademický velikán, Martin Kloubek.

Boj bude proto náročný a dlouhý; aby byl vyhrán, je pro tuto zemi arci nesmírně důležité, jakkoli to pověst českého trestního práva a kvality orgánů činných v trestním řízení dále poškodí.

2 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3062

Co jsme si loni v listopadu kladli jako víceméně hypothetickou, akademickou otázku, se nyní materialisovalo: Nejvyšší soud zrušil zprošťující rozsudek nad Alenou Vitáskovou a vrátil její kausu k novému projednání. Pokud by nižší soudy – najmě arci ten odvolací, Vrchní soud v Olomouci – došly k závěru, že předchozí zproštění nebylo na místě, mohli bychom tu mít přesně to, co jsme anticipovali: člověka, který byl zároveň státně vyznamenán za boj proti solárním baronům, a zároveň byl za korupční jednání v jejich prospěch pravomocně odsouzen.

Jak že se jmenovala ta fiktivní obec, kde bývají takovéhle kousky veřejné moci na denním pořádku?

Přidat komentář
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 2691

Dnes vyhlášeným nálezem vyhověl Ústavní soud, v senátu s předsedou a soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem, naší ústavní stížnosti ve věci knižního vydání Hitlerových projevů. Jsme příjemně překvapeni kvalitou argumentace i dosahem jednotlivých závěrů, které Ústavní soud v nálezu postuloval.

Předně bylo judikováno, že je zásadně přípustná ústavní stížnost proti rozhodnutí dovolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto v neprospěch obviněného, aniž by bylo třeba čekat na skončení trestního řízení.

Dále – a to nás překvapilo nejvíc – soud vyložil extensivně překážku rei iudicatæ, resp. zásadu ne bis in idem, zakotvenou v čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a významně tak omezil možnost Nejvyššího soudu vyhovět dovolání v neprospěch obviněného. Podle tohoto ustanovení je nepřípustné změnit pravomocný zprošťující rozsudek jinak než v situaci, že nové nebo nově odhalené skutečnosti nebo podstatná vada v předešlém řízení mohly ovlivnit rozhodnutí ve věci. Ačkoli to Ústavní soud nevyslovil přímo, takovou novou skutečností nebo podstatnou vadou předešlého řízení není jiný hmotněprávní náhled dovolacího soudu (příkladmo na vinu obviněného), což fakticky znamená, že z dovolacích důvodů je nejvyššímu státnímu zástupci brojícímu proti rozsudku v neprospěch zproštěného k disposici pouze zúžená škála zahrnující zmateční vady podle § 265b odst. 1 písm. a) a b) TrŘ, arci pouze tehdy, že vada je podstatná a mohla ovlivnit rozhodnutí. Ostatní dovolací důvody jsou obviněnému již z podstaty věci ku prospěchu nebo narážejí na mantinely shora citovaného ustanovení Úmluvy.

Pokud jde o argumenty naší ústavní stížnosti, s těmi se Uhlířův senát vesměs ztotožnil a judikoval, že:

  • není přípustné, aby dovolací soud zrušil z podnětu dovolání v neprospěch obviněného napadený rozsudek z důvodu vady dokazování, nota bene takové, kterou namítal obviněný;
  • dovolací soud je striktně vázán dovolacími důvody obsaženými v dovolání a to si nesmí podle své představy jakkoli doplňovat a dotvářet;
  • nejvyššímu státnímu zástupci v trestním řízení nesvědčí základní právo na spravedlivý proces; a tudíž
  • námitku hrubého nesouladu mezi provedeným dokazováním a právními závěry, stejně jako další ústavní nekonformitu namítající argumenty, má k disposici toliko obviněný, nikoli v jeho neprospěch se dovolávající nejvyšší státní zástupce.

Stejně jako nám přišlo Ústavnímu soudu absurdní, že Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek z důvodu podjatosti znalce, tedy pro důvod, který jsme a limine namítali my a se kterým obžaloba nesouhlasila.

Vyhráno přirozeně ještě není, i když prostor, jak vyhovět dovolání (a nedělejme si iluse, že tři komunističní soudci senátu 8 Tdo by nevyhověli třeba jen prázdnému listu papíru, pokud by jim ho Pavel Zeman za dovolání označil), má Nejvyšší soud notně zúžený a prostor pro naši protiargumentaci je naopak relativně široký. Důležité je, že Ústavní soud naznačil ochotu znovu meritorně projednat naši ústavní stížnost, bude-li zprošťující rozsudek opět zrušen (§ 45).

My nyní můžeme argumentovat jednak právem na zákonného soudce, rozhodl-li by se Nejvyšší soud odchýlit od precedentu v případu Mein Kampf, aniž by si to předem dal posvětit velkým senátem podle § 20 SoudZ, jednak tím, že odchylný právní názor dovolacího soudu ke zrušení zprošťujícího rozsudku nepostačuje (pro shora vysvětlený rozpor s Úmluvou). A samozřejmě, jakmile nález dorazí, vzneseme vůči třem komunistickým soudcům Nejvyššího soudu další námitku podjatosti, opřenou o závěry nálezu, a po jejím zamítnutí podáme další ústavní stížnost, protože se, na rozdíl od soudce Tomáše Lichovníka, domníváme, že konečným arbitrem vlastní nepodjatosti nemůže být ten, vůči němuž je její nedostatek namítán.

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 2869