Autorem blogu je 
Poté, co byla ředitelka procesně úspěšné střední zdravotní školy v Praze 10 Ivanka Kohoutová na Pražském hradě dekorována řádem Za zásluhy I. stupně, a to výslovně za boj s netolerantní ideologií, aniž by přitom předmětné soudní řízení bylo zcela skončeno, ano žalobkynino dovolání dosud leží u Nejvyššího soudu, objevilo se několik názorů, mj. nepřekvapivě rovněž od právní zástupkyně domnělé muslimské studentky Radky Korbelové Dohnalové, že je tím nepřípustně zasahováno do nezávislosti justice.
Otázku lze převést na jinou, ekvivalentní, totiž zda může jeden státní orgán, notabilně takový, který sám ve věci nikdy rozhodovat nemůže, vyjadřovat názory, které přímo nebo implicite hodnotí rozhodovací činnost orgánu jiného. V obecné rovině je odpověď snadná, ostatně správní úřady se smějí žalovat i navzájem, a některé tak s oblibou činí.
Zde se arci jedná o případ složitější. To vyplývá z faktu, že státní vyznamenání má imanentní hodnotový obsah, který se nemůže nepromítnout do obecné percepce dekoranta. Představme si, že by se Zeman rozhodl ocenit medailí za statečnost čerstvě odsouzeného střelce z Chomutova, jemuž soudy nepřiznaly právo na nutnou obranu a obhajobě oním argumentem nepřisvědčily. To by byl bezesporu rozkol ve vystupování státních orgánů, který by bylo lze hodnotit jako svého druhu ústavní hodnotovou krisi: jeden orgán státu trestá to, co jiný oceňuje. V případě šátkového sporu tu k takovému rozkolu nedošlo, protože presidentovo gesto je v souladu s pravomocným rozsudkem. K nastíněné krisi by ovšem stále ještě dojít mohlo, a to právě v případě, že by Nejvyšší, případně Ústavní soud vyslovil opačný názor než soudy prvních dvou stolic.
Je motivace takovou krisi nevyvolat dostatečně silným přídavným závažím
, schopným vyvést z rovnováhy váhy justice?
Těžko říci, vyloučit to však prima facie nelze. Proto se domníváme, že advokátka Korbelová Dohnalová má pravdu a státní vyznamenání udělené procesní straně před konečným rozhodnutím v dané kause je nepřípustným zásahem do výkonu spravedlnosti.
Komentáře
V žádném případě to nemůže být posouzeno jako zásah do výkonu spravedlnosti. Výkon spravedlnosti má v gesci primárně moc soudní, ne prezident republiky. Snad jako pokus o zásah z pozice ,,tatíčka" občanů, kteří pana Zemana volili.
Pak, bylo by zajímavé vědět, zda pan prezident dal řád jako hlava státu, nebo jako jeden z moci výkonné (možná, že to je známo, jen já to nevím).
Bohužel jisté náboženské skupiny si vydupaly řadu výjimek ze zákonů, takže se na ně například nevztahuje shromažďovací zákon a smějí legálně týrat zvířata, ale to už je na jinou diskuzi.
Potom, mluví zákon o pokrývce hlavy v daný okamžik, nebo o tom, co na ní máme?
Může president udělit státní vyznamenání před zahájením soudního řízení pro určitý skutek? Zde nepochybně může; opačný závěr by znamenal, že vyznamenat lze pouze toho, kdy byl pro oceněný skutek napřed souzen, což je jistě absurdní.
Pak tedy řešíme, zda zahájení soudního řízení představuje překážku vyznamenatelnosti. Z pohledu positivního práva jistě nikoli, nic takového v právním řádu (a celkem bych předpokládal, že nikoli pouze v našem) nenajdete. Obecněji by pak přiznání existence takové překážky znamenalo, že soudním řízením - pouhým již řízením, nikoli rozsudkem! - lze omezit pravomoc hlavy státu, což je ovšem v konfliktu s pojetím presidenta právě jako hlavy státu s plnou svobodou činnosti ve vcelku omezeném rozsahu kompetencí; v tomto konfliktu musí zvítězit oprávnění presidenta.
Justice pak má být nezávislá, a je-li takovou skutečně, pak ani udělení státního vyznamenání na ni nemá mít vliv. Vyznamenání je vyjádřením názoru; názor může vyjádřit ledaskdo, včetně mnoha osob se silnějším vlivem na soud a soudce, než má a může mít president republiky. Rozhodující soudci ostatně mají už svou karierní interakci s presidentem úspěšně za sebou, k ničemu jej již nepotřebují a nemají se z jeho strany čeho obávat; zde by měl ministr spravedlnosti mnohem silnější vliv, než má hlava státu.
Konečně pak je třeba kladně odpovědět na otázku, zda president smí vyznamenat odsouzenou osobu.
Tedy - vyznamenat lze před řízením; vyznamenat lze po řízení; hlava státu nemá mechanismy přímého působení na soudce; zato ale v ústavní hierarchii stojí na vrcholu. Je tudíž nutno uzavřít, že zde o nepřípustný zásah do výkonu spravedlnosti nejde.
Je zajímavé sledovat, jak podstata věci nám Čechům pořád uniká. V jednom o jedno výše příspěvku je celá stránka věnovaná závěru, že o ,zásah do výkonu spravedlnosti nejde´. Ano, nejde (já jsem dostal za stejný závěr -8, nestěžuji si, je to jen zajímavé). Správná politická kultura spočívá v tom, že všichni plníme své povinnosti a trváme na svých právech, a to nejen ze zákona. Na kulturu nejsou zákony, pak by to nebyla kultura.
Je jistě správné zdůvodnit své stanovisko (o jedno výše příspěvek), ale, kdyby tu byla správná pol.kultura - o kterou by nám myslím mělo jít především, ten zbytek pak nastává vcelku sám o sobě - stačilo by napsat: Je hloupost, aby prezident dával řády za zásluhy lidem, kteří jsou soudy souzeni/odsouzeni za kriminální činnost (byť sebemenší).
n.b.. prezident nestojí na vrcholu žádné hierarchie, kde na to pán přišel? V demokracie jsou tři moci (zdroj lid), které společnou silou a právem řídí stát. Nebo jak je to v české demokracii?
RSS kanál komentářů k tomuto článku