Autorem blogu je 
Nadmíru zajímavou procesněprávní otázku nastoluje případ Lukáše Nečesaného, jenž byl pravomocně zproštěn obžaloby, vinící jej z pokusu vraždy kadeřnice v Hořicích v Podkrkonoší. Zproštěnec brojí ústavní stížností proti odůvodnění usnesení odvolacího soudu, které lze při troše zlé vůle interpretovat tak, že je pachatelem, i když nemohl být odsouzen.
V trestním právu může obžalovaný obecně brojit proti zprošťujícímu výroku, má-li za to, že zproštěn měl být podle lepšího
písmene § 226 TrŘ: tedy nejčastěji – arci nikoli výlučně –, že skutek vůbec nespáchal, a nikoli pouze, že to není trestný čin. To samo o sobě máme za ústavně dosti sporné, protože tím, že obžalovaný podá odvolání ve svůj prospěch (a odvolání v jeho neprospěch nepodá zároveň veřejný žalobce), zhorší tak dočasně své postavení, protože nebude pravomocně zproštěným, jímž by byl, odvolání nepodav; těšit jej sice může, že uznán vinným již nebude, ovšem negativní důsledky související s probíhajícím trestním stíháním přetrvají.
V případě Nečesaného jde ovšem o jinou situaci. Spor není o písmeno, podle něhož měl být zproštěn, nýbrž o odůvodnění senátu Jiřího Lněničky, které svou textací skutečně implikuje vinu zproštěného.
Dovolání je nepochybně nepřípustné (§ 265a odst. 4 TrŘ), zbývá ústavní stížnost. Co jí napadnout, je otázkou. V zásadě jsou zde tři možnosti:
- Napadnout usnesení toliko v části odůvodnění a požadovat, aby Ústavní soud výrok ponechal nedotčen, pouze zrušil odůvodnění a vrátil věc vrchnímu k soudu s pokynem odůvodnit výrok znovu a lépe. To je inovativní, ale procesně neprošlapaný postup, a Ústavní soud by bylo třeba přesvědčit, že jinou cestu, jak se domoci svých práv, obviněný nemá.
- Napadnout celé usnesení, ovšem s risikem, že v případě vyhovění se ze šťastně zproštěného stane opět na nepredikovatelnou dobu obžalovaný.
- Napadnout dikci odůvodnění jako protiústavní zásah do práv stěžovatele, a chtít po Ústavním soudu, aby to vyslovil, čímž bude zásah dostatečně reparován.
Čtvrtou možností, kterou naznačuje ESLP v rozhodnutí o nepřípustnosti stížnosti v případě Babjak et al. v. Slovensko, je požádat o náhradu za nesprávný úřední postup ministerstvo spravedlnosti, jež by se s ohledem na tento judikát nemělo být schopno ubránit argumentem, že co je pravomocné, to je svaté a tudíž neodškodnitelné.
Komentáře
Je to vlastně obdobná situace, jako když dám, na aukru, heurece atp., kladný komentář, ale zároveň v něm napíšu, že je vagabund. Pokud nemá prodávající žádný záporný komentář, situace přetrvává, ovšem každý si může přečíst, že je vagabund (a ponechejme stranou, zda-li má tvrzení jsou pravdivá, či nejsou). Proti tomu se těžce brání, vždyť jsem přeci dal kladné hodnocení, akorát komentář tomu kladu neodpovídá.
Z prosté logiky věci samé přichází do úvahu prvá a třetí možnost, tedy buďto zruší US celé usnesení, a nebo pouze deklaruje porušení ústavních práv. S ohledem na zásadu minimalisace zásahů do rozhodování obecných soudů se deklarace jeví vhodnější.
Kassace by se měl stěžovatel domoci pouze tehdy, pokud ze samostatných důvodů mu přímo něco hrozí, připodobnil bych to kassační stížnosti žalobce do rozsudku, kterým sice bylo jeho žalobě vyhověno a žalované rozhodnutí zrušeno, leč právní názor, který soud v důvodech vyslovil, a jímž jsou správní orgány vázány, je mylný.
Ale jsem přesvědčen, že stížnost bude odmítnuta jako nepřípustná a stěžovatel odkázán na řízení o náhradu škody / nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup.
RSS kanál komentářů k tomuto článku