Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

A vítězem se stává… soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 Alexandr Malý, jemuž prestižní ocenění tohoto blogu Osel měsíce za leden 2017 po právu náleží za usnesení, jímž se zevrubně vypořádal s námitkami Adama B. Bartoše proti zajištění autorských práv k jeho vlastním knihám i zjevně šikanosnímu zajištění věcí typu mobilní telefon s rozbitým displayem. Osel vysvětlil, že Bartoš může být rád, že mu policie nezajistila např. osobní automobil nebo peníze na účtu jeho manželky – ano, to všechno de lege lata může, dokonce obviněnému nemusí ponechat ani osobní věci včetně oblečení, neboť na rozdíl od exekučního řádu a občanského soudního řádu trestní řád žádná omezení v tomto směru nestanoví. Institut zajištění náhradní hodnoty se tak stává účinným prostředkem, jak bojovat proti politické oposici: její představitele obviníme z ideozločinu a aby nemohli v politice dál působit, zabavíme jim veškerý majetek. Až je za sedm nebo deset let soud zprostí obžaloby, mohou se náhrady domáhat u ministerstva spravedlnosti, které se jim, jak je jeho dobrým zvykem, místo vyplacení peněz leda tak vysměje.

Nyní mne omluvte, jdu si pustit v České televisi reportáž o tom, jak ohavnými prostředky potlačuje v Rusku oposici Putinův režim; abych nezapomněl, k ocenění, spojenému s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, panu soudci samozřejmě blahopřejeme!

27 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Adam B. Bartoš
Počet zobrazení: 8228

Tento seriál, na rozdíl od Okkupert, není ani pro právníky, ani pro kohokoli jiného: autorům se zkrátka nepovedl. Trpaslík produkovaný Českou televisí a momentálně premierovaný pro nás přesto není zcela prost zajímavosti, neboť plasticky zrcadlí, jaké renomé si vydobyl za téměř 30 let fungování nezávislé advokacie český advokátský stav a co si veřejnost myslí o tzv. advokátské ethice (to slovo by možná mělo být v uvozovkách, neboť v představě většiny lidí jde o čisté oxymoron). Dostane se nejen na advokáty, ale i na advokátní koncipienty, již jsou – víceméně věrně – vylíčeni jako bezprávné, téměř neplacené pracovní síly, pokládané advokáty i jejich okolím za poskoky.

Ono to asi nemohlo dopadnout jinak: stejně jako justice skončila na tom, že v době, kdy to ještě šlo, z ní nebyli odstraněni bezcharakterní předlistopadoví soudci, takže s 90% jistotou můžeme dnes o kterémkoli českém soudci říci, že je to líný a nevzdělaný hlupák, advokacie budovaná na principu samosprávné organisace, která největší úsilí vynakládá na boj s interní oposicí vůči vlastnímu vedení a na nic dalšího nemá čas, musí produkovat takové jedince, jako je v seriálu stereotypisovaný nymburský advokát.

Díky, Česká advokátní komoro, za vše, co jsi pro tuto zemi vykonala, tento seriál si můžeš pouštět jako názornou ukázku svých výsledků!

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3104

Ke kause Kláry Samkové a trojmo prokletého velvyslance tu dnes máme kárnou žalobu, jíž se kárný žalobce Jan Mikš zesměšnil nejen po stránce formálně-jazykové (nikoli, spojka když skutečně není universálním konjuktivním nástrojem mocným vyjádřit jakýkoli logický poměr dvou vět v souvětí), ale i materiálně, když v odůvodnění schází – normálně bych samozřejmě napsal protože v odůvodnění schází, ale chci, aby mi milí činovníci ČAKu lépe rozuměli – jakékoli vysvětlení, jakým způsobem kárně obviněná vykonávala při své kletbě advokacii, aby mohla být odsouzena dle – správně citovaného – ustanovení § 17 zákona o advokacii. Vyloučíme-li možnost, že kárný žalobce je obyčejný idiot, zbývá vysvětlení, že tento vědomě porušuje zákon, věda, že u soudu sice nebude mít na takové kárné žalobě postavené odsuzující rozhodnutí šanci, ale Kláře Samkové tím aspoň na několik let znepříjemní život, tak jako ho Komora dokázala znepříjemnit Petru Kočímu.
25 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Klára Samková
Počet zobrazení: 7140

Stalo se tak nálezem, z něhož je patrné, že majorita složená z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudce zpravodaje Jiřího Zemánka přehlasovala disentujícího Ludvíka Davida. Ústavní soud vysvětlil, že námitka dovolatele, že v jeho věci odvolací soud poté, co mu byla věc vrácena Ústavním soudem, právní závěry vyslovené ve zrušujícím nálezu nerespektoval, zakládá přípustnost dovolání, které tudíž nelze odmítnout formálně z důvodu, že stěžovatel nepodřadil dovolací důvod pod některý z důvodů zakotvených v § 237 občanského soudního řádu.

Co bude dál, je ovšem nejasné. Nejvyšší soud dovolání podruhé odmítnout nesmí, avšak má určitý prostor pro jeho zamítnutí. Jak v takovém případě dopadne třetí ústavní stížnost, jest otázkou pro Pythii Delfskou, nikoli pro prostého účastníka řízení.

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Michael Vašek
Počet zobrazení: 3289

Devátý senát Nejvyššího správního soudu ve složení Barbara Pořízková, Radan Malík a Petr Mikeš zamítl kasační stížnost násilnice a levicové výtržnice Kateřiny Krejčové, jež, jak pojednáno jinde, svým plavmým skokem téměř usmrtila statného příslušníka Policie ČR, ve věci žaloby na nezákonné rozpuštění blokačního shromáždění zaměřeného proti šibenicové demonstraci Národní demokracie.

S rozsudkem souhlasíme, přičemž za nejdůležitější považujeme, fakticky jen obiter dicto konstatovanou, samozřejmost (§ 42), že:

Nerespektováním výzev k umožnění průchodu druhého shromáždění se dotčení účastníci odchýlili od účelu shromáždění svolaného T. K., protože svým jednáním si nevyměňovali názory či informace ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o právu shromažďovacím, ve znění účinném do 31. 10. 2016. Po účastnících shromáždění je nutné požadovat, aby po celou dobu své účasti na konkrétním shromáždění dodržovali jeho účel a neodchylovali se od něj. Pokud se odchylují od stanoveného účelu pácháním přestupků či trestných činů, takové jednání není možné liberalizovat odůvodněním, že se jednalo o výkon shromažďovacího práva.

Přesně tak: blokační shromáždění vždy zasahují do výkonu shromažďovací svobody druhých, musejí být zakázána a pokud s tímto účelem ohlášena nejsou, ale fakticky se účastníci uvedeným způsobem chovají, je na místě je rozpustit – třebaže toto konkrétní shromáždění rozpuštěno nebylo, ale policie zasáhla pouze proti třem osobám, které průchodu pochodu bránily.

21 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5262