Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Ústavní soud, pro nás překvapivě, ve středu vyhlášeným nálezem zamítl návrh skupiny senátorů na zrušení censury Internetu, tedy povinnosti poskytovatelů připojení znemožnit svým zákazníkům přístup ke stránkám, na nichž se provozují nelegální hazardní hry.

Odůvodnění nálezu pokládáme za zcela povrchní: Ústavní soud vůbec nepochopil, v čem je problém, anebo, řečeno s PhDr. Faustem, v čem je jádro pudla.
Důvody, proč přistoupit k senátory požadované derogaci, můžeme rozdělit do čtyř skupin:
1. Důvody ideologické. Listina základních práv a svobod, arciže pod vlivem zkušeností s předchozím režimem, výslovně zakazuje censuru. Blokování hazardu není censurou v pravém slova smyslu, neboť za tu se tradičně považuje toliko státní dozor nad šířením politicky relevantních textů, avšak mohlo by se stát spouštěcím mechanismem, který by vedl k vykastrování Internetu jako svobodného media do čínské podoby státního intranetu; jakkoli bychom asi mezi zákonodárci nalezli nadpoloviční shodu, že tyhlety počítače a internety by se měly všechny zakázat, minimálně pokud jde o svobodu šířit podvratné, momentálním nositelům moci nepříznivé názory, taková změna je jednorázově nemyslitelná a bude-li k ní přistoupeno, stane se tak po krocích – a ať chceme nebo ne, povinné blokování hazardu je prvním z nich, prvním malým hřebíčkem do rakve svobody Internetu.
2. Důvody technické. Nález, stejně jako zákon, je dílem informaticky na samé hranici tuposti negramotných právníků. Znepokojující je už to, že operují s pojmem webová/internetová stránka, aniž by se pokusili definovat, o co se jedná, a aniž by jim někdo řekl, že internetová stránka není dávno identická s pojmem doménové jméno (to, ostatně, striktně vzato, ani nikdy nebyla), ale může jí být kus javascriptového kodu, kontejner, do kterého se obsah načte odjinud (AJAX, Flash, javový applet… – hazardně hrát se dnes dá nejrůznějšími způsoby), nebo dokonce jen URL s prefixem (schematem) data:. Není zřejmé, co se má blokovat, a kdybychom se řídili methodickým doporučením ministerstva, zablokovali bychom spolu se stránkou mj. i maily a FTP účty, pokud by s hazardní hrou sdílely identické doménové jméno. Blokovat internetovou stránku přitom není to samé jako blokovat stránku webovou, protože existují kupř. i stránky gopherové. Pokud je zákon takto nejasný, nemá v právním státě nárok na existenci.
3. Důvody praktické. Jak vysvětleno, methodické doporučení ministerstva je neaplikovatelné, protože jím bude blokován legální obsah. Přitom však neexistuje žádný způsob, jak nelegální stránku v souladu se zákonem zablokovat. Představme si, že hazardní hra bude provozována na adrese https://www.domena.cz/hazardni-hra/. Protože přenos je chráněn SSL/TLS, poskytovatel připojení neví a nemá jak zjistit, že zákazníkův browser chce právě na tuto stránku, dozví se IP adresu a číslo portu, avšak identická IP adresa přitom může být užívána naprosto legální stránkou https://www.domena.cz/legalni-obsah/ spravovanou jiným, svému poskytovateli služeb internetového připojení tržby generujícím zákazníkem. Zákon je tedy nejen nejasný, ale povinnost jím uložená je materiálně nesplnitelná.
4. Důvody právní. Všichni ti, kteří jsou blokováním dotčeni, tedy nejen provozovatelé hry, ale i uživatelé neprávem zablokovaných e-mailových účtů nebo stránek, musejí mít v právním státě právo na účinný opravný prostředek a na soudní ochranu. S ničím takovým arci zákon nepočítá, tyto osoby se budou horko-těžko domáhat postavení účastníků řízení a i když se ho domůžou, neexistuje mechanismus, jak dosáhnout neprodleného zrušení neoprávněné blokace; vše běží ve lhůtách týdnů a měsíců, přesně podle správního řádu. A ministerstvo je přitom oprávněno dát na seznam klidně www.google.cz, bude-li mít pocit, že je někde na této doméně provozována nelegální sázková hra.
Jak předesláno, touha regulovat Internet je silná a česká vláda není sama ve snaze toto medium ovládnout. Zjištění, že Ústavní soud nebude tím, kde by se jí postavil do cesty, byť v daném případě spíše než z principiálních důvodů z pohodlnosti a neochoty o problému se něco dozvědět, je minimálně pro nás dosti zneklidňující.
19 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4661

Foto: Vít Hassan
Již na úterý 7. března bylo nařízeno veřejné zasedání, ve kterém Krajský soud v Brně, v senátě složeném ze dvou bývalých komunistů a jednoho (snad) slušného člověka, projedná odvolání Adama B. Bartoše proti rozsudku za vyvěšení cedulky k polenské vraždě. Od onoho soudu a zvlášť senátu si nelze nic dobrého slibovat, ale tak jako brněnský krajský soud příjemně překvapil v případu Hitlerových projevů, možná se překoná znovu; obžalovaný arci zůstává realistou a počítá s nutností podat dovolání.

Všichni jste zváni, trička na podporu svobody projevu, ctihodným soudruhům citlivě připomínající, že existuje cosi jako Listina základních práv a svobod, jsou nanejvýš vítána.
57 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Adam B. Bartoš
Počet zobrazení: 6121

A máme tu oblíbený videokoutek, dnes na ožehavé thema:



Hrdince videa je třeba fandit, souboj s dětským uzávěrem nádobky s hořlavinou byl do poslední chvíle napínavý a jeho výsledek nejistý, avšak podařilo se a delikventka, sama nepopálena, dokázala korán, mírně jej, rdíc se, napřed pomočivši, úspěšně spálit.

Viděné pochopitelně není trestným činem, jen zcela legitimním výkonem svobody projevu, a proto je nanejvýš pobuřující, že slovenské trestní orgány onu osobu stíhají.

Je suis Adriana Meleková.

Aktualisováno.
Prokurátor navrhl vzetí obviněné do vazby (nebo jak se to podle práva šaria správně jmenuje).

Aktualisováno.
Soudce Špecializovaného trestného súdu v Banskej Bystrici návrhu na vzetí do vazby vyhověl; nyní, zdá se, zbývá vyřešit, zda Adriana M. bude ukamenována na Slovensku nebo ji k výkonu trestu předají orgánům Islámského státu.

Aktualisováno.
Poslední rozhlasový rozhovor s obviněnou před zadržením na Svobodném vysílači.

143 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 18779

Nedávnému judikatornímu počinu Ústavního soudu, nálezu, jímž bylo zdůrazněno, že soudy musejí poskytovat ochranu před lichevními smlouvami netoliko v případě, že je druhá strana pravomocně odsouzena za lichvu, ale ve všech případech, kdy to nerovnováha práv a povinností smluvníků vyžaduje, se budeme věnovat zvlášť.

Dnes se krátce zaměříme na nález, který bude vyhlášen příští středu a týká se censury Internetu, tedy možnosti ministerstva financí požadovat, aby poskytovatelé služby připojení k Internetu (ISP) blokovali svým zákazníkům přístup ke stránkám, na kterých je provozována nedovolená hazardní hra.

Jak návrh skupiny senátorů správně připomíná, napadené ustanovení nemůže projít v testu proporcionality, a to tím spíše, že v lednu vydaný methodický pokyn ministerstva vysvětluje, že blokována má být nikoli webová stránka (což je pojem spíš intuitivní než právně zřetelně vymezitelný), ale překlad jejího doménového jména do formy IP adresy, tzn. funkčnost služby DNS serveru, arci pouze toho, který přímo nebo zprostředkovaně poskytuje sám ISP (tzn. který zákazníkovi ohlásí v DHCP relaci). Jestliže si koncový uživatel nastaví ručně např. DNS servery Google, tzn. 8.8.8.8 a 8.8.4.4, je taková ochrana neúčinná; řada uživatelů má tyto servery ostatně nastaveny už nyní, aby se vyhnula případným blokacím na úrovni black-listu operátora, případně používá vlastní DNS server, a pak je imunní proti jakémukoli pokusu o blokování.

V celé věci jde přirozeně o něco zcela jiného než o hazardní hry, k nimž si zájemci cestu najdou tak jako tak: když by se podařilo blokovat tyto stránky, nebude problém doplnit na seznam další odpornosti, stránky obsahující dětskou pornografii nebo podporující extremistickou ideologii, a v několika krocích bychom byli tam, kde je dnes Čína – čímž arci netvrdím, že se tam neocitneme stejně, dění v ulicích Prahy při návštěvě čínského presidenta nenechává ohledně hloubky, do níž v této zemi zakořenila demokracie, příliš důvodů k optimismu.

Nález, jak věříme, vyhovující, bude přesto důležitý, protože zlu censury je nutno čelit v zárodku a všemi dostupnými prostředky.

17 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4400

Minulý týden odvysílala Česká televise dokument Rino – přiběh špiona, pojednávající o Karlu Köcherovi, českém komunistickém rozvědčíkovi, kterému se podařilo proniknout do CIA. Devadesátiminutová stopáž dovolila režišérovi Jakubu Wagnerovi zařadit do filmu vedle povinné rekapitulace Köcherova života několik nových, cenných informací a pasáží, pocházejících vesměs z odtajněných částí svazku špiona a jeho manželky Hany, krycím jménem Adrid.

Samotný exšpion nebyl prý s výsledkem spokojen, protože v něm jeho postava vychází nelibě, ba téměř odpudivě. To však není vina tvůrců, ale samotného Köchera, a volby, kterou v životě učinil. Špion, který dlouhodobě působí v cizím prostředí a poté je prozrazen, ztrácí sociální kontakty jak v zemi, ze které přišel, tak ve svém novém působišti, a to bez ohledu na to, díváme-li se na jednu stranu jako na ztělesněné Dobro a na druhou jako na Zlo, nebo vidíme situaci spíše symetricky.

Z filmu je patrné, jak velice se Köcher vzpíral, jestliže z něj čeští komunisté chtěli udělat druhého Pavla Minaříka, a nakolik usiloval o návrat do USA. Tam a jedině tam měl zázemí, a minimálně jeho manželka i příslib slušné kariery. Když byl poté prozrazen, uvězněn a vyměněn, a komunistická moc zakrátko poté padla, byl jeho osud zpečetěn: v České republice o něj nikdo nestojí, protože přes všechnu akademickou odbornost, kterou v Americe získal, je nedůvěryhodnou osobou, člověkem, který už jednou zradil, jelcinovské Rusko o jeho služby zájem nemělo a do USA, odkud byl vydán výměnou za disidenta Anatolije Ščaranského, se s pravděpodobností hraničící s jistotou už nikdy ani nepodívá.

Nechávám úvaze laskavého čtenáře, zda bude Karla Köchera odsuzovat nebo s ním soucítit: rozhodně je to zajímavý osud, s nímž má smysl se seznámit. Na iVysílání bude pořad vystaven do 22. února 2017.

4 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3672