Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

— Církev má přirozené a vlastní právo provinilé věřící trestat trestními postihy.
(C.I.C., kánon 1311)

Tímto ustanovením inspirována rozhodla se Česká advokátní komora vyložit své oprávnění vyvěrající z ustanovení § 17 zákona o advokacii tak, že má právo regulovat formu, jíž advokáti vyjadřují své politické názory. Ono ustanovení přitom jasně stanoví, že se týká výkonu advokacie – a ničeho jiného. Ergo extensivní výklad této pravomoci, pokrývající advokátovy projevy od probuzení do usnutí (a případně i mezi tím) je charakteristickým příkladem vykročení z přípustného rozsahu sekundární normotvorby, jež se musí dít, jak jistě ví každý, kdo kdy složil advokátní zkoušku (dokonce i za komunismu, jako řada vysokých představitelů Komory, že, soudruzi?), secundum et intra legem, tedy podle zákona a v jeho mezích.

Zde to máme černé na bílém: Klára Samková prý nebude dále popotahována za svůj projev ve Sněmovně, neboť Komora shledala jeho formu přípustnou. Komoře jest arci do formy toho, jak se advokát vyjadřuje ve svém volnu, zhruba tolik, co do taxonomie novopapuánských papoušků, tedy velké a úplné, ničím nemodifikované nic.
11 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Klára Samková
Počet zobrazení: 5640

Bývaly doby, kdy jsme patřili na Ukrajinu svrchu, jízlivě kvitujíce, že s každou výměnou vládní garnitury putuje ta minulá do tepláků, do díry, nebo, jak se v místním prostředí nejspíše říká, do kolonie. Neuplynulo mnoho vody ani v Dněpru, ani ve Vltavě, a máme to samé i u nás doma.

Narážím přirozeně na kausu zneužití vojenské rozvědky, za něž jsou již asi tak pátým rokem souzeni – v zastoupení – někdejší premier a za něj jeho věrná, pro něho žel i současná, dominantní partnerka. Neznáme dosud úplné znění usnesení, jímž bylo předchozí rozhodnutí zrušeno, jestliže je však jeho obsahem i výrok o odnětí věci zákonné soudkyni Heleně Králové, a to pouze z důvodu, že se odvolací soud neztotožnil s tím, jak tato hodnotila důkazy, je to nanejvýš znepokojivé a volá to po zásahu Ústavního soudu.

Tím je totiž obecným soudům neustále opakováno, že od hodnocení důkazů je tu především ten soud, který důkaz provedl, stolice vyšší smí modifikovat skutková zjištění tehdy a jen tehdy, pokud rozhodující důkazy sama zopakovala. Nic takového se nestalo, rozhodnutí bylo zrušeno v neveřejném zasedání, přesto stížnostní soud nařídil výměnu samosoudce.

Když podobný krok učinil senát, s odpuštěním, Romany Vostrejšové v případu Justiční mafie, žalovaná Marie Benešová si ústavně stěžovala a byla úspěšná, a posléze uspěla i ve věci samé. Tím důležitější je respekt k právu na zákonného soudce v trestním řízení, kde jde o mnohem víc než o omluvu a několik set tisíc na nákladech řízení.

Je přitom paradoxem, že ustanovení § 262 TrŘ na rozdíl od § 221 odst. 2 OSŘ nestanoví ani rámcově důvody, pro něž lze nařídit výměnu soudce, resp. senátu, a je tedy nutno vyjít z judikatury. Nejvyšší soud k této otázce mlčí, je tu však neustále se zpřísňující judikatura soudu Ústavního, jenž naposledy vyslovil svůj názor na přípustnost odnětí věci zákonnému soudci kategoricky:

Pokud odvolací soud vytýká soudu prvého stupně porušení zásady volného hodnocení důkazů, musí se jednat o zcela závažné vybočení z logiky projednávané věci. Musí také zdůvodnit, v čem a proč spatřuje rozpory a vadné hodnocení. Pouhý obecný poukaz na porušení této zásady je nedostačující pro zrušení rozhodnutí. Pokud odvolací soud nařídil, aby věc byla znovu projednána a rozhodnuta v prvním stupni jiným samosoudcem, musí postupovat podle zákona a musí toto své rozhodnutí řádně zdůvodnit. Jinak by došlo k porušení zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. / Institut zákonného soudce (jeho odnětí) je důležitým prvkem právní jistoty a nic na tom nemění ani skutečnost, že v § 262 TrŘ je stanovena jistá výjimka.

Jestliže městský soud staví své rozhodnutí toliko na tom, že soudkyně Králová uvěřila – dle našeho soudu plausibilní, byť nikoli nutně pravdivé – výpovědi Petra Nečase, že jeho milenka nejednala sua sponte, ale plnila jeho instrukce, jednalo by se o vážný exces z pravidel fairového procesu a bylo by na místě, aby Ústavní soud intervenoval znovu. Ale počkat: není jeho předsedou bývalý významný politik strany protivné? No tak nic…

6 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Jana Nečasová-Nagyová
Počet zobrazení: 5413

Ve zvláštní, ba ominosní juxtaposici sešly se téměř ten samý den dvě zprávy týkající se Číny: čínský komunistický režim má v plánu zavést počínaje rokem 2020 ve velkém systém sociálních kreditů (o systému česky např. zde), a úvěrová společnost Home Credit chystá, s využitím čínské zkušenosti, hodnocení bonity žadatele o úvěr podle toho, jaké kontakty má onen v mobilu.

Že by nás před takovou invasí do soukromí ochránil Úřad pro ochranu osobních údajů, je utopie: tento úřad nás dosud ochránil toliko před možností kontrolovat veřejnou moc, a před příliš vysoko vysunutou kamerou v Google Street View, nic jiného nevykonal a ničeho jiného není schopen. Lustrace jistě bude dobrovolná, kdo spotřebitelský úvěr nechce, data poskytnout nemusí.

Říkám si, jak dlouho bude trvat, než Česká republika převezme čínské know-how i v oné druhé, zlověstnější a méně dobrovolné variantě, a jaké to bude, když každý dostane podle míry své loyality k establishmentu bodové hodnocení. Jistě tam budou nejen malusy, ale i bonusy: udal souseda za čadící komín, +1 bod, objevil účtenku, která neprošla systémem EET, +2 body, iniciativně poskytl trestním orgánům informace nad rámec zákonné povinnosti, +5 bodů, odhalil daňový únik nebo pirátský software u svého zaměstnavatele, +10 bodů.

Nevím, kdy to přijde, ale jsem si celkem jist, že se to stane, protože Česká republika je pro podobné experimenty ideálním prostředím. Kdesi jsem četl, že po euforii Pražského jara si lidé říkali, jak proti nám Rusové nic nezmůžou a jak jim společnými silami ukážeme svůj charakter, a neuplynul rok a naši hrdinové chodili k prověrkovým komisím, kde se káli a proklamovali věrnost komunistické straně a Sovětskému svazu, za jehož bratrskou internacionální pomoc před komisí ostentativně projevovali vděčnost.

Ale zároveň si říkám, že systém se za čas může ukázat neefektivním, v důsledku typické české závisti. Představme si, že rodina žije příkladně, zdobí okna vlaječkami EU, své děti vychovává v dokonale multikulturalistickém a genderově vyváženém duchu, všechny dluhy včas a řádně splácí, takže rating stoupá a stoupá, až dosáhne prahové hodnoty, kdy se dostaví první privilegium, např. právo koupit si lepší automobil nebo poslat dítě na studia do zahraničí, řekněme do Číny. Jenže co udělají jejich sousedi, kteří na kýženou metu zatím nedosáhli? Samozřejmě, že se na povýšence zaměří a budou je udávat za každou drobnost. A protože nikdo není, jak známo, dokonalý, některá udání budou důvodná, a ratingy se vyrovnají: za udání bonusy, za zjištěné nedostatky malusy. Výsledkem tedy bude, že se hodnocení postupně v průměru srovná: nikdo zvlášť nevynikne, všichni na tom budeme víceméně stejně, tak, jak to má v plebejsky orientované společnosti být.

PS: Ač se to nezdá, tento post není o ochraně osobních údajů. Je o svobodě, a o tom, jak snadné je o ni přijít. Věřím, že mezi mými čtenáři jsou ještě takoví, kteří si své svobody dokáží vážit a za její zachování bojují, třebas to bylo za cenu už dnes udělovaného, celoživotního malusu.

154 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 15984

Z několika themat, k nimž bychom se mohli vyjádřit, odpadá naštěstí kausa hidžáb, anžto soudní řízení dopadlo tak, jak jsme predikovali před rokem, a správně jsme odhadli i nosné důvody rozhodnutí.

Můžeme se proto věnovat tomu, co pokládáme za právně nejzajímavější: hrozbě presidenta republiky, že podá na soudce Petra Zelenku kárnou žalobu v souvislosti s jeho usnesením v případu Davida Ratha.

Číst dál... 30 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 5450

Přinášíme rozsudek Městského soudu v Praze, jímž senát ve složení Naděžda Řeháková, Ivanka Havlíková a Martin Kříž zrušil rozhodnutí odvolacího kárného orgánu České advokátní komory, kterým byla advokátu Petru Kočímu za údajně antisemitskou námitku podjatosti uložena pokuta ve výši 100 tisíc korun.

Vzhledem k otřesné kvalitě napadeného rozhodnutí jsme tento výsledek předpokládali: ostatně, co jiného než pseudoprávní paskvil plný logických chyb a nesmyslů očekávat od lidí, které do svého čela postavila korporace, jež místo hájení zájmů svých členů advokáty, zejména ty, kteří nejsou kvalitou vedení Komory halasně nadšeni, rutinně šikanuje.
15 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 7995