Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jak avisováno, senát Nejvyššího správního soudu ve složení Radovan Havelec, Jaroslav Vlašín a Jan Vyklický zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci informací – zadávací dokumentace ke státní zakázce požadující prolomení šifrované komunikace.

Rozsudek nám dal za pravdu, že soud se musí s informací nejprve sám seznámit, než o správnosti jejího podřazení pod utajované informace rozhodne (navíc si povšiml, že správní spis předložený soudu není úplný), a stejně jako my upozornil, že odposlech šifrované komunikace nelze podřadit pod sledování osob a věcí.

Spor s ministerstvem vnitra tedy dostává ústavněprávní rozměr, neboť se samozřejmě budeme domáhat kopie všech listin, které měl soud při svém rozhodování k disposici, protože se nemíníme smířit s postavením účastníka, jenž, v nejlepší tradici fémového soudnictví, musí vyvracet soudu hodnocení důkazů, které sám nesmí znát.

Sledujte proto tento kanál, bude to ještě dlouhé a dobrodružné!

3 komentáře
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Šifrování
Počet zobrazení: 4543

Chtě uvést tento post nějakou vhodnou pikanterií, vyhledal jsem si v elektronickém archivu Ústavu pro českou literaturu, co psalo Rudé právo v době, kdy byl zvolen americkým presidentem Ronald Reagan, a některý z těchto textů jsem měl v úmyslu použít jako motto. Neuspěl jsem – konstatuji, že ve srovnání s tím, co předvedla česká media loni v listopadu, jsou tehdejší zprávy a komentáře tiskového orgánu ÚV KSČ slabým, slaboučkým odvarem; kdo chce, nechť se přesvědčí sám: napovím, že výsledky voleb byly komentovány 6. listopadu 1980, a ať jsem hledal sebepečlivěji, nenašel jsem nic, co by nebylo, v kontextu doby a tehdy vyžadovaných mediálních výrazových prostředků, střídmé, umírněné a uměřené.

Necítím se povolaným vykládat, co hysterická reflexe loňských amerických presidentských voleb v České republice znamená z hlediska politologie, maje arci místy neblahý dojem, že se na stránkách místních novin, v televisi i na Internetu poslední roky odehrává než souboj dvou cizích zpravodajských služeb, nicméně veda blog právnický, nemohu odhlédnout od právního vyústění incidentu v podobě vytýkacího dopisu, jejž vysílací rada zaslala České (tedy jejich) televisi.

Podstatný obsah dopisu je rekapitulován v tiskové zprávě Rady, a ač jsem – nejsa osobou s mediálně masochistickými sklony – předmětné živé vysílání nesledoval, nemohu než souhlasit: touha redaktorů nominálně veřejnoprávní televise, aby ve volbách uspěla jimi preferovaná kandidátka, byla zjevná z každé zprávy, ba z každé věty, a frustrace po jejím debaklu musela být hluboká, následovaná vleklou politickou kocovinou.

Právně není bez zajímavosti samotné legislativní provedení regulačního ustanovení: podle § 31 odst. 2 vysílacího zákona (jenž se vztahuje nejen na veřejnoprávní, nýbrž i na ostatní media) provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů; názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.

Obé, tedy objektivita i vyváženost, jsou typické relativně neurčité právní pojmy. Ty jsou legislativně přípustné toliko za předpokladu, že existuje cosi jako obecný konsensus, co se jimi rozumí; ten nikdy nebude dokonalý, vždy mohou existovat hraniční situace, které bude každý posuzovat jinak, ale základní vymezení musí být dáno a musí být společností sdílené. Ani to arci nestačí, a zákonodárce proto obvykle takové gumové pojmy doplňuje ještě taxativním nebo demonstrativním výčtem: tak je vymezeno kupř. nekalosoutěžní jednání, klamavá reklama nebo poctivost prodeje ve vztahu dodavatele a spotřebitele.

Ponechal-li zákonodárce ony dva pojmy bez bližšího osvětlení (vyjma ustanovení § 31 odst. 3 zákona, jež je ovšem implicite konstruováno pouze ve vztahu k domácí politice), dostáváme se do stavu interpretační nouze: pro jednoho je objektivní a vyváženou informací očerňování Trumpa, neboť on je přece, objektivně, hrozbou své zemi i celému globu, pro druhého je to stav rovnoměrného zastoupení hlasů pro jednoho i pro druhého kandidáta, pro třetího takový pohled, který je v souladu se zájmy České republiky, přirozeně rovněž objektivními. Ony dva inkriminované pojmy se tak vymykají všeobecnému konsensu více než zdrávo a bude na soudech, k nimž kausa patrně časem dospěje, aby tento gordický uzel rozťaly.

Měl bych k tomu dvě malé poznámky: zeptá-li se mne někdo, zda byla před referendem v Británii BBC pro Brexit nebo proti němu, musím odpovědět, že nevím, nepostřehl jsem to, ač jsem její zpravodajství pravidelně a relativně bedlivě sledoval. Mám-li naopak odpovědět, jaký hlas Britům doporučovala Česká televise nebo jak podle ní měly dopadnout presidentské volby v Rakousku, nebudu váhat ani sekundu. Rád bych takovou veřejnoprávní televisi, z níž bych to nepoznal.

A za druhé, pokud by někdo chtěl tvrdit, jak objektivní a vyvážená je česká veřejnoprávní televise v ostatní agendě, ať tam jde a zkusí kritisovat Václava Havla nebo pochválit Miloše Zemana. Pokud mu moderátor nevezme okamžitě slovo, může si být jist, že mu televisní studia zůstanou pevně a dlouhodobě uzavřena, anebo tam bude vpouštěn jako odstrašující příklad člověka s nesprávným, škodlivým názorem.

100 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 13984

Občas si říkám, že typický český policista je kombinací Haškova poněkud natvrdlého, leč o to ambiciosnějšího strážmistra Flanderky, a sadistického dozorce z koncentračního tábora, jak ho s oblibou zobrazovala dobová komunistická kinematografie.

Vezměme případ Igora Ševcova: člověk by předpokládal, že poté, co mu nebyl prokázán útok na dům ministra obrany Martina Stropnického, policie se mu omluví a nechá ho na pokoji. Nestalo se; po odsouzení za skutek, který může být trestným jen v očích hodně ideologicky předpojatého pozorovatele, totiž nápomoci formou natáčení přečinu kamerou, dělá policie spolu s aktivní úřednicí Probační a mediační služby vše pro to, aby mohl být Ševcov poslán do vězení aspoň za to, že se účastní veřejného života, což mu soud zakázal.

K tomu účelu policie a PMS sestavují jakýsi itinerář akcí, kam delikvent nesmí ([1], [2]), avšak nepostupují tak, že by mu jej v pravidelných, například měsíčních, intervalech posílali, ale založí jej do spisu a poté kontrolují, zda na některé nebyl; a pokud ano, iniciativně žalují soudu ([1], [2]).

Další podnětné dokumenty lze stáhnout z webu Antifénix.

21 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Igor Ševcov
Počet zobrazení: 10342

Živan Loukota (1938–2017)
Foto: free.cz

Tento týden zemřel Živan Loukota, vyškovský aktivista známý svým zásadovým antikomunistickým postojem, který mu způsoboval neustálé střety s místními mocnými – nezapomínejme, že Vyškovsko, podobně jako např. Třebíčsko, zůstalo i po Listopadu rudým regionem.

V jeho případě se vyznamenala i česká justice: řízení vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 24 C 81/2005, ve kterém byl Ž. Loukota žalován na ochranu osobnosti, trvalo až do jeho smrti 11 let, 2 měsíce a 15 dnů, aniž by soudci Dagmar Bastlová a Michal Ryška dokázali o žalobě pravomocně rozhodnout. Bravo!

2 komentáře
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 4591

A vítězem se stává… soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 Alexandr Malý, jemuž prestižní ocenění tohoto blogu Osel měsíce za leden 2017 po právu náleží za usnesení, jímž se zevrubně vypořádal s námitkami Adama B. Bartoše proti zajištění autorských práv k jeho vlastním knihám i zjevně šikanosnímu zajištění věcí typu mobilní telefon s rozbitým displayem. Osel vysvětlil, že Bartoš může být rád, že mu policie nezajistila např. osobní automobil nebo peníze na účtu jeho manželky – ano, to všechno de lege lata může, dokonce obviněnému nemusí ponechat ani osobní věci včetně oblečení, neboť na rozdíl od exekučního řádu a občanského soudního řádu trestní řád žádná omezení v tomto směru nestanoví. Institut zajištění náhradní hodnoty se tak stává účinným prostředkem, jak bojovat proti politické oposici: její představitele obviníme z ideozločinu a aby nemohli v politice dál působit, zabavíme jim veškerý majetek. Až je za sedm nebo deset let soud zprostí obžaloby, mohou se náhrady domáhat u ministerstva spravedlnosti, které se jim, jak je jeho dobrým zvykem, místo vyplacení peněz leda tak vysměje.

Nyní mne omluvte, jdu si pustit v České televisi reportáž o tom, jak ohavnými prostředky potlačuje v Rusku oposici Putinův režim; abych nezapomněl, k ocenění, spojenému s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, panu soudci samozřejmě blahopřejeme!

27 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Adam B. Bartoš
Počet zobrazení: 7520