Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Zatím známe výsledek toliko ve formě zkráceného rozsudku, a protože Nejvyšší správní soud nerozhodl sám, ale napadený rozsudek Městského soudu v Praze, týkající se zadávací dokumentace k zakázce na prolomení šifrované komunikace, toliko zrušil, není jasné, nakolik dal naší kasační stížnosti za pravdu a jaké pokyny soudu I. stupně vydal. Přesto jsme příjemně překvapeni, od soudce zpravodaje Radovana Havelce jsme vyhovující rozsudek nečekali.

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Šifrování
Počet zobrazení: 3112

Domníváte se, že když za odsouzeným přijde do věznice jeho obhájce, může s ním hovořit důvěrně, mezi čtyřma očima, a policie se nedozví, co si ti dva řekli? V tom případě nezbývá než řešit, z kterého ovocného stromu jste právě spadli a proč věříte všem těm nesmyslům, které se učí na právnických fakultách. Ve skutečnosti jsou tyto místnosti odposlouchávány a vyšetřovatel dostane na stůl, arciže neoficiální cestou, kompletní zvukový záznam každé důvěrné porady.

Tímto problémem se nyní poprvé zabýval i Ústavní soud. Odposlechy se týkaly kuřimské věznice a byly povoleny pod legendou, že je třeba odhalit trestný čin obhájce, který od klienta inkasoval 550 tisíc korun na úplatky svědkům, avšak místo aby tyto řádně a pokud možno na stvrzenku uplatil, peníze si ponechal. To policii dovolilo získat zvukové záznamy všech hovorů mezi obhájci a odsouzenými, které se na onom místě udály v průběhu mnoha měsíců.

Ústavní soud (Jan Filip, Josef Fiala a Radovan Suchánek) nenašel odvahu judikovat, že když zákon jednou expressis verbis zakazuje odposlouchávat důvěrnou poradu klienta s advokátem, je takový důkaz absolutně procesně nepoužitelný a odposlech proto neměl být a limine povolen, a s odkazem na to, že tato ochrana svědčí klientovi, nikoli jeho obhájci, toliko varovně pozvedl v obiter dictu ukazovák: ty-ty-ty, zlá policie, my víme, že tohle běžně děláš, ale neměla bys.

Pokud je váženým čtenářům po četbě nálezu s popisem, co se za zdmi českých věznic děje, lehce nevolno, resp. pokud skutečně věřili, že policisté porady mezi obhájci a obviněnými neodposlouchávají, a jsou nyní nuceni trapně připustit svou naivitu, omlouváme se; četba toho blogu může mít různé nepříznivé následky, a terminální ztráta ilusí o respektování kautel právního státu v České republice patří mezi ně.

21 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 7869

Nejen právníkům lze doporučit ke sledování desetidílný z norsko-francouzské koprodukce pocházející seriál Okkupert, který koupila Česká televise a počínaje dnešním večerem jej bude pod názvem Okupace na programu ČT2 vysílat.

Předesílám, že nemám příliš v oblibě tzv. severskou kinematografickou školu, domnívaje se, že jde o krátkodobý výstřelek, který nám jednou bude připadat stejně bizarní jako střídající se barvy na večírku lepší pařížské společnosti v Godardově filmu Pierrot le fou. Nicméně byl jsem překvapen, že seriál, ač nese všechny znaky černého severského stylu, není vůbec špatný, a to o to víc, že jde o televisní zpracování námětu Jo Nesbøa, jehož knihy rovněž právě nemiluji.

Česká televise tento drahý seriál samozřejmě nemohla koupit jen tak, musela zdůvodnit, že se jedná o příspěvek k žádoucímu politickému školení obyvatelstva, neboť jeho thematem je ruská agrese a postupná demontáž demokracie v Norsku a – pozor, ultimativní argument! – u Norů si na něj stěžoval ruský velvyslanec.

V detailním popisu mechanismu rozkladu tradiční demokracie je největší přednost seriálu: nechci čtenáře připravit o zážitek z jeho sledování, proto jen stručně uvedu, že Norsko pod slabošským levicovým (zeleným) ministerským předsedou není schopno čelit společnému diktátu Ruska a Evropské unie a jeho demokratické instituce jedna po druhé selhávají, přičemž záminkou pro další a další ingerence Ruska do norských záležitostí jsou často samotnými Rusy organisované nebo iniciované provokační akce.

Norové se tímto způsobem primárně pokoušejí vypořádat s problémem quislingovské politiky kolaborace s nacistickým Německem, avšak zároveň je v seriálu velmi plasticky ilustrováno, o co účinnější je při dosahování politických cílů nekontrolovaná moc podporovaná diktaturou než demokratické mechanismy, vyžadující pro téměř všechny zásahy do osobní svobody občanů soudní povolení.

Okupace země pokračuje a prohlubuje se plíživě, v kulisách liberálně demokratického státu, a jejím hlavním hybatelem je strach z nedozírných následků, jimž by Norsko čelilo, kdyby se Rusům postavilo na odpor. Což arci my Češi dobře známe z let 1938 a 1968.

Ačkoli sujet tohoto politického thrilleru je poněkud chatrný a uvěřitelnost děje takříkajíc kulhá na všechny zápletky (málo platné, Frederick Forsyth je Frederick Forsyth…), hlavní poselství, tedy že slabošská levicová vláda zemi před agresorem neuhájí, je podáno s překvapivou přesvědčivostí a bude mít jistě odezvu i v České republice, i když se domníváme, že účel politické indoktrinace tak, jak si to v České televisi představují – a proč seriál do vysílání zařadili – splněn nebude. Není totiž vyloučeno, že mnozí v premieru Jesperu Bergovi spatří dokonalou kopii našeho vlastního ministerského předsedy Bohuslava Sobotky.

186 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 13360

Starosta mezi hrby velblouda, toť problém, jak víme, netoliko esthetický, ale též ethický a notabilně advokátně-disciplinární. Pojmout ho vážně by činilo obtíže i člověku zcela zbavenému smyslu pro humor, i když na druhou stranu, tabulku obsahující hierarchickou kategorisaci vtipů s výzvou ke jejímu doplnění kárným žalobcem si Zuzana Candigliota ve svém vyjádření mohla odpustit: takto se může jevit, že pachatelka své závažné kárné provinění zlehčuje.

Naposledy svou vinu zlehčovala Kateřina Krejčová, památným ironickým výrokem ve smyslu, že trest ji jistě učiní lepším člověkem, a špatně to s ní dopadlo: tři bývalí soudruzi, nyní ctihodní soudci Nejvyššího soudu, vyhověli dovolání nejvyššího státního zástupce a její případ vrátili městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Aktualisováno.
Zde je předchozí vyjádření delikventky.

255 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Zuzana Candigliota
Počet zobrazení: 18798

V boji s desinformacemi máme tradici.

Ministr Chovanec nechal zřídit útvar pro boj se štvavými vysílačkami – ne, opravuji, štvavé vysílačky už dnes nejsou potřeba – a se zahraničními ideodiversními centrálami, jehož úkolem má být vyvracení desinformací těmito fabrikovaných a naivním obětem, rozuměj občanům demokratické České republiky, pod záminkou realisace svobody projevu podstrkávaných a mezi tímto konspirativně a lstivě rozšiřovaných.

Je to směšná a zároveň nebezpečná hloupost, zejména jestliže vrchní vyvracečka desinformací při svých vystoupeních v mediích otevřeně prohlašuje, že její útvar nebude lidi za nevhodné názory přímo zavírat, pouze na ně upozorní orgány činné v trestním řízení, a na svém twitterovém účtu se censoři presentují grafickým overlayem s oranžově vyvedeným nápisem DEZINFORMACE, jímž hodlají označovat jakoukoli jinou než oficiální versi reality; zatím jen na svém profilu, později, v případě spolupracujících sociálních sítí, možná i tam.

Putinovi poradci si musejí mnout ruce, protože jestli akci CTHH sami neiniciovali, nemohli dopadnout lépe: stát, jehož ministerstvo vnitra považuje za nezbytné upozorňovat obyvatelstvo na to, co je pravda a co lež, stojí na hliněných nohou, jež jsou v případě České republiky možná ještě vratší, než jsme si dosud mysleli.

23 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 7078