Bývaly doby, kdy jsme patřili na Ukrajinu svrchu, jízlivě kvitujíce, že s každou výměnou vládní garnitury putuje ta minulá do tepláků, do díry, nebo, jak se v místním prostředí nejspíše říká, do kolonie. Neuplynulo mnoho vody ani v Dněpru, ani ve Vltavě, a máme to samé i u nás doma.

Narážím přirozeně na kausu zneužití vojenské rozvědky, za něž jsou již asi tak pátým rokem souzeni – v zastoupení – někdejší premier a za něj jeho věrná, pro něho žel i současná, dominantní partnerka. Neznáme dosud úplné znění usnesení, jímž bylo předchozí rozhodnutí zrušeno, jestliže je však jeho obsahem i výrok o odnětí věci zákonné soudkyni Heleně Králové, a to pouze z důvodu, že se odvolací soud neztotožnil s tím, jak tato hodnotila důkazy, je to nanejvýš znepokojivé a volá to po zásahu Ústavního soudu.

Tím je totiž obecným soudům neustále opakováno, že od hodnocení důkazů je tu především ten soud, který důkaz provedl, stolice vyšší smí modifikovat skutková zjištění tehdy a jen tehdy, pokud rozhodující důkazy sama zopakovala. Nic takového se nestalo, rozhodnutí bylo zrušeno v neveřejném zasedání, přesto stížnostní soud nařídil výměnu samosoudce.

Když podobný krok učinil senát, s odpuštěním, Romany Vostrejšové v případu Justiční mafie, žalovaná Marie Benešová si ústavně stěžovala a byla úspěšná, a posléze uspěla i ve věci samé. Tím důležitější je respekt k právu na zákonného soudce v trestním řízení, kde jde o mnohem víc než o omluvu a několik set tisíc na nákladech řízení.

Je přitom paradoxem, že ustanovení § 262 TrŘ na rozdíl od § 221 odst. 2 OSŘ nestanoví ani rámcově důvody, pro něž lze nařídit výměnu soudce, resp. senátu, a je tedy nutno vyjít z judikatury. Nejvyšší soud k této otázce mlčí, je tu však neustále se zpřísňující judikatura soudu Ústavního, jenž naposledy vyslovil svůj názor na přípustnost odnětí věci zákonnému soudci kategoricky:

Pokud odvolací soud vytýká soudu prvého stupně porušení zásady volného hodnocení důkazů, musí se jednat o zcela závažné vybočení z logiky projednávané věci. Musí také zdůvodnit, v čem a proč spatřuje rozpory a vadné hodnocení. Pouhý obecný poukaz na porušení této zásady je nedostačující pro zrušení rozhodnutí. Pokud odvolací soud nařídil, aby věc byla znovu projednána a rozhodnuta v prvním stupni jiným samosoudcem, musí postupovat podle zákona a musí toto své rozhodnutí řádně zdůvodnit. Jinak by došlo k porušení zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. / Institut zákonného soudce (jeho odnětí) je důležitým prvkem právní jistoty a nic na tom nemění ani skutečnost, že v § 262 TrŘ je stanovena jistá výjimka.

Jestliže městský soud staví své rozhodnutí toliko na tom, že soudkyně Králová uvěřila – dle našeho soudu plausibilní, byť nikoli nutně pravdivé – výpovědi Petra Nečase, že jeho milenka nejednala sua sponte, ale plnila jeho instrukce, jednalo by se o vážný exces z pravidel fairového procesu a bylo by na místě, aby Ústavní soud intervenoval znovu. Ale počkat: není jeho předsedou bývalý významný politik strany protivné? No tak nic…

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)