Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Zveřejňujeme znalecký posudek, v němž duo Michal Mazel a oponent Zdeněk Zbořil hodnotí výroky představitelů Dělnické strany pronesené před dvěma lety na prvomájovém meetingu v Brně.

Pozoruhodné je, že znalec, místo aby se věnoval odborným otázkám a poskytoval soudu pomoc tam, kde nepostačují vlastní vědomosti soudce, provádí výklad ve stylu co tím chtěl básník říci, přičemž závěry tohoto intelektuálního výkonu lze přijmout, mírně řečeno, jen se značnými rozpaky: kdybychom nevěděli, že se jedná o materiál, který má být použit v trestním řízení ke kriminalisaci představitelů oposice, museli bychom si myslet, že Mazlův text pochází z některé cimrmanovské hry o potlačování svobody projevu v rakousko-uherské monarchii.

Nepochází, taková je v oblasti respektování politických práv dnešní realita. V míře perverse tu, myslím, orgány činné v trestním řízení překonaly i výkony komunistického režimu, který měl přece jen příliš slušnosti, než aby své občany trestně stíhal za pouhé náznaky a analogie.

6 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 3546

V roce 1992 bylo Janu Š. dvacet. Pracoval v rodném Hlinsku jako noční hlídač a jeho život se, minimálně z trestněprávního hlediska, vyvíjel nezajímavě. Až do doby, kdy jej policie obvinila ze znásilnění dvou žen a z neoprávněného užití zaměstnavatelova motocyklu Babeta, na němž měl na místo činu dojet (ano, bdělému oku strážců zákona neujde ani taková maličkost). Pod pohrůžkou vazby se obviněný ke svým skutkům doznal a policie tak mohla případ uzavřít. V hlavním líčení sice Jan Š. svou vinu popíral a tvrdil, že přiznání na něm bylo vynuceno, avšak to obvinění dělávají: jak stojí v rozsudku, obhajoba obžalovaného v tomto směru je nepravdivá, neboť z výpovědi svědka kpt. Františka Šumpíka soud zjistil, že obžalovaný nebyl k výpovědi jakkoliv donucován a jeho výslech byl proveden objektivně a v souladu s procesními předpisy. A policisté nikdy nelžou, zvlášť když totéž potvrdil i pachatelův obhájce ex offo, kterého soud vyslechl jako svědka. Podivné? U českých soudů (a obhájců ex offo) té doby snad ani ne.

Nakonec byl Jan Š. odsouzen jen pro jeden z uvedených skutků, a to přesto, že poškozená, sedmnáctiletá dívka, pachatele popsala jako muže mezi 40 a 50 lety, a provedený rozbor krve jednoznačně vylučoval, že by mu mohlo patřit sperma nalezené na jejím oděvu. Ale proč se zabývat takovými detaily, když pachatele jednou máme: přece nebudeme hledat nového!

Po roce ve vězení se Jan Š. mohl zařadil zpět do společnosti, přestože v postavení, řekněme, poněkud změněném. Ještě mu byl vyúčtován pobyt ve věznici a pro orgány činné v trestním řízení tím jeho případ skončil.

V roce 2006 policie – přirozeně, že jen náhodou, či spíše nedopatřením – vypátrala skutečného pachatele. Tím ovšem vznikl problém, co s tím minulým, nevinným. Řešení, které soudy nalezly, bylo šalamounské: v řízení o povolení obnovy byl zrušen rozsudek pouze v části týkající se znásilnění, pokud šlo o neoprávněné užívání cizí věci, tedy zmíněné babety, na níž měl Jan Š. ujet bez dovolení zaměstnavatele celkem cca 20 km a způsobit mu tak škodu dvacet korun, zůstal původní rozsudek beze změny. Čímž přirozeně obviněný pozbyl i nároku na náhradu neoprávněné vazby, v níž byl, skrze onu babetu, důvodně a která téměř celý trest pokryla. Logika té věci? Dobře, obviněný tedy nikoho neznásilnil, ale něčím přece na místo činu musel dojet, ne!? U některých soudců člověk pochybuje, zda by takový jedinec zvládl přijímací testy pro nástup do mateřské školy, ale jaké soudce nám presidenti jmenovali, takové máme. Doživotně.

Jan Š. měl ale štěstí, protože v jeho prospěch podala stížnost pro porušení zákona ministryně spravedlnosti. Nejvyšší soud vyhověl a Jan Š. tak byl, po osmnácti letech, konečně opět nevinný.

Poslední fasí je řízení o náhradu způsobené újmy. Ministerstvo spravedlnosti bylo k Janu Š. neobyčejně štědré: za to, že z nevinného člověka udělaly orgány činné v trestním řízení nebezpečného sexuálního násilníka a téměř rok jej držely ve vězení, mu na náhradě přiznalo celých 409 tisíc korun!

Není to báječné, žít v právním státě?

7 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Vysočiny
Počet zobrazení: 6279

Nejznámější český popírač holokaustu Vladimír Stwora, jehož případ sledujeme, byl dnes Okresním soudem pro Prahu-západ nepravomocně odsouzen k šestiměsíční podmínce s dvouletým odkladem. K rouhání mělo dojít zveřejněním tohoto článku na Stworově serveru Zvědavec.

Připomeňme, že trestného činu podle § 261a TrZ/1961 se dopustí ten, kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti. To v žádném případě neznamená, že by – jak se jeví domnívat odvolací soud – byla vyloučena veřejná debata o těchto thematech.

Článek D. Cassidyho je běžným antisemitským textem, jakých jsou na Internetu stovky, a nenacházím v něm nic, co by bylo možno pod některý ze čtyř alternativních zákonných znaků tohoto trestného činu podřadit: autor holokaust ani nepopírá, ani nezpochybňuje, ani neschvaluje, ani se jej nesnaží ospravedlnit, pouze polemisuje o jeho rozsahu a způsobu provedení.

Aktualisováno.
Stworova třetí obhajovací řeč. Ovšem pro hluché uši.

17 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3803

Úřad pro ochranu osobních údajů se činil: naši žádost týkající se zásahu proti neoprávněnému odběru vzorků DNA prověřil a sdělil nám, že se sice domnívá, že plošný odběr vzorků DNA je protiprávní, avšak policie jest jiného názoru a proti rozhodnutí ÚOOÚ podala správní žalobu.

Pomineme-li fakt, že v právním státě není zcela obvyklé, aby jeden orgán veřejné moci žaloval druhý, naprosto bizarním dojmem působí představa, že policie pravomocné rozhodnutí správního úřadu prostě ignoruje a místo aby povinnost splnila a až pak žalovala, podá žalobu a tváří se, že žádné rozhodnutí neexistuje. Jak že se jmenuje opak právního státu? Policejní?
5 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Národní database DNA
Počet zobrazení: 1844

K zajímavé debatě vedl blogpost Václava Žáka a následný komentář na Lucerně Wikipedie.

V. Žák (a spolu s ním G. Peters) tvrdí, že Češi mají tendenci k anarchistické ignoranci formálních vztahů a dělby rolí, z čehož pak pramení miserie veřejné správy.

Ne, je to daleko horší: Češi mají zakořeněn odmítavý, subversivní vztah k jakékoli veřejné správě. Neexistuje tu respekt k řádu jako takovému, a neexistence tohoto respektu způsobuje i absenci ideálu dobré správy, natožpak snahy tento ideál praktickou prací naplnit.

Když vyšly na světlo všechny nechutné detaily Drobily affairy, jež velice plasticky ukázaly, co bylo takříkajíc kariérní podmínkou práce ve vysoké funkci ve státní správě a vstupenkou do první korupční ligy, nikdo jakoby ani nebyl příliš překvapen tím, že místo loyality ke státu je od adepta vyžadována primárně loyalita k mocenským (stranicko-politickým) strukturám, které mu umožní být do funkce jmenován a zastávat ji. Jakoby každému přišlo zcela normální, že stát je takto rozparcelován na pašalíky, přičemž volby změní jen poměr počtu a výnosnosti pašalíků přidělených jednotlivým účastníkům politické soutěže.

Politika se pak ale mění v kuhhandl a volby za těchto okolností postrádají smysl, protože nejsou způsobilé změnit kvalitu vládnutí, změní se jimi jen její fasáda a okoukanější mluvící hlavy nahradí méně okoukané.

Není-li loyality ke státu, nemůže příliš pomoci ani formalisace vztahů ve veřejném životě a dělba rolí, protože jejím produktem bude jen vytvoření nového, potenciálně výnosného imitačního aparátu: vznikne nová protikorupční legislativa, budou ustanoveny početné a nákladné protikorupční komise, avšak fakticky se nezmění vůbec nic; ostatně mám za to, že vyspělou protikorupční legislativu mají i v Nigerii a s korupcí tam bojují před každými volbami s energií hodnou Supermana.

Jak takový imitační aparát funguje, ukázal názorně případ prodeje fancy registračních značek na pražském magistrátu. Byl provozován – bezesporu drahý – počítačový systém, který jakýmkoli machinacím jistojistě zabránil, a přesto se pro pražských ulicích už roky pohybují drahá auta s pěknými značkami a levná s běžnými v poměru, který je jako výsledek nahodilé distribuce statisticky neobhajitelný. Jak odhalil audit, systém byl obcházen, a to poměrně velmi snadno: postačilo počkat na chvilkovou nefunkčnost počítačové sítě a rázem bylo vše po starém, přidělovalo se podle uvážení (a vedlejší motivace) úředníka.

Cestou ze současného marasmu není další formalisace vztahů, ale v řadě případů nemůže uškodit naopak jejich zjednodušení, protože formalismus bývá pouhou zástěrkou a alibi pro fraudulentní jednání: na papíře tento stát šlape jako hodinky, výběrová řízení probíhají na základě tak sofistikovaných procedur, že je obejít nebo podvést prostě nelze, a vítězí vždy jen ta nejlepší a nejlevnější nabídka, zatímco v reálu roste moc mafií, stranických i mimostranických, úředníci bohatnou a podnikatelé, minimálně ti podnikající šmudlové, kteří nedokáží podmáznout správnou kapsu, žijí z ruky do úst a v hrůze z kontroly finančního úřadu.

Kdepak, chyba je hlubší a její odstranění vyžaduje změnu hodnotové orientace společnosti, a to je něco, s čím představitelé stávajícího systému nikdy nepřijdou, protože by si sami pod sebou nařezávali větev. Od nich se dočkáme tak nejvýš oné shora zmiňované protikorupční legislativy a ohnivé, protikorupčně bojovné rhetoriky.

10 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2046