Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

K zajímavé debatě vedl blogpost Václava Žáka a následný komentář na Lucerně Wikipedie.

V. Žák (a spolu s ním G. Peters) tvrdí, že Češi mají tendenci k anarchistické ignoranci formálních vztahů a dělby rolí, z čehož pak pramení miserie veřejné správy.

Ne, je to daleko horší: Češi mají zakořeněn odmítavý, subversivní vztah k jakékoli veřejné správě. Neexistuje tu respekt k řádu jako takovému, a neexistence tohoto respektu způsobuje i absenci ideálu dobré správy, natožpak snahy tento ideál praktickou prací naplnit.

Když vyšly na světlo všechny nechutné detaily Drobily affairy, jež velice plasticky ukázaly, co bylo takříkajíc kariérní podmínkou práce ve vysoké funkci ve státní správě a vstupenkou do první korupční ligy, nikdo jakoby ani nebyl příliš překvapen tím, že místo loyality ke státu je od adepta vyžadována primárně loyalita k mocenským (stranicko-politickým) strukturám, které mu umožní být do funkce jmenován a zastávat ji. Jakoby každému přišlo zcela normální, že stát je takto rozparcelován na pašalíky, přičemž volby změní jen poměr počtu a výnosnosti pašalíků přidělených jednotlivým účastníkům politické soutěže.

Politika se pak ale mění v kuhhandl a volby za těchto okolností postrádají smysl, protože nejsou způsobilé změnit kvalitu vládnutí, změní se jimi jen její fasáda a okoukanější mluvící hlavy nahradí méně okoukané.

Není-li loyality ke státu, nemůže příliš pomoci ani formalisace vztahů ve veřejném životě a dělba rolí, protože jejím produktem bude jen vytvoření nového, potenciálně výnosného imitačního aparátu: vznikne nová protikorupční legislativa, budou ustanoveny početné a nákladné protikorupční komise, avšak fakticky se nezmění vůbec nic; ostatně mám za to, že vyspělou protikorupční legislativu mají i v Nigerii a s korupcí tam bojují před každými volbami s energií hodnou Supermana.

Jak takový imitační aparát funguje, ukázal názorně případ prodeje fancy registračních značek na pražském magistrátu. Byl provozován – bezesporu drahý – počítačový systém, který jakýmkoli machinacím jistojistě zabránil, a přesto se pro pražských ulicích už roky pohybují drahá auta s pěknými značkami a levná s běžnými v poměru, který je jako výsledek nahodilé distribuce statisticky neobhajitelný. Jak odhalil audit, systém byl obcházen, a to poměrně velmi snadno: postačilo počkat na chvilkovou nefunkčnost počítačové sítě a rázem bylo vše po starém, přidělovalo se podle uvážení (a vedlejší motivace) úředníka.

Cestou ze současného marasmu není další formalisace vztahů, ale v řadě případů nemůže uškodit naopak jejich zjednodušení, protože formalismus bývá pouhou zástěrkou a alibi pro fraudulentní jednání: na papíře tento stát šlape jako hodinky, výběrová řízení probíhají na základě tak sofistikovaných procedur, že je obejít nebo podvést prostě nelze, a vítězí vždy jen ta nejlepší a nejlevnější nabídka, zatímco v reálu roste moc mafií, stranických i mimostranických, úředníci bohatnou a podnikatelé, minimálně ti podnikající šmudlové, kteří nedokáží podmáznout správnou kapsu, žijí z ruky do úst a v hrůze z kontroly finančního úřadu.

Kdepak, chyba je hlubší a její odstranění vyžaduje změnu hodnotové orientace společnosti, a to je něco, s čím představitelé stávajícího systému nikdy nepřijdou, protože by si sami pod sebou nařezávali větev. Od nich se dočkáme tak nejvýš oné shora zmiňované protikorupční legislativy a ohnivé, protikorupčně bojovné rhetoriky.

10 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2179

Nejdřív piš, pak přemýšlej. Touto osvědčenou publicistickou zásadou se zdají řídit aktéři nejnovějšího skandálu, sporu mezi Židovskou obcí v Praze, potažmo Ligou proti antisemitismu, a hnutím D.O.S.T.

Začalo to tím, že židovská obec vydala Zprávu o stavu antisemitismu v ČR za rok 2010. Tu pojala v barokní šíři a vedena vzpomínkou na nedávno vzplanuvší (a mezitím již pomalu uhasínající) morální paniku okolo Ladislava Bátory, označila jím vedenou iniciativu D.O.S.T. nálepkami neofašistická, šovinistická a xenofobní. Své dílo korunovala výrokem: Přesto, že iniciativa D.O.S.T. existuje v ČR již čtyři roky, chápeme ji jako poměrně nebezpečný fenomén, nejen pro české Židy, ale pro celý demokratický vývoj ČR.

D.O.S.T. ovšem reagovala neméně pitomě, když místo aby věc přešla mávnutím ruky, vyzvala židovskou obec k veřejnému pokání spojenému s odvoláním inkriminovaných výroků, a připojila kolekci hrozeb žalobou, trestním oznámením a podobnými parafernáliemi postkomunistické současnosti.

Do třetice se ozvala Liga proti antisemitismu a ústy své přitroublé protagonistky Věry Tydlitátové nazvala reakci D.O.S.T.-u hrubým útokem a vyhrožováním představiteli židovské obce. Což samozřejmě text není, anobrž jest pouhou hrubou záplatou hrubému pytli.

A poučení neboli Belehrung, s. Pavlendo?

Jestliže židovská obec chce evidovat antisemitské incidenty, nechť tak činí – a je to konání potřebné, protože antisemitismus je pro společnost objektivně velkým nebezpečím – ale neměla by tyto incidenty sama vyvolávat, aby nepřipomínala fotbalistu, který dal protihráči žlutou kartu. A Věra Tydlitátová? Ta zůstává živoucí demonstrací hesla, že nejhorší ze všeho je iniciativní blbec; běda kause, jíž se tato jemná dáma rozhodne pomáhat!

Aktualisováno.
Obávám se, že bátoriáda pokračuje.

16 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3043

Dnes byl doručen rozsudek Městského soudu v Praze, jímž soud vyhověl naší žalobě proti odmítnutí registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Odůvodnění je podle očekávání skandální: komunistický senát městského soudu vysvětlil, že odmítnutí registrace bylo v podstatě v pořádku, soudruzi z ministerstva ho pouze nesprávně odůvodnili a budou proto muset vydat nové, lépe formulované rozhodnutí.

Soudkyně si ovšem nepřečetly sdružovací zákon, takže si nepovšimly, že k registraci dochází ipso facto právní mocí rozsudku, tudíž nové rozhodnutí již vydáváno nebude: bylo by nicotné. Jediný způsob, jak může nyní ministerstvo vnitra registraci zvrátit, je podat kasační stížnost.

Ministerstvo jsem v souladu se zákonem požádal o zaslání stanov s vyznačenou registrační doložkou. Pokud nevyhoví, dostane se věc znovu k soudu se žalobou na ochranu před nečinností.

Jménem přípravného výboru i jménem svým upřímně děkuji všem, kteří nás v naší právní bitvě s ministerskými úředníky podporovali a pomohli nám dovést ji k tomuto, byť zatím provisornímu, vítězství!

5 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 3583

Připadá vám to jako nesmysl? Nejste sami.

Myslí si to ovšem soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Otília Hrehová, která do rozsudku napsala:

Soud se však ztotožňuje s názorem žalované [tj. České republiky, jednající ministerstvem spravedlnosti], že řízení před Ústavním soudem je řízením ryze specifickým, kdy Ústavní soud není součástí řádné soudní soustavy, není řádnou odvolací instancí a jeho postavení se odvozuje ze speciální zákonné úpravy, zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu. Jeho stěžejní úlohou je zejména dohled a přezkoumávání ústavnosti právních předpisů, mezinárodních smluv a rozhodnutí státních orgánů, přičemž tento soud nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů. Nelze proto dle názoru soudu přiznat odškodnění za nemajetkovou újmu podle zákona 82/1998 Sb., jenž nelze aplikovat právě ze shora uvedených důvodů na průtahy v řízení před Ústavním soudem.

Oslí uši v zásuvce nad takovým verbálním drahokamem radostně zastříhaly, ale uděleny nebudou, dubnová quota je vyčerpána.

Odvolání proti této příšernosti je ovšem povinností.

1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2607

Stalo se přesně to, co jsme od počátku předvídali, a bývalý bachař – a pozdější komunistický poslanec – RSDr. Josef Vondruška byl v plném rozsahu zproštěn obžaloby, jež jej vinila z toho, že v 80. letech ve věznici v Minkovicích u Liberce bil politického vězně Jiřího Wolfa.

Blahopřejeme státnímu zástupci ke skvělému výkonu: škoda, že se kvůli věku nemohl podílet na norimberském procesu, svou erudicí by jistě přispěl k tomu, že Bormann, Göring a další obžalovaní by byli shledáni stejně nevinnými, jak se to podařilo v případě bachaře-humanisty Vondrušky!

7 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3963