Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Na tuhle větu z Trháku jsem si vzpomněl nad žádostí o informace, kterou poslal občan Alois Hlásenský svému ministru spravedlnosti a ve které mu položil jednoduchý dotaz, zda je Ing. Jiří Fiala politický vězeň.

Velmi dobrá otázka (i když, technicky vzato, jistě ne podle InfZ), a není divu, že odpovědi na ni se ministerstvo raději vyhnulo. Protože – Ing. Jiří Fiala je politický vězeň, což všichni víme, ale zároveň to nelze říct nahlas.

V moderní době totiž političtí vězni neexistují, a čím tužší diktatura, tím nižší je možnost, že by kdokoli na oficiálním místě něco takového připustil. V České republice nejsou žádní političtí vězni, tak jako nejsou v Barmě, v Bělorusku, na Kubě a v Severní Koreji, samozřejmě!

Rozdíl je jen v tom, jak se povede tazateli, který otázku položil, a v tomto směru bych byl optimistou: pan Hlásenský s největší pravděpodobností nebude uvězněn a nestane se tak dalším obyčejným, nepolitickým vězněm.

3 komentáře
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 3097

Tak tohle mi dnes přišlo – a pobavilo:

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1758

V říjnu 2008 jsem napsal do odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci náhrady za průtahy v řízení:

Odvolává-li se napadený rozsudek na nález Velkého senátu ESLP ve věci

Apicella v. Itálie ze dne 29. 3. 2006 (stížnost č. 64890/01), interpretuje jeho závěry zcela nesprávně a zjevně bez porozumění smyslu příslušných pasáží nálezu. V § 136 nálezu – a to pouze obiter dictum a ve vztahu k vedlejšímu intervenientovi, vládě Slovenské republiky – ESLP uvádí, že (it, tzn. the Court = ESLP) přizná na imateriální újmě méně, než kolik odpovídá jeho judikatuře, jestliže stěžovatel již obdržel náhradu na vnitrostátní úrovni v důsledku uplatnění příslušného vnitrostátního právního prostředku. Z toho však nelze v žádném případě dovozovat, že by to dávalo signatářům Úmluvy bianco šek snižovat přiznávanou náhradu v naději, že ESLP bude takové jednání aprobovat (viz rovněž § 137 nálezu).

Dovedeno do důsledků, vnitrostátní soudy by tak mohly zcela pominout korpus vnitrostátního práva a poskytovat ochranu jen v těch případech, kdy je obava, že v případě jejího odepření by se žalobce dovolal svého práva u ESLP: takové uvažování je jednak právně i morálně pokleslé, jednak svědčí o tom, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 nepřistoupila ke sporu mezi žalobcem a žalovanou nestranně, nýbrž fakticky jako orgán žalované, jenž se snaží vyhovět žalobě jen do té míry, do které je to naprosto nezbytné z hlediska hrozby sankce ze strany nadnárodní instituce.

Žalobce podotýká, že kvalita právního státu se projevuje primárně v těch řízeních, kdy proti sobě stojí stát a jeho občan (příp. soukromá právnická osoba), a soudě dle napadeného rozhodnutí a zejména jeho odůvodnění, naplnění atributů právního státu zůstává v České republice spíš než realitou nedosaženým a nedosažitelným ideálem.Odvolací soud mi v plném rozsahu vyhověl, čímž věc skončila.

Ano, Apicella, to je skutečný buzzword ministerských úředníků, neboť ti nález vykládají tak, že za průtahy v řízení postačí přiznat minimální, často symbolickou náhradu.

Nyní vzkázala obecným soudům to samé, jinými slovy, Eliška Wagnerová v § 22 nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 192/11:

Nad rámec odůvodnění tohoto rozhodnutí považuje Ústavní soud za nutné vyjádřit se k některým závěrům, které vyvozuje vedlejší účastník (Ministerstvo spravedlnosti České republiky) ve svém vyjádření (bod 7), když s jím provedenou kazuistikou rozsudku ESLP ve věci Apicella lze v zásadě souhlasit, nicméně právní závěry jím vyvozené jsou zcela mylné. V rozsudku Apicella stanovil ESLP podmínky, za kterých lze stěžovatele, který vyčerpal vnitrostátní prostředky ochrany svého práva na projednání věci v přiměřené době (existují-li), považovat za poškozeného dle čl. 34 Úmluvy, přičemž uvedl důvody, pro které může být částka přiznaná na vnitrostátní úrovni nižší než jakou lze vyvodit z jeho judikatury; v tehdy jím posuzovaném případě ve výši 45 %. Vedlejší účastník dovozuje, že tímto ESLP výslovně uvedl, že přiměřené zadostiučinění se má na vnitrostátní úrovni poskytovat ve výši 45 % jím přiznávaných částek. Předně je třeba zdůraznit, že ESLP stanovil tuto hranici pouze jako minimální (nikoli zároveň maximální, jak zjevně dovozuje vedlejší účastník) tak, aby vnitrostátní prostředek nápravy bylo možno považovat za efektivní a stát tím předešel mezinárodněprávní odpovědnosti za porušení Úmluvy (subsidiarita stížnosti), když výše zadostiučinění má odpovídat tradicím, životní úrovni a právnímu systému dané země. Má tomu být tedy rozuměno tak, že vedlejší účastník řadí Českou republiku dle jejího právního systému, tradic, životní úrovně a ekonomické situace na chvost členských států Rady Evropy? V tomto ohledu je přiléhavější hodnocení Nejvyššího soudu v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, kde je základní částka stanovena v rozmezí 15 000–20 000 Kč. Ostatně, zákon o odpovědnosti státu hovoří o poskytování přiměřeného zadostiučinění za v[z]niklou nemajetkovou újmu, nikoli částkách tolerovatelných ESLP. Vedlejší účastník by si tak jako představitel státu měl položit otázku, jaká jsou východiska a účel institutu náhrady škody způsobené státem, a to zejména v jeho ústavní dimenzi jako práva základního…
1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3230

Osud druhé kasační stížnosti proti plánovanému prvomájovému pochodu brněnským Bronxem byl obdobný jako té předchozí. Nový rozsudek prvního senátu Nejvyššího správního soudu reflektuje podrobnější argumentaci stěžovatele, brněnského magistrátu, zabývá se kupř. detailně otázkou, které skutečnosti není třeba v řízení prokazovat (jsou to tzv. notoriety), avšak ke stěžovateli je naprosto nekompromisní a místy i lehce jízlivý:

Žalobce nediskvalifikují jako svolavatele shromáždění ani jeho postoje uváděné na s. 3 rozhodnutí. Podle rozhodnutí se účastní na celé řadě akcí organizovaných subjekty, jež mají blízko k pravicovému extremismu, jako byl Den národní jednoty pořádaný v roce 2010 DSSS, neohlášené shromáždění před NSS v době, kdy tento jednal o vládním návrhu na rozpuštění DS, pochod k uctění památky německých vojáků padlých za světové války, jakož i akce proti účastníkům Queer parade v roce 2008. Pokud se tyto skutečnosti zakládají na pravdě (nebyly prokázány a o notoriety nejde), nemohly by na nezákonnosti rozhodnutí stěžovatele nic změnit. Česká právní úprava nezná institut zániku politických práv v důsledku předchozích aktivit občana.

Dobře mu (magistrátu) tak: neměl si začínat!

1 komentář
Kategorie: Shromažďovací právo
Počet zobrazení: 2503

Dubnový Osel měsíce, prestižní cena tohoto blogu spojená s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, udělovaná za mimořádné počiny na poli českého práva, zná svého držitele. Je jím soudce Okresního soudu v Teplicích Roman Dobeš, a oceněným dílem je tento trestní příkaz, jímž soudce potrestal jednoho z řečníků na demonstraci DSSS.

Na trestním příkazu je pozoruhodný už fenomenální počet chyb v přepisu jediné slovenské věty, což je přinejmenším trapné, avšak to by k ocenění nestačilo – Osel byl udělen za výrok o propadnutí věci. Stejnou mírou ignorance jako vůči slovenskému jazyku uplatnil totiž osel v taláru ke slovenským reáliím, a tak nařídil propadnutí věci mj. u odznaku legální slovenské politické strany Ĺudová strana Naše Slovensko a kšiltovky s dvojramenným křížem, jenž je slovenským státním znakem.

Slováci jsou naštěstí mírní a tolerantní lidé, takže válku České republice kvůli tomu nevyhlásí, ale je skutečně zarážející, na jaké vzdělanostní a mentální úrovni se mnozí čeští soudci pohybují.

Teda blahoželám, pán sudca-somár…!

35 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 10233