Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

V pátečních Lidovkách vyšel pozoruhodný komentář Luboše Palaty na thema česko-německých vztahů. Jeho podtitul zní Sudetoněmecké krajanské sdružení se po 20 letech stalo z nepřátelské organizace přijatelným partnerem a obsah nenechává nikoho na pochybách, že cílem textu je vysvětlit rozdíl mezi hodnými, s Čechy kooperujícími sudetskými Němci (sdruženými v německé SdL), které zjevně podporuje i L. Palata, a sudetskými Němci zavrženíhodnými, renegáty z našeho čerstvě legalisovaného krajanského sdružení.

Jak se stát vzorným sudetským Němcem, jakého bude mít rád i pan Palata? K tomu je potřeba přijmout za své několik theorií.

První z nich je theorie příčiny a následku (neboli též spravedlivé odplaty). Vyhnání – jemuž už, na znamení vstřícnosti, blahosklonně nebudeme říkat odsun, a ani pan Palata tak nečiní – bylo jen důsledkem německých zvěrstev a je jimi plně historicky, politicky i právně ospravedlněno. Běda ovšem, kdyby theorie příčiny a následku byla uplatněna v opačném směru a kdyby někdo se stejnou logikou začal například tvrdit, že události v Lidicích byly jen důsledkem atentátu na Heydricha nebo že persekuce českého obyvatelstva byla z velké části důsledkem porušování právních předpisů v oblasti hospodářství a zásobování (neboli šmeliny)! To by byl hned oheň na střeše. Nesnažím se protektorátní režim nebo nacismus ospravedlňovat, pouze poznamenávám, že jednosměrnost příčino-následkových vztahů na území České republiky je jaksi povážlivá.

Druhá theorie je theorie excesu. Vyhnání probíhalo zásadně humánním způsobem, jen výjimečně se některý soudruh z Revoluční gardy unáhlil a ujela mu ruka. Ve slabé chvíli pak těchto excesů i zalitujeme, a dovolíme Němcům připomenout je pamětní deskou, jako je ta na mostě E. Beneše (sic!) v Ústí nad Labem: ale úplně malou, rozhodně bychom nestrpěli nic podobně monstrosního jako je památník v Lidicích – tato dimense je vyhrazena příkořím spáchaných Němci na Češích.

Třetí a poslední theorií je theorie tlusté čáry za minulostí. Jsme ochotni s Němci o historii – v mezích, které jim stanovíme – i diskutovat, avšak jen pod podmínkou, že ji budou chápat jako uzavřenou a neměnnou kapitolu. Benešovy dekrety jsou dítětem své doby a případné nespravedlnosti již nelze napravovat, lze je jen, pokud budou Němci dostatečně vstřícní, decentně a pokud možno neadresně připomenout. Bezpráví se dělo. Jaksi samo.

Jak ukazuje Palatův článek, akceptovat tyto premisy není ani pro sudetského Němce nesplnitelný úkol a některým se to podařilo v takové míře, že by mohli být oceněni českým státním vyznamenáním Vzorný sudetský Němec I. a II. stupně, protipolem protektorátní Svatováclavské orlice; druhý stupeň by dostali Němci, kteří ještě občas nad Benešovými dekrety více nebo méně veřejně zabrblají, jako třeba Bernd Posselt nebo Peter Barton, první stupeň by byl vyhrazen Němcům, jejichž názory se od názorů průměrného Čecha neliší vůbec nijak, byl by oceněním Němce takříkajíc dokonale smířeného a asimilovaného.

Není divu, že když do této idylky vnikne cizorodý prvek jako je naše sdružení, strhne se mela a názory podstatné části veřejnosti variují v rozmezí odsunout-zavřít-pouze zakázat. A není také divu, že do první řady nesympathisantů se staví vzorní Němci z SdL, jimž se někdo snaží sáhnout na živnost a připravit je o pohodlnou obživu.

Otázkou ovšem je, zda má pro sudetské Němce význam mít jako svou representaci toho, kdo je v otázce vyrovnání s minulostí na stejné vlně s českou vládou a kdo po 60 letech činnosti nemůže vykázat na poli vyjednávání s Čechy ani jeden jediný, sebemenší úspěch. Představitelé SdL v důsledku své vstřícnosti ustoupili tak daleko, že dnes už po Češích nechtějí nic, a mají proto šanci, že jejich požadavky budou konečně akceptovány a konečně se pro české státní orgány stanou seriosními partnery k jednání.

My jsme naopak přesvědčeni, že tato vstřícnost není na místě a diskredituje i samotné Čechy. Vyhnání sudetských Němců není možné ničím ospravedlnit, Benešovy dekrety jsou ostudou českého právního řádu a vyrovnání nelze pojmout na basi these tak my vám tedy, že jsme vás vyhnali a okradli, odpustíme. Je přitom třeba hledět do budoucna a dívat se na zmírnění následků sudetoněmecké genocidy především jako na něco, co dlužíme sami sobě a co musíme udělat, abychom se nemuseli před sebou a svými dětmi a vnuky stydět.

Anebo snad chceme i jim vysvětlovat, že vyhnat dva a půl milionu lidí a zmocnit se jejich majetku jen pro jejich ethnický původ, bez jakékoli individuální viny (a desetitisíce při tom jaksi mimochodem připravit o život), nebyl zločin? To nám přece neuvěří, a nevěříme tomu ani sami, jen v nás doznívá komunistická indoktrinace, jíž se ani po dvaceti letech života na svobodě nedokážeme zbavit.

Tento problém není u Němců. Tenhle problém je v nás a sudetské Němce bychom měli chápat jako partnery, kteří nám s jeho řešením mohou pomoci.

33 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3976

Městský soud v Praze dnes překvapivě vyhověl naší žalobě proti odmítnutí registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Jednání bylo, troufám si tvrdit, pro všechny zúčastněné pamětihodné. Komunistickým soudkyním Veberové a Hroudové jsem nejprve učinil desetiminutovou improvisovanou přednášku na thema jejich charakteru, či spíše absence tohoto, a naprosté nezpůsobilosti být soudcem v demokratické zemi. Na vážnější odpor se soudružky soudkyně nezmohly, pouze se tvářily značně kysele, zejména když veřejnost, která zaplnila největší jednací síň v Hybernské beze zbytku, začala při mém projevu spontánně tleskat.

Poté jsme se odmítli k věci dál vyjadřovat, a nezúčastnili jsme se ani vyhlášení rozsudku. Ten však překvapivě vyzněl v náš prospěch.

Jak vyplynulo z vyjádření tiskové mluvčí soudu, senát se domnívá, že zrušil-li ministerské rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, ministerstvo vnitra může vydat nové rozhodnutí, které lépe odůvodní, a celé soudní martyrium tak začne znovu. Tak tomu však není, v řízení podle zákona o sdružování občanů je soud odvolacím orgánem sui generis a zrušení správního rozhodnutí má automaticky účinky registrace (§ 8 odst. 4 zákona). Zvrátit rozhodnutí a registraci zrušit může pouze Nejvyšší správní soud.

Upřímně děkuji všem, kteří nás dnes k soudu přišli podpořit!

Zvukový záznam: jednání, rozsudek.

Aktualisováno.
Tisková zpráva.
43 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 4476

Nedobrý dojem z ústního odůvodnění ve mně ještě zesílil poté, co jsem si přečetl písemné vyhotovení nálezu. Je z něj zřejmé, že základním faktorem, který rozhodování soudců ovlivnil, byla jejich politická afinita – a to je skutečně zlé, protože stranická spravedlnost bývá jen zřídka shodná s tou občanskou.

Za argumentačně neudržitelnou pokládám pasáž o nepřípustnosti brojit proti gerrymanderingu Prahy jinak než v řízení o opatření obecné povahy, jímž o něm bylo rozhodnuto. Nejvyšší správní soud se ve svém rozsudku vypořádal s ústřední námitkou žalobců tvrzením, že (§ 97) navrhovatelé nemohou předem predikovat, nýbrž toliko spekulovat o tom, jaký bude výsledek komunálních voleb, jestliže organizačně proběhnou podle napadeného usnesení, a odkázal je na prostředky obrany ve volebním soudnictví.

Ústavní soud naproti tomu tvrdí, že obranu proti gerrymanderingu je třeba uplatnit bez ohledu na konkrétní výsledek voleb, což ovšem žalobce staví před dosti prekerní úkol prokázat, jaký vliv bude mít rozdělení na výsledek voleb ještě předtím, než tyto proběhnou. Jak velmi případně vypočetl ve svém disentu Pavel Rychetský, ODS potřebovala k získání jednoho mandátu čtyřicet tisíc hlasů, kdežto Zelení (v koalici s Evropskými demokraty) přes dvě stě tisíc. Taková nerovnost je frapantním porušením zásad upravujících demokratickou politickou soutěž a zároveň je zřejmé, že podobný argument není před volbami k disposici jinak než právě jen v rovině prognos, predikcí a spekulací.

To, jak Ústavní soud posoudil otázku možnosti brojit proti gerrymanderingu volební stížností, je podobné, jak kdyby byla zamítnuta žaloba na škodu způsobenou výbuchem plynu s odůvodněním, že žalovat bylo třeba již ve chvíli, kdy byly provedeny vadné instalační práce.

Ve své pět let staré volební stížnosti jsem se snažil soud přesvědčit, že není v pořádku, je-li republika bez přiměřeného důvodu rozdělena na volební kraje s tak rozdílným počtem oprávněných voličů, že v nejmenším kraji je volební systém prakticky většinový, kdežto v největším je poměrný. Stížnost byla pochopitelně zamítnuta.

Ústavní soud nyní zašel ještě dál a připustil, že o tom, bude-li se volit poměrně nebo většinově, smí rozhodnout většina v aktuálním zastupitelstvu obce, což je ve svém výsledku podobné, jako kdyby se volby týkaly pouze tří čtvrtin zastupitelů a zbývající čtvrtina byla určena jejich předchůdci. Kromě bonusu, který obecní koalice mají ve formě komunálních periodik, jež se před volbami pravidelně mění v jejich bezplatné volební tiskoviny, jim nyní dal Ústavní soud zelenou i v podobě možnosti upravit volební systém tak, aby jim co nejlépe vyhovoval: jsou-li strany koalice silné, zvolí většinovou volbu, jestliže některá ze stran oslabila, rozhodnou se raději pro volbu poměrnou.

Strany, které utvořily pražskou koalici, jsou spokojeny a nemají důvod proti Ústavnímu soudu vystoupit. Jen demokracie pláče v koutě; to je ovšem stav, na který bychom si měli zvyknout jako na trvalý průvodní jev postkomunistického vládnutí.

3 komentáře
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 3134

Ne, není v České republice tak zle, jak by se mohlo zdát! Majitel sběrny, který měl tu troufalost bránit svůj majetek se zbraní rukou, dostal presidentskou milost. Je to dobrá zpráva: ačkoliv vystřelit po zloději bude i nadále hodnoceno jako pokus o vraždu, budeme-li mít štěstí, nebudeme muset do vězení a postačí, když následky svého hanebného skutku státem chráněnému zloději (a jeho pojišťovnám) zaplatíme – a nahradíme náklady trestního řízení, včetně nutné obhajoby.

Ano, Česká republika je tradičně zemí, kde se vyplatí nic nemít, nestarat se a žít z toho, co nám poskytne milostivý welfare state, sociální stát. Kdyby majitel sběrnu prodal a místo podnikání požádal o sociální dávky, nemusel se dostat do potíží.

Přidat komentář
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 1794

Ústavní soud dnes zčásti zamítl a zčásti odmítl ústavní stížnost malých stran směřující proti manipulacím při komunálních volbách v Praze.

Do poslední chvíle jsem si netroufal predikovat, jak Ústavní soud rozhodne. Na jedné straně mi bylo jasné, že vyhovět by znamenalo jednat proti politickému pudu sebezáchovy (ústavní soudnictví, v současnosti až nepostkomunisticky účinně fungující, by se stalo jen imitací téhož, po vzoru dalších institucí jako např. NKÚ, a soud by byl nejpozději jmenováním nových soudců efektivně normalisován). Na straně druhé, kdyby Ústavní soud vyhověl a pražské volby zrušil, výrazně by tím posílil své magnitudo mediální hvězdy a ukojil ješitnost a ambice těch svých soudců, kteří politickou realitu dlouhodobě odmítají uznat – a kteří, v nebývale vysokém počtu pěti, proti majoritnímu votu disentovali.

Ústně přednesené odůvodnění nálezu mne nepřesvědčilo, ale to je můj dlouhodobý problém s právním názorem, že volební soudnictví by mělo být zdrženlivější než soudnictví v ostatních případech. Mám naopak za to, že volební soudnictví by mělo být tak přísné, že by si každý avanturistické akce typu gerrymanderingu dvakrát rozmyslel a volební legislativu se snažil dodržovat na 105 %.
4 komentáře
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 2789