Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

O případu majitele ivančické sběrny, který měl tu troufalost vystřelit za zloději odjíždějícími ve favoritu, jsme na tomto blogu nedávno psali (a poté emotivně diskutovali). K právnímu názoru Vrchního soudu v Olomouci se nyní přiklonil i Nejvyšší soud, který ve svém stanovisku vyslovil právní názor, že aby se mohlo jednat o stav silného rozrušení pachatele trestného činu zabití ve smyslu § 141 odst. 1 tr. zákoníku, tedy musí být nějaký mimořádně intenzivní podnět, který by jej mohl vyvolat. Takovým podnětem pak zásadně není krádež majetku pachatele, byť k ní v minulosti mohlo dojít již vícekrát, pokud navíc ani není zřejmé, kdo se dopouštěl předchozích krádeží.

Jak tedy správně pojednat zloděje, který se právě chystá opustit náš pozemek v doprovodu našich cenností?

Jak známo, vyfotografovat nebo natočit na video ho nesmíme, to by bylo porušením jeho osobnostních práv dle § 12 ObčZ a záznam nebo fotografie by rozhodně nebyly procesně použitelné. Použití střelné zbraně je rovněž vyloučeno; mohli bychom jí nejvýš – planě – hrozit, byť s risikem, že se tím dopustíme zločinu vydírání podle § 175 odst. 2 písm. c) TrZ. A tak zbývá zloděje zdvořile požádat, aby setrval na místě do příjezdu Policie ČR, která ho, budeme-li mít štěstí a na dané období nebude již vyčerpána quota pohonných hmot, zadrží a našemu majetku tak poskytne náležitou ochranu.

Jestliže snad zloděj neuposlechne, můžeme mu zamávat, příp. poprosit, zda by se nám nepodepsal do návštěvní knihy, kam by nám mohl i něco veselého nakreslit.

Aktualisováno.
Mluvčí NS Petr Knötig se pokusil mediální ohlas neutralisovat prohlášením, které trochu připomíná Špelcův výrok o korunovaném volu. Samozřejmě, že prchá-li zloděj s kořistí, útok na majetek pokračuje. Excesivní by použití zbraně bylo toliko tehdy, pokud by zloděj prchal bez kořisti, a to jen za situace, kdy by tato skutečnost byla nebo měla být střelci zřejmá.

Planě jsem se kojil nadějí, že tuto fasi judikatorního vývoje mají naše soudy již několik let za sebou…

32 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 8644

Nekupujte u Židů, cukr, kafe, mouku,
zabili nám Anežku, modrookou holku.

Lucerna Wikipedie zveřejnila link na zkrácený protokol z hlavního líčení s Leopoldem Hilsnerem a já musím připustit, že mne dávná kausa zaujala mnohem více, než jsem předtím pokládal za možné.

Především jsem byl překvapen, jak sofistikovaně a civilisovaně bylo řízení v r. 1899 vedeno: dnešní čeští soudci by něčeho takového nebyli zdaleka schopni. Soud byl porotní a řízení tradiční inquisiční, a na rozdíl od současných soudců předseda senátu, dvorni rada Ježek, který odvedl nejvíc práce, obžalovací spis dokonale znal a orientoval se ve všech podrobnostech případu. Příkladný byl způsob, jak jednal s obžalovaným a se svědky, stejně jako s právními zástupci stran: žádná arogance, kultivovaný a naprosto věcný projev zkušeného, schopného a odpovědného státního úředníka.

Role státního zástupce byla omezená a soustředila se – kromě přípravy obžaloby, jež byla, mimochodem, svou kvalitou podstatně lepší než téměř vše, co putuje k soudům dnes – zejména na přednesení závěrečného návrhu; ten byl formulován přesvědčivě a profesionálně, a jak to u porotních soudů zřejmě musí být, poněkud emocionálněji než obžaloba. O něco slabší byl výkon obhájce, kutnohorského advokáta Dr. Zdenka Auředníčka, který rhetorikou nestačil ani na veřejného žalobce, ani na svého slavnějšího pražského kolegu Dr. Karla Baxu, jenž zastupoval matku poškozené (tehdy se ovšem ještě tento nesmyslný termín pro oběť trestného činu neužíval, poškozená byla jednoduše zavražděnou a její matka uplatňující nárok v adhesi soukromou účastnicí řízení).

Porota rozhodovala o vině, a co mne překvapilo, i o procesním postupu, konkrétně o tom, zda bude proveden za její přítomnosti důkaz vyšetřovacím pokusem (to porota odmítla, takže se do Polné vypravil jen soudní úředník s několika pomocníky). Před rozhodnutím jí bylo nejen vysvětleno hmotné právo, jak je obvyklé např. u amerických soudů s velkou porotou, ale předseda senátu shrnul provedené důkazy, přičemž se snažil být co nejobjektivnější, jednotlivé důkazy pouze konstatoval a neposuzoval.

Porota zprostila Hilsnera jedenácti hlasy proti jednomu obvinění ze spáchání úkladné vraždy, avšak jednomyslně jej uznala vinným spolupachatelstvím na tomto trestném činu. Za to mu byl poté senátem uložen trest smrti.

Četba více než 400 stran protokolu mi byla skutečným potěšením, s tichým přáním, aby se i české soudnictví jednou dostalo tam, kde bylo v r. 1899 (i když vím, že za mého života to už nebude…).

Jiná otázka je, zda byl rozsudek spravedlivý, tj. zda Žid Leopold Hilsner opravdu na Škaredou středu roku 1899 nevinnou křesťanskou pannu Anežku Hrůzovou, sám či s komplici, zavraždil. Ta věc dodnes vyvolává překvapivě mnoho antisemitských emocí a historických rekriminací.

Při současném stavu forensní vědy by se odpověď dala poměrně snadno zjistit, např. rozborem zbytků krve na Hilsnerových kalhotách. Ty možná ještě někde v museu mají, takže důkaz není vyloučen ani dnes, a theoreticky by byla možná dokonce i obnova Hilsnerova procesu (samozřejmě by probíhala u českých a nikoli rakouských soudů, jak se domnívají naivní umělci v oboru práva z iDnes).

Pokud bych měl soudit z toho, co jsem si přečetl v protokolu, mám důvod spíš se domnívat, že Hilsner byl nevinen. Vede mne k tomu způsob provedení činu, který byl zcela zřejmě volen tak, aby podezření padlo na komunitu polenských Židů: tomu nasvědčuje i to, že mrtvola byla pohozena, pouze lehce překryta smrkovými větvemi, pouhých šest metrů od poměrně frekventované cesty, takže i kdyby snad náhodou Anežku nenašli dřív, za několik dnů by zápach rozkládajícího těla na místo činu upozornil kolemjdoucí.

Hilsner byl mladík nevysoké inteligence a více než nevábné osobní historie a způsob, jak se hájil, ho přivedl téměř na dvacet let do káznice: že by ale Anežku Hrůzovou skutečně zabil, tomu se zdráhám uvěřit.

42 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 9942

S žadateli o informace se musí zostra. V jihomoravském krajském zastupitelstvu odhlasovali novelu InfZ, která má žadatelům co nejvíc znepříjemnit život (jelikož prý úřady stejně jen obtěžují); ještě radikálněji postupují v obci Pletený Újezd u Kladna (slavné tím, že se v ní za celých 650 let existence nic významného nestalo, vyjma snad toho, že se v její blízkosti kdysi křižovaly dvě železniční trati, což tehdy bylo evropskou raritou). Tamní nově zvolený starosta žadateli zaslal přípis, jímž ho s jeho žádostí poslal přímo do… no, však vy víte, kam.

Pozoruhodná je forma správního aktu, kterou nelze neocenit i na tomto blogu. K Oslovi měsíce března, prestižní ceně spojené s právem celodenního nošení oslích uší ve tvaru paragrafu, panu starostovi srdečně blahopřejeme!

13 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 3174

Stalo se tak znovu u Obvodního soudu pro Prahu 2 a thematem bylo i tentokrát neoprávněné vyloučení člena z Rady KPV. Podrobnosti viz tisková zpráva; o kontextu sporů mezi vedením a členy KPV jsme na tomto blogu nedávno psali, proto dodejme jen tolik, že ještě v březnu bude Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodovat o dalším sporu podobného druhu, tentokrát o náhradě škody.

Přidat komentář
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 1551

Určitě si ze Švejka pamatujete historku o panu Znamenáčkovi a zešílevším soudci, který Znamenáčka – v civilním řízení – odsoudil k trestu smrti a po poučení, že proti rozhodnutí nejsou žádné opravné prostředky přípustné, nařídil soudnímu sluhovi rozsudek na dvoře soudu vykonat.

Něco podobného se stalo v Ostravě, kde (patrně rovněž příčetnosti chvilkově pozbyvší) trestní soudce uložil v adhesním řízení nahradit škodu právnické osobě, Autoklubu ČR. Ten proti rozsudku podal odvolání, ale Krajský soud v Ostravě ho odmítl s odůvodněním, že výrok o náhradě škody je sice nezákonný, ale protože trestní řád nepočítá s tím, že by mohl být k náhradě škody odsouzen někdo jiný než obžalovaný, není taková osoba oprávněna podat proti tomuto výroku ani odvolání. Autoklub, který nebyl účastníkem řízení, tak měl na stole pravomocný rozsudek a jedinou možností, jak se bránit, bylo podat ústavní stížnost.

Ústavní soud (zpravodaj Vojen Güttler) vyhověl a s komentářem, který si ostravští soudci vskutku za rámečky ve svých pracovnách nevystaví, obě rozhodnutí v příslušných výrocích zrušil. Kritiky nezůstalo ušetřeno ani státní zastupitelství, které bylo k napadení zjevně vadného výroku rovněž oprávněno, avšak zůstalo nečinné, ačkoli je k odvolání vyzýval sám soud, který malér zavinil; jak víme, v české justici (či spíše parodii na ni) platí, že die ich rief, die Geister werd' ich nun nicht los – a to občas i pro soud.

5 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2755