Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Odpusťte, že využívám plochu svého blogu k inserci spíše privátní; není arci thematicky tak odlehlá.

Protože Nejvyšší správní soud rozhodl, že komunistické soudkyně Městského soudu v Praze nejsou podjaté a jsou způsobilé bez obtíží projednat naši správní žalobu týkající se zákazu Sudetoněmeckého krajanského sdružení, bude třeba náležité se na jednání theoreticky vyzbrojit.

Sháním proto k zapůjčení veškerou marxisticko-leninskou literaturu vztahující se ke spravedlivé poválečné odplatě a odsunu sudetských Němců; zejména bych ocenil práce soudruha Klementa Gottwalda nebo Antonína Zápotockého, a v případě, že soudružky soudkyně budou založeny akademičtěji, pomohly by i citace z díla velkých ruských theoretiků revolučního práva, soudruhů Andreje J. Vyšinského a Felixe E. Džeržinského. Z českých autorů by pak největší polemické účinnosti mohly dosáhnout citáty z prací JUDr. Josefa Urválka.

Nepostradatelnou literaturu obecnější, jako Marxův Kapitál nebo vybrané svazky Leninových spisů, zajistím snadno z jiných zdrojů.

Děkuji předem za vaši pomoc!

5 komentářů
Kategorie: Humor
Počet zobrazení: 3693

Dlouho jsem váhal, ale rozsudek Vostrejšové v kause justiční mafie mě přiměl k činu: spolu se svou stranou a s občanským sdružením Jana Šingála SODALES SOLONIS jsem inicioval petici požadující nedobrovolný odchod exkomunistů z justice. Nechci, aby mě soudili bývalí komunisté, nemají na to právo.

Petiční formulář je zde, tisková zpráva zde.
5 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 2746

A máme tu válku soudců! Pomineme-li, že uvedené vyjádření lze hodnotit jako porušení povinnosti soudce zakotvené v ustanovení § 80 odst. 6 zákona o soudech a soudcích, jde i fakticky o jednu z největších nehorázností, které jsem poslední dobou četl.

Zatímco V. Cepla si odborná i laická veřejnost má důvod vážit, bývalá komunistka Vostrejšová je příkladem soudce, který dělá justici to nejhorší jméno: její výkon v kause justiční mafie nemohl být pro nikoho, kdo práci princesen s rudou hvězdou na čele z náměstí Hrdinů (v nejsilnější, dnes již bohudíky zčásti pensionované sestavě Ferešová-Žáková-Říhová-Javůrková-Vostrejšová) dlouhodobě sleduje, velkým překvapením; překvapena ostatně nebyla ani žalovaná Marie Benešová. Nad spravedlností u těchto karikatur na soudce pravidelně vítězí jiné zájmy, a zejména v případě, že jde o spor mezi někým, koho soudkyně vnímají jako politického nepřítele, a stranou s nimi spřízněnou, zájmy takříkajíc třídní.

13 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 7383

Dne 26. června 1934 projednal imunitní výbor Národního shromáždění žádost Krajského trestního soudu v Praze o souhlas s trestním stíháním čtyř komunistických poslanců, Klementa Gottwalda, Josefa Krosnáře, Josefa Štětky a Václava Kopeckého, pro zločin přípravy úkladů podle § 2 zákona na ochranu republiky.

Při domovní prohlídce v místnostech poslaneckého klubu KSČ (sic!) se našel leták, nadepsaný Ne Masaryk, ale Lenin, který měl přímo vyzývat k ozbrojenému povstání.

Imunitní výbor došel přesvědčení, že nelze imunitou chrániti činy, které přímo vyzývají k ozbrojenému postupu proti demokraticko-republikánské formě našeho státu a navrh[l], aby zmínění poslanci byli vydáni [k trestnímu stíhání]. Což se posléze stalo; věc se nakonec urovnala smírně, když se zjistilo, že Edvard Beneš potřebuje ke zvolení presidentem komunistické hlasy.

I dnes stíháme extremní politické názory, i dnes se pohoršujeme nad projevy, které představitelé oposice pronesou v poslanecké sněmovně, i dnes bychom nejraději udělali v klubu KSČM razii, aby se konečně podařilo získat přesvědčivé důkazy ke Štětinově rozpouštěcí žalobě. A ani dnes nám ovšem komunistické hlasy nesmrdí, pokud je potřeba, řekněme, dosáhnout volby správného kandidáta presidentem republiky.

První republika skončila svou existenci neslavně. Začínám se obávat, že pokud to takhle půjde dál a pokud někdo na Moravském náměstí nebo aspoň v Joštově nedostane rozum, bude jejího příkladu následovat i současný režim. Diktaturu je možné nastolit, i když jsme při tom vedeni velmi ušlechtilými a demokratickými úmysly.

5 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2653

Usnesením, které mi dnes bylo doručeno, rozhodl Nejvyšší správní soud, že soudci Městského soudu v Praze, kteří byli členy KSČ, nejsou vyloučeni z projednávání žaloby na odmítnutou registraci našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Sytý, patronisující a místy až s nepatřičnou arogancí hraničící ton rozhodnutí podle mého soudu není na místě. NSS se jím snaží zakrýt, že nebyl schopen adekvátně se vypořádat se dvěma podstatnými námitkami, které každá samostatně postačují pro závěr o vyloučení komunistických soudců z rozhodování v této politicky mimořádně citlivé (ba třaskavé) věci.

Můj spor s Vrchním soudem v Olomouci nebyl jakýmsi folklorním zpestřením loňského justičního podzimu, nýbrž, jak ukázaly i rozsáhlé a dodnes fakticky neskončené polemiky, kausou s prvních stran novin a ve svém důsledku velmi konkrétním a podstatným zásahem do osobnostní sfery všech soudců a státních zástupců, jejichž jména se na seznamech ocitla. Je možné, že komunistické soudkyně městského soudu snad neznají Jana Šinágla a jeho antikomunistické aktivity, ale je vyloučeno, že by neznaly moje jméno a že by si s ním nebyly schopny okamžitě spojit onu nepříjemnost, která se jim přihodila.

Soud není povolán k tomu, aby presumoval, zda konkrétní soudce bude nebo nebude schopen od svých osobních pocitů se oprostit, toliko, zda jsou dány objektivní důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, a popsaný zásah už v důsledku své bezprostřednosti a intensity takové objektivní pochybnosti nemůže nevyvolat.

Druhou otázkou je vztah osoby, která se přihlásila ke komunistické ideologii, k tomu, co bylo, obrazně řečeno, korunním klenotem v ideové výbavě komunistické strany, k uměle vytvářené a živené nenávisti k sudetským Němcům a ke zkreslené, protiněmecké interpretaci nedávné historie.

Nepřekvapuje mne, že (vesměs mladí) soudci Nejvyššího správního soudu nerozumějí tomu, když napíšu, že národnostní nenávist vůči bývalým německým spoluobčanům byla jedním ze základních legitimačních nástrojů odůvodňujících ovládnutí československé společnosti [komunistickou stranou], ale to ještě neznamená, že bych neměl pravdu. Stačí si vzpomenout na to, co psaly o sudetských Němcích po celou normalisaci komunistické noviny a co o nich vysílaly rozhlas a televise; protiněmecká propaganda tam byla takřka na denním pořádku.

Usnesení Nejvyššího správního soudu přirozeně napadneme ústavní stížností s návrhem na odklad vykonatelnosti.

Aktualisováno.
Ústavní stížnost.
6 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 4034