Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Dlouho jsem váhal, ale rozsudek Vostrejšové v kause justiční mafie mě přiměl k činu: spolu se svou stranou a s občanským sdružením Jana Šingála SODALES SOLONIS jsem inicioval petici požadující nedobrovolný odchod exkomunistů z justice. Nechci, aby mě soudili bývalí komunisté, nemají na to právo.

Petiční formulář je zde, tisková zpráva zde.
5 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 2508

A máme tu válku soudců! Pomineme-li, že uvedené vyjádření lze hodnotit jako porušení povinnosti soudce zakotvené v ustanovení § 80 odst. 6 zákona o soudech a soudcích, jde i fakticky o jednu z největších nehorázností, které jsem poslední dobou četl.

Zatímco V. Cepla si odborná i laická veřejnost má důvod vážit, bývalá komunistka Vostrejšová je příkladem soudce, který dělá justici to nejhorší jméno: její výkon v kause justiční mafie nemohl být pro nikoho, kdo práci princesen s rudou hvězdou na čele z náměstí Hrdinů (v nejsilnější, dnes již bohudíky zčásti pensionované sestavě Ferešová-Žáková-Říhová-Javůrková-Vostrejšová) dlouhodobě sleduje, velkým překvapením; překvapena ostatně nebyla ani žalovaná Marie Benešová. Nad spravedlností u těchto karikatur na soudce pravidelně vítězí jiné zájmy, a zejména v případě, že jde o spor mezi někým, koho soudkyně vnímají jako politického nepřítele, a stranou s nimi spřízněnou, zájmy takříkajíc třídní.

13 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 6679

Dne 26. června 1934 projednal imunitní výbor Národního shromáždění žádost Krajského trestního soudu v Praze o souhlas s trestním stíháním čtyř komunistických poslanců, Klementa Gottwalda, Josefa Krosnáře, Josefa Štětky a Václava Kopeckého, pro zločin přípravy úkladů podle § 2 zákona na ochranu republiky.

Při domovní prohlídce v místnostech poslaneckého klubu KSČ (sic!) se našel leták, nadepsaný Ne Masaryk, ale Lenin, který měl přímo vyzývat k ozbrojenému povstání.

Imunitní výbor došel přesvědčení, že nelze imunitou chrániti činy, které přímo vyzývají k ozbrojenému postupu proti demokraticko-republikánské formě našeho státu a navrh[l], aby zmínění poslanci byli vydáni [k trestnímu stíhání]. Což se posléze stalo; věc se nakonec urovnala smírně, když se zjistilo, že Edvard Beneš potřebuje ke zvolení presidentem komunistické hlasy.

I dnes stíháme extremní politické názory, i dnes se pohoršujeme nad projevy, které představitelé oposice pronesou v poslanecké sněmovně, i dnes bychom nejraději udělali v klubu KSČM razii, aby se konečně podařilo získat přesvědčivé důkazy ke Štětinově rozpouštěcí žalobě. A ani dnes nám ovšem komunistické hlasy nesmrdí, pokud je potřeba, řekněme, dosáhnout volby správného kandidáta presidentem republiky.

První republika skončila svou existenci neslavně. Začínám se obávat, že pokud to takhle půjde dál a pokud někdo na Moravském náměstí nebo aspoň v Joštově nedostane rozum, bude jejího příkladu následovat i současný režim. Diktaturu je možné nastolit, i když jsme při tom vedeni velmi ušlechtilými a demokratickými úmysly.

5 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2412

Usnesením, které mi dnes bylo doručeno, rozhodl Nejvyšší správní soud, že soudci Městského soudu v Praze, kteří byli členy KSČ, nejsou vyloučeni z projednávání žaloby na odmítnutou registraci našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Sytý, patronisující a místy až s nepatřičnou arogancí hraničící ton rozhodnutí podle mého soudu není na místě. NSS se jím snaží zakrýt, že nebyl schopen adekvátně se vypořádat se dvěma podstatnými námitkami, které každá samostatně postačují pro závěr o vyloučení komunistických soudců z rozhodování v této politicky mimořádně citlivé (ba třaskavé) věci.

Můj spor s Vrchním soudem v Olomouci nebyl jakýmsi folklorním zpestřením loňského justičního podzimu, nýbrž, jak ukázaly i rozsáhlé a dodnes fakticky neskončené polemiky, kausou s prvních stran novin a ve svém důsledku velmi konkrétním a podstatným zásahem do osobnostní sfery všech soudců a státních zástupců, jejichž jména se na seznamech ocitla. Je možné, že komunistické soudkyně městského soudu snad neznají Jana Šinágla a jeho antikomunistické aktivity, ale je vyloučeno, že by neznaly moje jméno a že by si s ním nebyly schopny okamžitě spojit onu nepříjemnost, která se jim přihodila.

Soud není povolán k tomu, aby presumoval, zda konkrétní soudce bude nebo nebude schopen od svých osobních pocitů se oprostit, toliko, zda jsou dány objektivní důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, a popsaný zásah už v důsledku své bezprostřednosti a intensity takové objektivní pochybnosti nemůže nevyvolat.

Druhou otázkou je vztah osoby, která se přihlásila ke komunistické ideologii, k tomu, co bylo, obrazně řečeno, korunním klenotem v ideové výbavě komunistické strany, k uměle vytvářené a živené nenávisti k sudetským Němcům a ke zkreslené, protiněmecké interpretaci nedávné historie.

Nepřekvapuje mne, že (vesměs mladí) soudci Nejvyššího správního soudu nerozumějí tomu, když napíšu, že národnostní nenávist vůči bývalým německým spoluobčanům byla jedním ze základních legitimačních nástrojů odůvodňujících ovládnutí československé společnosti [komunistickou stranou], ale to ještě neznamená, že bych neměl pravdu. Stačí si vzpomenout na to, co psaly o sudetských Němcích po celou normalisaci komunistické noviny a co o nich vysílaly rozhlas a televise; protiněmecká propaganda tam byla takřka na denním pořádku.

Usnesení Nejvyššího správního soudu přirozeně napadneme ústavní stížností s návrhem na odklad vykonatelnosti.

Aktualisováno.
Ústavní stížnost.
6 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 3660

Radim K. je extremista (jeho právním osudem jsme se tu už zabývali a i nějaký Osel měsíce při tom padl). Nebezpečný extremista. Jako takový si před čtyřmi lety, v březnu 2007, oblékl stylové tričko a vyrazil na pochod sobě podobných do Neratovic.

Protože tričko mělo na sobě nápis v takovém divném jazyce, kterému bdělí neratovští policisté nerozuměli (byla to angličtina), zadrželi jej, z trička vysvlékli a obvinili z několika extremistických trestných činů, oblečením si trička domněle spáchaných. Státní zástupkyně poslušně přidala razítko a věc se tak dostala k mělnickému soudu.

Ten nebezpečného extremistu obžaloby zprostil, a protože státní zástupkyně se neodvolala, trestní řízení v říjnu 2007 skončilo.

Nyní dostal extremista své tričko zpět a může v něm vyrazit na další akci. A zazvonil zvonec a pohádce o rychlém soudu je po čtyřech letech konec.

9 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 2547