Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Podle informací iDnes nabylo usnesení o vyloučení soudkyně Věry Bártové z případu Vondrák-Dupová a spol. právní moci.

Případ má údajně převzít předseda soudu Libor Vávra – což je ale v naprostém rozporu s rozvrhem práce. Pro vysvětlení genese této informace nabízím dvě varianty: buď mlamoj nepochopil, že Vávra pouze určí podle rozvrhu práce, kdo Bártovou nahradí, anebo někdo skutečně zkouší, zda jsme tak naivní, abychom na tento primitivní trik naletěli.

Nejsme, a arbitrární stanovení soudce podle objednávky policie v žádném případě nepřipustíme.

Aktualisováno.
Trestní kancelář soudu mi telefonicky potvrdila, že věc skutečně dostal L. Vávra – nehorázné! Mlamojovi z iDnes se omlouvám, protentokrát byl shledán nevinným.

Aktualisováno.
Proti porušení svého ústavního práva na zákonného soudce podal Patrik Vondrák námitku nesprávného obsazení soudu, podnět ministru spravedlnosti k podání kárného návrhu na předsedu soudu a příští týden podá ještě ústavní stížnost, která jediná je schopná zajistit v této fasi trestního řízení účinnou nápravu: bohužel, konstrukce trestního řádu činí v mnoha případech, mj. též při nezákonných domovních prohlídkách, Ústavní soud první a jedinou odvolací instancí.
9 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 3881

Není nad to, když policie dokáže dát své databasi informací o závadových osobách (neboli extremistech, ve skutečnosti disidentech) vhodné, výstižné, bezpříznakové krycí pojmenování.

10 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 3044

Výtečnou úvahu o svobodě slova a jejím významu v dnešní době přednesl na setkání Rotary Clubu Adam B. Bartoš.

Nad důležitostí důvěry v právních vztazích se na Jiném právu zamyslel Jan Převrátil.

6 komentářů
Kategorie: Směsný obsah
Počet zobrazení: 2341

Před více než dvěma lety jsem v článku Bachař Vondruška obžalován napsal:

Výsledek hlavního líčení si lze celkem živě představit: jen velmi neschopný advokát by nedosáhl zprošťujícího rozsudku za situace, kdy celá obžaloba týkající se události 25 let staré stojí na několika svědeckých výpovědích osob, které mají tisíc a jeden důvod vypovídat v neprospěch obžalovaného. Pravda a láska tak zase jednou nezvítězí nad lží a nenávistí, a výjimečně zcela po právu.

Vloni v listopadu jsem svou neblahou predikci doplnil a napsal jsem:

Obžalovat Vondrušku byl čirý nerozum, a politicko-justiční blamáž, která se před námi nyní otevírá, byla jednoznačně předvídatelná a šlo se jí vyhnout.

Že proces skončí fiaskem, museli nyní připustit i bývalí političtí vězňové. Smutné, že tak pozdě, povzbudivé, jestliže přece.

Public relations protiakce s trestním oznámením na Štrougala je jen planou útěchou pro největší naivy, to zřejmě nemusím čtenářům svého blogu vysvětlovat. Snad bude blamáž s Vondruškou aspoň poučením, že živelnými kampaněmi a hurá-akcemi se proti komunistům nedá v demokracii ničeho dosáhnout.

6 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 2681

Že rozpuštění Dělnické strany bude douškem živé vody pro všechny, kteří by rádi viděli rozpuštěnu i KSČM, jsem na tomto místě predikoval již před rokem.

První v řadě je přirozeně Jaromír Štětina, muž tak charakterní, že lhal i ohledně data, kdy do oné k rozpuštění určené strany sám vstoupil: podle jedné verse, jíž se chrabrý senátor přidržoval v době, kdy bylo lépe ve Straně být než v ní nebýt, se tak stalo v r. 1963, podle druhé, již si antikomunista zvolil, když už tento druh stranictví nebyl salonfähig, až v r. 1966 a, jak jinak, pod vlivem Pražského jara.

Štětina je nicméně, jak zní novodobý termín, naprosto provařený, takže jeho návrhy jsou chápány jako senátní folklór. Horší je, že tentokrát není jediným, kdo se k iniciativě připojil, a není vyloučeno, že vláda návrh Nejvyššímu správnímu soudu skutečně podá.

Není asi nutno zvlášť zdůrazňovat, že rozpuštěním KSČM by se na postavení této strany nic podstatného nezměnilo, protože jediným výsledkem by bylo její přejmenování, ale znamenalo by to další těžkou ránu svobodě projevu, jež se, jak pravidelně čtenáře zpravujeme na sousedním blogu, i tak v této zemi stává stále ilusornějším pojmem a nostalgickým reliktem 90. let.

Aby mi bylo správně rozuměno: Jsem přesvědčen, že komunistický režim byl nelidský a viníci jeho nastolení a udržování by měli být potrestáni. Místo toho tu ale máme kontinuitu komunistického práva na jedné straně a na straně druhé nesmyslné hony na čarodějnice postihující ty, kteří prokázali tu minimální míru osobní integrity, že se ke svým názorům hlásili i v době, kdy to začalo být nevýhodné.

Horším člověkem je proto pro mě ten, kdo rudou pracovní knížku v listopadu 1989 vrátil, než ten, kdo si ji ponechal a v komunistické straně zůstal dodnes; s jeho názory nesouhlasím a pokládám je za potenciálně nebezpečné, avšak musím se postavit za jeho právo je zastávat a šířit, už proto, že pro mnoho lidí nepřijatelné a nebezpečné názory zastávám i já sám a obranou práva šířit (domněle nebo skutečně) neonacistické nebo komunistické názory tak nepřímo hájím i svou vlastní svobodu.

Země, kde by bylo povoleno šířit jen správné a demokratické názory, by nebyla k životu o mnoho víc než režim, který tu vládl do r. 1989.

A moje preference je jednoznačná i v rovině konkrétních osob: nikdy si nebudu vážit bezpáteřného oportunisty Štětiny (jakkoli užitečnou práci vykonal např. v kause Vladimíra Hučína), a vždy si budu vážit komunisty Jiřího Svobody, filmového režiséra, který sice v r. 1975 vstoupil do KSČ, ale ve svých filmech nikdy komunistické ideologii neustoupil ani o milimetr a např. jeho film Dívka s mušlí z r. 1980 je pravdivý a drsný tak, že Spalovač mrtvol se proti němu musí jevit jako romantická idylka. Svoboda ve Straně zůstal a tak jako byl slušný před Listopadem, byl slušný i po něm. Estebácký udavač Štětina si naopak udělal z boje proti papírovému draku KSČM živnost a vehikl vlastní, na vylhaných minulých zásluhách postavené kariéry.

Jsem přesvědčen, že návratu levicové diktatury nezabráníme tím, že budeme ostrakisovat ty, kteří nestydatě lžou o minulosti a slibují nám šťastné rudé zítřky, ale jen tím, že nabídneme voliči lepší a věrohodnější alternativu. Zatím, bohužel, vypadá česká politika tak, že si volič bude moci vybrat mezi (zobecněnými) Grossem, Kalouskem a Drobilem.

81 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 10475