Autorem blogu je 
Před více než dvěma lety jsem v článku Bachař Vondruška obžalován napsal:
Výsledek hlavního líčení si lze celkem živě představit: jen velmi neschopný advokát by nedosáhl zprošťujícího rozsudku za situace, kdy celá obžaloba týkající se události 25 let staré stojí na několika svědeckých výpovědích osob, které mají tisíc a jeden důvod vypovídat v neprospěch obžalovaného. Pravda a láska tak zase jednou nezvítězí nad lží a nenávistí, a výjimečně zcela po právu.
Vloni v listopadu jsem svou neblahou predikci doplnil a napsal jsem:
Obžalovat Vondrušku byl čirý nerozum, a politicko-justiční blamáž, která se před námi nyní otevírá, byla jednoznačně předvídatelná a šlo se jí vyhnout.
Že proces skončí fiaskem, museli nyní připustit i bývalí političtí vězňové. Smutné, že tak pozdě, povzbudivé, jestliže přece.
Public relations protiakce s trestním oznámením na Štrougala je jen planou útěchou pro největší naivy, to zřejmě nemusím čtenářům svého blogu vysvětlovat. Snad bude blamáž s Vondruškou aspoň poučením, že živelnými kampaněmi a hurá-akcemi
se proti komunistům nedá v demokracii ničeho dosáhnout.
Komentáře
Navic, u soudu proti nacis.zlocincum vypovidaji take zejmena ti z rad obeti a jejich svedectvi jsou zrejme povazovana za dost duveryhodnam, aby se na nich stavely odsuzujici rozsudky.
ds
Mám pocit, že si dnes na to, že už není komunismus, jen hrajeme, když přijde na věc (kupř. americký radar), ukáže se rychle, kdo tady má hlavní slovo.
ds
To se opravdu ukázalo a ukazovalo po celou tu dobu! A nebyli to kommunisté - jestli teda nemáš na mysli ty bývalé co jsou dnes modří až za ušima...
Že dosáhnout přesvědčivého prokázání viny může být v konkrétních případech obtížné, to už je jiný otázka. Vždy, když slyším o podobných případech (a zejména když začala kauza Polednová), vzpomenu si na nesmírně zajímavý film Norimberský proces z roku 1961 (perlička: vedlejší roli tam má William Shatner více známý ze Star Treku TOSky).
Prokázat, že někdo byl u toho, a prokázat, že spáchal zločin, jsou dvě velmi odlišné věci!
Ale přece jen je rozdíl mezi Brožovou-Polednovou a Štrougalem, protože Brožové-Polednové lze dokázat, že se aktivně podílela na politickém procesu (a prokázáno to v hlavním líčení i bylo), kdežto Štrougalovi nic podobného nedokážeme, stejně jako se nedá dokázat, že by někdo vydal příkaz ke střelbě na hranicích (žádný takový rozkaz se, pokud vím, nedochoval).
Zbývá politická odpovědnost, jejíž vztah k odpovědnosti trestní není tak jednoduchý. V Norimberku politická odpovědnost postačovala, pro současné soudy stačit, obávám se, nebude, a to i v případě, že věc bude soudit takový soudce, který nebude mít strach, že by jednou mohlo dojít i na něj (z jedné nebo druhé strany).
RSS kanál komentářů k tomuto článku