Autorem blogu je 
Snažil jsem se nevyplýtvat si lednového Osla měsíce předčasně, ale text, který se mi dostal do rukou, prostě nemůže být oceněn ničím menším. Nejde o můj případ a neznám všechny podrobnosti, avšak vše důležité lze seznat z dokumentu samotného.
Opět se jedná o odškodňovací agendu. Obviněný strávil tři měsíce ve vazbě a poté byl obžaloby v plném rozsahu zproštěn, protože jediné důkazy, které proti němu existovaly, byly získány nezákonně provedenou domovní prohlídkou.
Neznámý genius na ministerstvu spravedlnosti, náš laureát, těmito vzletnými slovy vysvětluje soudu, proč obviněný nemá právo na kompensaci za nezákonnou vazbu:
Je zřejmé, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který spočíval v opožděné provedené domovní prohlídce. Z odůvodnění rozsudku ovšem jednoznačně vyplývá, že vina žalobce byla prokázána, ale s ohledem na okolnosti provedené domovní prohlídky došlo ke zproštění obžaloby. […] Ministerstvo spravedlnosti ČR považuje za rozporné s dobrými mravy, aby žalobce za takového stavu věci z nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení jakkoli profitoval, zvlášť když tento postup vedl ke zproštění obžaloby, a byl tedy již sám o sobě k jeho prospěchu.
A aby svým slovům dodal váhy, cituje náš osel ze zprošťujícího rozsudku větu Vina obžalovaného byla prokazována výsledky domovní prohlídky a na ni navazujících důkazů opatřených domovní prohlídkou,
, v níž ovšem, jistě jen nedopatřením, místo prokazována
cituje prokázána
, takže dospívá ke shora citovanému závěru, že vina obviněného prokázána byla, jen byl, bohužel, zproštěn (ale to, pane předsedo, rozhodně nelze vykládat tak, že by snad byl nevinen!).
Myslím, že bych urážel inteligenci svých čtenářů, kdybych vysvětloval, proč je takový názor nejen právně zcela scestný, ale naprosto skandální, tím spíš, že je předkládán na hlavičkovém papíře ústředního správního úřadu. Tragedií je, že některým úředníkům – a nepochybně i soudcům – na tomto uvažování
nic divného připadat nebude a klidně by se mohlo stát, že stejným způsobem bude odůvodněn i zamítavý rozsudek.
Navrhuji, aby, když už máme talárem oděné i advokáty, pro podobné případy ministerstvo vydávalo svým zástupcům vhodnou ústroj, aby nemohlo být pochyb, jak právně hodnotný názor budou před soudem presentovat. Vhodným modelem může být šaškovská čepice, jakou měl Jiří Korn v musikálu Dracula.
Komentáře
Kdyby to byl pachatel vraždy Vašeho příbuzného, který unikl spravedlivému potrestání jen díky chybě OČTŘ, stále byste tvrdil, že byl ve vazbě neprávem?
Trestu unikl jen chybou OČTŘ - to jediné mě zajímá. Není to žádné neviňátko.
Princip je v tom, že nemáte jak jeho vinu u civilního soudu prokázat, protože ani tam nemůžete provést policií nezákonně získané důkazy. Takže je nevinen, a kdokoli by o něm prohlásil opak, dopouštěl by se difamace, protože – opět – u soudu jeho vinu nemáte čím prokázat.
Pokud unikl trestu jen díky chybě OČTŘ, měla by se obvinit konkrétní osoba za maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti. Nejspíš se ale nikomu nic nestane, tak to mezi tou mafií chodí, že si vzájemně kryjí záda.
Podotýkám, že má právo nejen na to, aby se nezákonně získané důkazy nepoužily, ale dokonce může požadovat zničení všech záznamů o nich (znaleckých posudků, fotografií, videí atp.).
Nejhorší na tom je, že názor Anonyma není ojedinělý. Na co soudy? Pravda je zřejmá, jen došlo k procesnímu pochybení a bez tohoto pochybení by byla vina prokázána zcela evidentně. Tak přece řekl státní zástupce (chce se mi říci prokurátor). Je to opravdu zvrácené. Copak v tom není vidět jasné popření právního státu?
Podle me tento problem neni tak jednoduchy a neni na udeleni usi. Otazkou je, co ma ten odbor na ministerstvu delat? Ma (a) automaticky schvalovat odskodneni, pokud je na nej narok? Ma se (b) chovat jako advokat navedeny klientem delat co nejvetsi problemy? Nebo se ma (c) chovat hospodarne a odmitat veci tak, aby co nejmene utratil? Nebo politika tohoto odboru je jina (d)?
Muzeme se tady hadat, ktera moznost to ma byt, ale tu stanovuje reditel daneho odboru (teda doufam). Vypada to na moznost (b). S velkou pravdepodobnosti je tento dopis v souladu s touto politikou, proto, jestli se nam to nelibi, navrhuji kontaktovat poslance/ministra/a pod. Rekl bych, ze to je "political question," kterou soudy nemaji resit.
Co se týče poslední otázky, není od věci upozornit, že pokud daný odbor jde k soudu s předem prohranou věcí, zbytečně dále zatěžuje daňové poplatníky o náklady spojené s řízením.
Aby úředník placený z mých daní lhal a např. účelově nepřesně citoval z rozsudků, je zcela nepřijatelné, to nemůže v souladu s ethickým kodexem ani advokát.
Pochybné je už to, že nároky tohoto druhu se posuzují jako soukromoprávní a nikoli veřejnoprávní spor. Vhodné by de lege ferenda bylo, aby rozhodnutí o odškodnění probíhalo ve správním řízení a končilo standardním správním rozhodnutím, přezkoumatelným soudem ve správním soudnictví (ale to by zřejmě někdo musel napřed zrušit Mazancovu dualitu).
Ergo strpíte např. domovní prohlídku nebo odposlech bez soudního příkazu, jestliže policista nazná, že by tím mohl objasnit trestnou činnost?
O tom jsem právě psal - na základě čeho jste došel k názoru, že konkrétně z této domovní prohlídky vzešly "zřejmé důkazy", když je docela dobře možné, že to naopak byly důkazy ubohé, pro prokázání čehokoliv zcela nedostačující?
V případě neuznání nároku na odškodné by pak nastala poměrně absurdní situace: Obžalovaný, kdyby byly důkazy připuštěny, by byl zproštěn a následně by mu bylo přiznáno odškodné, nicméně v důsledku nezákonného získání důkazů by mu mělo být odškodné odepřeno a měl by tak vlastně být potrestán za neschopnost policie jednat v souladu se zákonem (přesně jak navrhují někteří diskutující).
"kdy se zřejmé důkazy pro titěrná procesní pochybení hážou do koše" ??
JAká "titěrná procesní pochybení" - buď byl úkon proveden v souladu se zákonem nebo ne!
K. Dlouhý
Naopak by měl ale existovat i úřednické a "orgánové" přestupky a konkrétní trestné činy (porušení práv obviněného,...), kterými by byl úředník, policista či st. zástupce postižitelný (přeložení do Mukačeva a tak). V případě konstatování soudu o porušení TrŘ už by většinou nebylo zas tak moc co vyšetřovat (maximálně určit viníka).
Navíc by soudce nebyl tak svázán faktem, že ho uznání nezákonnosti přinutí osvobodit člověka, o jehož vině je přesvědčen. Akorát by s tím spláchl i očtř pro dobré svědomí. A ti by si dali příště bacha.
Jestli je někdo "zločincem" podle práva je jedna věc (to může být pouze v případě pravomocného trestního rozsudku). Jestli je ale někdo zločincem v obecném smyslu (tedy jestli věc skutečně, objektivně spáchal), je věc jiná, na té první naprosto nezávislá.
Z právního pohledu je jasné, že kdo nebyl pravomocně odsouzen, je nevinný (právně), a byl tedy držen ve vazbě neoprávněně (a náleží mu odškodnění). Z obecného pohledu to nemění nic na tom, že to je možná (často velmi pravděpodobně) lump. Staletí právního vývoje nám dala pravidla, podle kterých na takové osoby nesmíme (právně) jako na lumpy hledět (protože pouze nezávislý soud rozhoduje...). Tato pravidla jistě mají svoji funkci a jsou opodstatněná. Žádná právní pravidla však nemohou veřejnosti zabránit považovat osoby, které skutek zřejmě spáchaly (a byly osvobozeny jen kvůli právnickým kličkám a výmyslům typu prohlídky nebytových protor), jako na lumpy, byť neexistuje pravomocný rozsudek. Žádné právní pravidlo nikomu nezabrání myslet si o jiném, že je lump (ve sféře veřejného mínění neplatí in dubio pro reo, atd.).
Z toho pramení nepochopení mezi právníky a obecnou veřejností: právníkovi brání presumpce neviny prohlásit o někom, že je lump i v situaci, že ten lumpem velmi pravděpodobně je. A nikomu se samozřejmě nelíbí odškodňovat z eráru lumpy. Právo na odškodnění samozřejmě mají a musejí mít (viz výše), ale zástupci veřejnosti budou mít vždy tendenci v takových případech odškodnění zdržovat, zpochybňovat, atd.
A lumpům, kteří nejsou považováni za lumpy jen díky právu a právníkům, pak zbude právě jen a pouze právo a právníci, aby se "satisfakce" pracně domohli. To je prostě život.
OR
To jsem osobně navrhl, ale zástupkyně MS i zástupkyně NSS se tvářily, jako kdyby jim někdo kradl jejich oblíbenou hračku.
Zásadně nesouhlasím s představou, že stal-li se někdo "lumpem" tím, že policie zajistila nezákonným postupem důkazy, měl by jím v morální rovině zůstat a očištěn být pouze v rovině práva.
Tím byste dostal prostředek na výrobu lumpa téměř z kohokoliv, stačí jedna nezákonná domovní prohlídka a to by bylo, aby se v počítači nic závadného nebo podezřelého (v "morální" rovině) nenašlo. Druhý den vyjde v Mladé frontě zpráva "U politika X. Y. objevena v počítači pornografie" a je vymalováno.
Odmítám proto, z principu, oddělovat právní a morální pohled na zákonnost získaných důkazů.
Jsou tu dvě roviny: jestli někdo lumpem objektivně je (to je zcela nezávislé na výsledku trestního řízení...) a jestli jej za lumpa může (na základě určitých známých zjištění, indicií) veřejnost či kdokoliv považovat bez ohledu na výsledek trestního řízení.
Chápu, že odmítáte považovat za lumpa kohokoliv bez pravomocného rozsudku. To jistě můžete. Ale opačný pohled (tedy nezávislý kritický úsudek na základě známých informací, jistě zcela bez jakékoliv právní relevance) je legitimní taktéž: to samozřejmě neznamená automaticky akceptovat předkládaná zjištění (policií, médii, atd.).
Kontrolní otázka: byl Hitler lump (zločinec)?
OR
Máte na mysli zřejmě případ, že u někoho najdou na zahradě zakopané mrtvoly několika pohřešovaných dětí, a pak se zjistí, že neměli platný příkaz k prohlídce.
Ano, měl bych určitý problém pokládat takového člověka za nevinného.
Hitler byl válečný zločinec, o tom není pochyb.
Přesně tak. Každý má prostě v sobě hranici, za níž už mu dostupné informace dostačují k tomu, aby někoho považoval za lumpa bez ohledu na výsledky procesu, posunutou jinak vysoko.
OR
Jenže každý z nás tu spravedlnost konstruuje jinak, nepotřebuje ty procesní pojistky (mrtvolky jsou, tak je to lump, maximálně ať se policajt zodpovídá šéfům, že nedodržel postup). Jaksi celostně, zatímco právo spíš hledá tu cestu, ten řetěz důkazů. (Určitá analogie s dokazatelností pravdivého tvrzení v logice.)
K tomu věřím, že navíc celou spravedlnost vidí Bůh, on oproti nám vidí celé to pole v celku, správně a se správnou váhou detailů a k naší orientaci nám dal ještě svoje zákony.
Pokud se tedy ta justiční spravedlnost moc příliš odchýlí od Spravedlnosti i od lidské spravedlnosti, tak je prostě čas na změnu.
A tou změnou není to co udělal úředník, ale soudní opuštění přísnějšího odmítání procesně nepřípustných důkazů. To že byly získány nelegálně - dobře, ale vypovídají pravdu? To je základ. A pak řešit, zda byla nějak poškozena obhajoba na možnosti pravdu upřesnit, případně opravit.
Tento princip vyplývá z obecného zájmu společnosti, aby k nezákonným postupům státní moci nedocházelo (pokud by princip neplatil, státní moc by mohla mít v individuálním případě motivaci postupovat nezákonně i za tu cenu, že dojde k porušení formálních předpisů).
Jinak řečeno: obecný zájem na zákonném postupu státních orgánů převáží nad zájmem o spravedlnost v individuálním případě. Je to druh fikce (budeme se tvářit, že jsme ty zakopané mrtvoly jako neviděli...), na morální/mravní rovině zcela nezávislé.
OR
(samozřejmě, na tom, že věta "z odůvodnění rozsudku ovšem jednoznačně vyplývá, že vina žalobce byla prokázána, ale s ohledem na okolnosti provedené domovní prohlídky došlo ke zproštění obžaloby" je slabomyslná, se myslím shodnou všichni...)
Ve skutečnosti je tu stát kvůli občanovi, a dělá jen to, než mu je občanem (prostřednictvím zákona) umožní. Takto se to chápe např. v Americe.
Chci o tomto odchylném pojetí vztahu stát-občan v USA a v Evropě už delší dobu něco napsat.
Nepochybuji, že státa, potažmo vládce je zde určitým způsobem kvůli člověku (nebo lépe kvůli společnosti), protože je psáno, že Vládce je Boží služebník a ne nadarmo nese meč (v epištole Timoteovi???). ALe není zde od člověka.
Ale na druhou stranu to nezáklalo v historii ani přílišná procesní práva, a často ani mnohá práva jako taková, která vládce uděloval (různá privilgia, atd.).
Ten rozdíl je dán tím, že koneckonců právo USA vzniklo jakoprávo vzbouřenců, kdežto Evropa se v normálních oblastech vcelku kontinuálně vyvíjela ke svobodě pod ochranou majestátů. Každá revoluce časem prohrála a teprve kontinuální vývoj obnovil její výdobytky. Proto si nemyslím, že na některá práva je až tak velký nárok.
Myslím, že občan má dělat co je dobré (dát císaři císařovo a Bohu boží, tj. žít "správně") a stát má dělat co je jeho - vládnout, chránit a soudit. Stát tu není pro člověka a člověk pro stát, ale oba pro Boha.
Ale to už je na vrstvě konzervativismu, kterou zvolíme.
Vážný
Bůh má vlastní justiční systém, a ač konservativec, rozhodně se nemyslím, že tu byl stát pro kohokoli jiného než pro své občany. To je právě ten váš evropský koncept státu, který vstoupil do role svrženého souveraina. Omyl, do této role vstoupil lid.
RSS kanál komentářů k tomuto článku