Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Absurdnější rozsudek si lze těžko představit: jak informovalo epravo.cz, podle čerstvé judikatury Nejvyššího soudu přechází nárok na náhradu imateriální újmy za průtahy v řízení na procesního nástupce, bez ohledu na to, že jemu samotnému žádná újma vzniknout nemusela (přestože i k tomu lze podle NS přihlédnout).

Popsaný veletoč je reflexí neudržitelnosti stávající doktriny, podle níž jsou satisfakční nároky ryze osobní povahy a zdědit je nelze, a navíc i nárok na relutární satisfakci je svou povahou nemajetkový (o tom jsme obsáhleji psali vloni).

Argumentace judikátu je dosti nepřesvědčivá, ve skutečnosti není žádného zásadního rozdílu mezi nárokem na náhradu za průtahy a jinými nároky vyplývajícími z porušení osobnostního práva; k tomu, aby Nejvyšší soud zvrátil letitou judikaturu a dovodil dědičnost reparačních a satistfakčních nároků z porušení osobnostních práv, které jsou majetkové povahy, však zatím nenazrál čas; snad s účinností (Eli)ObčZ.

Aktualisováno.
Napadá mne vtip: Zemřel chudý. Jeho děti po něm zdědily jen nábytek, trochu obnošeného šatstva a troje průtahy.

2 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3308

Další rozhovor s Patrikem Vondrákem vyšel na serveru Jana Šinágla.

Aktualisováno.
Zde je usvědčující policejní video, o němž se P. Vondrák v rozhovoru zmiňuje. Video z ohledání místa činu jsme zveřejnili již dříve.
2 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 3336

Že se to chystá, vím už nejméně rok, takže to pro mne nebylo žádné překvapení: Vladimír Hučín zdědil po vloni zemřelém podnikateli Karlu Zejdovi obchodní podíl v přerovské společnosti KAZETO, významném tuzemském výrobci kufrů.

Společnosti se ekonomicky dlouhodobě příliš nedaří, není to tedy žádné velké terno. Přesto se vyrojily zaručené zvěsti o tom, že Hučín Zejdu, který se údajně měl zaplést s StB a Hučín měl disponovat ohledně této spolupráce exklusivními dokumenty, vydíral. To je však nepříliš věrohodné, kdyby takové dokumenty existovaly, Hučín by byl prvním, proti komu by je jeho nepřátelé z BIS a z ČSSD – ještě za Zejdova života – použili.

Co mi však působí velké zadostiučinění, je bezmoc a zloba levicových diskutérů na různých debatních forech. Přirozeně: nic přece nedokáže způsobit českému levičákovi takové utrpení jako bohatství a úspěch druhého!

23 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5460

Již třem svým známým jsem musel vysvětlovat, co je špatně na tom, že by měl případ samolepného protistátního centra Dupová, Vondrák a spol. převzít jiný než rozvrhem práce určený soudce, a tak soudím, že bude lépe učinit tak, jaksi generálně, zde:

Právo na to, aby věc projednal zákonem určený soud a v něm zákonem stanovený senát nebo samosoudce, je zakotveno v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jako právo základní. Nejde jen o okrasný prvek ústavního řádu, ale o reflexi skutečnosti, že soudci jsou různí, některý je přísnější, jiný mírný, jeden víc formalista, druhý spíš iusnaturalista, a, samozřejmě, jeden poctivější, zatímco jiný zkorumpovaný nebo neoslyšet nabídku úplatku ochotnější.

Z toho vyplývá, že ten, kdo má pod kontrolou přidělování soudní agendy, může do určité, menší nebo větší, často však značné, míry ovlivnit i výsledek řízení.

To velmi dobře věděli komunisté. I oni se potýkali s problémem, že ne všichni soudci byli kovanými soudruhy a občas došlo k blamáži, když soud, místo aby dal průchod třídně chápané spravedlnosti, rozhodl spravedlivě a nařídil např. Rudému právu omluvit se disidentovi (ano, i takové případy se stávaly…).

Protizbraní byla právě možnost zajistit přidělení zájmových věcí spolehlivému soudci. Tu zajišťoval systém, který se někdy nazývá telefonní justice: aparátník nebo estebák, který potřeboval soud ovlivnit, zvedl telefon a sdělil svůj požadavek na výsledek řízení předsedovi soudu. Ten – vždy spolehlivý, zcela zkompromitovaný soudruh – podle přání zařídil vše ostatní, a věc přidělil soudci, u kterého nebyl problém požadovaný výsledek si objednat – anebo, když nebylo zbytí, případ převzal sám.

Tento systém funguje do jisté míry dodnes, což ukázaly třeba tajné nahrávky v kause soudce Nagye. Není vůbec náhoda, že bývalými straníky je pět z osmi předsedů krajských soudů, a stejně tak většina předsedů soudů okresních. A není náhoda ani to, že pestrou komunistickou minulost měl náměstek ministra spravedlnosti Vladimír Král, který za fungování justice donedávna odpovídal. Vše je při starém – jen telefonista na druhém konci drátu se změnil (nebo se, minimálně, změnila jeho stranická příslušnost). Chcete-li, klidně tomu říkejte justiční mafie, to už smíme.

Na thema nepřípustnosti telefonní justice se vyslovil už před patnácti lety, ústy soudce zpravodaje Vlastimila Ševčíka, Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 232/95:

Podle své Ústavy je Česká republika – mimo jiné – právním státem, založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.); chránit tato práva a svobody přináleží soudům (čl. 4 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), které ve výkonu soudní moci jsou nezávislé (čl. 82 úst. zák. č. 1/1993 Sb., čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), přičemž soudce je ve svém rozhodování vázán zákonem (čl. 95 al. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.). Tyto ústavně dané garance nezávislosti soudní moci, jakož i nestrannost jejího výkonu, je zvlášť zdůrazněna dalším ústavním příkazem, totiž, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 al. 1 Listiny základních práv a svobod, § 7 odst. 2 zák. č. 335/1991 Sb.).

Posléze zmíněný ústavní imperativ sluší pokládat za zcela nepominutelnou podmínku řádného výkonu té části veřejné moci, která soudům byla ústavně svěřena; ten totiž na jedné straně dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, na straně druhé pak představuje pro každého účastníka řízení stejně cennou záruku, že k rozhodnutí jeho věci jsou povolávány soudy a soudci podle předem daných zásad (procesních pravidel) tak, aby byla zachována zásada pevného přidělování soudní agendy, a aby byl vyloučen – pro různé důvody a rozličné účely – výběr soudů a soudců ad hoc […]

Ústavní princip zákonného soudce nelze proto obcházet, byť by důvody k tomu byly jakékoli; tím méně jej nelze zakrývat poukazem na jinak věcnou správnost rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu s ním, neboť – mimo jiné – nejen historické zkušenosti, ale i zkušenosti z nedávné doby totalitního režimu, přesvědčivě ukazují, jak pro jedince nebezpečné a pro celou společnost škodlivé je při nalézání práva povolávat k výkonu spravedlnosti soudy a soudce podle účelových hledisek či výběru[…]

Soudce Ševčík znal své pappenheimské, a známe je i my, proto je nám naprosto jasné, že cílem účelového přidělení věci Liboru Vávrovi (který se, mimochodem, podle rozvrhu práce prakticky nikdy nemůže k případu prvně přidělenému senátu 5 T dostat) rozhodně nebylo zajistit Dupové a Vondrákovi nestranného soudce a spravedlivý rozsudek.

Co děsí, je míra arogance a nestoudnosti, kterou justiční mafie v tomto případě projevila. Pochybuje snad po této poslední eskapádě ještě někdo o tom, že zde máme co do činění s politickým, mocensky manipulovaným procesem?

5 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 4759

Popotahování Stanislava Pence Úřadem pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), zdá se, definitivně skončilo vydáním rozhodnutí o zastavení přestupkového řízení. Celkový umělecký dojem nevalný, jediný, komu šaškování ÚOOÚ prospělo, jsou bývalí estebáci, jejichž uším nemůže být libější hudby, než jsou zprávy o tom, jak demokratický stát pronásleduje své občany za to, že se nebáli postavit pohrobkům komunistické diktatury.

Přidat komentář
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 2290