DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

čtvrtek 6. května 2010

Příběhy z legislativního Sherwoodu II

Začalo to obyčejně – tedy ne, jak zpívá Radůza, na půjčeným kanapi, ale v revolučním Federálním shromáždění počátkem r. 1990, kdy skupina poslanců ve složení Leo Dvořák, Vladimír Janočko, Miroslav Jansta, Jiří Medřický, Jozef Olej, Vlasta Parkánová a Petr Toman (životní osudy některých z nich by, mimochodem, vydaly na román) navrhla změnit ustanovení § 13 ObčZ tak, aby bylo napříště možné vyplácet za zásahy do osobnostního práva zadostiučinění v penězích. Protože šlo o poslanecký návrh, nebyla k němu připojena žádná důvodová zpráva, ani neproběhlo meziresortní připomínkové řízení, takže jediné, co se o pozadí schvalování novely dozvíme, je obsaženo ve stenoprotokolu.

Zákon prošel jednomyslně; jen málokdo mohl tušit, že se tehdy zrodila jedna z největších bizarností polistopadového práva.

Běží o formulaci § 13 odst. 3 ObčZ, podle něhož výši relutární satisfakce stanoví soud. Zjevně šlo toliko o legislativně-stylistickou neobratnost; její důsledky jsou však dalekosáhlé.

Jak dovodila judikatura, zatímco v případě náhrady škody vzniká škodní pohledávka už vznikem škody a případné soudní rozhodnutí je deklaratorní, zcela analogická pohledávka satisfakční se od rozsudku teprve odvíjí: rozsudek je konstitutivní, před jeho právní mocí se žalobce nemůže po žalovaném ničeho domáhat, protože povinnost poskytnout zadostiučinění v penězích sice vzniká ex lege, ale výše příslušné částky musí být autoritativně stanovena soudem.

Tento nesmysl pak výkladově gradoval, když Nejvyšší soud dovodil, že nárok na relutární satisfakci je nepromlčitelný – samozřejmě, pohledávka, která ještě nevznikla, se nemůže promlčovat! Korunu všemu pak nasadil velký senát NS, který na konci r. 2008 svou dosavadní rozhodovací praxi změnil a dovodil, že jako všechna ostatní majetková práva se promlčuje i tento nárok, aniž by se však obtěžoval tento svůj názor uvést do souladu se specifickým charakterem satisfakční pohledávky. Výsledkem je ovšem bizarnost v kvadrátu – podle velkého senátu taková pohledávka nejprve existuje v jakési larvální formě, neboť není známa její výše a je tedy neurčitá, přesto se již může promlčet. Ve skutečnosti se tu simuluje prekluse: tu judikatorně ovšem založit nelze, prekludují se jen ta práva, o nichž to stanoví zákon.

Oním pochybením dávných zákonodárců založený stav má mnoho praktických důsledků. Např. nelze požadovat úrok z prodlení, protože dlužník není až do vykonatelnosti rozsudku v prodlení. Rovněž tak nelze pohledávku-larvu uplatnit v odpůrčí žalobě nebo v insolvenční přihlášce a nemůže se stát ani předmětem dědění. Předpokládám – jist si ovšem nejsem, příslušnou judikaturu neznám a nemám ani povědomost, že by existovala – že možné nebude ani postoupení takové pohledávky.

Věřitel, který má/nemá takovou pohledávku, je proti věřitelům, kteří měli to štěstí, že jim vznikla pouze škoda hmotná nebo škoda na zdraví, značně znevýhodněn např. v insolvenčním řízení. O svou pohledávku se totiž během něj nemůže ani soudit (v incidenčním sporu by neuspěl), a tak musí trpně čekat, až řízení skončí a z rozvrhu budou uspokojeni ostatní, neosobnostní věřitelé.

Z tohoto civilistického zajetí není cesty ven, protože Ústavní soud je zjevně neochotný intervenovat, a tak bude zřejmě nutné počkat na nový občanský zákoník, který konečně stanoví pro tyto pohledávky preklusivní lhůtu a především nebude obsahovat formulaci o tom, že výši relutární satisfakce stanoví soud.

Do té doby je třeba přežít – tedy doslova, protože nárok na relutární satisfakci podle stávající úpravy smrtí poškozeného zaniká.

Aktualisováno.
Dodatečně jsem si uvědomil, že jsem Ústavnímu soudu poněkud křivdil: ústavní stížnost proti rozsudku velkého senátu NS o promlčování tohoto druhu pohledávek nebyla odmítnuta a byla postoupena plénu (sp. zn. Pl. ÚS 35/09). Jen aby výsledkem jeho rozhodovací činnosti nebyla nakonec absurdita ve třetí mocnině!

6 komentářů:

  1. Situace je možná ještě horší, než si myslíte - viz: http://is.muni.cz/th/31388/pravf_r/Rigo.pdf
    s. 75-76 a zejména s. 85-94

    OdpovědětVymazat
  2. Hezké, užitečné (v Plzni by to stačilo na habilitaci), ale o charakteru satisfakční pohledávky jsem tam nic nenašel.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za uznání, o kvality práce ani Plzeň ale nešlo. Šlo o to, že o "pohledávku" v právním slova smyslu se nejedná a při kontroverzním propojení práv a poviností ani přežití "poškozeného" neznamená vítězství - stačí, když zemře (NS) či zanikne (VS) původce zásahu. V práci již není uvedeno, že v mezidobí byl potvrzen rozsudek KS Brno vylučující u právnické osoby - původce zásahu ten osobní charakter povinnosti.

    OdpovědětVymazat
  4. No, tak tu máme II. ÚS 3168/09 a nějak nevím, co si z toho vybrat. Po zběžném přečtení mi z toho vychází "pro zjednodušení" ještě třetí režim, týkající se náhrady nemajetkové újmy u poškozených trestným činem, tam by se to opět nepromlčovalo, zatímco jinde stále ano (s možnými výjimkami - dobré mravy, individuální okolnosti, zásady spravedlnosti, blabla). On v tom byl asi doteď ještě malý chaos, tak ať je to složitější ještě víc. Nějak nevím, jaké legitimní očekávání z toho mám vyvodit, když neopomenutelnou komponentou principu právní jistoty je předvídatelnost práva a legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci, jak nám tam ÚS zopakoval.

    OdpovědětVymazat
  5. Více o tom najdete v mém čerstvém postu.

    OdpovědětVymazat
  6. Jojo, už jsem si ho všiml, takže jsme se v podstatě shodli.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>