Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Určitě si ze Švejka pamatujete historku o panu Znamenáčkovi a zešílevším soudci, který Znamenáčka – v civilním řízení – odsoudil k trestu smrti a po poučení, že proti rozhodnutí nejsou žádné opravné prostředky přípustné, nařídil soudnímu sluhovi rozsudek na dvoře soudu vykonat.

Něco podobného se stalo v Ostravě, kde (patrně rovněž příčetnosti chvilkově pozbyvší) trestní soudce uložil v adhesním řízení nahradit škodu právnické osobě, Autoklubu ČR. Ten proti rozsudku podal odvolání, ale Krajský soud v Ostravě ho odmítl s odůvodněním, že výrok o náhradě škody je sice nezákonný, ale protože trestní řád nepočítá s tím, že by mohl být k náhradě škody odsouzen někdo jiný než obžalovaný, není taková osoba oprávněna podat proti tomuto výroku ani odvolání. Autoklub, který nebyl účastníkem řízení, tak měl na stole pravomocný rozsudek a jedinou možností, jak se bránit, bylo podat ústavní stížnost.

Ústavní soud (zpravodaj Vojen Güttler) vyhověl a s komentářem, který si ostravští soudci vskutku za rámečky ve svých pracovnách nevystaví, obě rozhodnutí v příslušných výrocích zrušil. Kritiky nezůstalo ušetřeno ani státní zastupitelství, které bylo k napadení zjevně vadného výroku rovněž oprávněno, avšak zůstalo nečinné, ačkoli je k odvolání vyzýval sám soud, který malér zavinil; jak víme, v české justici (či spíše parodii na ni) platí, že die ich rief, die Geister werd' ich nun nicht los – a to občas i pro soud.

5 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3010

Krajský soud v Praze v neveřejném zasedání zrušil zprošťující rozsudek nad nejznámějším českým popíračem holokaustu Vladimírem Stworou, který na svém serveru Zvědavec zveřejnil text domněle zpochybňující počet obětí holokaustu. Může z toho být docela obstojná válka soudů (aka justiční ping-pong), a než se případ dostane k Nejvyššímu soudu, kam svým charakterem odpočátku směřuje, V. Stwora by se mohl stát zasloužilým obviněným, jakým byl např. Antonín Moravec nebo Yekta Uzunoglu.

Jak že to napsali na billboard u brněnského justičního paláce? I ♥ soud – řízení na celý život!

2 komentáře
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3933

Senát Vrchního soudu v Praze pod vedením Zdeňka Kovaříka mne obdařil dalším dílem na thema, že český soudce je bez obtíží a objektivně schopen posoudit, zda jeho vlastní soud v řízení pochybil. Zatímco v předchozím případě se soudruh soudce zaměřil na výklady o tom, že soudci jednoho a téhož soudu vůči sobě nemají žádné zvláštní vztahy, nyní obměnil rejstřík a tvrdí, že mezi soudci je přece normální práci druhých kritisovat a kritiku přijímat.

No ovšem, ale mezi soudy existuje hierarchie a instanční podřízenost: nikdy se nestane, aby chyby jednoho soudu posuzoval ten samý soud, ale každý opravný prostředek (s výjimkou návrhu na obnovu řízení a zmateční žaloby) má devolutivní účinek a předkládá se k projednání nadřízenému soudu. Kontrolní otázka: proč asi, soudruhu soudce? No ano, správně! Protože soudci soudu, který rozhodoval, by byli sami při přezkumu takového rozhodnutí podjatí, a to i v případě, že by se na něm sami nijak nebyli podíleli.

Kdyby platil právní názor vrchního soudu, nestalo by se, že by např. Nejvyšší správní soud rutinně delegoval moje správní žaloby ve věci žádosti o informace směřující vůči krajským soudům a klidně by tyto soudy nechal žaloby projednat s tím, že soudci nemají ke svému předsedovi, který informace neposkytl, žádný zvláštní vztah a kritika mezi soudci je přece běžná!

Tentokrát nicméně ústavní stížnost nepodám a počkám s ní na meritorní rozhodnutí. A ani Osel nebude, únorový jest již udělen. Zatracený život!

13 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4879

V článku Studenti přehráli proces z 50. let. Z hysterického řevu prokurátora mrazilo, publikovaném na iDnes, píše Petr Zelený, mlamoj:

Pražský vrchní soud hostil nezvyklý proces. Před soudci nestál žádný současný provinilec, ale herečka, která ztvárnila Dagmar Šimkovou. Tu komunisté v 50. letech poslali na 15 let do vězení. Když jeden ze studentů práv, který hrál komunistického prokurátora, zvýšil hlas a plamenně odsoudil podvratnou činnost Šimkové, která šířila protikomunistické letáky, diváky v soudní síni mrazilo.

A jak teprve mrazilo toho, kdo se přišel podívat na některé hlavní líčení se skupinou Vondrák-Dupová, zvlášť při pomyšlení, za jakou trestnou činnost byli obžalovaní postaveni před soud a jak dlouhou dobu kvůli ní strávili ve vazbě. O tom ovšem v iDnes programově nevědí, resp. dlouhodobě úspěšně předstírají ztrátu základních kognitivních funkcí.

Text článku pokračuje:

Úplně zaplněná síň pražského vrchního soudu, mimochodem největší v republice, tiše poslouchala i ve chvílích, kdy studenti popisovali prohřešky Dagmar Šimkové v době, kdy už léta seděla v žaláři. Šimková nenávidí lidově demokratické zřízení a má špatný vliv na další vězeňkyně, předčítali studenti oblečení v dobových uniformách z dochovaných dokumentů.

A dnes? Jak že soudkyně Bártová odůvodnila nutnost držet Patrika Vondráka ve vazbě i druhý rok?

Pokud jde o obžalovaného P. Vondráka, i v jeho případě soud konstatuje, že z jeho jednání v předchozí době, z jeho angažovanosti při propagaci hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka a hlásání národnostní a rasové zášti vůči jiné skupině lidí, lze dovodit důvodnou obavu z toho, že v takovéto činnosti, pro kterou nyní stojí před soudem, bude pokračovat, respektive ji opakovat. Vzhledem k osobě obžalovaného, okolnostem případu a výše uvedeným skutečnostem, kdy je nutno vzít v úvahu, že obžalovaný patří k čelným a nejaktivnějším představitelům hnutí Národní odpor, považuje soud vazbu z důvodů § 67 písm. c) tr. řádu i nadále za důvodnou. […] Z postojů obžalovaného v minulosti lze dovodit, že by se stejným způsobem choval i do budoucna, neboť platí, že účelem jednání, pro které je obžalovaný stíhán, je účinně destabilizovat stávající institucionální a právní systém.

V případě Michaely Dupově pak:

Pokud jde o obžalovanou M. Dupovou, soud opakovaně konstatuje, že pravdivost a upřímnost jejích prohlášení v písemném slibu dalšího řádného života v konfrontaci s tím, že udržuje kontakty s osobami, které se angažují na straně pravicového extremismu, je značně nevěrohodná. Tvrzení obžalované, že se od této scény myšlenkově distancovala a je připravena s ní zpřetrhat veškeré kontakty se pak jeví jako zcela účelové a nepravdivé. Jako alibistické prohlášení obžalované soud hodnotí to, že ve vazbě nemá možnost navazovat nová přátelství. Přitom je třeba poukázat na to, že nejen že přijímá korespondenci od takovýchto osob, ale i sama jako první tyto osoby kontaktuje.

Jo, my se máme, že už nejsou padesátá léta!

Aktualisováno.

9 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 4549

Městský soud v Praze nařídil jednání o odmítnutí registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku na čtvrtek 31. března 2011, v 9.00 hod, do jednací síně č. 258, I. patro, pracoviště Hybernská.

Velmi se těšíme!

4 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 1670