Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Senát Vrchního soudu v Praze pod vedením Zdeňka Kovaříka mne obdařil dalším dílem na thema, že český soudce je bez obtíží a objektivně schopen posoudit, zda jeho vlastní soud v řízení pochybil. Zatímco v předchozím případě se soudruh soudce zaměřil na výklady o tom, že soudci jednoho a téhož soudu vůči sobě nemají žádné zvláštní vztahy, nyní obměnil rejstřík a tvrdí, že mezi soudci je přece normální práci druhých kritisovat a kritiku přijímat.

No ovšem, ale mezi soudy existuje hierarchie a instanční podřízenost: nikdy se nestane, aby chyby jednoho soudu posuzoval ten samý soud, ale každý opravný prostředek (s výjimkou návrhu na obnovu řízení a zmateční žaloby) má devolutivní účinek a předkládá se k projednání nadřízenému soudu. Kontrolní otázka: proč asi, soudruhu soudce? No ano, správně! Protože soudci soudu, který rozhodoval, by byli sami při přezkumu takového rozhodnutí podjatí, a to i v případě, že by se na něm sami nijak nebyli podíleli.

Kdyby platil právní názor vrchního soudu, nestalo by se, že by např. Nejvyšší správní soud rutinně delegoval moje správní žaloby ve věci žádosti o informace směřující vůči krajským soudům a klidně by tyto soudy nechal žaloby projednat s tím, že soudci nemají ke svému předsedovi, který informace neposkytl, žádný zvláštní vztah a kritika mezi soudci je přece běžná!

Tentokrát nicméně ústavní stížnost nepodám a počkám s ní na meritorní rozhodnutí. A ani Osel nebude, únorový jest již udělen. Zatracený život!

Komentáře   
0 # Anonymní 2011-02-28 11:25
Já mám teď u NSS námitku podjatosti na jednu soudkyni KS v Praze, kde odkazuji také na zásadu nemo iudex in causa sua.
Tato soudkyně byla členkou soudního senátu, který v roce 2002 vydal rozsudek, který potvrdil rozhodnutí pozemkového úřadu ve věci oprávněnosti restituce jednoho šlechtického rodu. Tento soudní rozsudek se stal průlomovým a následně se pak spustila lavina správních rozhodnutí, kdy Lesy ČR začaly vracet pozemky těmto restituentům.

Restituenti napadli určovací žalobou v roce 2008 u soudu platnost kupní smlouvy k mému pozemku, neboť si na něj také činí nárok. Nedal jsem se a s restituenty vedu soudní spor. V rámci své obrany napadám kompletně neoprávněnost této celé restituce, a to včetně nicotnosti správního restitučního rozhodnutí pozemkového úřadu, na základě kterého v roce 2006 pozemkový úřad vydal můj pozemek restituentům i nicotnost soudního rozsudku v roce 2002, neboť soud v tomto řízení naprosto flagrantně překročil svou pravomoc. Na základě poučení soudu v řízení dle o.s.ř. jsem měl podat žalobu na nicotnost ke správnímu soudu (dle s.ř.s.). To jsem udělal, ale věc byla přidělena správnímu soudu u krajského soudu, a to senátu, jehož předsedkyní je soudkyně, která již rozhodovala meritorně o této restituci v roce 2002 (meritorně, ale o jiných pozemcích, né o mém pozemku), a to, jak jsem napsal výše, ve prospěch restituentů.

Namítám podjatost této soudkyně, neboť rozhodovala v předcházejícím soudním řízení v roce 2002, i když toto soudní řízení nebylo před soudem I. st., ale před krajským soudem. Rozsudek krajského soudu v roce 2002 je totiž ocitován v rozhodnutí pozemkového úřadu z roku 2006, na základě kterého mi byl odebrán pozemek. Tvrdím, že v mém dnešním řízení soudkyně nebude mít dostatek sebereflexe k přiznání svého pochybení v rozsudku v roce 2002, tedy že uzná mimo jiné i mé námitka na nicotnost tohoto soudního rozsudku v roce 2002, čímž následně bude nicotné i správní rozhodnutí pozemkového úřadu, na základě kterého jsem přišel o pozemek.

Obecně soudy nejsou vůbec nakloněny akceptovat námitky podjatosti stěžovatelů, tak se nechám překvapit.
T. Moláček
0 # Tomáš Pecina 2011-02-28 14:28
Tomu popravdě řečeno příliš nerozumím, u soudních rozsudků se nicotnost zásadně nevyslovuje, jen u správních rozhodnutí.
0 # Anonymní 2011-02-28 15:23
Pokud soudní rozsudek vydá soud mimo svou pravomoc, tak i soudní rozsudek může být nicotný.
T. Moláček
0 # Tomáš Pecina 2011-02-28 15:31
Jenže u soudů si na nicotnost nehrají; nedostatek pravomoci je pouhou zmateční vadou, nedostatek příslušnosti pouhým odvolacím důvodem.

Rozlišování vad právních aktů na nezákonnost a nicotnost je ostatně samo o sobě sporné.
0 # Anonymní 2011-02-28 16:04
Nemám teď před sebou rozsudek soudu, který nepopíral nicotnost soudního rozsudku. Zkusím ho najít.
T. Moláček
0 # Anonymní 2011-02-28 16:09
Teď mě napadá,jak byste nazval soudní rozsudek, v kterém by bylo např. rozvedeno Vaše manželství a byly by Vám vyměřeny alimenty, ale rozsudek by vydal soud v řízení dle s.ř.s. nebo v rámci trestního řízení?

Není pochyb o tom, že to je zmanečnost, ale co když uplynou lhůty pro možnost podat žalobu na zmatečnost? Pak budete rozveden trestním senátem :-)
T. Moláček
0 # Tomáš Pecina 2011-02-28 16:44
Možná vás to překvapí, ale i rozvodový rozsudek vydaný trestním senátem je platný, tj. pravomocný a vykonatelný. Pouze byl stižen určitými procesními vadami, ale pokud je nikdo včas nenamítl, jeho chyba.
0 # Anonymní 2011-02-28 16:56
Tak to jsem opravdu překvapený :-)
T. Moláček
0 # Tomáš Pecina 2011-02-28 17:11
Podle mě je to tak správně, naproti tomu § 77 SprŘ/2004 sice poskytuje vyšší standard ochrany proti zvůli veřejné moci, ale v praxi naráží na značné obtíže související např. s nejasnou věcnou příslušností.
0 # Anonymní 2011-02-28 19:08
Odkazuji na rozsudek NS 22 Cdo 657/2003, kde je řešena příp. nicotnost soudního rosudku, cituji:

Občanské soudní řízení vychází z principu závaznosti pravomocného soudního rozhodnutí nejen pro účastníky řízení, ale i pro všechny orgány (srov. § 159 odst. 2 OSŘ). Přezkum soudních rozhodnutí je zásadně možný jen na základě řádných či mimořádných opravných prostředků tak, jak jsou v procesních předpisech upraveny. Z toho ovšem plyne, že i věcně nesprávná soudní rozhodnutí, která byla vydána v rámci pravomoci soudu, jsou poté, co nabyla právní moci, závazná. Takovým věcně nesprávným rozhodnutím soudu může být i rozhodnutí, jež je založeno na správním aktu, který je svou povahou nulitní (nicotný, tzv. paakt). Soud je sice oprávněn zkoumat i mimo rámec správního soudnictví, zda se nejedná o správní akty nicotné, které nevyvolávají právní účinky (srov. např. rozsudek dovolacího soudu z 24. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1622/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 13, pod č. C 969), nicméně nestane-li se tak a je-li v rámci pravomoci soudu vydáno rozhodnutí, které je založeno na nulitním správním aktu, není takovéto rozhodnutí soudu rozhodnutím nicotným.

O nicotnosti rozhodnutí soudu by bylo možno uvažovat pouze v případech, kdy soud při svém rozhodování zjevně vybočil z mezí své pravomoci (např. kdyby v občanském soudním řízení vydal stavební povolení apod.).

T. Moláček
0 # Tomáš Pecina 2011-02-28 19:22
Soudem vydané stavební povolení, to by byl skutečně ultimátní exces, ale i tak si nejsem jist, jestli by se podle něj nedalo stavět… :-)
0 # Anonymní 2011-02-28 19:38
No já myslím, že mnozí soudci mají problém vůbec naučit se a pochopit právní předpisy. Chtít po nich ještě, aby nastudovali např. stavební normy, to už by bylo moc :-)

Na druhou stranu, možná že se už blíží doba, kdy naše "demokracie" nebude mít tři pilíře, ale jenom jeden. A to SOUDNÍ. Ústavní soud supluje zákonodárce a výkonná moc je naprosto zkorumpovaná.
T. Moláček
0 # Guy Peters 2011-02-28 22:55
To je klassický učebnicový příklad: Jistý pachatel páchal své zločiny pod vlivem manželky. Tak trestní soud jako opatření rozvedl jejich manželství.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se