Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

O takových rozsudcích je věru příjemno referovat: Městský soud v Praze přiznal poškozenému za průtahy v řízení u Krajského soudu v Brně, které začalo v září 2004 a doposud nedospělo ani k začátku dokazování, náhradu 82 500 Kč (jež s úrokem z prodlení dosáhne přibližně sto tisíc korun). Prvoinstanční soudkyně Šárka Henzlová (známá svou hloupostí, za kterou na tomto serveru dostala v soutěži o Osla měsíce doživotní imunitu – musí se dostat i na jiné) přitom nejprve nepřiznala žádnou náhradu s vysvětlením, že pět let přece nejsou žádné průtahy, a ve druhém kole, když ji odvolací soud zavázal právním názorem, že k průtahům v řízení došlo, se pokusila aspoň snížit náhradu na minimum a šikanosně žalobci nepřiznat náklady řízení.

4 komentáře
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 2800

V souvislosti s případem odběru vzorku DNA vlajkovým zločincům jsem zaslal policejnímu presidiu žádost o zaslání interních předpisů, jimiž je postup policie podle § 65 PolZ upraven. To presidium odmítlo a poslalo mi pouze jeden obecný, víceméně irelevantní pokyn policejního presidenta.

Proti tomu jsem samozřejmě okamžitě podal opravný prostředek – stížnost.

Má policie skutečně proč tajit, jak nakládá s odebranými vzorky a profily DNA? To se, milí čtenáři, dozvíme v některém z příštích dílů našeho nového seriálu! (Měla by následovat krátká reklamní přestávka, leč bohužel, nikdo u mne zatím neinseruje…)
2 komentáře
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Národní database DNA
Počet zobrazení: 2865

Sprostý podezřelý – to je geniální cimrmanovská zkratka vystihující podstatu tzv. policejního myšlení. Pro policistu neexistují nevinní lidé, jsou jen ti, kterým doposud nebyla trestná činnost prokázána. A protože společnost od policie vyžaduje pachatele trestné činnosti odhalovat, měla by jim k tomu dát dostatečné prostředky, zejména možnost komukoli vstoupit do bytu a provést tam prohlídku, kohokoli odposlouchávat a hlavně ho, bez rušivých vlivů soudu a obhájců, zavřít do vazby, dokud se nepřizná. Poctiví se přece nemají čeho bát, těm nic nehrozí!

Toť v kostce pohled policisty na obviněné a také na ostatní složky justičního procesu, na státní zastupitelství, na soud a na obhájce. Není náhoda, že – minimálně ještě nedávno – policie ve svých databasích evidovala, kdo byl kdy obviněn z trestného činu, ale nikoli už, jaký byl výsledek trestního řízení. Byl-li snad někdo obžaloby zproštěn, neznamená to, že by byl nevinný, ale že ostatní OČTŘ odvedly fušerskou práci. Pro mě je vinen, můžeme si říct parafrasí na další okřídlený svěrákovský výrok.

Jedním z důležitých bitevních polí mezi policií a námi ostatními jsou policejní database sprostých podezřelých. Cíl je jasný: mít dokonalý přehled o otiscích prstů a DNA každého občana, čímž se vyšetřování řady trestných činů velmi usnadní. Háček je v tom, že sprostí podezřelí si těchto údajů cení a neradi je policii dávají, minimálně do té doby, dokud se ze sprostých podezřelých nestanou sprostými odsouzenými.

V každé zemi je tato bitva v jiné fasi a jiný je její průběžný výsledek. Česká republika patří díky ustanovení § 65 nového policejního zákona mezi ty země, kde smí policie v tomto směru vůbec nejvíc: odebrat vzorky každému, kdo kdy byl obviněn z úmyslného trestného činu, a ponechat si je v databasi, dokud sama uzná za vhodné.

Už několik let se chystám, že se do této problematiky pustím a pokusím se přimět Ústavní soud, aby se sprostých podezřelých proti policii zastal. A nyní jsem k tomu dostal příležitost. Munice je dost, zejména v podání citovaný nález Velkého senátu ESLP ve věci S. et Marper v. Spojené království představuje imposantní judikatorní dílo s velmi pečlivou argumentací a precisně rozebranými prameny práva. Na straně druhé je tu policie a její spřátelený třetí senát Ústavního soudu, zejména duo Musil-Mucha, které dosud nikdy nenechalo policisty na holičkách a podrželo je i ve zdánlivě ztracených kausách, jako byla v loňském roce ta s nerovným přístupem k odposlechům (dovolíte-li ještě jednu drobnou parafrasi, u Ústavního soudu what the First Section giveth, the Third taketh away). Je zřejmé, že ani jedna strana nebude ochotna prodat svou kůži (a svou DNA) lacino.

O průběžné situaci na bojišti budu své čtenáře pravidelně informovat.

Aktualisováno.
A vida: to se tedy stát prohne, takhle mastná pokuta!

11 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Národní database DNA
Počet zobrazení: 4265

Nechtěl jsem o této věci vůbec psát, považuje ji za příliš triviální a očekávaje, že tak učiní jiní. Nestalo se, a soudě podle textu Věry Tydlitátové, základní právní osvěta neuškodí. Zde je:

Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 84/1990 Sb. o právu shromažďovacím nemusí být úřadu oznamována, inter alia, shromáždění pořádaná církvemi nebo náboženskými společnostmi v kostele nebo v jiné modlitebně, procesí, pouti a jiné průvody a shromáždění sloužící k projevům náboženského vyznání.

Tato exempce z oznamovací povinnosti se tedy vztahuje i na shromáždění konaná na veřejných prostranstvích, avšak pouze za předpokladu, že tato slouží k projevům náboženského vyznání. Není přitom vyloučeno, aby i takové shromáždění úřadu oznámeno bylo, což může být praktické zejména u větších shromáždění např. z hlediska zajištění odklonu dopravy a/nebo policejní ochrany účastníků; zákonná povinnost pořadatelů oznamovat takové shromáždění však ani v těchto situacích dána není.

Čeho jsme v sobotu byli svědky v Krupce, bylo shromáždění, které pod záminkou výkonu svobody vyznání směřovalo zcela zjevně k jinému cíli, totiž k zamezení průchodu řádně oznámeného pochodu Dělnické strany sociální spravedlnosti po plánované, a rovněž řádně oznámené, trase. Takové shromáždění proto musí být ohlášeno a vzhledem k (záměrné) kolisi s jinou demonstrací by nastoupila procedura zakotvená v ustanovení § 10 odst. 2 písm. b) shromažďovacího zákona. Jestliže by – podle očekávání – nedošlo mezi pořadateli obou akcí k dohodě, bylo by povinností úřadu blokační demonstraci jako ohlášenou později zakázat.

Nešlo tu o Listinou chráněnou náboženskou akci, nýbrž o projev občanské neposlušnosti, jenž snad může být lidsky pochopitelný, avšak nesmí být ze strany státních orgánů tolerován, protože ve hře jsou ústavně chráněná práva druhých. Policie zcela správně zajistila průvodu DSSS možnost projít a zcela správně – a v tomto případě i nikoli nepřiměřeně brutálními prostředky, tak jako v Novém Bydžově – konání nelegitimního shromáždění protidemonstrantů znemožnila.

V. Tydlitátová píše: Přestože se v Krupce PČR a politici stojící za jejím velením dopustili fatální chyby, kterou musíme využít, nelze příště spoléhat na stejný postup, ale je třeba «přitvrdit» – totiž lépe využívat právní a politické nástroje. […] Znovu připomínám – musíme více znát a využívat právo, dokázat, že DSSS porušuje zákony, přinutit politiky a justici k činnosti, to za nás žádný stát, tím méně tento stát, který dnes již prakticky nefunguje, neudělá.

To jsou hloupé žvásty: je to přesně naopak, v Krupce stát svou funkčnost prokázal a státní orgány postupovaly přesně podle zákona. Kdo zákon nezná, je Věra Tydlitátová a další fanatici intolerance, vydávající svůj boj proti lidským právům málem za hodna blahořečení. Přitvrdit by měl naopak stát, například tím, že by organisátory a účastníky podobných blokád začal stíhat za přečin porušování svobody sdružování a shromažďování podle § 179 odst. 1 TrZ/2009 nebo přinejmenším pro přestupek proti právu shromažďovacímu podle § 14 odst. 2 písm. h) shromažďovacího zákona.

58 komentářů
Kategorie: Shromažďovací právo
Počet zobrazení: 4986

Konečně tu máme usnesení odvolacího soudu v kause popírače Stwory, o němž jsme již stručně referovali. Krajský soud v Praze vysvětlil, že svoboda slova není bezbřehá (klasika českých soudních síní) a jakákoli veřejná diskuse o holokaustu, která by došla k jiným než oficiálním závěrům, je trestná. Nemohu si pomoci, ale silně mi to připomíná cosi z doby komunismu: i tehdy se diskutovat smělo, avšak jen ve vymezených mantinelech (říkávalo se jim konstruktivní kritika) a s předepsaným, Stranou aprobovaným výsledkem.

6 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4886