Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Napsal nám ministr Kubice, že otázka naší registrace je velmi složitá a ministerstvu bude trvat ještě měsíc, než se rozhodne, zda bude respektovat zákon a vydá nám stejnopis stanov s registrační doložkou čili nic. Přirozeně ministerstvo znovu žalujeme.

Zde je k tomu tisková zpráva.

5 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 1861

Některým analogiím se člověk neubrání, jakkoli se zprvu mohou zdát přehnané: ano, způsob, jak justiční orgány nakládají s Jiřím Fialou, předsedou sdružení K213, nelze přirovnat k ničemu jinému než k případu nejznámějšího politického vězně 80. let Pavla Wonky.

Připomeňme, že zločin, který Wonka spáchal a v jehož důsledku byl nakonec komunistickým režimem usmrcen, byl pokus využít komunisty ostentativně deklarované demokracie na papíře a přihlásit se jako nezávislý kandidát do parlamentních voleb. Fialovy zločiny jsou různorodé, avšak počátek jeho trestné činnosti se rovněž váže ke zjištění, že ačkoliv se Česká republika zavázala dodržovat Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, její soudy se necítí štrasburskými rozsudky vázány a pokud se jim nehodí, prostě je ignorují: nález ze Štrasburku má pro českého soudce hodnotu papíru, na němž je vytištěn.

Podobné je i obvinění obou mužů: Wonku postavili před soud za pobuřování (později rekvalifikované na podvracení republiky), jehož se měl dopustit rozšiřováním svého volebního programu a psaním různých dopisů úřadům, útoku na veřejného činitele pak tím, že při exekuci prováděné v jeho bytě odrazoval držením za klopy a vytlačováním z bytu exekutora – soudce JUDr. Záveského. Fiala, jak vyplývá z usnesení o ponechání ve vazbě, se dopustil přečinu vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle § 324 odst. 1 písm. a) TrZ a zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) TrZ, a to v prvém případě tím, že napsal jistému soudci dopis, kde ho hanlivými slovy urážel a vyhrožoval mu fysickou likvidací, ve druhém napadením několika příslušníků justiční stráže.

Jak ve Wonkově, tak ve Fialově případě bylo trestní stíhání vedeno vazebně, a ani jeden z mužů neměl status politického vězně, protože tak jako nebyli žádní političtí vězni v 80. letech, nejsou samozřejmě ani dnes.

Wonka zemřel, Fiala žije, třebaže jeho zdravotní stav není dobrý. To je první povzbudivý rozdíl. Druhý je, že zatímco Wonku zlikvidovala justice totalitní, ničeho se neštítící diktatury, Fiala je v péči justice demokratického, mnoha mezinárodními závazky v oblasti lidských práv vázaného státu. To je určitě dobrá zpráva: i když ji poněkud kalí vědomí, že tento stát nepotrestal ani jednoho z viníků Wonkovy smrti a soudkyni Marcelu Horváthovou, justiční zrůdu, která za jeho smrt nese přímou odpovědnost, nechal soudit dodnes. Laskavý čtenář si z těchto fakt jistě dokáže dovodit, jaká je pravděpodobnost, že kdyby došlo k nejhoršímu a Fialův osud kopíroval Wonkův až po tragické vyústění, byl by kdokoli z viníků vypátrán, usvědčen a potrestán.

11 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3715

S jakou frivolní surovostí urážejí náš národní cit, kterak namáhají svou duševní impotenci, aby zohyzdili, zlehčili a potupili kulturní práci našich předků… přišli jako cizí minéři, aby podryli naši společnost, aby odcizili ji svému původu, zohavili naše dějiny, zlehčili kulturní naši práci a otrávili, co zbylo z dávné lepší naší minulosti… napsal kdysi Julius Grégr v Národních listech na adresu pochybovačů o pravosti známého literárního falsa, tzv. Rukopisů.

Učinil jsem podobnou chybu jako zmínění pochybovači a dovolil si napsat několik nevlídných slov na adresu Františka Palackého. Tonem téměř hysterickým se ohradil Guy Peters, tvrdě, že Palacký byl historik zcela mimořádný.

Inu, byl – v míře toho, jak českému národu uškodil, se mu stěží může druhý vyrovnat, leda snad další mimořádný, naštěstí však ne tak plodný historik, Zdeněk Nejedlý, Palackého duchovní dvojče.

Problémem Palackého nebyl v tom, že národní dějiny jako někteří jeho jiní po světské slávě toužící vrstevníci glorifikoval, nýbrž že je zčásti fabuloval, zčásti pak vykládal způsobem, pro který není opory v pramenech, který je zcela diskontextuální a který vede – v rovině politické – k závěrům, jež jsou ve svých důsledcích ekvivalentní vyhlášení občanské války, války Čechů proti Němcům.

Ne vše je v Palackém vyjádřeno explicitně, jeho sdělení byla upravována pro censuru asi stejně, jako je rozhlasový FM signál před vysíláním modifikován preemfasí. Po deemfasi, kterou si každý čtenář podle naturelu a temperamentu provedl sám, vychází z Palackého koncepce jasné sdělení: smyslem českých dějin je boj proti Němcům, dědičnému nepříteli českého národa. A kromě toho, zajdeme-li v deemfasi o kousek dál, Němci nemají (autonomní) právo žít na území naší země, toto jejich právo je odvozeno od vůle českých panovníků a může jim být tudíž kdykoli odejmuto.

Podobně nesmyslné jsou Palackého představy o české reformaci. Je nejen zcela mimo kontext postavené, ale vyloženě trapné, máme-li dnes v Praze celou jednu čtvrť a půlku druhé plnou ulic pojmenovaných po náboženských fanaticích a hrdlořezech, jimž nebylo ve své době rovno, a je-li Praha plná domů z počátku století ozdobených husitskou symbolikou. I to je Palackého zásluha.

Není proto příliš nadnesené říci, že František Palacký byl jedním z duchovních otců poválečné genocidy, s níž by, pokud by žil v oné době, musel nadšeně souhlasit. Tím méně je pochopitelné, proč se jej zastávají dnešní historici, kteří sami jeho koncepci nesdílejí a ve slabé chvíli i přiznají její škodlivost.

41 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 2810

Zatímco v květnu pro nedostatek vhodného materiálu nebyl Osel měsíce, prestižní cena tohoto blogu za mimořádné výkony na poli českého práva, udělen, máme třetího června a hned dva horké kandidáty: senát Nejvyššího správního soudu ve složení Průcha-Kamlach-Vlašín, který v rozporu s právním názorem Ústavního soudu zamítl mou kasační stížnost ve věci seznamu komunistických soudců, a senát Nejvyššího soudu, který rozhodl, že komunističtí soudci nejsou při rozhodování mého sporu podjatí, a to přesto, že jsem se významnou měrou přičinil o to, že jejich nevábná osobní minulost se stala veřejně známou a mají tedy velmi dobrý důvod, proč mě nenávidět a rozhodovat v můj neprospěch (druhý důvod možné podjatosti, že ve věci jde o průtahy způsobené samotným vrchním soudem, soudci NS pominuli jakbysmet, a to pro jistotu i v rekapitulaci).

Po krátkém váhání jsem se rozhodl pro druhé rozhodnutí, resp. jeho autory, soudce Nejvyššího soudu Danuši Novotnou, Františka Hrabce a Jiřího Pácala. Ačkoli jsem totiž v námitce podjatosti jasně napsal, že směřuje i vůči soudcům Nejvyššího soudu-bývalým členům KSČ, tito tři justiční výtečníci, všichni, jak je na Nejvyšším soudu dobrou tradicí, bývalí držitelé rudé pracovní knížky, se námitkou podjatosti vůči své osobě blahosklonně opomněli zabývat.

Takto nahlížen se ovšem justiční systém jeví jako jedno velké Bratrstvo justiční pracky: kolega má škraloup a velmi dobře ví, že by určité případy soudit neměl, ale nevadí, stejně postižení kolegové mu z maléru ochotně pomohou.

Diví se ještě někdo, že v zemi s takovými soudci má toto povolání nižší prestiž než profese poštovního doručovatele?

K ceně spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafu třem laureátům srdečně blahopřejeme!

Aktualisováno.

Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci komunistické minulosti soudců podávám ústavní stížnost.

30 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 3719

Pátý senát Nejvyššího správního soudu tak rozhodl ve věci sporu L. M se zlínským magistrátem o výši mimořádných odměn vyplacených vedoucímu informačních systémů.

Čteme-li v rozsudku, že příslušný vedoucí pracovník zavinil pokutu městu od ÚOHS ve výši 345 tisíc korun, za což mu bylo sníženo osobní ohodnocení o cca 10 000 Kč (avšak na mimořádných odměnách přesto inkasoval za sedm let více než milion korun), učiníme si o hospodaření na zlínském magistrátu celkem plastický obrázek. Bohužel, výši úplatků za jednotlivé veřejné zakázky podle InfZ zatím zjišťovat nelze; jediné, co můžeme, je nominovat příslušného úředníka na cenu Zlatý klokan – i když, v porovnání s pražskou konkurencí nemá zlínský korupčník zřejmě šanci.

2 komentáře
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Platy a odměny
Počet zobrazení: 2713