Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

O dvěma sty padesáti úředními obyvateli se pyšnící vesničce Hajany, nacházející se těsně za hranicí brněnské městské aglomerace mezi obcí Želešice a městečkem Ořechov (a obyvateli sousedních veřejnoprávních korporací občas nepěkně přezdívané obydlená zatáčka) moji věrní čtenáři už vědí: právě Hajany byly první obcí, kterou jsem pro neposkytování informací poslal do exekuce, a to hned dvojité; tehdejší starosta Zdeněk Švaňhal poté za své celoživotní dílo pro obec vybojoval první místo v soutěži Zavřeno 2007.

Stejně jako obecní záležitosti spravoval Z. Švaňhal i své osobní finance, a tak zanedlouho poté, co opustil starostenskou židli, skončil i on sám v bankrotu a díky vynalézavosti jihomoravské insolvenční mafie přišel kvůli zhruba milionovému dluhu o majetek v desetinásobné hodnotě.

Vydařil se i výběr nového starosty, Jaroslava Kokrhánka. Ten momentálně dlí ve vazbě a očekává rozsudek za to, že spolu s ostatními členy obecního zastupitelstva rozprodal za hubičku obecní pozemky, včetně těch zatížených restitučním nárokem.

Znám Hajany dlouho a dobře, a je mi z nich smutno.

Jejich současný úpadek začal už v r. 1945; do té doby v obci sídlil hraběcí rod Deymů ze Stříteže a vesnička prosperovala. Po válce místní obvinili hraběnku Marii z němectví a odsunuli ji, její majetek vyrabovali a začali hospodařit takovým způsobem, že zámek dnes připomíná ruinu a obec se stala ostudou jižní Moravy. Zatímco za starosty Švaňhala byl vrcholem místní investiční výstavby projekt autobusové zastávky (do větších akcí se bývalý starosta nepouštěl), starosta Kokrhánek kradl jako straka a s občany se proto zřejmě bude následujících několik let moci vídat nejvýš v návštěvní době věznice. Jediným, kdo dokázal obec vést slušně a poctivě, byl po dobu několika měsíců pověřený zastupitel a – paradoxně – bývalý komunista Josef Vykutil.

Nějak nám ta demokracie nesvědčí – a nejen v Hajanech.

Aktualisováno.
Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2183/12 byl starosta Kokrhánek ve vazbě neoprávněně.

25 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 7096

Hlavní líčení se třemi nositeli transparentu Evropo povstaň! – Za společnou Evropu našich národů skončilo dnes u Městského soudu v Brně zprošťujícím rozsudkem. Přes usilovnou snahu znalce Ivo Svobody aplikovat methodu historické diskursivní analysy, v provedení synchronním i diachronním a v podobě makrohistorické i mikrohistorické, včetně všech relevantních instancí vymezování a povrchů vnoření (miluju tuhle pseudospolečenskovědní hantýrku!), soudce David Otevřel v jednání obžalovaných trestný čin neshledal.

Aktualisováno.
Prozatím mediální ztvárnění: Česká televise, Novinky, Brněnský deník.

Aktualisováno.
Zvukové záznamy: výslech znalce, závěrečné řeči, ústní odůvodnění rozsudku.

Z vystoupení znalce Svobody, jenž se tentokrát viditelně snažil protistranu ublábolit, bych ctěné obecenstvo rád upozornil na jeho tvrzení, že každý znalec je jedinečný, a proto není nic divného na tom, jestliže jeho methodu historické diskursivní analysy nikdo jiný nepoužívá.

Říci něco podobného znalec z oboru kupř. balistiky, byl by takový jedinec zřejmě soudem ihned svěřen do péče lékařů-specialistů a jeho posudek použit na podpal. Znalecké zkoumání má smysl jedině tehdy, jestliže použitá methodika je ověřená, všeobecně uznávaná a přezkoumatelná, a to do té míry, že z deseti dotázaných znalců odpoví všech deset zcela nebo do značné míry identicky: kulka prošla při výstřelu tou-a-tou hlavní, biologický materiál nalezený na oděvu poškozené je s pravděpodobností nejméně (1 – 10–8) sperma obviněného, předložená bankovka je padělaná a byla zhotovena pomocí štočku zajištěného v tom-a-tom bytě.

Je-li v oblasti společenských věd situace taková, že produkt domněle znaleckého zkoumání je výsledkem jedinečné a neopakovatelné tvůrčí činnosti znalce, jedná se nikoli o znalecký posudek, ale o umělecké dílo, jež je jako důkaz v trestním řízení nepoužitelné, už proto, že v něm se uplatňuje zásada in dubio pro reo a závisí-li znalecký závěr rozhodující měrou na výběru znalce, je taková pochybnost bez dalšího dána.

Znalec, jehož methoda je neverifikovatelná, by měl za své znalecké posudky dostávat přiměřenou, tedy nulovou odměnu.

Svou hodnotu má rovněž Svobodův výklad o rozdílu mezi obyčejnými a zástupnými symboly: trochu mi to připomnělo authentické autorské vysvětlení, jak jednoduše odečíst čas z brněnského orloje.

49 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Evropo povstaň!
Počet zobrazení: 15987

Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 29/11 v úterý Ústavní soud derogoval ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, jež umožňuje podat tzv. nenárokové dovolání v případě, že odvolací soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V takovém případě, vedle podmínky minimální výše předmětu řízení, musí dovolací soud dojít k závěru, že rozhodovaná věc má po právní stránce zásadní význam. Toto ustanovení bylo ovšem v minulosti Nejvyšším soudem interpretováno tak vagně a nepředvídatelně, že se Ústavní soud, seznav, že se dovolací soud nemíní jeho stále apelativnější judikaturou v tomto směru řídit a do své rozhodovací praxe nevnese řád, rozhodl intervenovat nejradikálnějším možným způsobem a s odloženou účinností k 1. 1. 2013 zrušil ustanovení, které přípustnost nenárokového dovolání zakládá. Hlasování bylo nejtěsnější možné: stanoviska pěti disenterů budou do nálezu doplněna později.

I když se s majoritním votem ztotožňuji, nejsem si jist, zda legislativa dokáže zadání Ústavního soudu vyhovět tak, aby se dovolání v civilních věcech stalo účinným opravným prostředkem a ne pouze hrou na náhodu.

Selekci nápadu (která je sama o sobě nezbytná) methodou certiorari Ústavní soud zákonodárci nedoporučil, a to jistě z dobrých důvodů. Na druhé straně je ale už nyní aplikována selekce nesmyslně vysoko nastaveným limitem hodnoty sporu – což nutí Ústavní soud, k jeho malé radosti, suplovat funkce Nejvyššího soudu – a přitom se vytvořila fronta civilních dovolání, která Nejvyšší soud bude současným tempem projednávat několik dalších let.

Takže úkol pro chytrou horákyni…

Aktualisováno.
Disenty byly do nálezu již doplněny; zajímavý rozbor úplného nálezu uveřejnil na Jiném právu Zdeněk Kühn. Dlužno podotknout, že tentokrát s ním z větší části nesouhlasím, tak jako nesouhlasím s názorem Guye Peterse.

Za klíčové pokládám, že oba pánové vycházejí z modelu funkční, relativně kvalitní justice, kde shoda prvních dvou stupňů soudní soustavy znamená záruku relativně vysoké pravděpodobnosti správnosti rozsudku. Cokoli je neúspěšné straně poskytováno nad její rámec, je nadstandard a příležitost, aby dovolací soud zvrátil dosavadní ustálenou rozhodovací praxi.

Realita je ovšem jiná, odvolací instance je v České republice svou kvalitou jen mírně nad instancí nalézací, a shoda těchto dvou je tudíž velmi často pouhou výslednicí justiční náhody. Povolit Nejvyššímu soudu u nenárokových dovolání certiorari tak, jako je fakticky umožňováno Ústavnímu soudu, by znamenalo odepření ochrany před šílenými potvrzujícími rozsudky a její garanci toliko u rozsudků měnících (a zrušujících), přestože společenská potřeba ochrany před oběma je zcela srovnatelná (a navíc by bylo de lege ferenda potřebné bránit na úrovni Nejvyššího soudu i zvůli v rozsudcích podlimitních a chybných toliko v otázce nákladů, protože tam je zátěž systematicky náležející NS přesouvána na bedra ÚS; skutečně není v pořádku, jestliže Ústavní soud týden co týden řeší elementární pochybení obecných soudů při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení!).

Ergo, dokud bude druhá instance tak miserná jako je nyní, může Nejvyšší soud zapomenout na to, že by se stal elitním judikatorním místem po vzoru U.S. Supreme Court, tak jako na to úspěšně zapomněl Nejvyšší správní soud, jenž bez certiorari žije od počátku své existence a vzhledem k podílu kasačních rozhodnutí v jeho judikatuře by asi nikoho nenapadlo vážně požadovat, aby bylo tomuto soudu právo diskreční selekce nápadu přiznáno.

1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3071

Nedomnívám se, že by tento blog četli i takoví naivkové, kteří skutečně čekali, že předseda Krajského soudu v Brně odvolá Ivo Svobodu za jeho nehorázný výrok z funkce znalce. Ovšem že bude mít Jaromír Pořízek drzost napsat, že výrok znalce byl oprávněným výkonem svobody projevu, to mi naprosto vyrazilo dech.

Že ten samý znalec (fakticky) posílá lidi do vězení za to, že si na demonstraci své strany oblečou nevhodné tričko, napíšou na transparent Evropo povstaň! nebo promluví o národním socialismu, to je v pořádku, tam žádná svoboda slova neplatí; ale když se jako hulvát chová on sám, hned je situace jiná a Listina základních práv a svobod, coby Šípková Růženka políbená princem, jako zázrakem ožívá a znalcovým – jak to napsat slušně? – nevymáchaným ústům začne poskytovat neprolomitelnou ochranu.

O ceně Osel měsíce za měsíc únor je tedy rozhodnuto: blahopřejeme, uši budou slušet!

50 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 10989

Je báječné žít v zemi, kde je úcta k lidskému životu a zdraví tak samozřejmá jako v České republice. Posuďte sami: podle zprávy ČTK musí českobudějovická nemocnice zaplatit matce dítěte, které sestra upustila na zem, relutární satisfakci ve výši 100 000 Kč. Dítě bohužel přežilo a utrpělo pouze frakturu temenní kosti; škoda, jinak by matka měla nárok až na 240 tisíc [nežertuji, viz § 444 odst. 3 písm. c) ObčZ]!

10 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2545