Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Nový občanský zákoník, monumentální dílo, zcela jistě nejrozsáhlejší legislativní projekt od r. 1989, podepsal dnes president republiky. Občanské právo hmotné v této zemi se tak vrací, po desetiletích útrap, strázně a peripetií, zhruba tam, odkud bylo v r. 1950 vytrženo, tedy zpět do kontextu tradiční evropské civilistiky. Nyní zbývá už jen změnit občanský soudní řád a vyměnit zhruba tisícovku civilních soudců; bez toho, obávám se, bude mít změna kodexu jen mizivý praktický dopad, nebude-li vůbec spíše kontraproduktivní.

26 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 7370

Zřejmě nejskandálnější a nejdiskutabilnější milost, která byla českými presidenty kdy udělena, obdržela v minulých dnech Anna Benešová, managerka Metropolitní university Praha (MUP). Zásluhou Lidových novin máme k disposici rozsudek Městského soudu v Praze, jenž nám celkem plasticky představuje poměry na této soukromé vysoké škole: jako všude v české společnosti, korupce tam byla normou, ničím, nad čím by bylo třeba se zvlášť pozastavit.

Prominentní studenty nedobrovolně dotoval studentský plebs a sponsoři, při jednání s partnery z veřejné správy byla běžná obálková methoda motivace, členové statutárních orgánů university dostávali úplatky ve formě fiktivních cestovních náhrad, a sama paní ředitelka si tu a tam vypomohla malou domů, když si nechala na účet zaměstnavatele provést doma stavební práce nebo opravit nábytek. Prostě – normální poměry v České republice 22 let po Listopadu.

Samozřejmě, že Benešová nebyla jediným viníkem toho, jaké poměry na MUP panovaly, ale už z pouhého výčtu prominentních studentů je jasné, že takové politické krytí, aby mohli být před soud postaveni všichni pachatelé, orgány činné v trestním řízení neměly: není pochyb o tom, že korupce byla provozována minimálně s tichým vědomím, ještě spíš ale se souhlasem špiček pražské ODS: ono se může hodit takové studium zdarma pro nepříliš bystrého synka nebo dcerku, kteří by na veřejné vysoké škole neuspěli nebo se studiem museli příliš namáhat; MUP jim mohla poskytnout úplný vzdělávací servis plzeňského typu, a patrně i za plzeňských podmínek. Stačí se podívat na seznam vyučujících, včetně externistů, a musí nám být jasné, jaký personální substrát na universitě působí.

Klausova milost posunula affairu na MUP na novou úroveň. Skandální je zejména jeho arogantní vyjádření, které – vzhledem k okolnostem milosti – upomíná staré české pořekadlo o drzém čele a poplužním dvoru. Nedomnívám se, že je oprávněné spojovat milost s kontakty mezi Benešovou a Klausovou ženou – ty mohly být nahodilé – ale abych uvěřil, že důvodem pro agraciaci korupčního trestného činu bylo zcela mimořádné množství dopisů, které se za udělení milosti přimlouvaly, jak president patheticky píše, musel bych být stižen trvalou ztrátou příčetnosti.

Věřím, že přímluvy byly, a dokážu si představit, že z míst, jimž je Klaus uvyklý pozorně naslouchat. Přesto je udělení milosti projevem nevídané ztráty soudnosti a způsob, jakým se Klaus nyní hájí, dovolávaje se toho, že president nemusí milost nijak odůvodňovat, je v demokratické zemi nepřijatelný a v mnoha zemích by byl důvodem k impeachmentu; ten je ovšem v českém právním řádu vymezen značně úzce a je diskutabilní, zda skutkovou podstatu velezrady president zneužitím pravomoci udělit milost naplnil (zamýšlená Bártova ústavní obžaloba týkající se paralysace Ústavního soudu nenavrhováním soudců do fase projednání nedospěla, takže nemáme k disposici ani relevantní judikaturu).

Nejpřekvapivější na milosti pro Benešovou je, že agraciace se týká trestu odnětí svobody, který byl podmíněně odložen. Tím odsouzená dostala svého druhu milost na druhou. Podobně nepřiměřené je i omilostnění trestu zákazu činnosti. Taková milost je otevřeným výsměchem ostatním odsouzeným: jaké asi mohly být ty humanitární důvody, jimiž byla podkládána? Možnost krást, podvádět a uplácet ve své funkci dál?

Osobně se nedomnívám, že Václav Klaus za tuto milost inkasoval úplatek, jak převládající veřejné mínění usoudilo, to však nemění nic na tom, že vznikl silný precedens, proč by měl být institut milosti novelisován buď tak, jak je tomu např. v Německu, tzn. zavedením povinné kontrasignace, anebo aby byla milost zrušena a nahrazena rozšířením možností soudního uvážení např. v případě podmíněného propuštění před uplynutím poloviny, resp. dvou třetin, uloženého trestu.

Samotná myšlenka, že by bylo dobře, aby trestní rozsudek mohl přezkoumat i někdo, kdo není profesionálním soudcem a kdo bude citlivější k otázce zjevné nespravedlnosti nebo přílišné tvrdosti formálně správně stanoveného trestu, je jistě rozumná, a milost může mít své místo i v době, kdy pozbyla původního smyslu; bohužel, ukazuje se, že v této zemi demokratické instituty nefungují a společnost zůstává ve své podstatě a vnitřním fungování primitivní semiorientální despocií, na kterou byla jen narychlo přimontována pseudo-demokratická fasáda.

Škoda: Česká republika, zdá se, prohrála další důležitou bitvu.

14 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5685

Trestní stíhání recidivistky Michaely Dupové za závadové tetování bylo zastaveno.

14 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 6905

Druhým kolem pokračuje v úterý u Obvodního soudu pro Prahu 2 spor o náhradu ve výši 35 mil. korun za justiční omyl, v jehož důsledku strávil Jan Šafránek rok ve vězení a dalších 15 let žil s cejchem sexuálního násilníka. Soudkyně Markéta Jirásková (která jen jakýmsi zázrakem dosud nebyla dekorována Oslem měsíce, disponována k takovému ocenění jednoznačně je) odmítla o největší části nároku rozhodnout s tím, že musí být projednána v režimu žaloby o ochranu osobnosti, tedy za mnoho let a po zaplacení vysokého soudního poplatku – a to přesto, že Ústavní soud se k této otázce jasně vyslovil a v nálezu sp. zn. II. ÚS 1191/08 tento postup obecným soudům jednoznačně zakázal.

Podrobnosti o jednání jsou uvedeny v tiskové zprávě.

Aktualisováno.
Soud přiznal za každý den vazby a výkonu trestu navíc 1 000 Kč, avšak valorisaci odmítl, a stejně tak odmítl žalobci přiznat náklady řízení: na to odůvodnění rozsudku se tedy opravdu těším!

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Vysočiny
Počet zobrazení: 2084

Můj dávný výrok, že číst o jednání soudu z pera českého novináře je zhruba totéž, jako dát si vyprávět Hamleta šestiletým dítětem, nalezl opět naplnění v případu olomouckého vandala. Nejpodstatnější informace proto k disposici nemáme, a nebude tudíž snadné něco smysluplného k affaiře napsat.

Především nevíme, zda obviněný přimaloval tykadla i samotnému Ivanu Íčkovi Langerovi. Pokud ano, nelze o podjatosti jeho ženy pochybovat a to, že se odmítla vyloučit, by bylo na místě hodnotit jako kárné provinění. Naopak pokud tomu tak nebylo, podjatost dovodit nelze: ta vzniká zvláštním vztahem ke straně řízení, v daném případě poškozenému. Příkladmo, byla-li by soudkyně Langerová členkou některé z poškozených stran, musela by se vyloučit, tak jako by se musel vyloučit např. soudce-člen mysliveckého sdružení, jestliže by šlo o spor, v němž by toto sdružení bylo žalováno.

Je-li Langerová pouze manželkou člena, byť prominentního, vztah ke straně řízení je nepřímý a vyloučení záviselo víceméně na její úvaze, zda svou podjatost připustí čili nic.

Dále není jasné, proč byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací, jestliže ten deklaroval, minimálně implicite, neochotu takový trest vykonat. To je porušením čl. 4 odst. 2 Úmluvy a nepřímo též § 64 TrZ/2009. Nebyl-li obviněný s trestem srozuměn a neakceptoval-li jej, bylo na místě uložit mu trest odnětí svobody s přiměřeným podmíněným odkladem. Ten by se nyní mohl vykonat pouze v případě, že by odsouzený ve zkušební době nevedl řádný život, nikoli automaticky v důsledku jeho nespolupráce s orgány činnými v trestním řízení.

Spornou otázkou zůstává, zda bylo vůbec na místě posoudit žalované jednání jako trestný čin. Na jedné straně ani celková nálada ve společnosti neomlouvá svémocné poškození cizí věci, na druhé jde o výkon svobody projevu, třebaže zjevně excesivní a neaprobovatelný. Hranice mezi přestupkem a trestným činem je zde nezřetelná, a je velmi neblahé, pokud její překročení posuzovala soudkyně, o jejíž nepodjatosti lze mít určité pochybnosti. I proto by bylo bývalo lepší, kdyby se Langerová vyloučila a přenechala případ někomu, u něhož takové pochybnosti vznikat nemohou.

Jak velmi případně pravil ctihodný anglický soudce Gordon Hewart: Not only must Justice be done; it must also be seen to be done. Bohužel, nejsme v Anglii a české soudcovstvo připomíná daleko spíš než elitu národa spolek vzájemně se podporujících morálních invalidů.

28 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 9920