Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Služební babetu pana Šafránka čtenáři mého blogu už znají: to je ta, na které – dle mínění Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou – delikvent přijel na místo činu, tam poškozenou neznásilnil, a odebral se zpět na své pracoviště, čímž spáchal trestný čin neoprávněného užívání cizí věci a způsobil svému zaměstnavateli škodu přibližně 20 Kčs.

Podle stejné logiky postupovala i soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Markéta Jirásková ve svém únorovém rozsudku. V něm J. Šafránkovi nepřiznala nárok na náhradu ušlého výdělku mimo jiné proto, že v době vzetí do vazby nikde nepracoval, neboť jeho pracovní poměr byl krátce předtím zrušen pro hrubé porušení pracovní kázně. Jak se to stalo? No přece tak, že inkriminovaného dne vzal Šafránek bez dovolení služební babetu, dojel na ní na místo činu, tam nikoho neznásilnil a vrátil se zpátky na své pracoviště!

Ano, jak obvykle říkám, kdyby hloupost nadnášela, museli by mít na nejednom soudu na stropech instalovány záchytné sítě, nebo mít soudce připoutány k podlaze řetězem…

Soudkyni Jiráskové k ceně Osel měsíce, kterou si tímto bravurním intelektuálním výkonem vysloužila, srdečně blahopřejeme. Cena je spojena s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů; ty si laureátka může vyzvednout na adrese tohoto blogu.

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Vysočiny
Počet zobrazení: 3154

Soudní znalec Ivo Svoboda je člověk inteligentní a zároveň neobyčejně vzdělaný: o tom nemůže pojmout rozumných pochybností nikdo, kdo jej někdy slyšel promluvit či se začetl do jeho znaleckého posudku.

Chtěje se duchovně osvěžit pramínkem živé vody ze znalcovy starší tvorby, požádal jsem Západočeskou universitu v Plzni, aby mi poskytla informace ohledně okolností jeho studia a závěrečných prací, jež tam gigant českého znalectví za sebou zanechal.

Překvapivě jsem však zatím nedostal žádnou odpověď. Nerozumím tomu – že by snad bylo se Svobodovým působením na plzeňských právech něco v nepořádku, nebo snad, ó hrůzo hrůz, absolvoval I. Svoboda některý z programů formou typického plzeňského rychlokursu? Jistě ne: takové podezření by mohlo pojmout pouze nějaké, řečeno kultivovaným jazykem znalce Svobody, stupidní deprivované hovado!
19 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 6244

Nemohli bychom si vybrat lépe: monstrproces s patnácti členkami hnutí Resistance Women Unity se odehraje v Děčíně, městě obklopeném nádhernou přírodou Českosaského Švýcarska. S obviněnými již plánujeme společné výlety na blízké kopce, kde budeme moci, shlížejíce do labského údolí, společně rozjímat, proč je tak krásná země osídlena takovými idioty, jakými jsou strůjci tohoto politického procesu.

Další dobrou zprávou je, že na OSZ v Děčíně svěřili dozor zkušenému kádru, bývalému členu KSČ Lubomíru Dolanovi. Ten má s bojem proti vnitřnímu nepříteli nepochybně zkušenosti už z minulého režimu a je zárukou, že nesmlouvavé ruce spravedlnosti neunikne ani jedna nekonformní občanka. Zatím rozeslal usnesení, jimiž zamítl stížnosti proti zahájení trestního stíhání (příklad): jak zřejmo, odůvodnění je precisní a zcela vyčerpávající – zevrubně argumentačně nepojednán a nevypořádán nezůstal jediný stížní bod!
23 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Čarodějnický proces
Počet zobrazení: 4485

Případ pražskou městskou policií brutálně zbitého pana Ž. se zdá nakonec, po téměř deseti letech od události, spět k příznivému konci: Městský soud v Praze mu dnes soudkyní Dagmar Stamidisovou přiznal relutární satisfakci ve výši 750 000 Kč, což už podstatně lépe odpovídá závažnosti způsobené nemajetkové újmy než původně přiznaných 50 tisíc korun.

O dalším vývoji případu budeme informovat.

3 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběhy pana Ž.
Počet zobrazení: 4165

Asi před deseti lety jsem, u vědomí theorie i tehdejší praxe, konstatoval, že by bylo načase zřídit na právnických fakultách kathedry doručování (mezitím by se tam mohla zřídit oddělení datových schránek, jež vynesly tuto extremně komplexní problematiku na vpravdě novou úroveň). Podobně nyní soudím, že by bylo záhodno vytvořit na akademických pracovištích výzkumná oddělení, která by se systematicky věnovala excesivním studiím. Co je exces, jenž, jak známo, vyviňuje zaměstnavatele, případně stát, a činí odpovědným zaměstnance, resp. pochybivšího veřejného činitele, se totiž postupně stává otázkou, před jejíž složitostí bledne i velká Fermatova věta.

Vezměme takového primitiva. Označil-li tímto výrazem kdysi na 1. máje Miroslav Grebeníček aktivistu Jana Šinágla, jednalo se o exces, takže odpovídal osobně on a nikoli jeho strana. Ve fysickou osobu se o pár let později transformovala i tehdejší NSZ Vesecká, když v televisi pronesla břitké hodnocení a margo publicistiky Petra Uhla (kausu jsme komentovali zde). A stejně tak heparinový vrah: i on vraždil sice v bílém pláští, ale excesivně a proto nemocnice za jeho skutek nenese odpovědnost.

Jenže na scenu vstupuje myslivec Z. H., jenž nedaleko Mohelnice zastřelil volně pobíhajícího vlčáka. Volně pobíhajícího psa podle platného práva myslivec zastřelit za určitých okolností smí; zda by zákonem neměl být spíše povolen odstřel volně pobíhajících myslivců, nyní, prosím, ponechme stranou. Tedy psy střílet lze. Ovšem existuje zákonná výjimka, která zakazuje odstřel psů ovčáckých a loveckých plemen, psů slepeckých, zdravotnických, záchranářských a služebních (jak se takový pes pozná, zákonodárce nevyjevil, to velkoryse přenechal aplikační praxi; ale ani to zde nyní neřešíme).

Když tedy Z. H. zastřelil drahého psa ušlechtilého ovčáckého plemene, vznikla otázka, kdo za jeho skutek odpovídá. Soud prvního stupně (Okresní soud v Šumperku) dovodil, že stát, protože ke škodě došlo v souvislosti s plněním úkolů myslivecké stráže. Odlišně judikoval krajský soud, který v zastřelení vlčáka shledal exces. A Nejvyšší soud konečně rozhodl, že se o exces nejedná, a odpovědný je stát. Nebohý majitel znehodnocené věci (rozuměj mrtvého psa) se tak-tak vyhnul nutnosti zaplatit náklady řízení.

Věcně sice s právním názorem Nejvyššího soudu souhlasím, avšak nemohu nepoznamenat, že v podobných případech je zcela nezbytné přizvat si kvalifikovaného specialistu-excesologa. Ten, buď z kávové sedliny, nebo ze zvířecích vnitřností, vyvěští, zda se v daném případě jednalo o exces čili nic, a podle toho může poškozený určit pasivní věcnou legitimaci k podání své žaloby.

Ach, jaká rozkoš, chová-li se justiční systém jako generátor entropie!

33 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5303