Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Soudní znalec Ivo Svoboda je člověk inteligentní a zároveň neobyčejně vzdělaný: o tom nemůže pojmout rozumných pochybností nikdo, kdo jej někdy slyšel promluvit či se začetl do jeho znaleckého posudku.

Chtěje se duchovně osvěžit pramínkem živé vody ze znalcovy starší tvorby, požádal jsem Západočeskou universitu v Plzni, aby mi poskytla informace ohledně okolností jeho studia a závěrečných prací, jež tam gigant českého znalectví za sebou zanechal.

Překvapivě jsem však zatím nedostal žádnou odpověď. Nerozumím tomu – že by snad bylo se Svobodovým působením na plzeňských právech něco v nepořádku, nebo snad, ó hrůzo hrůz, absolvoval I. Svoboda některý z programů formou typického plzeňského rychlokursu? Jistě ne: takové podezření by mohlo pojmout pouze nějaké, řečeno kultivovaným jazykem znalce Svobody, stupidní deprivované hovado!
19 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 5813

Nemohli bychom si vybrat lépe: monstrproces s patnácti členkami hnutí Resistance Women Unity se odehraje v Děčíně, městě obklopeném nádhernou přírodou Českosaského Švýcarska. S obviněnými již plánujeme společné výlety na blízké kopce, kde budeme moci, shlížejíce do labského údolí, společně rozjímat, proč je tak krásná země osídlena takovými idioty, jakými jsou strůjci tohoto politického procesu.

Další dobrou zprávou je, že na OSZ v Děčíně svěřili dozor zkušenému kádru, bývalému členu KSČ Lubomíru Dolanovi. Ten má s bojem proti vnitřnímu nepříteli nepochybně zkušenosti už z minulého režimu a je zárukou, že nesmlouvavé ruce spravedlnosti neunikne ani jedna nekonformní občanka. Zatím rozeslal usnesení, jimiž zamítl stížnosti proti zahájení trestního stíhání (příklad): jak zřejmo, odůvodnění je precisní a zcela vyčerpávající – zevrubně argumentačně nepojednán a nevypořádán nezůstal jediný stížní bod!
23 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Čarodějnický proces
Počet zobrazení: 4240

Případ pražskou městskou policií brutálně zbitého pana Ž. se zdá nakonec, po téměř deseti letech od události, spět k příznivému konci: Městský soud v Praze mu dnes soudkyní Dagmar Stamidisovou přiznal relutární satisfakci ve výši 750 000 Kč, což už podstatně lépe odpovídá závažnosti způsobené nemajetkové újmy než původně přiznaných 50 tisíc korun.

O dalším vývoji případu budeme informovat.

3 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběhy pana Ž.
Počet zobrazení: 3784

Asi před deseti lety jsem, u vědomí theorie i tehdejší praxe, konstatoval, že by bylo načase zřídit na právnických fakultách kathedry doručování (mezitím by se tam mohla zřídit oddělení datových schránek, jež vynesly tuto extremně komplexní problematiku na vpravdě novou úroveň). Podobně nyní soudím, že by bylo záhodno vytvořit na akademických pracovištích výzkumná oddělení, která by se systematicky věnovala excesivním studiím. Co je exces, jenž, jak známo, vyviňuje zaměstnavatele, případně stát, a činí odpovědným zaměstnance, resp. pochybivšího veřejného činitele, se totiž postupně stává otázkou, před jejíž složitostí bledne i velká Fermatova věta.

Vezměme takového primitiva. Označil-li tímto výrazem kdysi na 1. máje Miroslav Grebeníček aktivistu Jana Šinágla, jednalo se o exces, takže odpovídal osobně on a nikoli jeho strana. Ve fysickou osobu se o pár let později transformovala i tehdejší NSZ Vesecká, když v televisi pronesla břitké hodnocení a margo publicistiky Petra Uhla (kausu jsme komentovali zde). A stejně tak heparinový vrah: i on vraždil sice v bílém pláští, ale excesivně a proto nemocnice za jeho skutek nenese odpovědnost.

Jenže na scenu vstupuje myslivec Z. H., jenž nedaleko Mohelnice zastřelil volně pobíhajícího vlčáka. Volně pobíhajícího psa podle platného práva myslivec zastřelit za určitých okolností smí; zda by zákonem neměl být spíše povolen odstřel volně pobíhajících myslivců, nyní, prosím, ponechme stranou. Tedy psy střílet lze. Ovšem existuje zákonná výjimka, která zakazuje odstřel psů ovčáckých a loveckých plemen, psů slepeckých, zdravotnických, záchranářských a služebních (jak se takový pes pozná, zákonodárce nevyjevil, to velkoryse přenechal aplikační praxi; ale ani to zde nyní neřešíme).

Když tedy Z. H. zastřelil drahého psa ušlechtilého ovčáckého plemene, vznikla otázka, kdo za jeho skutek odpovídá. Soud prvního stupně (Okresní soud v Šumperku) dovodil, že stát, protože ke škodě došlo v souvislosti s plněním úkolů myslivecké stráže. Odlišně judikoval krajský soud, který v zastřelení vlčáka shledal exces. A Nejvyšší soud konečně rozhodl, že se o exces nejedná, a odpovědný je stát. Nebohý majitel znehodnocené věci (rozuměj mrtvého psa) se tak-tak vyhnul nutnosti zaplatit náklady řízení.

Věcně sice s právním názorem Nejvyššího soudu souhlasím, avšak nemohu nepoznamenat, že v podobných případech je zcela nezbytné přizvat si kvalifikovaného specialistu-excesologa. Ten, buď z kávové sedliny, nebo ze zvířecích vnitřností, vyvěští, zda se v daném případě jednalo o exces čili nic, a podle toho může poškozený určit pasivní věcnou legitimaci k podání své žaloby.

Ach, jaká rozkoš, chová-li se justiční systém jako generátor entropie!

33 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4985

Kdo si vzpomene na výstavku předmětů domněle zabavených u obžalovaných v procesu s protistátním spikleneckým centrem, skupinou Dr. Milady Horákové, v jednací síni Lidového soudu v Praze, kde bylo všechno možné od samopalů po vlajky SS, musel dnes u Obvodního soudu pro Prahu 1 zažít déjà vu. Čtyři velké papírové pytle měly skrývat, jak se dovtípil horlivě prorežimní novinář z Práva, hory kompromitujících materiálů, které by státní zástupkyně mohla během líčení vytahovat jako králíky z klobouku a mávat jimi senátu před očima, jaké že strašlivosti souzení extremisté přechovávali u sebe doma.

Nicméně masivní přítomnost medií měla na soud i na státní zástupkyni Zdeňku Galkovou kultivující a utišující účinek, a vše proběhlo v tonu podstatně mírnějším, než při předchozím kole samolepkového procesu. Soudkyně Dana Šindelářová působila dojmem, že by se nejraději viděla někde na druhé straně zeměkoule, příkladmo na pláží v Rio de Janeiru, a ne před televisními kamerami v nejexponovanějším politickém procesu roku. Což se, vzhledem k okolnostem, není co divit. Jak je u českých soudců zvykem, oděna byla výstředně: na krku měla cosi připomínající armovanou sprchovou hadici (někteří tvrdí, že prý šlo o šperk ve tvaru hada, což by sice bylo symbolické, ale tolik sebereflexe bych od české justice nečekal; v každém případě předmět působil dojmem, že byl pořízen na právě probíhající Matějské pouti). Leč zpět k procesu.

Šindelářová nejprve rozhodla o své nepodjatosti (nepotěším ji, nezákonně, protože podle § 31 odst. 1 TrŘ o jejím vyloučení rozhoduje celý senát, hlasováním) a poté nechala zopakovat výslechy obžalovaných. Ti se víceméně přidrželi dosavadních výpovědí, s výjimkou napraveného Richarda Langa, jenž si své předchozí doznání patrně ani nepřečetl a doznal se znovu, ovšem jinak než minule.

Pak přišel překvapivý vrchol hlavního líčení. Na žádost obhajoby Šindelářová přečetla protokol z ohledání místa činu, vylepování samolepek, což byl od obhajoby tak trochu naschvál, ale překvapivě účinný. Třicetiminutová četba, obsahující detailní popis toho, na které dopravní značce nebo plechové schránce na psí exkrementy byla závadová samolepka identifikována, poskytlo všem přítomným dostatek času na reflexi, jaký druh zločinu se tu vlastně soudí a jak je plýtváno prostředky státního rozpočtu.

Pokračování taškařice bychom se mohli dočkat už 2. dubna (na kdy je plánován výslech jedinečného soudního znalce Ivo Svobody), případně, pokud by se soudu do té doby nevrátil spis, 23. května. Rozsudek by mohl padnout ještě do poloviny roku.

Aktualisováno.
Značně tendenční a nepřesná reportáž České televise. Jako odbornice na extremismus v ní vystoupila Klára Kalibová, dáma, u níž se fanatismus snoubí s hloupostí a nevzdělaností v kombinaci tak unikátní, že výsledek je použitelný jako ingredience do libovolného mediálního kitsche.

(Fotografie: Jan Šinágl)

26 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 6877