Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Tak mě definitivně omrzelo počítání lhůt na prstech, eventuálně myší na kalendáři v Gnome Shellu, a napsal jsem si na to webovou aplikaci v Djangu.

Původně jsem ji mínil učinit relativně obecnou, použitelnou i pro velmi staré lhůty, ale pak jsem zjistil, že je příliš pracné dopočítávat všechny pracovní soboty – a navíc OSŘ faktum volných sobot reflektoval až v 80. letech, a to ještě principiálně vadně (lhůta končící v pracovní sobotu skončila až následující pracovní den, avšak lhůta, která by skončila v pátek před pracovní sobotou, jenž byl státním svátkem, skončila v pracovní sobotu). Proto jsem s lítostí omezil platnost aplikace na období od 1. 1. 1991.

Přesto jsem se při své rešerši dozvěděl ze svátkového práva několik zajímavých věcí, např. že před (definitivním) převzetím moci komunisty v r. 1948 existovalo osm pevných a tři pohyblivé státní a církevní svátky spojené s volným dnem. Komunisté jejich počet nejprve zredukovali na sedm (šest pevných a jeden pohyblivý) a během normalisace další (28. říjen) zrušili. Relativně štědří jsou postkomunisté: ti se postupně propracovali k dnešnímu stavu dvanácti pevných a jednoho pohyblivého svátku. K prvorepublikovému stavu, kdy existovalo sedmnáct volných svátečních dnů, nám ale přesto kus cesty zbývá.

20 komentářů
Kategorie: Právnické výpočty
Počet zobrazení: 4363

A opět něco pro příznivce nízkorozpočtové telenovely z vesnického prostředí U nás v Popleteném Újezdu! Dnes byl doručen rozsudek Městského soudu v Praze, o němž jsme psali v březnu, a zároveň se změnil přístup pletenoújezdského starosty Kolbeka k nekonformnímu občanu Martinu Kalendovi.

Na poslední zasedání zastupitelstva již policie na pomoc nepřijela, a tak, aby zabránil přítomným občanům pokládat nepříjemné otázky, starosta rozhodl, že na zasedání nemá právo vystoupit kromě zastupitelů nikdo jiný. Že je takové právo občanu obce staršímu 18 let garantováno ustanovením § 16 odst. 2 písm. c) ObecZ expressis verbis garantováno, nemá asi v této svérázné obci význam zdůrazňovat.

Zasedání nyní probíhá tak, že se nejprve hlasuje o usnesení, a to nikoli po jednotlivých bodech, nýbrž en bloc, aniž by starosta dal komunikoli z občanů obce právo vystoupit, a poté, co se jednomyslně odhlasuje, starosta prohlásí zasedání za ukončené a následuje neformální beseda s občany, která není zasedáním zastupitelstva a proto si ji – přirozeně – nikdo nesmí nahrávat. Jak důvtipné!

10 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 4290

Vinni, všichni do jednoho vinni, rozhodl teplický magistrát svou pracovnicí Ing. Pernerovou v kause procesí Řádu ozubeného kola, o níž průběžně referujeme.

V rozhodnutí touto výtečnou ženou vypracovaném se dozvíme, že problém není ani tak v projednávaném skutku, ale v osobách, které se ho dopustily. Jelikož jsou to osoby závadové neboli extremisté, nemají stejná práva jako, řekněme, muslimské ženy, a na jejich skutek je třeba pohlížet jako na delikt, protože i když tentokrát pod pláštíkem anonymity nic neprovedly, příště by mohly.

Jak v podobných případech říkávám, tohle nelze komentovat bez otevřené urážky inteligence houpacích koní…

Aktualisováno.
Odvolání. Při jeho sepisování jsem, nikoli s láskou, vzpomínal na Vojtěcha Šimíčka: všechny ty nesmyslné záležitosti, které nyní řešíme, od procesí Řádu po prostředky trestního práva vedené PR kampaně policie a státních zastupitelství v boji proti extremistům, způsobil svým rozhodnutím rozpustit Dělnickou stranu on a jeho senát. A stačilo málo: trochu představivosti.

Formulace Ing. Pernerové jsou jen vzdálenou – a arci notně pokleslou – reflexí toho, jakým způsobem odůvodnili Šimíček s Passerem svůj rozpouštěcí rozsudek. Ale o tom podrobněji někdy jindy.
8 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Řád ozubeného kola
Počet zobrazení: 5621

O sporu Vladimíra Hučína s bývalým ministrem vnitra Tomášem Hradílkem (aka kausa gauner a psychologický terorista) jsme na tomto blogu informovali pravidelně, naposledy jsme psali o potvrzujícím rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.

Na dovolání proti němu jsem už neparticipoval, Hučín ke mně ztratil důvěru: po neúspěchu ve dvou stupních a naprosto šílených rozsudcích není, upřímně řečeno, příliš divu, a nezazlívám mu to. Nyní, téměř po dvou letech, přišlo první rozumné rozhodnutí, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2455/2010.

V něm Nejvyšší soud judikoval, že odvolací soud za rozhodující považoval skutečnost, že v článku není žalobce označen za pachatele bombových útoků, nýbrž žalovaný interpretuje vývoj svého vnitřního přesvědčení. S ohledem na podaný výklad však je dovolací soud přesvědčen, že takovýto závěr není v souzené věci dostatečný, resp. plně adekvátní. I pokud odvolací soud odkazuje na to, že podle jeho mínění žalovaný tlumočí vývoj svého vnitřního přesvědčení (které je ve vztahu k žalobci v zásadě výrazně vyhrocené), neposkytuje možnost podřadit prezentované soudy pod množinu konkrétně existujících objektivních skutečností, které by takovéto značně znevažující kritické a veřejně prezentované náhledy na žalobce ospravedlňovaly. Je totiž nepochybné, že vnitřní přesvědčení jedince je především jeho privátní záležitostí, a je-li natolik negativně hodnotící, resp. ve svých důsledcích znevažující ve vztahu k jiné fyzické osobě, pak jeho publikace může být odůvodněna jen ve společensky aprobovaných případech při současné danosti odpovídajících objektivně existujících skutkových podkladů úvahy, resp. smýšlení o druhé osobě.

Podobně byla jako nepřípustně difamující reprobována označení gauner a psychologický terorista, která odvolací soud shledal pouhým legitimním vyjádřením názoru.

8 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3947

Na pondělí nařízené odročené hlavní líčení ve věci Vondrák-Dupová bylo odročeno na 23. května, opět v 9.00 hod., do jednací síně Obvodního soudu pro Prahu 1 č. 126. Z téhož důvodu musel plánované kabaretní vystoupení, s nímž objíždí soudy po celé zemi, zrušit i stupidními deprivovanými hovady a jinými primitivy stále více sužovaný soudní znalec Ivo Svoboda. Jako náhradní program musí tedy zábavychtivým Pražanům postačit některé z představení Divadla Komedie, případně Matějské pouti.

Aktualisováno.
Jako malou kompensaci performerovi i publiku zveřejňujeme nejnovější znalcovo dílo, ve kterém methodou historické diskursivní analysy dospěl k závěru o závadovosti loga DS, DSSS i ozubeného kola jako takového, je-li ho užito kontextuálním extremistou. Jak znalcem nalezenou mřížku specifikace transformovat na mříž cely, je už na orgánech činných v trestním řízení.
5 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 4287