Další těžký den bojující demokracie aneb Červená karta pro znalce Svobodu

Po říjnové návštěvě politického procesu s Lucií Šlégrovou jsem si, upřímně řečeno, od mosteckého okresního soudu příliš dobrého nesliboval. Překvapen jsem však byl příjemně. Ne snad, že by se konal kontradiktorní proces, to je stále law in books a v praxi je úspěchem, dosáhne-li soudce, že si státní zástupce při hlavním líčení nečte noviny, příp. nespí, ale dosavadní průběh projednávání těžkého ideozločinu tří obžalovaných je celkem povzbudivý.

Ve svých výpovědích delikventi, kteří byli postaveni před soud pro přečin podpory a propagace podle § 403 odst. 1 TrZ/2009, shodně vypověděli, že prapor s logem Dělnické strany drželi v přesvědčení, že platí Šimíčkova slova.

Poté byli vyslechnuti dva policisté, mostečtí protiextremističtí specialisté Louženský a Lohse, svými klienty v parodických textech přezdívaní Louža a Plouža. Soudce Pavel Plch se zajímal mimo jiné o to, proč nezasáhli, jakmile podle svého názoru závadový prapor spatřili, a dovolili, aby tento byl veřejně presentován na dvou po sobě následujících shromážděních, a také proč právě tento symbol byl podle jejich názoru nedovolený, zatímco zcela obdobné, v jediném písmenu se odlišující logo Dělnické mládeže nikoli.

Výslech to byl, minimálně v porovnání s tím, jakého zacházení se policistům u českých soudů běžně dostává, značně ostrý a peprný, jak lze posoudit i z authentických zvukových záznamů (Petr Lohse, Lukáš Louženský); jejich poslech rozhodně doporučuji.

Poté se soudce zabýval námitkou podjatosti vůči znalci Ivo Svobodovi, kterou, ač byla soudu doručena již o weekendu, mu charakteristicky pečlivá mostecká soudní kancelář předala až těsně před jednáním. V části týkající se urážlivého výroku znalce soudce předběžně posoudil námitku jako důvodnou, s tím, že soud bude nyní ověřovat authenticitu výroku. Hlavní líčení bylo proto odročeno na 11. dubna.

Jak píši v titulku, těžký den pro bojující demokracii, a ještě těžší pro Ivo Svobodu, který, pokud si bude chtít uchovat svůj životní standard a pohádkové honoráře za svoje copy&paste-ové pseudovědecké výtvory, bude nyní muset zalhat a svůj výrok veřejně popřít. Tedy ne, že bych mu situaci, v níž se vlastní vinou ocitl, zlomyslně nepřál…

Sledujte tento kanál, bojující demokracie není sice ještě poražena, ale s takovým odporem jako dnes v Mostě se dlouho nesetkala!

Aktualisováno.
Znalec Svoboda se ke svému výroku ve čtvrtečních Lidových novinách (bohužel ne v elektronické versi) přihlásil, přičemž poskytl výklad, že prý užil odborného termínu sociální deprivace, který je odborné veřejnosti znám jako jedna z hlavních příčin extremismu. A dále – dodejme – pojmu hovado, který je i veřejnosti široké znám jako označení skotu, eventuálně, je-li ho užito o člověku, jako projev extremní nevychovanosti a hulvátství toho, kdo se takto vyjadřuje.

Na otázku, co když soud námitku uzná, poskytl JUDr. Svoboda tuto odpověď, již nelze necitovat in extenso:

Pokud přijmeme myšlenku, že neonacisty nemůže posuzovat někdo, kdo je nemá rád, komu jsou nesympatičtí, tak se logicky dostaneme do stavu, že to může dělat jen ten, kdo je má rád. A to je přece paradox. Pokud pan soudce sezná, že je něco takového důvodem k věcné podjatosti, je to jen otázka jeho výkladu.

Kdepak že to pan znalec získal svůj doktorát obojího práva? No ovšem: v Plzni!

Pro případné laiky dodejme, že podstatou nestrannosti ve smyslu procesních předpisů je neutrální vztah ke stranám řízení: znalec, stejně jako státní zástupce nebo soudce, může odsuzovat spáchaný zločin (proto se ostatně řízení koná), nikoli ale předsudečně jeho pachatele např. proto, že je to černoch, Rom, homosexuál nebo – extremista.