Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Nestává se často, abych se mohl tak bezvýhradně ztotožnit s textem Zdeňka Jemelíka (předlistopadového mnohonásobného agenta StB a současného spolupracovníka Johna Boka ve Spolku Šalamoun), jako v případě jeho komentáře o osudu řidiče autobusů a amatérského kreslíře Romana Smetany.

Je to přesně tak, jak píše Jemelík. Ochrana svobody projevu nepřísluší vandalskému jednání, a i když lze mít rozumné pochybnosti, zda bylo nutné Smetanovo umělecké extempore řešit prostředky trestního práva, stejně jako zda se neměla soudkyně Langerová, s ohledem na postavení svého manžela, z procesu sama vyloučit, Smetana nevyužil těch procesních prostředků, které měl k disposici, a je pochybné využívat za těchto okolností – a viditelně pouze pod tlakem medií – institut stížnosti pro porušení zákona (SPZ).

SPZ je reliktem minulé doby, který měl dávno zmizet, protože je systémově pochybný a akcentuje nerovnost obviněných. Připomeňme, že stížností pro porušení zákona, na jejíž podání arci neexistuje právní nárok, může ministr spravedlnosti napadnout pravomocné rozhodnutí státního zástupce nebo soudu, s výjimkou Nejvyššího, pokud shledá jeho nezákonnost. Namítat může porušení zákona ve prospěch i v neprospěch obviněného, avšak Ústavní soud již před řadou let vyloučil, právě z důvodu nerovného přístupu k tomuto opravnému prostředku, nepříznivé trestněprávní důsledky rozhodnutí, že zákon byl porušen ve prospěch obviněného.

Už to je ale špatně: proč by měl nějaký státní orgán deklarovat, že mi jiný státní orgán předtím nadržoval, nota bene jestliže se takový závěr může promítnout např. do rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy, na kterou bych měl jinak nárok?

Pochybná je i espézetka ve prospěch obviněného. Protože trestní řád nestanoví, že by ministr byl povinen takovou SPZ podat (cf. může), je SPZ jen dalším typem milosti, jíž státní orgány mohou, ale nemusí, napravit vlastní pochybení. Rozhodnutí nepodat SPZ se neodůvodňuje a je jen na ministru, zda se rozhodne dát Nejvyššímu soudu příležitost spáchané bezpráví napravit. Náprava křivd je jistě dobrá věc, ale demokratický právní stát by se měl snažit, aby přístup ke spravedlnosti nebyl závislý na svévoli státního úředníka; je-li už selekce nápadu v určitých případech nezbytná, měla by být v rukou soudu (a certiorari).

Ve Smetanově případě nebyl k podání SPZ rozumný důvod, protože obviněný, ač mohl, v řízení nevyužíval svých procesních práv, a své uvěznění si rozhodnutím nevykonat uložený alternativní trest sám přivodil. Vzhledem k okolnostem u něj naopak vidím prostor pro presidentskou milost, která by měla přijít, pokud by byl skutečně odsouzen i za vyhýbání se trestu: v tomto případě byl Smetana sveden protagonisty sentimentalistické občanské společnosti a nebylo by spravedlivé, kdyby měl vzít jejich vinu na svá bedra.

15 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4116

Skončily prázdniny, doba právním blogům nepříznivá, a začíná nová saisona politických procesů: hned zítra, v pondělí 3. 9. 2012, můžete vyrazit k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na další kolo samolepkového procesu; další odročená hlavní líčení jsou naplánována na 3., 15. a 17. 10., stejně jako zítra vždy od 9.30 hod. v jednací síni č. 126. Pokud to půjde dobře, mohou se samolepkoví zločinci dostat do vězení – kam za těžký zločin protistátního lepení jistě patří – už počátkem příštího roku.
3 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 3561

Přehlídku způsobů, jak vzít občana poškozeného chybným jednáním orgánů veřejné moci na hůl, obohatilo ministerstvo spravedlnosti dalším trikem: cestuje-li obviněný (tj. v České republice sprostý podezřelý) k úkonu trestního řízení vlastním motorovým vozidlem, stát mu v případě, že šlo o nedůvodné stíhání, nahradí pouze cenu paliva; ostatní náklady, které jsou normálně vyčislovány částkou 3,70 Kč za kilometr cesty, si nese zproštěný obviněný sám, protože soukromé osobní automobily se podle ministerstva neopotřebovávají, není potřeba lít do nich olej a brzdovou kapalinu, vozit je na servisní prohlídky atd.

Sluší se doplnit, že v řadě případů není ministerstvo ochotno uhradit ani cenu pohonných hmot a tvrdí, že povinností sprostého podezřelého bylo použít prostředky hromadné dopravy. Michal H. proto musel prokázat, že nařídila-li policie nebo soud úkon (např.) na osmou hodinu ranní, skutečně neměl možnost se z Karlových Varů do Brna dostat jinak: běda mu, kdyby se v jízdním řádu takový spoj, startující třeba v jednu v noci, našel, to by mu ministerstvo vyplatilo pouze cenu jízdenky.
Pochvala za toto příkladné šetření rozpočtovými prostředky putuje na ministerstvo Petře Mochanové. Protože Michal H. podává na rozdíl žalobu, budou ve výsledku náklady pro daňového poplatníka cca o dalších deset tisíc vyšší.
Na diskriminační přístup v náhradách jsem upozorňoval několikrát, mimo jiné i ústavní stížností, týkající se toho, že soudy odmítají nahradit při použití osobního automobilu svědečné: účastníci řízení, obhájci a znalci právo cestovat k soudu autem mají, (sprostí) svědci nikoli. Ústavní soud však tyto námitky s argumentací typu něco mu tam napiš, moulovi odmítl (soudcem zpravodajem byl Miloslav Výborný).
19 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Evropo povstaň!
Počet zobrazení: 5053

Přiznejte se, milí čtenáři, že jste aspoň na chvíli podlehli ilusi, že soudkyně Dana Šindelářová vyloučí znalce Ivo Svobodu ze samolepkového procesu, protože i pro ni bude příliš, že tentýž znalec se nejprve osobně podílel na rozhodování, zda vyhovět přání ministra Kocába a demonstraci Svobodného odporu v Jihlavě rozpustit, a poté o celé akci sepsal přesvědčivý a nestranný znalecký posudek, ve kterém toto rozhodnutí vyhodnotil jako zcela správné a s využitím poznatků o akci, které na místě samém nasbíral, shledal zamýšlený pochod závadovým diskursem.

Myslel jsem si to i já, neboť se mi jevilo prima facie nemožným, že by soudkyně Šindelářová skutečně mohla přehlédnout, že takto vypracovaný znalecký posudek je nepřezkoumatelný (jiný znalec nebude mít stejné poznatky a logicky tak nemůže správnost Svobodovy autoptické zkušenosti vyhodnotit a posoudit) a téměř učebnicovým příkladem nedostatku nestrannosti je i to, že se znalec určitého děje sám účastní a aktivně do něj zasahuje, čímž si o něm utvoří pevný, předsudečný názor, který pak ve znaleckém posudku obhajuje.

Mýlil jsem se. Jde-li o to, dostat do vězení představitele protisystémové oposice, jdou všechny zásady fairového procesu stranou. D. Šindelářová ve svém brilantně odůvodněném opatření vysvětlila, že shora popsané drobné nedostatky ani v nejmenším nevadí a Ivo Svoboda je ten nejlepší znalec, jakého si orgány činné v trestním řízení mohly vybrat.

Návrh vyslechnout jej jako svědka ovšem zároveň zamítla, přestože už při jeho znaleckém výslechu bylo zřejmé, že z jeho výpovědi by mohly vyjít najevo mimořádně zajímavé skutečnosti svědčící ve prospěch obžalovaných: od navrhování svědků je tu přece odjakživa obžaloba, úkolem obhajoby je tiše poslouchat a pro forma se tu a tam vyslýchaných na něco nedůležitého optat!

Přiznám se, že to už se mi víc líbil proces s členkami Pussy Riot: tam se aspoň spravedlivý proces nepředstíral, nerovné postavení procesních stran bylo akcentováno umístěním obžalovaných v kleci a veškeré jejich důkazní návrhy, např. na projekci předmětného videa, zamítal soud automaticky.
10 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 4639

Nečekaný obrat nabírá případ Rathovy kauce: policie nechala zajistit finanční prostředky složené u Rathova advokáta Adama Černého, určené na její zaplacení.

Předesílám, že vazbu v Rathově případu pokládám od samého počátku za nedůvodnou a účelovou: pokračování v trestné činnosti je vyloučeno (jen naprostý blázen by dal stíhanému exhejtmanovi další úplatek), kolusnímu jednání vazba stejně nezabrání, má-li obviněný prostředky dostatečně motivovat obhájce, a útěk je nepravděpodobný – i když na druhou stranu, kdyby k němu došlo, mohlo by se po institutu uprchlého podnikatele objevit i světově unikátní a mediálně ještě vděčnější novum v podobě uprchlého poslance.

Cíl vazby byl nejspíš jen politický: dostat před volbami hlasitého a prominentního oposičního poslance do tepláků a ukázat jeho stranu v co nejnepříznivějším světle.

Rathův případ, pokud jde o peněžitou kauci nahrazující vazbu, ukazuje na dvě problematická místa české právní úpravy: za prvé není racionálně vyřešen vztah mezi kaucí a majetkem zajištěným v přípravném řízení, takže theoreticky může policie sebrat peníze na kauci osobě, která je právě přináší do pokladny soudu, za druhé se kaucí, bez ohledu na to, zda pochází z majetku obviněného nebo ji poskytla třetí osoba – říkejme jí třeba vazební ručitel –, nezajišťuje pouze součinnost obviněného s OČTŘ (a po skončení trestního řízení a případném nástupu trestu se automaticky nevrací), ale v celé řadě situací propadá (§ 73a odst. 4 TrŘ) a může být použita i k jiným účelům než jako vazební substitut (§ 73a odst. 6 a 7 TrŘ), konkrétně k zaplacení peněžitého trestu a k uspokojení nároků poškozených.

Tato deficitní úprava, směřující zřetelně in favorem vazby, staví osobu obviněnou z trestné činnosti s majetkovým prospěchem do prekerní posice, protože chce-li kauci zaplatit ze svého majetku, musí ho včas převést do bezpečí, mimo moc OČTŘ (a tím potenciálně ohrozit další osobu obviněním z podílnictví nebo jiného trestného činu), a extremně ztížená je i možnost jednat o složení kauce s vazebním ručitelem, protože u něj nepostačuje, aby obviněnému uvěřil, že neuprchne, ale musí se připravit na to, že jeho peníze budou použity k různým dalších úhradám, tedy fakticky tak, jako by je obviněnému poskytl bez omezení účelu, a s vyhlídkou na to, že splatit půjčku mu obviněný nebude mít z čeho. Těžko si představit, že by na něco takového přistoupila například banka.

Fakticky to znamená, že banky jsou ze hry a pokud v této zemi kdy vůbec vzniknou privátní a specialisovaní bail bondsmen, jejich business bude fungovat daleko spíš jako prostředek legalisace výnosů trestné činnosti, protože kauci budou moci zaplatit pouze ti zločinci, kteří mají výnosy své trestné činnosti dobře a bezpečně ukryty.

Zkrátka další institut, jehož přenesení do České republiky se nezdařilo a který se ukazuje být kontraproduktivní.
7 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 3950