Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

U Ústavního soudu mne už máloco dokáže překvapit, ale když čtvrtý senát ÚS odmítl vyloučit Pavla Rychetského z rozhodování v kause vítkovských žhářů, přestože se Rychetský k případu v mediích dosti explicitně vyjadřoval a v jeho advokátní kanceláři působí zmocněnec poškozených Pavel Uhl (úzké a dlouholeté přátelské vztahy mezi Rychetským a Uhlovou rodinou nebyly obhájci z důvodů, jimž nerozumím, namítány, ačkoli by nebyl problém je prokázat např. fotografiemi z rodinných akcí, příkladmo z loňské oslavy šedesátin Anny Šabatové, které se předseda Ústavního soudu zúčastnil), musel jsem konstatovat, že se tady nehraje fair.

Je mi líto, ale ač si myslím to samé, co Rychetský, a vítkovský útok pokládám za ohavnost, za kterou bylo na místě uložit pachatelům přísné tresty (problém mám toliko s právní kvalifikací skutku), o Rychetského podjatosti nemůže být pochyb. Spravedlnost je příliš vážná věc, než abychom se jí snažili dosáhnout lstí a podvodem, a vydávat Pavla Rychetského za nepodjatého jinak než podvodem bohužel nazvat nemohu.

Čtvrtý senát Ústavního soudu ve složení Jan Musil, Jiří Mucha a Vladimír Kůrka proto dostává prestižní cenu tohoto blogu Osel měsíce, k níž laureátům srdečně blahopřejeme. Zcela mimořádně jim však místo oslích uší ve tvaru paragrafů budou předány uši jiného zvířete, jež to, čeho se dopustili, vystihuje přesněji.

12 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 6131

Jak jsme očekávali, Nejvyšší soud nevyhověl dovolání pozůstalých po jedné z obětí heparinového vraha Petra Zelenky (zpráva ČTK) s tím, že havlíčkobrodská nemocnice nenese odpovědnost za excesivní jednání svého bývalého zaměstnance.

Usnesení Vojtkova senátu je strohé, bez pokusu o vyčerpávající argumentaci a právní rozbor případu, a stejně jako v minulém textu se s uvedeným právním názorem neztotožňuji. Pouhý fakt, že Zelenka neměl vraždění pacientů v náplni práce a činil tak jaksi nad rámec pracovních úkolů, nemůže sám o sobě způsobit, že by se jeho konání nedělo v místní, časové a věcné souvislosti s plněním pracovních úkolů a nebyla tím založena odpovědnost zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 420 odst. 2 ObčZ.

11 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5267

Tady Policie České republiky, jménem zákona otevřete! – Dobrý den, už víte, koho budete volit v presidentských volbách? Nevíte? V tom případě bychom si dovolili věnovat vám tento vkusný letáček našeho kandidáta. Takový dialog v žádné české domácnosti snad letos ještě nezazní, arci situace se k tomu jeví nazrávat. Například Česká pošta, ačkoli je státním podnikem a jako taková měla by zůstávat apolitická, poskytuje na svých pobočkách reklamní prostor Janu Fischerovi (fotografie pořízená Janem Šináglem na poště v Žebráku).

Podobnou situaci jsme zažili už před volbami v r. 2010, kdy pošta na svých pobočkách propagovala ODS a Petra Nečase. Tehdy nám její představitelé velmi přesvědčivě tvrdili, že k chybě došlo na straně reklamní agentury, se kterouž bude následně náležitě zatočeno. A vida, uplynuly přesně dva roky a stejný problém je zpět.

Podle některých názorů není neutralita státních podniků v platném právu zakotvena a na takové reklamě, jaká právě běží na pobočkách pošty, není nic špatného. Tento názor nesdílím, i když připouštím, že ani zákon o státním podniku, ani zákon o majetku České republiky výslovný zákaz podobných politických aktivit neobsahuje. Neutralitu (apolitičnost) státních orgánů a institucí lze však podle mne dovodit výkladem norem ústavního práva.

Podle čl. 20 odst. 4 Listiny základních práv a svobod jsou politické strany a hnutí odděleny od státu. Jestliže by státní podnik, jehož (jediným ze zákona přípustným) raison d'être je uspokojování významných celospolečenských, strategických nebo veřejně prospěšných zájmů (§ 3 odst. 2 zákona o státním podniku), při svém veřejném působení podporoval určitou politickou sílu – ať už stranu, hnutí nebo nezávislého kandidáta na presidenta nebo senátora – na úkor síly jiné, vznikala by mezi státem a takto podporovaným partikulárním subjektem nepřípustná vazba, odporující shora citovanému čl. 20 odst. 4 Listiny. Snadno bychom se mohli dočkat situace, že by na nás Fischer či jiný bezskrupulosní kandidát vyhlédl s plakátu nejen na pobočkách státní pošty, ale propagaci politické strany by se na vedlejšák věnovali třeba soukromí exekutoři, celníci, hasiči nebo policisté: reklama některé strany přímo na policejních vozidlech by byla pro voliče jasným signálem, který kandidát je ten správný, státem podporovaný.

Poslali jsme poště žádost o informace a budeme se těšit, s jakou výmluvou přijdou její manageři tentokrát. A mimochodem, když před dvěma lety Jan Šinágl Nečasův plakát na poště svépomocí demontoval, nemohl být poté ani uznán vinným z přestupku, jelikož se zjistilo, že ani reklamní agentura, ani pošta nejsou schopny prokázat výši způsobené škody; vzniklo podezření, že služba byla straně poskytnuta gratis. I to ukazuje, jak nebezpečné je dovolovat státním podnikům účastnit se tímto způsobem předvolebního boje.

Aktualisováno.
Jak mne upozornil DS, 50% podíl ve společnosti Media Master, s. r. o., která prodává reklamní plochy na poštách, koupil Jaromír Soukup; ano, právě ten, který sponsoruje slušného a poctivého člověka Jana Fischera.

Jestlipak se najde televisní nebo rozhlasový odvážlivec, který si troufne Fischera se zeptat, kolik za své plakáty na poštách zaplatil? Těžko: mohlo by se ukázat, že slušný a poctivý člověk Fischer by takovému jedinci zařídil neslušně a nepoctivě rychlý vyhazov.
4 komentáře
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 4110

Zveřejňujeme text, který se měl – po zkrácení a doplnění z některých dalších zdrojů – stát základem příspěvku Tomáše Krystlíka za historickou sekci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku na symposiu ÚSTRu.

Bdělí dohližitelé nad veřejnými mravy a správným pohledem na národní dějiny takové znesvěcení půdy Ústavu naštěstí nepřipustili, nekvalitním textem si proto toliko znehodnotím svůj blog…
Číst dál... 163 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 11260

Usoudil-li jsem na souběžném blogu, že atentát na Václava Klause nelze racionálně komentovat, neboť spirála absurdit jím iniciovaná se roztáčí tak, že každý den přináší její nové a nové vrcholy, nezbývá než s povzdechem odkázat a hledat, co komentovat lze, aniž by komentátorova slova nepřebily titulní stránky hned zítřejších deníků.

Snad jen tedy k věcem skončeným a uzavřeným, příkladmo k Jochovu vyhazovu. Samozřejmě, že má Roman Joch 100% pravdu, leč je to pravda o královské nahotě a jako taková může být mezi služebnictvem a vyššími dvořany, mezi něž se tento do včerejška cítil náležet, než šeptána. Hysterie, s níž střelený president na útok zareagoval, odpovídá vzorci jednání, jež je obecně vnímáno jako konkomitantní k homosexuální orientaci u mužů, a věru obtížno věřit, že je to pouhá náhoda.

V kavárenské debatě, kde se R. Joch uvolil nahradit mne coby sparing partner Františku Kostlánovi, byla řeč o svobodě slova, a je trpkou ironií, že je to právě Roman Joch, který v debatě význam svobody slova relativisoval, stavěje ji do podřízeného postavení ku svobodám jiným, dle Jocha fundamentálnějším, kdo za několik týdnů poté sám na její absenci v české společnosti doplatil.

Byly-li tu dosud pochybnosti, zda smí mít úředník pracující pro vládu (ano, i poradce je úředník, zaměstnanec občanů) kritický postoj k presidentovi země, ty nyní byly drsně rozptýleny: státní zaměstnanci smějí presidenta toliko chválit, my President, right or wrong. Není, myslím, důvodu Jocha litovat, jsem přesvědčen, že pro takového premiera, jakým se Nečas ukázal být, by stejně pracovat nechtěl.

Druhou věcí, nad níž se chci krátce zamyslet, jsou následky eventuálního atentátu skutečného. V prosincovém článku o havlovské funebrální hysterii jsem vyjádřil obavy z toho, co by se stalo, kdyby tuto zemi postihla skutečná krisová událost, a jako jednu z možností jsem uvedl právě úspěšný atentát na některého politika. Má dozajista pravdu Pavel Hasenkopf, líčí-li chaos a hysterická bezpečnostní opatření (a mýlí se, jestliže se zároveň zastává ochranky), k čemuž dlužno dodat, že s pravděpodobností hraničící s jistotou by došlo i v tomto případě k suspendaci demokracie a k projevům náhle vzplanulé lásky občanů k jejich vrchnosti. Kdo nepláče, není Čech.

Buďme tedy rádi, že munice byla jen plastová; příště může být hůř, nejen pro Romana Jocha.

12 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3481