Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jako žák základní a poté střední školy jsem měl na učitele biologie celkem smůlu: na ZDŠ mne jí vyučovala osoba, která by se od minuty mohla stát vděčným objektem zájmu klinické psychiatrie, zatímco na škole střední byla mou vyučující dáma psychicky mimořádně stabilní, vzdělaná a vážná, zato však způsobilá vyvolat ve svému pedagogickému působení vystavených studentech celoživotní, hluboký a téměř pathologický nezájem o svůj obor s efektivitou, jíž jinak v mém případě dosahovali toliko učitelé výchovy tělesné.

Číst dál... 31 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Národní database DNA
Počet zobrazení: 4953

A je to tady, stalo se přesně to, před čím jsem varoval: vysílací rada vyzvala TV Nova ke zobjektivnění zpravodajství o romské kriminalitě. To je pro Romy ta nejhorší možná zpráva, protože nyní už každý příčetný divák tohoto media ví, a to z oficiálních zdrojů, že pravda o Cikánech se nesmí říkat nahlas, takže každé mrknutí reportera nebo reporterky, každá významná pomlka bude pro neromské diváky jasným signálem, jak se věci mají doopravdy. Starší a střední generace to dobře zná z oblíbeného pořadu 70. a 80. let Televarieté, kde – ovšemže pod bdělou a bedlivou kuratelou StB – domněle odvážní uvaděči Dvořák a Bohdalová, jinak agenti oné, naznačovali a ponechávali nevyřčeno tolik, že v méně orientovaném divákovi vznikala iluse, že jde o pořad odbojný, ba podvratný, přestože ve skutečnosti šlo o běžnou, oblbovací režimní show.

Výsledkem blamáže bude jen vyšší obliba Novy, která jistě neponechá tuto příležitost nevyužitu a získá nezaslouženou aureolu rebelské stanice, a také další zhoršení pohledu na Romy ze strany většinové společnosti, tedy přesný opak toho, o co se regulátor prima facie snažil. A pokud snad začne Rada trestat i za náznaky, gesta a významné pomlky, budeme přesně tam, odkud jsme v r. 1989 vyšli.

Bravo, páni konšelé, jen tak dál!

Snad není třeba zdůrazňovat, že komplikovaná integrace romské populace do české společnosti je vážný problém, tak vážný, že kvůli němu před rokem vyšli neextremisté ze severočeských měst spontánně několikrát po sobě do ulic a protestovali proti jeho neřešení. Jedinou viditelnou odezvou ze strany státu bylo zřízení nového, specialisovaného severočeského bicího komanda.

Místo řešení problému vidíme jen rozkvétající ethnobusiness a jeho blahobytné parasity typu Františka Kostlána, kteří svými nezodpovědnými kroky jen přilévají olej do ohně celospolečenské frustrace. A vysílací rada teď ještě dala nenávisti k Romům oficiální štempl.

Jak jsem již několikrát deklaroval, jsem v této kause jednoznačně na straně Romů; zároveň ale prohlašuji, že být jedním z nich bych v této zemi a za této situace rozhodně nechtěl. Stát, v němž, kamkoli přijdu, budu jen na základě barvy své kůže označen za nepřizpůsobivého a implicite pasován na lempla, grasla, příživníka zneužívajícího sociální systém a potenciálního zločince, osobu s IQ geneticky o několik desítek nižším než průměrný Čech, a největší pochvalou mi bude, jestliže se dozvím, že jsem sice jenom Cikán, ale slušnej, není místem dlouhodobě vhodným k životu.

26 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4850

A máme tu dva příspěvky k oblíbenému thematu U nás v Kocourkově:

V Chomutově posoudili tamní strážníci jednání muže, který si plnil kanystry vodou z veřejné kašny, jako přestupek proti majetku, dali mu pět set korun pokuty a přinutili jej ukradenou vodu vrátit (rozuměj: vylít). Jak příkladná péče o obecní majetek! Jen by mne zajímalo, co by udělali, kdyby se některý opovážlivec odvážil vody z kašny napít: skutkově je to naprosto obdobné, jen s vrácením ukradené věci jaksi nevím…

Šťastni jsou i v Hřensku: dva ústřední správní úřady se konečně dohodly, kdo je odpovědný za pád úlomků skály na silnici, jež jako jediná komunikace spojuje obec s německým Bad Schandau, a tak po třech letech bude (možná) silnice opět průjezdná. Bravo!

61 komentářů
Kategorie: Směsný obsah
Počet zobrazení: 11849

Také máte občas pocit, že při jednání s úřadem na druhém konci jaksi nikdo není, a vy se namáháte zbytečně? Právě to se mi děje v případě ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, aktuálně v čele s ministrem Fialou (který, jak zlé jazyky tvrdí, ono křeslo získal pouze díky dlouholetým projevům nekritického obdivu k Václavu Klausovi, což je ostatně jeho jediná akademická kvalifikace).

Tak například v květnu předložila plzeňská universita ministerstvu moje odvolání ve věci žádosti o informace – a nic. Zákonná lhůta pro rozhodnutí činí přitom 15 dnů (stížnost). Obdobně nejasný osud stihl i další mou stížnost, podanou začátkem června.

Budu se muset do Karmelitské zajít podívat osobně: začínám pochybovat, zda ministerstvo ještě vůbec existuje a že tam jen někdo nezapomněl vypnout software elektronické podatelny.

9 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 3667

Nestává se často, abych se mohl tak bezvýhradně ztotožnit s textem Zdeňka Jemelíka (předlistopadového mnohonásobného agenta StB a současného spolupracovníka Johna Boka ve Spolku Šalamoun), jako v případě jeho komentáře o osudu řidiče autobusů a amatérského kreslíře Romana Smetany.

Je to přesně tak, jak píše Jemelík. Ochrana svobody projevu nepřísluší vandalskému jednání, a i když lze mít rozumné pochybnosti, zda bylo nutné Smetanovo umělecké extempore řešit prostředky trestního práva, stejně jako zda se neměla soudkyně Langerová, s ohledem na postavení svého manžela, z procesu sama vyloučit, Smetana nevyužil těch procesních prostředků, které měl k disposici, a je pochybné využívat za těchto okolností – a viditelně pouze pod tlakem medií – institut stížnosti pro porušení zákona (SPZ).

SPZ je reliktem minulé doby, který měl dávno zmizet, protože je systémově pochybný a akcentuje nerovnost obviněných. Připomeňme, že stížností pro porušení zákona, na jejíž podání arci neexistuje právní nárok, může ministr spravedlnosti napadnout pravomocné rozhodnutí státního zástupce nebo soudu, s výjimkou Nejvyššího, pokud shledá jeho nezákonnost. Namítat může porušení zákona ve prospěch i v neprospěch obviněného, avšak Ústavní soud již před řadou let vyloučil, právě z důvodu nerovného přístupu k tomuto opravnému prostředku, nepříznivé trestněprávní důsledky rozhodnutí, že zákon byl porušen ve prospěch obviněného.

Už to je ale špatně: proč by měl nějaký státní orgán deklarovat, že mi jiný státní orgán předtím nadržoval, nota bene jestliže se takový závěr může promítnout např. do rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy, na kterou bych měl jinak nárok?

Pochybná je i espézetka ve prospěch obviněného. Protože trestní řád nestanoví, že by ministr byl povinen takovou SPZ podat (cf. může), je SPZ jen dalším typem milosti, jíž státní orgány mohou, ale nemusí, napravit vlastní pochybení. Rozhodnutí nepodat SPZ se neodůvodňuje a je jen na ministru, zda se rozhodne dát Nejvyššímu soudu příležitost spáchané bezpráví napravit. Náprava křivd je jistě dobrá věc, ale demokratický právní stát by se měl snažit, aby přístup ke spravedlnosti nebyl závislý na svévoli státního úředníka; je-li už selekce nápadu v určitých případech nezbytná, měla by být v rukou soudu (a certiorari).

Ve Smetanově případě nebyl k podání SPZ rozumný důvod, protože obviněný, ač mohl, v řízení nevyužíval svých procesních práv, a své uvěznění si rozhodnutím nevykonat uložený alternativní trest sám přivodil. Vzhledem k okolnostem u něj naopak vidím prostor pro presidentskou milost, která by měla přijít, pokud by byl skutečně odsouzen i za vyhýbání se trestu: v tomto případě byl Smetana sveden protagonisty sentimentalistické občanské společnosti a nebylo by spravedlivé, kdyby měl vzít jejich vinu na svá bedra.

15 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3772