Jako žák základní a poté střední školy jsem měl na učitele biologie celkem smůlu: na ZDŠ mne jí vyučovala osoba, která by se od minuty mohla stát vděčným objektem zájmu klinické psychiatrie, zatímco na škole střední byla mou vyučující dáma psychicky mimořádně stabilní, vzdělaná a vážná, zato však způsobilá vyvolat ve svému pedagogickému působení vystavených studentech celoživotní, hluboký a téměř pathologický nezájem o svůj obor s efektivitou, jíž jinak v mém případě dosahovali toliko učitelé výchovy tělesné.
Ano, nezajímalo mne, vášnivě a upřímně, jak je ustrojen trávicí trakt kočky, oblíbeného to předmětu deskriptivně pojaté výuky, ani na kolik tříd se člení kmen hlístic, a už vůbec ne, kterých dvaadvacet aminokyselin se užívá k synthese proteinů – i když nevylučuji, že jsem je snad kdysi dokázal, motivován snahou po výborném prospěchu, zpaměti vyjmenovat. Mathematika a fysika byly pro mne vždy zajímavější.
K biologii, jíž jsem se po shora nastíněném vzdělávacím traumatu po téměř dvě desetiletí vyhýbal, jsem se dostal oklikou v souvislosti s problematikou policejních odběrů DNA, kdy jsem pokládal za nutné aspoň několik knih o thematu si přečíst.
I seznal jsem, že je to obor nadmíru zajímavý a vpravdě fascinující, zejména je-li řeč o molekulární biologii, biochemii a genetice, a že od problematiky trávení koček pokročila věda přece jen o něco dál.
Tak například ribosom, dvojdílný molekulární strojek na výrobu proteinů, jemuž dodáme na tRNA přimontované aminokyselinové suroviny, děrnou pásku
v podobě mRNA a něco energie jako GTP k tomu, a on nám, zcela sám od sebe, program na mRNA provede, vyrobený protein uvolní a předá dál k dokončovacím pracem (např. správnému vytvarování), načež se znovu samočinně rozloží na dvě části a tím resetuje, aby byl schopen pustit se do dalšího programu na mRNA.
A celá ta důmyslná aparatura se zdá být sestrojena pouhou methodou pokus-omyl, bez programátora, asi tak, jako kdybychom do počítače pouštěli místo algorithmu digitální šum a čekali, kdy začne dělat, co od něj očekáváme. To je něco, co i protřelým programátorem otřese, a člověk si říká, že existuje-li Bůh, musel si dát práci nejen s tím, že ribosom vymyslel, ale kolik úsilí ho muselo stát, aby svůj návrh zamaskoval tak, aby nás přesvědčil o tom, že s tímto projektem neměl od počátku nic společného a všechno to vzniklo jen dostatečně dlouhým třepáním surovinami v pravěkém shakeru. Nanejvýš pozoruhodné!
Jako programátoru mi arci neušel ani fakt, že v současné době jsme schopni přečíst kompletní genom libovolného organismu, a zakrátko, v horizontu několika let, budeme umět DNA uměle synthetisovat a celý genom vložit do buňky, což znamená, že budeme mít všechny prostředky k tomu, abychom se Stvořitelem poměřili síly a naprogramovali si, cokoli budeme schopni vymyslet: dostali jsme k tomu hotové obsáhlé knihovny
, díky nimž se například nemusíme zabývat problémem, jak naše dílo replikovat, protože správný návrh tak bude činit sám, poháněn, minimálně v případě mikroorganismů, vodou, vzduchem a několika gramy cukru na Petriho misce.
Už dnes pro nás bakterie synthetisují např. insulin, a není daleko doba, kdy budeme schopni zadat jim daleko sofistikovanější mikrobiologické úkoly, např. penetrovat všechny buňky v daném jedinci a in situ opravit, nebo jinak pozměnit, jeho genom. Jakmile porozumíme mechanismům, jak jsou v DNA zakodovány morfologické informace (donedávna jsme s domýšlivostí lidstvu vlastní tvrdili, že většina DNA je odpadní
, junk DNA, a žádné užitečné informace nenese), anebo budeme schopni tyto mechanismy sami nezávisle navrhnout a implementovat, přestaneme integrované obvody vyrábět na křemíkových waferech, ale dáme si je, neporovnatelně levněji, vypěstovat umělými organismy třeba na poli.
Vyhlídky jsou to fascinující, přičemž tlumit náš enthusiasmus dokáže pouze zjištění, že během ladění těchto projektů se lidstvu s velkou pravděpodobností podaří se vyhubit: když už to nevyšlo s nukleárními zbraněmi, biotechnologie jsou v tomto směru celkem spolehlivou zárukou.
Už samotná schopnost číst DNA, dnes již prakticky zvládnutá, skýtá i jiné, neméně vzrušující možnosti, které nejsou jen divokou visí programátora, ale realitou.
Lidský genom neobsahuje žádné přímé informace o původu člověka v tom smyslu, že by z něj bylo možno rekonstruovat genom kteréhokoli z předků. Příroda si nevede žádný log
, k dosažení účelu, pro který živé organismy existují, tzn. k reprodukci, toho ani není třeba. Není a nebude tedy možné naklonovat si z naší DNA např. vlastní babičku.
Určité informace o dávných předcích však genom obsahuje, a to jednak v chromosomu Y, jednak v mitochondriální DNA.
Chromosom Y, jak známo, se vyskytuje pouze v buňkách mužů, a při meiose se jeho DNA z větší části nerekombinuje – nemá s čím. To znamená, že můj chromosom Y se – v definovaných částech – přesně shoduje s chromosomem Y mého otce, jeho otce, otce jeho otce atd. až po organismus, u něhož se mechanimus pohlavní reprodukce pomocí chromosomů X a Y prvně vyvinul. Ke změnám dochází pouze výjimečně, vinou mutací, a tyto změny se přenášejí na potomky, takže umožňují vystopovat historii lidské migrace, a to v horizontu desítek a stovek tisíc let, po společného mužského předka všech žijících lidí, Y-chromosomálního Adama
; dál arci ne, potomci žádných jiných mužů-jeho současníků už nežijí. Pro úplnost uvádím, že podle současného stavu poznání žil tento náš společný předek asi před 150 tisíci let.
Kromě chromosomu Y existuje další část genomu, která se nerekombinuje, mitochondriální DNA (mtDNA). Mitochondrie, rozumím-li tomu správně, jsou buněční parasiti, bakterie, které kdysi vnikly do našich buněk a výměnou za příznivé životní prostředí tam pro nás-eukaryota vykonávají užitečnou mikrobiologickou práci. Dnes by už mimo buňku žít nedokázaly, avšak ponechaly si vlastní bakteriální, cyklické chromosomy, které se do zygoty dostávají (snad až na pathologické výjimky) výhradně z mateřské gamety, tj. z vajíčka. To ve svém důsledku znamená, že tak jako jsou chromosomy Y společné otcovské (paternální) linii předků, je mitochondriální DNA společná celé mateřské (maternální) linii, a vedle Y-chromosomálního Adama
dokážeme identifikovat i mitochondriální Evu
(jež žila asi před 200 tisíci let).
Ani Y-DNA, ani mtDNA nedává přesnou a spolehlivou informaci o ethnickém původu jedince (otcovská a mateřská linie představují jen zlomek předků daného člověka), avšak studiem mutací – resp. od nich odvozených haploskupin a haplotypů – lze zjistit leccos zajímavého o tom, kdy a kudy se jednotlivé lidské kmeny po zeměkouli pohybovaly.
Výsledek není, minimálně v případě Evropy a Asie, kde docházelo k nejvýznamnějším migračním vlnám, zcela v souladu s tím, co bychom se mohli domnívat na základě ethnického makeupu dnešní populace.
To mohu demonstrovat na příkladu vlastní Y-DNA, jejíž markery (STR) jsem si nechal stanovit. Můj Y-DNA haplotyp je uveden v následující tabulce:
DYS19 | DYS385 | DYS389I | DYS389II | DYS390 | DYS391 | DYS392 | DYS393 | DYS437 | DYS438 | DYS439 |
14 | 14, 14 | 12 | 28 | 22 | 10 | 11 | 13 | 16 | 10 | 12 |
Tento haplotyp odpovídá (s pravděpodobností cca 99,9 %) haploskupině I1 a ve veřejných databasích Y-DNA existuje cca 100 profilů, které se s ním přesně shodují.
Samotná haploskupina I1 je skandinávská
, nejvíce rozšířená v zemích severní Evropy, a můj haplotyp se nejvíc vyskytuje u Irů, Skotů a Dánů, a také v USA, nejvíc v Severní Karolině.
Ovšem, a to je zajímavé, identický haplotyp byl rovněž identifikován, a to s frekvencí téměř 10 %, u Romů, žijících na východním Slovensku a v přilehlé části Maďarska, tedy u populace, u níž bychom genetickou vazbu na Skandinávii neočekávali: Romové přišli do Evropy od východu, z Indie, a do severní Evropy se rozšířili až zcela nedávno, a to jednosměrně. Jak je možné, že se stejný haplotyp vyskytuje u Romů a u Skandinávců, stěží kdy objasníme: snad se, před mnoha staletími, můj severský prapředek zapomněl při cestě po Uhrách s Cikánkou, a potomstvo vzešlé z tohoto svazku bylo geneticky tak úspěšné, že dnes tvoří desetinu všech slovenských Romů. Opakuji ale, že tu nejde o původ, paternální i maternální linie je jen zlomkem z velkého počtu předků, takže jsem Rom stejně tak málo, jako jsem Ir, Skot nebo Dán. Studie Y-DNA maďarských a slovenských Romů používala pouze 11 markerů, dokud nebudou k disposici další data, nezjistím ani, zda jsou mí paternální předci skutečně romští nebo severští.
Genetická genealogie zatím naráží na malý počet vzorků v databasích – řádově stovky tisíc, tedy jen několik miliontin světové populace. Přesto pokládám za fascinující, že každý člověk v sobě nosí vlastní matriku
, v níž může takto jednoduše listovat.
Komentáře
"Rasa" se dá stanovit jedině z autosomální DNA, ale ta zase neříká nic o vzdálených předcích, protože se v každé generaci rekombinuje.
cnemo
Cituji: "právo je jen zdůvodnění moci...", nešlo by to rozvést třeba i s původem studijních zdrojů?
To rozvedení mám na mysli z pozice oponentního občana opírajícího se o LP, nikoli z pohledu represivní moci... :)
Je to velmi zajímavý názor a dle mých zkušeností realistický nejen pro zdejší kocourkov.
Děkuji
Skrze ty haploskupiny bych se až tak s Romáky neztotožňoval, už tu byly mediální pokusy dělat z Hitlera Berbera, Němcům zase vyšlo, že jsou Kelti a Židé - asi se míchali při pogromech - a nám také vyšla podobná nepravděpodobnost.
Problém je zřejmě v tom, že nemalý peníz za genetickou analýzu zřejmě neplatí příslušným firmám běžný vzorek populace, ovšem na základě výsledků jsou vyvozovány rádoby obecně platné závěry.
Jo, už jsem o tom přemýšlel, ale zabil bych tím dovolenou a netuším, jestli bych se pak odvážil samostatné plavby:)
Záliba v právu nesouvisí s Vaším IQ, právo je jako astrologie, složité a zcela mimo realitu. Určitě se v tom intelektuálně vyřádíte, nicméně výsledek bude "0". Přijde první hňup, udělá novelizaci a vše je v pr... Párkrát za generaci se změní režim a právní "hodnoty" se vymění. Vaše hledání děr v mocenských hradbách elity je sice zábavné, občas i všeobecně užitečné, nicméně je to pořád boj s větrnými mlýny. V příštím kole Matrix trochu přiohnou a připasují a jaký jste byl. Proti tomu jsou biologické nanostroje okouzlující, stálé a krásné.
cnemo
Petr V
Nevím, jak naplňují významem jednotlivá slova učitelé na právech. Ujišťuji Vás ale, že za pár let se tyto definice zcela určitě (po)změní, protože stejně jako většina "humanitních" pojmů nejsou ukotveny v realitě. Každý režim tyto pojmy více či méně mění, podle vlastních potřeb. Ale poznání je hledání invariantů a vztahů mezi nimi.
Jsem založením fyzik a proto mne zajímají jen věci, které se odráží v hmotném světě a to je jen soubor platných právních norem a metod jeho prosazování, jemuž soukromě (možná z dnešního oficiálního pohledu chybně) říkám právo. Bohužel, humanitní pojmy nelze brát vážně.
cnemo
cnemo
Tam, kde se právo dlouhou dobu nemění, tam je to jen a pouze proto, že elita v těchto zemích je po generace stabilizovaná a nepotřebuje výrazné změny. Nejsou zde nepřátelská převzetí moci (u nás v minulém století minimálně 4x), výměny elity, změna koloniální mocnosti. Naše právo je logickým důsledkem naší historii, minulá příslušnost soudců k té či oné politické orientaci s tím až tak moc nesouvisí. Budou vždy soudit podle společenské objednávky, jako to dělali a dělají soudci všech režimů. Tento fakt je invariantní k osobě soudců.
Prosím vzpomeňte na své exaktní vzdělání a porovnejte a zkoumejte pouhá fakta, nikoli neprokázané abstraktní konstrukce humanitních prostitutů. Pro začátek si zkuste zodpovědět jednoduchou otázku: soudí soudci u nás/ve světě většinově podle společenské objednávky nebo podle nějakého neutrálního práva? Zjistíte, že nakonec vždy v zásadních věcech padne rozhodnutí, hrající do karet právě vládnoucí elitě i přesto, že například hlas lidu je zcela jiný, mozek se vzpírá a nevěří a přirozená, v lidech zakořeněná spravedlnost, dostává na frak. Zodpovíte-li si na základě životní zkušenosti otázku stejně jako já, Váš postoj k právu musí být stejný, jako k astrologii. Pak Vás začne zajímat nikoli právo, ale moc a její nositelé. Věnujte se jí a jste jen upocený průpník slepých uliček. Moc a síla je rozhodující, všechno ostatní je jen kouřová clona, kterou se nemá smysl zabývat. Je to bohužel tak prosté...
cnemo
Právo je protiváhou moci, korektivem, který umožňuje důstojný život a chrání slabé před silnými.
Jako "upocený průkopník slepých uliček" se necítím, to bych dávno musel na pobyt v této zemi resignovat, nebo se věnoval zcela jiné činnosti.
Trochu jste už nasákl humanitními "vědami". Co myslíte tím prvořadé a druhořadé? Proč nemyslíte jak vás to učili na matfyzu! Prosím soustřeďte se na to, co je hybatelem lidských osudů, zapomeňte na zbožná přání (s tou protiváhou moci, myslíte, že to někde platí?). Důležité je to, co mění běh dějin, rozhoduje, řídí a mění život lidí. A tím výhradně moc, za níž, až je upevněna, kráčí tzv. právo (nebo taky ne:).
A že je postkomunistický svět složitější? To je, ale výsledek té složitosti je (ve velkých věcech) kalkulovatelný, předvídatelný a vždy v zájmu moci. Když jdete za prosazovanými myšlenkami a zákony, vidíte pořád ty samé lidi - supertřídu,elitu, jak chcete. Chybou bolševismu byla jeho otevřenost a průhlednost, prostě jednoduché násilí. Dnes to máme komplikovanější, ale výsledek je stejně neodvratný a často neméně krutý.
Právo je návnada pro plebs, aby si myslel, že platí nějaká všeobecne platná pravidla. To je hrubý omyl, je to jen systém vynucování poslušnosti, nic víc. Ano, občas platí pravidla ve sporech mezi plebsem, vertikálně však nikdy.
cnemo
blogs.discovermagazine.com/.../the-west-asian-mix
Tak to vypadá, že buď byl tehdy lidský život ještě delší než udává SZ, nebo že Adam ještě šukal opice.
Omlouvám se.
Ale pokud Vám jde o odbornou poznámku, tak jen zcela na okraj, k těm mitochondriím: někteří hypotézu o jejich "bakteriálním původu odmítají". Ale to je samozřejmě jedno, je to jedna z těch zón, kde se biologie prolíná s náboženstvím. Já osobně v oficiální teorii o mitochondriích věřím, ale nepřikládám tomu zase až tak zase zásadní důležitost. Je to jen zajímavé. Třeba jako drobné rozdíly mezi trávicími trakty různých kočkovitých šelem.:o)
Nebo mapování výskytu Božího oka
Pri cteni mne taky napadlo, koho ze to matka Evropanu sukala 50 tisic let a vydedukovala si, ze asi do te doby soulozila evropska Eva s Neandertalci -huh huh - ti podle mych vedomosti zili v Evrope drive, nez pozdeji se objevujici cromagnon man. Neandertalci meli jine DNA, coz muze znamenat, ze teprve cromagnon muz byl anatomicky vyspelejsi (tim nemyslim nutne velikost pohlavniho udu) a atraktivnejsi a on to je, kdo byl prvni geneticky ADAM..Cromagnove emigrovali z Afriky do Evropy asi pred 30 tisici lety a Evy po vhodnejsich Adamech zavrhly Neandertalce (uz zadne huh huh) a tito pak vymreli...(Ovsem casto se objevuji na internetu)
Na vaznejsi notu, tomu moc nerozumim. Jestlize jsou mitochondrialni DNA rozumene jako typ parasita, tak tento parasit musel prece na necem-nekom, na nejakem hostu parasitovat. Kde se predtim vyvijel ? Neni mozny parasit bez hosta, to je prece logicke.
O délce pohlavního údu kosterní nálezy nic nevypovídají, ale vzhledem k tomu, že gorilí samci jej mají dlouhý pouze 4 cm, myslím, že si mitochondriální Eva neměla na co stěžovat, vývoj byl k ní milosrdný
Samozřejmě může být parasit bez hostitele. Mitochondrie se předtím, než se objevila eukaryota, na kterých začaly parasitovat, živily poctivě v moři jako bakterie, geneticky příbuzné dnešnímu kmeni SAR11.
Je mozne, ze ve velmi sirokem casovem prostoru milionu, ba miliard let, v prubehu evoluce, vsechny zive organismy vznikaly z parasitniho zakladu. V lepsich pripadech tvorily symbiosy.
Ja se domnivam, ze praveke mitochondrie neexistovaly v dnesni forme, - prestoze snad mely nucleus a bunicni stenu (eukaryota) , tak vevnitr nebyla struktura pro nynejsi DNA savcu-lidi, nebylo "co" kopirovat a ani archivovat...
Ackoliv, coz pokladam za uzasne-, i obycejna amoeba (menivka?) ma sve komplikovane DNA...
Améba (měňavka) je člověku geneticky velmi blízká. Není daleko od pravdy, když řekneme, že člověk je jen trochu vylepšená améba, verse života o jedničku za tečkou (tzv. minor version) vyšší.
V dávných dobách jsme se učili biochemku z knihy od jistého Carlsona. Ta měla jako přílohu tuším A0, kde byly základní chemické procesy v prakticky všech živých tvorech. Z biochemického hlediska jsou si živí tvorové velmi podobní až stejní.
Mimochodem potkat se s tím plakátem "na živo" byl tehdy dost problém, byl vždy studenty rozkraden. A protože byl v angličtině, byla biochemka asi jediným oborem, který jsem uměl v anglické terminologii:)
cnemo
RSS kanál komentářů k tomuto článku