Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Ačkoli je o mně známo, že upřednostňuji ceny udělované in memoriam, přičemž – k nelibosti mých početných nepřátel – se dosud zemřít ani zdaleka nechystám, ba životní energií a elánem překypuji, byl jsem obecně prospěšnou společností Otevřená společnost, o. p. s., oceněn za celoživotní dílo v oboru obtěžování a šikanování úřadů a úředníků.

Za ocenění děkuji, vynasnažím se být ještě otravnějši!

10 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 4602

V důležitém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, který se týká náhrady za neoprávněné trestní stíhání, senát Nejvyššího soudu (NS) judikoval:

Není-li však takových vyjádření či postupů ze strany orgánů činných v trestním řízení, a medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nelze přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky, či dokonce že jimi byl narušen ve značné míře (např. sděleními, k nimž došlo v souzeném případě, že žalobkyně je osvobozená, ne však nevinná, žena zabila svého manžela a tělo hodila do O. apod.). Zde totiž dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje. Lze k tomu poznamenat, že neodpovídající vyjadřování sdělovacích prostředků k probíhajícímu trestnímu stíhání může mít podle ESLP i negativní dopad do práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy). ESLP k tomu uvedl, že novináři na to musejí pamatovat, když píší články o probíhajících soudních řízeních, neboť mimo hranice přípustného komentáře se mohou ocitnout výroky, u kterých by hrozilo, že – ať už úmyslně či nikoliv – sníží šance dotyčné osoby, že se bude těšit spravedlivému procesu, nebo podryje důvěru veřejnosti v roli, kterou soudy zastávají při výkonu trestní spravedlnosti (rozsudek senátu první sekce ESLP ze dne 5. 12. 2002, ve věci Craxi proti Itálii, stížnost č. 34896/97, § 101). Vždy je však třeba dbát, aby zároveň nedošlo k omezení práva na svobodu projevu.

S tím nesouhlasím, a to zejména proto, že se zde princip objektivní odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup jeho orgánů nahrazuje principem odpovědnosti za zavinění: jestliže se OČTŘ vyjadřují do medií přiměřeně, avšak media udělají z komára velblouda a z presumptivně nevinného obviněného těžkého zločince a arcilotra, není podle NS vina na státu, ale na mediích.

Podle mého názoru je odpovědnost státu v těchto případech třeba dovozovat methodou exkluse, tedy vyloučit pouze ty zásahy do práv obviněného, u nichž by se ten mohl po – pro něj úspěšném – skončení trestního stíhání domoci nápravy vůči vůči třetím osobám; za všechny ostatní odpovídá stát. Protože právo na svobodu projevu je obecně velmi široké a soudy vylučují odpovědnost za zásah do osobnostních práv ze strany medií stále častěji, je tato residuální odpovědnost státu značná.

Exkulpace státu, již Ištvánkův senát zakládá, musí logicky vést k tomu, že bude existovat široká třída zásahů do osobnostních práv, které je neprávem obviněný nucen strpět bez toho, že by se mohl domoci svých práv u soudu. Takový závěr je protiústavní a jsem přesvědčen, že judikatura NS ve stávající podobě dlouhodobě neobstojí a buď Ústavní soud, nebo Evropský soud pro lidská práva se s názorem NS neztotožní.

11 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2572

Airsoftový atentát na Presidenta-Residenta Václava Klause je z hlediska komentátorů krajně nevděčný: každé nové zjištění činí předchozí úvahy obsoletními a posouvá celou chrastavskou taškařici na novou úroveň absurdity.

Věnujme se proto jedinému aspektu incidentu, který lze už nyní s relativně vysokou mírou spolehlivosti posoudit, a to právní kvalifikaci útoku. Snaživí policisté okamžitě zahájili trestní stíhání mladého muže pro výtržnictví. Proti tomu bychom nemohli mít námitek, útok byl zásahem do fysické integrity oběti, nebýt ovšem ošklivého precedentu, malostranské fackovací sceny, známé též jako ministr financí Miroslav Kalousek v. drzý spratek.

V obou případech došlo k útoku na veřejnosti (což je zákonný znak výtržnictví) a jeho intensita byla zcela srovnatelná, v případě zfackování spratka spíše vyšší. Přesto bylo potrestání spratka kvalifikováno jako pouhý přestupek.

Ostatně soudím, že výtržnictví by nemělo být trestným činem – je to pozůstatek totalitního zákonodárství a do demokratického trestního práva nepatří. Pokud by vůbec měl být airsoftový atentát trestným činem, byla by na místě spíše kvalifikace podle § 325 odst. 1 písm. b) TrZ, tj. jako přečin násilí proti úřední osobě.

34 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5260

Úřad pro ochranu osobních údajů může slavit: naprosto právem zvítězil v letošním 10. ročníku ceny Zavřeno v kategorii Otevřenost rozhodování za to, jak svými výhradami ke zveřejňování záznamů ze zasedání obecních zastupitelstev přispívá k netransparentnosti veřejné správy.

Na druhém místě skončili brněnští konšelé, za kousek, o němž jsme na tomto blogu rovněž referovali: tito podmínili přístup k městským dotacím podmínkou, že příjemce nesmí vést s městem nebo městskou obchodní společností žádný soudní spor.

Do příštího ročníku se chystám nasadit obec Pletený Újezd, která pro některou z předních příček, myslím, dozrává.

5 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 2462

Po téměř půl roce čekání (lhůta je 15 dní) vydalo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozhodnutí, jímž potvrdilo názor Západočeské university v Plzni, že informace o studiu znalce v oboru tělovýchovy a závadového diskursu Ivo Svobody lze před veřejností utajovat. Rozhodnutí má čtyři stránky, vlastní odůvodnění je však jednověté: prostě je to tak, pravil Zarathustra (tedy úředník).

Proti rozhodnutí pokládám za svou povinnost podat správní žalobu s návrhem na delegaci věci jinému než místně příslušnému Krajskému soudu v Plzni, jehož soudci zčásti na oné vzorně vedené právnické fakultě vyučují, zčásti ji absolvovali a jistě by nedopustili, aby jejich alma mater byla donucena pečlivě střežené tajemství vydat.
17 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 3542