Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

V důležitém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, který se týká náhrady za neoprávněné trestní stíhání, senát Nejvyššího soudu (NS) judikoval:

Není-li však takových vyjádření či postupů ze strany orgánů činných v trestním řízení, a medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nelze přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky, či dokonce že jimi byl narušen ve značné míře (např. sděleními, k nimž došlo v souzeném případě, že žalobkyně je osvobozená, ne však nevinná, žena zabila svého manžela a tělo hodila do O. apod.). Zde totiž dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje. Lze k tomu poznamenat, že neodpovídající vyjadřování sdělovacích prostředků k probíhajícímu trestnímu stíhání může mít podle ESLP i negativní dopad do práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy). ESLP k tomu uvedl, že novináři na to musejí pamatovat, když píší články o probíhajících soudních řízeních, neboť mimo hranice přípustného komentáře se mohou ocitnout výroky, u kterých by hrozilo, že – ať už úmyslně či nikoliv – sníží šance dotyčné osoby, že se bude těšit spravedlivému procesu, nebo podryje důvěru veřejnosti v roli, kterou soudy zastávají při výkonu trestní spravedlnosti (rozsudek senátu první sekce ESLP ze dne 5. 12. 2002, ve věci Craxi proti Itálii, stížnost č. 34896/97, § 101). Vždy je však třeba dbát, aby zároveň nedošlo k omezení práva na svobodu projevu.

S tím nesouhlasím, a to zejména proto, že se zde princip objektivní odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup jeho orgánů nahrazuje principem odpovědnosti za zavinění: jestliže se OČTŘ vyjadřují do medií přiměřeně, avšak media udělají z komára velblouda a z presumptivně nevinného obviněného těžkého zločince a arcilotra, není podle NS vina na státu, ale na mediích.

Podle mého názoru je odpovědnost státu v těchto případech třeba dovozovat methodou exkluse, tedy vyloučit pouze ty zásahy do práv obviněného, u nichž by se ten mohl po – pro něj úspěšném – skončení trestního stíhání domoci nápravy vůči vůči třetím osobám; za všechny ostatní odpovídá stát. Protože právo na svobodu projevu je obecně velmi široké a soudy vylučují odpovědnost za zásah do osobnostních práv ze strany medií stále častěji, je tato residuální odpovědnost státu značná.

Exkulpace státu, již Ištvánkův senát zakládá, musí logicky vést k tomu, že bude existovat široká třída zásahů do osobnostních práv, které je neprávem obviněný nucen strpět bez toho, že by se mohl domoci svých práv u soudu. Takový závěr je protiústavní a jsem přesvědčen, že judikatura NS ve stávající podobě dlouhodobě neobstojí a buď Ústavní soud, nebo Evropský soud pro lidská práva se s názorem NS neztotožní.

Komentáře   
0 # Dan Dvoracek 2012-10-02 19:56
To je klasické uvažování NS v ranku "škody" v nejširším slova smyslu. Přetržení přičinné souvislosti je mantra, pomocí které je dosahováno zcela absurdních výsledků.

Nastíněná úvaha je adekvátní stupidní úvaze, že když rušitel sdělil pomluvu toliko drbnám Vopičkové a Novákové, tak neodpovídá za rozšíření pomluvy po dědině, protože dál to už přece nešířil on.

Podle mého názoru rušitelé v těchto situacích musí být odpovědni v rozsahu, který je omezen pouze zcela zjevně nebývalými ingerencemi jiných osob do procesu difamace. Pokud se ale difamace ubírá obvyklými cestami, pak za ni podle mne rušitel má odpovídat za celou.
0 # Anonymní 2012-10-03 10:31
Rozhodnutí NS považuji za správné. Kritika TP zaměňuje objektivní odpovědnost s odpovědností absolutní. V čem by mělo spočívat ono porušení povinnosti, které je ve vztahu nepřetržené kauzality s mediální újmou na cti, mi totiž zůstává záhadou.

MR
0 # Tomáš Pecina 2012-10-03 10:55
Jak už naznačil předřečník Dvořáček, hlavní problém je zde s kausalitou, kterou my mezi stíháním a mediálním ostouzením obviněného spatřujeme, kdežto NS nikoli. OČTŘ mohou být mlčenlivé jako sfinx, a přesto k újmě dojde, např. pokud je obviněný úředník vyvlečen policisty ze své kanceláře nebo se v jeho domě uskuteční domovní prohlídka, a ani toho není zapotřebí, jestliže se o trestním stíhání media dozvědí od poškozených.

Moje tvrzení je, že stát odpovídá za vše, za co neodpovídají jiní (tj. princip exkluse), protože jinak vznikne prostor nežalovatelných difamačních zásahů a základní právo na ochranu osobnosti nebude saturováno.

Chce-li MR naznačit, že kausální nexus mezi zahájením trestního stíhání obviněné ne-vražedkyně a článcích na její adresu v mediích neexistuje, nechť tak učiní explicite.
0 # Anonymní 2012-10-03 11:55
Hlavní problém kritiky daného rozhodnutí je nesprávné dovozování absolutní odpovědnosti státu oproti odpovědnosti objektivní. Jde-li o kauzalitu, pak chápání kauzality v moderním evropském deliktním právu souvisí také s otázkou přičítatelností škody (újmy) škůdci (původci zásahu) z hlediska její předvídatelnosti. Chcete snad s úspěchem tvrdit, že stát má rozumně předjímat, že ve vztahu k trestním řízení dochází (pravidelně) ze strany sdělovacích prostředků k mediálním excesům? Byť se jistě takové případy najdou (a znám je i já), pravidelnost v tom nejsem schopen dosledovat.

MR
0 # Tomáš Pecina 2012-10-03 12:04
V tom případě pohlížíte na media jako na vzteklého psa, kterým pokousán se také náhrady (většinou) na nikom nedomohu. Buď je mediální coverage excesivní, a pak ať odpovídají media, nebo přiměřená (a předvídatelná), pak je odpovědný stát. Mezi tím nesmí existovat žádná "země nikoho" bez odpovědnosti za difamaci.
0 # Anonymní 2012-10-03 12:38
Ona i difamace je mediální exces. A stále platí, že Vaše "methoda exkluse" dovozující odpovědnost za zásahy "v zemi nikoho" není z principu nic jiného než absolutní odpovědnost, pro kterou ovšem nenajdete oporu v žádném právním předpisu (zejména ne v pojetí odpovědnosti dle 82/98).

MR
0 # Tomáš Pecina 2012-10-03 15:52
OdpŠk je pouhý prováděcí předpis dvou norem ústavního práva. Moje argumentace je ústavněprávní.

Vaše vývody jsou nicméně vadné i v rovině práva podústavního. Položme si otázku:

Je stát odpovědný v případě, že OČTŘ informují přiměřeně (v intencích § 8a TrŘ) a přiměřeně se chovají i media, takže ta nelze s úspěchem žalovat? Tvrdím, že odpověď "ne" zakládá ústavně nepřípustný "prostor nežalovatelného".

Difamací ve smyslu zásah do dobré pověsti (dis- + fama) je zásadně každé trestní stíhání, a ukázalo-li nedůvodným, mělo by se odškodňovat, s úvahou speciálních liberačních důvodů podle § 12 OdpŠk (§ 2 OdpŠk jiné liberační důvody výslovně vylučuje).

Jestliže bychom začali operovat s (jinak ctihodnými a obecně aplikovatelnými) pojmy jako accountability, postupovali bychom jednak v přímém rozporu s § 2 OdpŠk, jednak bychom vyšli nad rámec ústavnosti tím, že bychom požadovali místo pouhé příčinné souvislosti fakticky zavinění, a to je v rozporu i s výslovnou dikcí čl. 36 odst. 3 Listiny a v případě difamačních důsledků trestu čl. 3 sedmého opčního protokolu k Úmluvě.

Howgh!
0 # Anonymní 2012-10-04 09:09
Hovořím-li o absenci opory v jakémkoli právním předpisu, nemám na mysli pouze právo "jednoduché", ale i právo ústavní. Povyšovat vlastní přání na ústavněprávní argumentaci mi přijde přinejmenším nepřípadné. Rovněž tak v žádné deliktní doktríně oporu pro svou "methodu exkluse" nenajdete. Howgh!

MR
0 # Tomáš Pecina 2012-10-04 14:07
V takovém případě we agree to disagree. Zatímco já pokládám svou methodu exkluse za brilantní právní konstrukci (hodnou autora), vy v ní spatřujete blábol bez opory v platném právu (hodný téhož). S tím, myslím, můžeme oba žít :-)
0 # FORTUNA 2012-10-03 19:06
Stát za zdivočelá media neodpovídá, jako nezodpovídá za zdivočelý dav na Spartě. To by mělo být patrné ze samotného titulku. Souhlasím s MR a se soudem.
České právo a jak vidím někteří právníci si budou musit zvykat na jednoduché a přímočaré argumentace i ESLP, které jsou zde v článku uvedené. Teze, že stát odpovídá za vše, za co neopovídají jiní, a že pořád tedy musí existovat někdo, koho někdo zase může/smí žalovat, a že musí stále existovat "prostor žalovatelného" je co? - Je to zamšmodrchání problému, aby bylo možno jej komplikovaně "řešit". Myslím, že zde pan Pecina nabízí brýle s mléčnými skly.

PS. neví někdo, kde bych sehnal oficiální překlad Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms (EU) do češtiny?

Mirek Vorlický
0 # Tomáš Pecina 2012-10-03 19:46
PS. neví někdo, kde bych sehnal oficiální překlad Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms (EU) do češtiny?

Zde.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se