Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Ač se to ještě před krátkým časem zdálo naprosto šílené, případ údajného popírače nacistického genocidia Jana Šinágla se pravděpodobně ještě do konce roku dostane k soudu. Pokyn berounského OSZ policii hovoří jasně: dokončit vyšetřování a spis s návrhem na podání obžaloby předložit státnímu zástupci. Pro jakékoli pochybnosti o vině obviněného není místo: ještě zpracovat druhý znalecký posudek, tentokrát z oboru politologie, a navrhnout obžalobu.

Že nevíte nic ani o prvním znaleckém posudku? To obviněný také ne, v politických procesech přirozeně ustanovení § 105 odst. 3 TrŘ neplatí a opatření o přibrání znalce se obviněnému nedoručuje – aby neměl zbytečné námitky. Ale nebojte se, o znalecký posudek nepřijdete.

Zpracovala ho pro policii, opět na výslovný pokyn OSZ, manželka kladenského radního za ČSSD Lenka Vrchlavská, ve veřejnou známost vstoupivší zejména díky sporu s rodiči dětí, kteří nechtěli, aby jí poté, co ji pro neschopnost propustili z místa ředitelky základní školy ve Veltrusech, připadla jako politická trafika jedna z kladenských školek.

Dílo je to nepříliš obsáhlé, avšak rozhodně zdařilé a osobnosti autorčiny plně hodné: doporučuji zejména závěrečnou pasáž, z níž se dozvíme nejen přesný počet českých obětí, ale i to, že zpochybňování thesí Postupimské konference je trestným činem.

Jménem Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku policii za tento skvost děkuji. Necháme ho přeložit do němčiny a budeme rozšiřovat do zahraničí, aby měl každý možnost seznámit se s tím, jak jsou v České republice pošlapávána lidská práva a jak málo země od r. 1989 v otázce vyrovnání se s vlastní minulostí a vyhnáním sudetských Němců pokročila.
48 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 5792

Ústavní soud zveřejnil na svých stránkách návrh skupiny sociálnědemokratických senátorů na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Tou jsou stanoveny paušální sazby odměny za zastoupení v civilním řízení – tzv. přísudek – a oproti situaci, která tu byla dříve (a která přetrvává např. na Slovensku), představuje velký pokrok, neboť odměnu stanoví jako zásadně nezávislou na počtu poskytnutých úkonů právní služby (s výjimkou – ne zcela logického – 50% snížení v případě, že byl učiněn jen jediný úkon, a snížení na nulu v případě, že nebyl učiněn ani jeden; o těchto anomáliích arci někdy jindy). Díky vyhlášce se kalkulace nákladů zjednodušuje a zejména je tak bráněno v jejich umělém navyšování zbytečnými, ryze účelovými úkony, které by v případě výpočtu podle advokátního tarifu (AdvT) postihly neúspěšnou stranu.

Protiústavnost vyhlášky navrhovatelé, zastoupení advokátem Pavlem Uhlem, dovozují způsobem, který nemám za zcela přesvědčivý, totiž především s odvoláním na nespravedlivost podle ní určených nákladů bagatelních sporů. O nich jsme na tomto blogu psali několikrát, naposledy – a nejpodrobněji – letos v červenci.

Fakt, že umožňuje-li přísudková vyhláška vyšroubovat náklady, které nakonec dopadnou na delikventa dlužícího pět set korun, na více než patnáct tisíc, takže oblast bagatelních dluhů se stala vůbec nejzávažnějším sociálním problémem České republiky, tíživějším než např. nezaměstnanost, ještě neznamená, že na vině je primárně vyhláška, a už vůbec ne, že by se situace vyřešila její derogací. Ta by především neměla vliv na již existující exekuční tituly, protože v exekučním řízení soud nebude, a ani nemůže, přezkoumávat, zda nalézací soud nepochybil, a to dokonce ani v případě, že své rozhodnutí opřel o právní předpis, který byl v mezidobí jako ústavně nekonformní zrušen (ledaže by mu to bylo přikázáno zvláštním zákonem). Masa nespravedlivých rozsudků s horentními přísudky by zůstala nedotčena, a kyvadlo by se jen přehouplo do druhého extremu, kdy dlužit by se opět stalo tak běžnou a neriskantní věcí, jako tomu bylo v 90. letech.

Zrušení vyhlášky by vedlo k jedinému, ke dramatickému zvýhodnění nových dlužníků před starými: nikdo nebude vymáhat tisícikorunový dluh po černém pasažerovi s vyhlídkou, že uspěje-li, přizná mu soud na nákladech řízení osmisetkorunový soudní poplatek plus patnáct stovek podle AdvT, protože do takové sázkové hry nelze jít s perspektivou, že vymoženo bude, pokud vůbec, za tři roky, a jen u třetiny dlužníků. Princip dlužnické solidarity, o kterém jsme psali (a který spočívá v nedobrovolném přenesení nákladů za nevymožené pohledávky z nesolventních na solventní dlužníky), je ethicky sporný, ale nelze ho ničím nahradit: ledaže by se stát uvolil tyto náklady věřitelům sanovat sám ze státního rozpočtu, a tím by mne jakožto daňového poplatníka vskutku namíchnul.

O způsobech možného řešení jsme psali rovněž, a tak jen zopakujme, že začít se musí jinde: úplným zrušením fikce náhradního doručení, podmíněním přísudku předžalobní upomínkou (současná judikatura stanoví, že kvalifikovanou upomínkou je i podaná žaloba), jemnějším odstupňováním pásem pro sazby přísudku, přičemž dostatečným by mohlo být např. ustanovení, že přísudek nesmí překročit polovinu vymáhané jistiny (s rozumným spodním limitem např. 500 Kč).

V čem má senátorský návrh pravdu, je naopak tvrzení o neústavnosti přísudků za zastoupení v exekučním řízení, kde jde o zcela formalisovaná, právní argumentace prostá podání: není nejmenšího důvodu, proč tuto službu honorovat více než jedním režijním paušálem, tj. 300 Kč.

21 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 7169

Když se nezakroužkuji sama, nikdo jiný to za mě neudělá, řekla si Jana Smetanová (ODS) a dobře udělala, ježto se jen díky tomu stala krajskou zastupitelkou. Zjistivši, že jistě neúplatná a dokonale objektivní volební komise jí v okrsku, kde kroužkovala, započetla nula preferenčních hlasů, podala žalobu, jíž krajský soud, přepočítav hlasy, obratem vyhověl a přidělil jí mandát. Příslušné usnesení je ke stažení na úřední desce soudu, ale protože odtamtud zanedlouho zmizí, archivovali jsme ho i na našem serveru.

V usnesení (jímž se z nepochopitelných důvodů ve volebních věcech rozhoduje, ačkoli na místě by bylo vydat rozsudek), se kterým lze vzhledem k okolnostem případu jistě souhlasit, není úplně zřetelné, kde končí racíčko a kde začíná obíčko, avšak sdělení soudu adresované navrhovatelce je povážlivé:
Současně je třeba si uvědomit, že při vyslovení neplatnosti voleb v tomto případě by bylo nutné opakovat volby a v nových volbách by voliči nebyli zcela logicky povinni přizpůsobit svou vůli při uplatnění aktivního volebního práva vzniklé situaci v důsledku již zmíněného pochybení okrskové volební komise. Jinými slovy, v opakovaných volbách by voliči byli oprávněni provést novou svobodnou volbu prostřednictvím nových hlasovacích lístků, přičemž nelze ani navrhovateli zaručit, že by výsledky nových voleb byly stejné jako správné výsledky voleb předchozích (tj. bez uvedeného pochybení okrskové volební komise). Opakované volby by sice z formálního hlediska mohly napravit důsledky již výše zmíněného pochybení okrskové volební komise, ale protože opakované volby nemohou být kopií původně projevené vůle voličů ve zneplatněných volbách, mohly by jejich výsledky nepříjemně překvapit i samotného navrhovatele. V opakovaných volbách by mohla být vůle voličů zcela jiná než v těch původních, když by mohla být ovlivněna vyhlášenými výsledky, byť soudem zneplatněných, voleb původních. Takový postup soudu by mohl být nejen porušením aktivního volebního práva voličů, ale i pasivního volebního práva, neboť původně zvolení kandidáti dle skutečných a správných výsledků voleb by v opakovaných volbách být zvoleni nemuseli.
Jeden pohled je, že místo hloupého souveraina-voliče, který by v opakovaném hlasování mohl svou skutečnou vůli vyjádřit nesprávně, nastupuje tedy moudrý soud, který takové pochybení nepřipustí. Druhý, a obávám se, přinejmenším stejně legitimní, že senát soudce Dvořáka zná velmi dobře své Pappenheimské a ví, že kverulantka a samosekroužkující kandidátka Smetanová by mohla být voliči za tento zjevný projev zpupnosti potrestána a skončit bez mandátu, ana by v novém hlasování získala právě jeden preferenční hlas, svůj vlastní.

Další věc, která zaráží, je míra nezájmu o tento případ, jehož okolnosti by si vyžadovaly minimálně nechat přepočítat všechny výsledky v Pardubickém kraji, protože jen absolutně naivní člověk by za těchto okolností věřil, že nahodile odhalený podvod v okrsku, kde kandidátka sama hlasovala, je ve skutečnosti jedinou nepřesností, ke které při skrutiniu došlo. Jako bychom byli smířeni s tím, že volby jsou jen úlitbou demokratickým bohům, které naoko vyznáváme, dobře arci přitom vědouce, že za třiadvacet let se establishment naučil, jak příslušné procedury, je-li zájem a/nebo motivace, s charakteristickou českou vynalézavostí obejít. Ostatně, proč by právě volby měly v této zemi fungovat jinak než všechno ostatní?

A ještě jedna otázka, provokativní: Kolikpak asi hlasů dostala ve skutečnosti Dělnická strana sociální spravedlnosti v Ústeckém kraji, kde podle oficiálních výsledků stanula těsně před branami krajského zastupitelstva? To se zřejmě dozvíme až za několik desítek let, až se otevřou archivy BIS.
28 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 6770

Dvě čerstvé zprávy z Prahy 5:

    1. Trestní stíhání Richarda Frištenského bylo zastaveno, prý pro nedostatek důkazů o brutalitě jeho obrany vůči strážníkům. O zahájení jejich vlastního trestního stíhání, bohužel, dosud zprávy chybějí.
    2. Petiční stánek Vladimíra Franze musel být demontován poté, co policie naznala, že na sběr podpisů se nevztahuje petiční zákon a k jeho realisaci je proto třeba získat povolení k záboru veřejného prostranství. O specialitě a subsidiaritě právních norem příslušní policisté, zdá se, doposud neslyšeli. Doporučuji okamžitě doškolit a pak pro jistotu přeřadit někam do skladu k výdeji obušků; pro službu v terrainu se tito jedinci evidentně nehodí.
9 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4599

Nastal čas seznámit se blíže s novou postavou naší – jak trefně pojmenoval jeden z komentátorů – telenovely o právu, s ústavní znalkyní v oboru politického extremismu a dvojitou Mgr. Petrou Papiežovou-Vejvodovou. Její dnešní přednášku na thema extremismu na Fakultě sociálních studií brněnské university navštívilo za tím účelem hned několik předmětů jejího studia a pořídilo na místě zvukový záznam vystoupení, který, vědomi si, že ustanovení § 31 odst. 1 písm. c) AutZ natahujeme na skřipec opravdu velkou silou, avšak doufajíce ve velkodušnost a toleranci Masarykovy university, vystavujeme (formát MP3, 50 MB).

Vejvodová rozhodně není rozený rhetor jako Ivo Svoboda, a tak byla její presentace dosti suchá a nezáživná, na straně druhé ale nepředvedla to, co druhdy Klára Kalibová, kterážto prý, spatřivši při podobné příležitosti Patrika Vondráka a Filipa Vávru, vzkřikla hlasem velikým, že dokud všichni extremisté neopustí sál, nebude v řečnickém výkonu pokračovat. Diskuse mladé vědkyně se studijním materiálem byla zdaleka nejzajímavější částí, proto nám snad Mgr. duplex Vejvodová odpustí, že presentaci nevěnujeme než strohou poznámku, že magistr práv by snad přece jen neměl hovořit o zrušení Dělnické strany, byla-li tato evidentně rozpuštěna. Dobře rovněž působí, když, neumím-li už příslušný jazyk, výslovnost jmen si někam poznamenám: ne, Gobineau se skutečně nečte, použiji-li s ohledem na omezenější rozhled znalkyně jednoduchý fonetický přepis, [gobinau], a Chamberlain [čembrlejn], nýbrž [gobinó], resp. [čejmbrlin]. Vážně je to tak, můžete mi věřit!

Jak víme ze znaleckého posudku, Vejvodová je zastánkyní Marešovy školy kontextuálního extremismu, a to, dalo by se říci, jeho extremní varianty, podle níž ani sám extremista není schopen stanovit, je-li extremistou, a potřebuje k tomu odbornou pomoc znalce. Její přístup je přitom, jako u mnoha tuzemských humanitních badatelů, ryze antinominalistický, a tak factum, že ta či ona osoba je kupř. neonacistou, není prokazatelné na základě objektivně daných kriterií, ale rozhodující je osobní historie zkoumaného jedince, od něhož se tato metafysická klasifikace odvíjí.

To vyplynulo např. z diskuse na thema kritiky Israele. Vejvodová patrně nezná Ščaranského tříbodový test (se kterým, mimochodem, stejně jako mnozí jiní, nesouhlasím, protože samotný pojem legitimní/nelegitimní kritika pokládám za imanentně nedemokratický), a tak se dala dotlačit do posice, že zda jde o kritiku Israele nebo o projev antisemitismu, záleží na osobě mluvčího: co je u demokrata legitimní kritikou, je u neonacisty antisemitským výrokem – a tedy potenciálně trestným činem se sazbou do tří let vězení. Tohle bude znít u soudu opravdu přesvědčivě…!

Obdobně na samé hranici fiaska skončil Vejvodové exkurs do oblasti historického revisionismu, kde se vyslovila pro kriminalisaci alternativního pojetí historie (resp. jejích sensitivních aspektů), přičemž však nepopřela, že i obecný náhled na dějiny podléhá určitému vývoji, takže co je dnes neorthodoxní a podle Vejvodové trestné, může být za určitou dobu chvályhodné a kanonické. Neboli, slovy Karla Havlíčka: Za pravdu je různá sazba, jednou pomník, jindy vazba. Kdo ji řekne dřív než včas, tomu pravda zláme vaz!

Diskusi P. Vejvodové a P. Vondráka, který měl příležitost ke studiu politologie se zaměřením na extremistická hnutí zejména ve vazbě, ctěným čtenářům tohoto blogu vřele doporučuji.
17 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 5271