Když se nezakroužkuji sama, nikdo jiný to za mě neudělá, řekla si Jana Smetanová (ODS) a dobře udělala, ježto se jen díky tomu stala krajskou zastupitelkou. Zjistivši, že jistě neúplatná a dokonale objektivní volební komise jí v okrsku, kde kroužkovala, započetla nula preferenčních hlasů, podala žalobu, jíž krajský soud, přepočítav hlasy, obratem vyhověl a přidělil jí mandát. Příslušné usnesení je ke stažení na úřední desce soudu, ale protože odtamtud zanedlouho zmizí, archivovali jsme ho i na našem serveru.

V usnesení (jímž se z nepochopitelných důvodů ve volebních věcech rozhoduje, ačkoli na místě by bylo vydat rozsudek), se kterým lze vzhledem k okolnostem případu jistě souhlasit, není úplně zřetelné, kde končí racíčko a kde začíná obíčko, avšak sdělení soudu adresované navrhovatelce je povážlivé:

Současně je třeba si uvědomit, že při vyslovení neplatnosti voleb v tomto případě by bylo nutné opakovat volby a v nových volbách by voliči nebyli zcela logicky povinni přizpůsobit svou vůli při uplatnění aktivního volebního práva vzniklé situaci v důsledku již zmíněného pochybení okrskové volební komise. Jinými slovy, v opakovaných volbách by voliči byli oprávněni provést novou svobodnou volbu prostřednictvím nových hlasovacích lístků, přičemž nelze ani navrhovateli zaručit, že by výsledky nových voleb byly stejné jako správné výsledky voleb předchozích (tj. bez uvedeného pochybení okrskové volební komise). Opakované volby by sice z formálního hlediska mohly napravit důsledky již výše zmíněného pochybení okrskové volební komise, ale protože opakované volby nemohou být kopií původně projevené vůle voličů ve zneplatněných volbách, mohly by jejich výsledky nepříjemně překvapit i samotného navrhovatele. V opakovaných volbách by mohla být vůle voličů zcela jiná než v těch původních, když by mohla být ovlivněna vyhlášenými výsledky, byť soudem zneplatněných, voleb původních. Takový postup soudu by mohl být nejen porušením aktivního volebního práva voličů, ale i pasivního volebního práva, neboť původně zvolení kandidáti dle skutečných a správných výsledků voleb by v opakovaných volbách být zvoleni nemuseli.

Jeden pohled je, že místo hloupého souveraina-voliče, který by v opakovaném hlasování mohl svou skutečnou vůli vyjádřit nesprávně, nastupuje tedy moudrý soud, který takové pochybení nepřipustí. Druhý, a obávám se, přinejmenším stejně legitimní, že senát soudce Dvořáka zná velmi dobře své Pappenheimské a ví, že kverulantka a samosekroužkující kandidátka Smetanová by mohla být voliči za tento zjevný projev zpupnosti potrestána a skončit bez mandátu, ana by v novém hlasování získala právě jeden preferenční hlas, svůj vlastní.

Další věc, která zaráží, je míra nezájmu o tento případ, jehož okolnosti by si vyžadovaly minimálně nechat přepočítat všechny výsledky v Pardubickém kraji, protože jen absolutně naivní člověk by za těchto okolností věřil, že nahodile odhalený podvod v okrsku, kde kandidátka sama hlasovala, je ve skutečnosti jedinou nepřesností, ke které při skrutiniu došlo. Jako bychom byli smířeni s tím, že volby jsou jen úlitbou demokratickým bohům, které naoko vyznáváme, dobře arci přitom vědouce, že za třiadvacet let se establishment naučil, jak příslušné procedury, je-li zájem a/nebo motivace, s charakteristickou českou vynalézavostí obejít. Ostatně, proč by právě volby měly v této zemi fungovat jinak než všechno ostatní?

A ještě jedna otázka, provokativní: Kolikpak asi hlasů dostala ve skutečnosti Dělnická strana sociální spravedlnosti v Ústeckém kraji, kde podle oficiálních výsledků stanula těsně před branami krajského zastupitelstva? To se zřejmě dozvíme až za několik desítek let, až se otevřou archivy BIS.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)