Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Zajímavá debata k případu bývalého autobusáka a současného profesionální vězně Romana Smetany se rozvinula na Jiném právu ([1], [2]). Přestože jsme o smetanovské sáze na tomto blogu již psali, stalo se tak v době, kdy ještě nebylo o stížnosti pro porušení zákona podané v kreslířův prospěch rozhodnuto. Nyní Nejvyšší soud svým usnesením o návrhu ministra Pospíšila rozhodl a jeho judikát, který se z hlediska kvality rozhodně nestane perlou české jurisprudence, citovatelnou i po desetiletích, staví Smetanův případ do poněkud jiného světla, než ve kterém byl dosud komentován a vykládán.

Nejvyšší soud uvedl, že u Smetanovy soudkyně Markéty Langerové nelze dovodit, že by její vztah k dané věci či účastníkům nesl rysy, pro což by vznikaly reálné pochybnosti o její způsobilosti ve věci nezávisle a nestranně rozhodovat. To je ovšem značně odvážné tvrzení: manžel osoby, jíž se trestný čin dotýká, ať přímo jako objektu pachatelova uměleckého zájmu nebo nepřímo jako významného regionálního představitele politické strany, která se k trestnímu řízení připojila jako poškozená, má k věci i ke straně řízení poměr přinejmenším ne zcela neutrální, který rozhodně nelze odbýt takto lakonickým a povšechným závěrem, který navíc není přesvědčivě odůvodněn: soud v judikátu flagrantně zaměnil objektivní a subjektivní test nestrannosti a absenci podjatosti v objektivním smyslu nesprávně dovodil ze závěrů subjektivního testu. Další jeho úvahy týkající se hypothetického vztahu Langerové k potykadlovaným plakátům jiné politické strany pak svou úrovní vůbec nejsou tohoto soudu hodny.

Pozoruhodná a nejvíce kontoversí vzbuzující je pasáž rozhodnutí týkající se faktu, že sám Smetana námitku podjatosti nevznesl, ač byl na vztah M. Langerové k politiku Langerovi soudem výslovně upozorněn. Většina diskutujících na Jiném právu, jak se ukázalo, dosud mentálně dlí v oblasti socialistické zákonnosti, bez větších změn přeživší, i v důsledku personální kontinuity komunistické justice, rok 1989, a proto faktu, že námitka podjatosti nebyla vznesena, nepřikládá žádný význam: od toho, aby rozhodnutí bylo spravedlivé, jsou tu soud a státní zástupce, co činí obžalovaný a jeho případný obhájce, je v zásadě irelevantní, a tak, přestože Smetana neuplatnil procesní prostředek, který měl k disposici, nesmí mu to být na újmu.

Doktrinou státně paternalistického trestního práva odchovaní právníci sice theoreticky vědí o tom, že na straně obviněného se účastní trestního řízení i obhájce, avšak k čemu tam ten člověk v taláru je, jim není jasné, jestliže přece trestní řád v § 2 odst. 5 říká jasně, že orgány činné v trestním řízení objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného (což ovšem, jak se často zapomíná, po poslední velké novele TrŘ platí jen pro přípravné řízení; hlavní líčení je kontradiktorní a procesní iniciativa obviněného je v něm esenciální).

Ve skutečnosti má fakt, že námitka podjatosti nebyla vznesena, ač obžalovaný byl o jejích možných důvodech prokazatelně informován, kardinální důležitost, minimálně z hlediska efektivity jeho další procesní obrany. Vyjma případů, kdy by nesplnění povinnosti soudce rozhodnout o svém vyloučení bylo zjevným abusem, který nelze tolerovat s ohledem na ústavní imperativ spravedlivého procesu, by mělo platit, že soudce, jehož vyloučení nikdo nepožadoval, ač strany byly seznámeny s okolnostmi, pro které by tak učinit mohly, je nutno mít za nepodjatého, přesně podle zásady vigilantibus iura. Na soudech vyšších instancí pak je pouze to, aby posoudily, zda bylo nebo nebylo dosaženo oné shora zmíněné hranice zjevného abusu, a to, jak se domnívám, se v daném případě stát nemuselo.

15 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5665

Úřad pro ochranu osobních údajů mi poslední dobou dělá jen radost. Kupříkladu dnes mi zaslal přípis, ve kterém reaguje na mou stížnost z 21. 10. 2009 (její přílohy: [1], [2]). Nejprve se, pravda, záležitostí vůbec zabývat nehodlal, avšak když jsem ho požádal, aby si mou stížnost laskavě aspoň přečetl, než na ni odpoví, přislíbil, že tak učiní. A netrvalo ani 3 roky a 10 dnů a skutečně mi na původní podnět, sua sponte, relevantně odpověděl!

4 komentáře
Kategorie: Humor
Počet zobrazení: 2447

My jsme ti nadšení blázni… (video)


O případu samotném jsme referovali průběžně, takže na úvod jen stručně: Poté, co někdejší předseda KSČM Miroslav Grebeníček prohrál s Janem Šináglem spor o primitiva, napsal další komunista, František Vybíral, článek do Haló novin, ve kterém se negativní důsledky pro svého expředsedu pokouší, jak se moderně říká, odspinovat. Protože při tom zopakoval původní difamaci a navíc ocitoval hrubě nepřesně rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, podal J. Šinágl na vydavatele onoho pozoruhodného listu další osobnostní žalobu.

Ta arci neuspěla. Jaké však bylo překvapení, když vloni v lednu otevřelo ministerstvo spravedlnosti Pandořinu skříňku hanby české justice a zveřejnilo seznamy komunistických soudců, a na něm se objevila jména jak soudkyně Jaroslavy Lobotkové, která rozhodovala v I. stupni, tak i všech tří členů odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze: spor mezi antikomunistickým aktivistou a předsedou marxistické strany tak rozhodovali čtyři bývalí komunisté!

Následovala žaloba pro zmatečnost, která byla u Městského soudu v Praze přidělena samosoudci Pavlu Slavíčkovi, jenž byl – další překvapení – rovněž členem této strany. Komunisté tak měli rozhodovat nejen o sporu samotném, ale i o tom, zda jsou schopni o něm nestranně rozhodnout.

Po roce a půl nyní dorazilo usnesení vrchního soudu, a nastojte, jsou: členství v KSČ není na překážku rozhodování nejen ve sporu tohoto druhu, ale komunistický soudce je mentální superman, schopný oprostit se od svého biasu i v otázce, zda tento bias může vůbec existovat, resp. být pociťován jako fakt objektivně zpochybňující domněnku nepodjatosti soudce. Takže absurdita a zvůle v kvadrátu.

Opravdu se ještě někdo diví, že podle průzkumů veřejného mínění má český soudce nižší prestiž než uklízečka, popelář a dokonce snad i poslanec?

19 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 4749

Svěžím dílkem nás obšťastnil soudce Ústavního soudu Stanislav Balík: soud se nebude zabývat naší ústavní stížností proti tomu, že je nám upírána existence, neboť – neexistujeme. A proč ne? Protože to řekl Nejvyšší správní soud, a to prý přesvědčivě. Že právě proti tomuto právnímu názoru ústavní stížností brojíme, S. Balíkovi jaksi ušlo.

Prakticky to znamená, že nyní již nemáme důvod k dalšímu čekání a jestliže vnitrostátní soudy navíc završily svou judikatorní činnost touto perlou, můžeme se konečně obrátit k Evropskému soudu pro lidská práva. V demokratickém právním státě je nepředstavitelné, aby ani po třech letech nebylo rozhodnuto, zda nám vláda milostivě povolí spolkovou činnost, nota bene jestliže se v těchto případech uplatňuje nikoli povolovací, nýbrž registrační princip.
25 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 4615

Podzimní saisona politických procesů vrcholí zítra u Městského soudu v Praze veřejným zasedáním o odvolání Lucie Šlégrové a jejích dvou spolupachatelů proti rozsudku soudce Maříka ve věci závadového držení.

Senát pro tu příležitost náhodně vylosovaný počítačem je přirozeně slavnostní: předsedá mu bývalý člen KSČ Tomáš Stuchlík a členy jsou další předlistopadový komunista Jan Sváček a známý soudce-konsultant a, považte!, nekomunista Bohuslav Horký. Nic horšího už u městského soudu vybrat nemohli, takže výsledek je předem jasný. Obhajuje Petr Kočí, ale ten nyní nemá mnoho možností, jak svým klientům pomoci: po výroku Komory např. nemůže vznést námitku podjatosti vůči soudci Stuchlíkovi, který soudil a odsuzoval politické delikventy, včetně známých disidentů, už na konci 80. let.

Vše je tak, jak má být, efektivní obhajoba je nemožná a obhájce je opět součástí obžaloby, a snadno předvídatelný je proto i výsledek zítřejšího jednání.

Aktualisováno.
Ačkoli Ústavní soud nahodilé obsazování trestních senátů Městskému soudu v Praze opakovaně vytkl, stalo se i tentokrát, a místo Sváčka s Horkým v něm zasedli Jindra Junková a Jaroslav Pytloun (oba bývalí komunisté). Odvolání obžalovaných bylo podle předpokladů zamítnuto, takže zbývá dovolání k Nejvyššímu soudu. Po zpracování zveřejníme zvukový záznam z odůvodnění rozhodnutí.

Aktualisováno.
Zvukový záznam. Provedení minimalistické (délka pouze 6:30 min.), dikce urválkovská, významnější míra korelace s odvolacími body nebyla zjištěna.
25 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 5802