DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pondělí 8. října 2012

Když je soudce s rozumem v koncích

Dnes tu máme pro příznivce závadového diskursu něco skutečně pikantního: dokumenty o tom, jak soudkyně nálepkových zločinců Dana Šindelářová konsultovala své rozhodnutí o podjatosti znalce Ivo Svobody s nadřízenými soudy.

Nejprve Šindelářová poslala svůj dotaz Nejvyššímu soudu, konkrétně soudkyni Miladě Šámalové. Ta však neodpověděla, a proto se Šindelářová obrátila na místopředsedu Městského soudu v Praze Bohuslava Horkého. Jaká byla jeho odpověď, není ze spisu patrno, avšak ihned po konsultaci změnila soudkyně svůj názor o 180° a rozhodla, že Svoboda vyloučen není.

Pozoruhodné je, že v obou dotazech uváděla po pravdě, co I. Svoboda vypověděl a jaké to má procesní důsledky. Že je to bez významu, uvedla až ve svém opatření. Je opravdu komické moci porovnat, co si český soudce skutečně myslí a co napíše do svého rozhodnutí.

Obžalovaný Patrik Vondrák postup soudkyně Šindelářové, hraničící s fraškou a otevřeným výsměchem základním zásadám procesního práva, přirozeně napadá námitkou podjatosti. Jistě se dozvíme, že vše bylo v naprostém pořádku, žádná konsultace se nekonala, a D. Šindelářová diametrálně změnila svůj názor jen na základě vlastního geniálního vnuknutí.

A pak, že u soudu nebývá legrace!

19 komentářů:

  1. Je vůbec v právním řádu ČR explicitně vyjádřeno, že se soudkyně má obracet o pomoc na nadřízené soudu v případech, kdy si neví rady? To je nezávislost soudce, že se mi chce BL8.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, o žádné takové možnosti nevím. Sjednocování judikatury se děje zásadně až následně, "první nástřel" si musí nižší soud vyřešit sám.

      Vymazat
  2. To je tak flagrantní porušení práva na spravedlivý proces, že se tomu ani nechce věřit. Soudkyně by měla být pro jiný vážný důvod vyměněna.

    OdpovědětVymazat
  3. To by mě vážně zajímalo, jak se taková věc dostane do spisu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odhaduji, že hrdinná soudkyně měla vítr z toho, že by na ni takovou nepřiznanou konzultaci mohl někdo vybalit, tak ji raději zařadila do spisu. Jak vidno, na proces to zřejmě nebude mít pražádný vliv.

      Soudci a znalci, zabývající se tzv. extremismem podjatí zásadně nejsou, protože prostě nejsou.

      Vymazat
    2. Potom by bylo zajímavé vyžádat si doplnění o tu odpověď od pana Horkého.

      Nicméně mne překvapuje, jak paranoidně je na takové konsultace pohlíženo i ze strany soudkyně (pokud platí Váš odhad).
      Převedeno na jiné obory, nepřišlo by mi vůbec podivné, kdyby se lékař spojil s primářem a konsultoval s ním problém, nebo projektant se obrátil na statika či odbor plánování výstavby.

      Celá taškařice je pro mě pikantní prakticky jen kvůli politickému charakteru procesu a asi to obdobně cítí i sami soudci a neví jak z toho ven. Ale já je nelituji, buď mají použít zdravý rozum a rozhodnutí vyargumentovat, nebo ať se kroutí a dělají ze sebe veřejně kašpary.
      Z mého hlediska není problém v konsultaci samotné jako spíš v jejím charakteru. To už se blíží opatrnictví ve scholastických disputacích nebo pozdější zásadě pregnantně podané Švandrlíkem: "politicky, Halík, kurva, politicky!".

      Vymazat
    3. Gogo, bojím se, že vaše analogie s nemocnicí by zasloužila nějakou zvláštní anticenu: kdyby nebylo jiného důvodu, tak nepovedenou operaci nepřezkoumává nemocnice vyššího stupně, ale patholog.

      Vymazat
    4. gogo: Vaše přirovnání je vskutku zábavné.

      Soudkyně se nepochybně může neformálně poradit s partou spolužáků z fakulty při čaji o páté (byť ani tady by neměla být konkrétní a případná debata by měla být v obecné rovině), ale nemůže se o postupu radit se soudcem, jehož úkolem je její postup ve vyšší instanci přezkoumávat.

      Vymazat
    5. Spíš revizní lékař. Ale i s ním by se mohl ranhojič poradit, nebo ne?

      Vymazat
    6. To už je mnohem lepší příklad. Ale nemohl, protože revisní lékař, který se účastnil léčby, by ji nemohl nezávisle posoudit.

      Vymazat
  4. Nevím, jestli je to víc k smíchu nebo k pláči....

    Pane Pecino, nechcete - samozřejmě jménem nějakého vystudovaného právníka - napsat a vydat podrobný komentář paragrafů, týkajících se podjatosti? Nesebevědomí, nesamostatní a bázliví soudci (jako paní Šindelářová) by dostali návod, podle něhož mají rozhodovat a nemuseli by se poníženě s prosíkem ptát nahoře, jak mají rozhodovat. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ona Vás ta legrace přejde, až budete stranou řízení a soud vám přidělí senát a soudce (na základě netransparentního a nepřehledného rozvrhu práce), který bude navíc úplný trotl (a že je těch trotlů požehnaně).
      V tomto státě si soudci dělají co chtějí, protože jsou za to fakticky beztrestní. Nerespektují judikaturu, z procesních předpisů mají legraci a celý ten systém je nastavený tak, že odvolací řízení neslouží k nápravě vad v řízení před I. stupněm, ale k tomu, aby ty vady zakryl. Odvolací soudy u nás poskytují ochranu soudům nalézacím. A díky systému založeném na tom, že k dovolání a ústavní stížnosti je povinné právní zastoupení, nemáte šanci se dovolat spravedlnosti, pokud jste nemajetný. A když vám náhodou zbude nějaký ten pětník k Ústavnímu soudu, tak narazíte na neproniknutelný blok u Ústavního soudu, kdy Vaši stížnost neposuzují soudci, ale jejich asistenti, kteří vybírají jen do očí bijící případy. Což je ovlivněno tím, jak si večer před tím zasouložili. Iluzi spravedlnosti před Ústavním soudem věří snad jen laická veřejnost.

      Vymazat
    2. Opravdu to nemyslím jako legraci. Naopak jsem rád, že pan Pecina na případy tohoto typu upozorňuje a už má na pažbě i pár solidních zářezů.

      S jedním asistentem ústavního soudce jsem se setkal loni a jeho primitivismem jsem byl zděšen. Tudíž nemám problém věřit tomu, co na toto téma píšete.

      Vymazat
    3. gogo: Vaše přirovnání je vskutku zábavné.

      Soudkyně se nepochybně může neformálně poradit s partou spolužáků z fakulty při čaji o páté (byť ani tady by neměla být konkrétní a případná debata by měla být v obecné rovině), ale nemůže se o postupu radit se soudcem, jehož úkolem je její postup ve vyšší instanci přezkoumávat.

      Vymazat
    4. Obecně anonym z 15.32 pravdu nemá, odvolací soudy rozhodují většinou kvalitněji než soudy první instance. Ta většina ale není nijak zdrcující, spíš těsnější.

      Vymazat
    5. Obecně anonym z 15.32 pravdu nemá

      Moje zkušenost s městským soudem V Praze je bohužel taková.

      Opatrovnické řízení:

      4 krát odvolání proto usnesení I. stupně = 4 krát potvrzeno (přestože jsem namítal místní nepříslušnost OS P6, MS to nezajímalo a s námitkou se nevypořádalo)
      4 krát odvolání proti usnesení OS P6 (byla vyslovena místní nepříslušnost) = 4 krát potvrzeno (před tím mi tvrdili že OS P6 je příslušným), ale s námitkou, že došlo při zápisu věci do senátu P a Nc k obcházení zákona (u OS P6 zcela běžný jev) a že věc byla zapsána v rozporu s rozvrhem práce se MS odmítl zabývat.

      Výsledek 8 nesprávných usnesená bylo 8 krát potvrzeno. Musel jsem podat 8 ústavních stížností. Takže by mě zajímalo, proč tady máme odvolací soudy, když namísto toho, aby mi poskytly ochranu, chrání nesprávná rozhodnutí soudu I. stupně. Ve čtyřech podáních namítám místní nepříslušnost a soud moje námitky odmítne a tvrdí že OS P6 je příslušný, aby mi následně dal za pravdu, ale k čemu mi to je, když jsem kvůli tomu musel zaplatit advokáta? Pak mi 4 krát odmítne zkoumat fixlování při vkládání věci do systému ISAS, takže jsem musel opět zaplatit advokáta, aby podal další 4 ústavní stížnosti.

      Náhrada škody (autonehoda): OS P1 k mé námitce, že musí zkoumat podíl obou účastníků na vzniku nehody, v rozsudku uvede, že nemusí.
      MS v Praze tento nesmysl potvrdí. NS (po třech letech průtahů) obě rozhodnutí zruší a tvrdí že mám pravdu, že musí zkoumat podíl obou účastníků na vzniku nehody. Takže stejná situace: obrátil jsem se Na MS v Praze, aby mi poskytl ochranu, ale ten se na mě vykašlal a ochranu poskytl rozhodnutí OS P1. Zbytečně jsem musel vynaložit prostředky na podání dovolání k NS.

      odvolací soudy rozhodují většinou kvalitněji bych opravil tak, že většinou rozhodují nekvalitně, snaží se minimalizovat zásah do rozhodnutí I. stupně, a začnou se věcí poctivě zabývat až tehdy, když dojdou k závěru, že účastník řízení peníze za dovolání nebo ústavní stížnost obětuje.

      A ta hysterie, když jim člověk zpochybní rozvrh práce a prokáže fixlovaní se zápisem věci, to jsem nezažil.

      Nemyslím si, že jsou kvalitnější soudy II. instance než ty prvoinstanční.

      Vymazat
  5. Co podat podnět ke kárnému řízení?
    ZC

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>